Autor: Agile Publikováno: 5.května 2004 |
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek Zatím to tu nebylo zmíněno, ale všechny záběry, které režisér natočí, se objeví v nějakém snuff filmu a poté skončí v domácí videotéce nějakého zvrhlíka. Pokud vám pojem „snuff“ nic neříká, s největší pravděpodobností vás minuly filmové snímky 8mm s Nickem Cagem nebo Running Man s Arnoldem Schwarzeneggerem. Abyste byli v obraze, snuff filmy totiž zachycují reálné vraždy, znásilnění, mučení, pornografické a nacistické motivy a jiné další perverznosti, čemuž odpovídá i samotné pojetí hry, o čemž se záhy přesvědčíte. Zběsilá akce se nekoná Jestliže čekáte, že se jedná o nějakou zběsilou akci ve stylu již zmiňovaného Grand Theft Auta nebo Maxe Payna, kdy vlétnete do místnosti a všechny postřílíte, budete hodně zklamáni. Z herního hlediska lze totiž Manhunt přirovnat k dnes již klasickým stealth hrám, jako je například Splinter Cell nebo třeba Metar Gear Solid. Chce to tedy rozvážné a promyšlené jednání, protože každý čin může být váš poslední. Celá hra je zasazena do opuštěného městečka Carcer City, jež bylo speciálně připraveno pro potřeby natáčení, o čemž na počátku samozřejmě nemáte ani ponětí. Nejprve vás čeká malý tutoriál, která seznámí s ovládáním hry a základními herními mechanismy. Vaší postavě byla do vínku dána schopnost běhat, plížit se nebo normálně chodit. Samozřejmě čím rychleji se pohybujete, tím více hluku vydáváte a také budíte větší pozornost u nepřátel. Hodně nápomocen je vám radar, na němž máte zobrazeny všechny postavy nebo důležité objekty, nacházející se ve vaší těsné blízkosti. Důležitou roli hraje i stamina, která se spotřebovává při běhu. Proto je důležité občas nechat hlavního hrdinu vydechnout, aby nabral novou sílu. Mnohdy je výhodnější před nepřítelem uniknout, než se s ním dávat do potyčky, protože ve většině případů byste mu podlehli. Strhující atmosféra a výborná hratelnost Atmosféra hry je jedním slovem výborná a nabudete z ní ponurý, melancholický, někdy až frustrující pocit. Valná část všech lokací se totiž odehrává pod rouškou tmy a všudypřítomné stíny mohou sloužit jako skvělé skrýše. Prostředí jsou skutečně živá - po zemi pobíhají krysy, které můžete zašlapávat, ve vzduchu se vznášejí ptáci a jakmile se někde objeví nějaká mrtvola, slétnou se k ní a začnou do ní nepříčetně klovat. Svůj podíl na celkové atmosféře má také design levelů. Manhunt vás nutí jít neustále kupředu, protože objevujete nové a nové věci. Jsou sice okamžiky, kdy si řeknete, že například interakce s prostředím mohla být mnohem větší, ale tato malá muška se dá vcelku lehce přehlédnout. O to víc si pak vychutnáte některé herní situace, jako třeba likvidaci protivníků na starém vrakovišti pomocí elektromagnetického jeřábu, kdy budete jeho ramenem kolem sebe máchat a s jeho pomocí na nicnetušící zloduchy házet starou lednici. Rovněž nezapomenutelné je plížení okolo zdí, vykukování zpoza rohů a střílení nepřátel. Pytlíkem, střepem nebo sekáčkem na maso? Nyní na řadu přichází zbraňový arzenál. Pokud by se o nějaké hře dalo říci, že je po této stránce hodně nekonvenční, byl by to právě Manhunt. To poznáte již v prvním levelu, kdy se vaším věrným pomocníkem stane igelitový pytlík nebo třeba střep skla. Samozřejmě, že těmito předměty nebudete mávat nepříteli před nosem, ale pěkně – v okamžiku, kdy to bude nejméně čekat – se k němu připlížíte zezadu a dáte se do akce. Pytlíkem jej můžete pěkně udusit, střepem přeříznout tepnu a nechat vykrvácet. A pozor, to je jen zlomek všeho, co ve hře najdete. Hodně zábavy si užijete třeba s nastřelovačkou hřebíků, uspávací puškou, kusem drátu, kladivem, mačetou nebo sekáčkem na maso. Vedle toho tu najdete více či méně standardní výbavu, reprezentovanou zejména šestiraným revolverem, brokovnicemi nebo například obligátní sniperkou. Kromě výše uvedeného výčtu se můžete pokusit bojovat pěstmi, což je většinou předem prohraný boj, zvláště když je nepřítel ozbrojen. Jako efektní lze nazvat samotnou popravu nepřítele, kdy vyskočíte ze stínu a nic netušíc jej připravíte o život. Čím déle totiž držíte akční tlačítko, tím brutálněji jej zprovodíte ze světa a režisér bude nadšenější a dostanete od něj pochvalu. Nejlepší je, že celá smrtící animace není předpřipravená skriptem, ale probíhá různorodě, takže ani po několikátém provedení toho samého se určitě nebudete nudit a rádi si tento pro nepřítele neblahý okamžik vychutnáte. Manhunt není rozhodně jednoduchou hrou a bylo by pošetilé očekávat, že vaše hraní bude jako procházka růžovým sadem. Na výběr máte sice dvě různé obtížnosti, ale už ta snazší vás dokáže pěkně potrápit. Nemalou měrou se na tom podílí také systém ukládání, kdy v průběhu daného levelu najdete jen zhruba 5 míst, na nichž můžete uložit. Slyšel jsem i názory, že je kvůli tomu hra zkažená, ale já osobně tuto věc pouze kvituji, neboť délka hrací doby se tím tak o něco prodlouží. Když už jsme u toho, průměrně zdatnému hráči by mělo pokoření hry trvat něco mezi 15-20 hodinami, což je vcelku ucházející doba. Žádná hra není dokonalá další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů Z technického hlediska je hra téměř bezchybná. Ze screenshotů to tak možná nepůsobí, neboť je na nich zrnění, které vás doprovází po celou dobu hraní a dotváří tak perfektní atmosféru snuff filmů, ale skutečnost je úplně opačná. Valná většina textur je hodně detailní a rozhodně je radost se na ně dívat. Stejně tak jsou na tom nepřátelé, kterých je tu skutečně mnoho rozličných typů. Najdete tu jak nacistické gangy honosící se symboly podobnými svastice, stejně tak obtloustlé vesnické burany v kožených oblečcích, skutečné indiánské lovce nebo třeba elitní jednotky. Hodně příjemné jsou také minimální nároky, protože hra se bez nejmenší problémů hýbe i na starších konfiguracích a podle mého názoru je méně náročnější než třetí díl GTA. Kapitolou samou pro sebe je hudba a zvuk. Téměř neustále se vám do uší linou nějaké roztodivné zvuky nebo ruchy, doprovázené perfektní hudbou, která se dynamicky v závislosti na dění ve hře mění. Metál by si autoři zasloužili za zvuky jednotlivých zbraní, protože kupříkladu takové sekání sekáčkem na maso zní poměrně realisticky. Zmínku si zaslouží i hlasitý tepot srdce, jenž indikuje, jak moc jste unaveni. Mílovými kroky jsme dospěli k závěru a nadešel čas si udělat malé resumé. Manhunt sice nepřináší nijak originální námět (něco podobného jsme tu měli v The Devil Inside), nicméně všechny aspekty hry tvoří skoro dokonalý, velmi dobře hratelný celek. Výsledné hodnocení sráží poněkud diskutabilní příběh a mírný stereotyp, který se může v pozdějších fázích hry dostavit.
|
Agile | |
autorovi je 18 let, nejraději hraje akční hry a RPGčka, občas si odpočine u nějaké příjemné adventury a ulítává na sci-fi a cyberpunku. |