Burnout: Revenge (PS2) - recenze
9/10
zdroj: tisková zpráva

Burnout: Revenge (PS2) - recenze

10. 11. 2005 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Máme tu čest představit vám nejlepší akčně závodní hru pro PlayStation 2. Je ale podstatně kvalitnější, než dosavadní nejlepší akčně závodní hra pro PlayStation 2 - Burnout 3: Takedown?

Autor: František Fuka
Publikováno: 10.listopadu 2005
Verze hry: prodávaná/anglická pro PS2
Doba recenzování: 2 týdny

Obrázek zdroj: tisková zpráva
Mám tu čest představit vám nejlepší akčně závodní hru pro PlayStation 2. Je ale podstatně kvalitnější, než dosavadní nejlepší akčně závodní hra pro PlayStation 2 - Burnout 3: Takedown?

Nejprve si vysvětleme, že existují jednak závodní simulátory, snažící se co nejrealističtěji napodobit chování skutečných vozů (např. Gran Turismo), a jednak akční závodní hry, snažící se pouze v hráči rozpumpovat adrenalin a umožnit mu zážitek, který by si v reálu nikdy nevyzkoušel (a pokud ano, tak jen na pár sekund, než by se zabil).

 Čtyřikrát do stejné řeky
Burnout Revenge je již čtvrtým dílem série. Předcházející Burnout 3: Takedown byl dosud králem mezi akčními závodními hrami a tvůrci Revenge se tudíž museli hodně snažit, aby ho překonali. Co zůstalo stejné: Závodních tratí opět není nijak mnoho, ale jsou chytře "expandovány" tím, že při každém závodě jsou některé odbočky otevřeny a jiné zavřeny, takže se trať procházející stejnými místy může značně lišit (a závodí se oběma směry).

Těch pár tratí, které jsou k dispozici, je ovšem velmi rozmanitých (velkoměsto, venkov, doky na předměstí, evropské městečko se starobylými paláci...) a dlouhých (často jedete jedno kolo plnou rychlostí déle než dvě minuty). Opět hrají důležitou úlohu havárie, které nejenže úžasně vypadají, ale také jsou důležitou součástí herní strategie. Opět musíte závodit nebezpečně (narážet do protivníků, jezdit v protisměru a smykem, skákat vzduchem) a tím získávat "Boost", abyste mohli jet ještě rychleji.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
oficiální obrázky ze hry vydané společností EA (další jsou v galerii)

Neznám žádnou hru na jakékoliv platformě, která by hráči poskytovala tak úžasný pocit rychlosti jako Burnout Revenge. Ne, že by bůhvíjak úžasně vypadala (screenshoty, které vidíte u tohoto článku, jsou výrazně "přikrášlené"), ale fantasticky se pohybuje. Objekty na trati a v její okolí jsou streamované z DVD, takže nemáte žádnou volnost pohybu (z tratě se dá odbočit jen do přesně určených zkratek a pokud se otočíte o 180 stupňů, po pár vteřinách jízdy narazíte na neviditelnou zeď), ale tohle není Grand Theft Auto - tohle je ďábelská jízda vpřed! Naprosto hladkých 50Hz, motion blur, výhled až k horizontu a (ve srovnání s Takedownem) mnohem více ohromujících skoků. Desítky (nelicencovaných) aut dosahují omračujících rychlostí, ale i když je to skvělý pocit, rychlost není v Burnout Revenge to hlavní. Respektive je, ale jinak, než si myslíte.

 Nebezpečné srážky
Burnout Revenge obsahuje mnoho desítek závodů, z nichž každý spadá do jednoho z půltuctu typů disciplín. Pouze v jedné z nich ("Burning Lap") jste odkázáni výhradně na své řidičské umění (a je také zdaleka nejméně zajímavá) - musíte v ní prostě projet trať co nejrychleji, aniž by vás na ní obtěžovala jiná vozidla. V ostatních disciplínách musíte narážet do aut, a to v závislosti na typu disciplíny buď do aut svých protivníků, do "nevinných" aut, která si klidně (pomalu) jedou po silnici, případně do obou - přičemž se jejich chování zásadně liší. Protivníci se vás aktivně snaží přinutit k havárii, zatímco "nevinná" auta se pohybují směšně pomalu a lehký náraz vašeho vozu stačí k tomu, aby začala po silnici létat jako koule v kulečníku (zdaleka nejúčinnější metoda likvidace soupeře je "hodit" na něj neutrální automobil). V některých disciplínách jde pouze o narážení, v jiných musíte narážet proto, že jen tak získáte dostatečný Boost a budete dostatečně rychlí.

Kolize jsou ztvrárněny skutečně fantasticky: Fyzikální model je velmi realistický, auta se rozpadají na kusy a herní kamera přitom efektně zabírá to nejlepší. Navíc můžete po srážce aktivovat tzv. Impact Time, což způsobí extrémní zpomalení hry a vy můžete své (havarované) auto pomocí ovladače ještě trochu řídit a pokusit se svým vrakem zlikvidovat pár nepřátel (za což je supermastný bonus). To platilo už v Burnout 3: Takedown.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

 Crashbreaker
V pozdějších fázích Burnout Revenge navíc dostanete k dispozici Crashbreaker, což je možnost nechat po havárii své auto explodovat a tím zlikvidovat třeba pět protivníků, jedoucích zrovna kolem! Vypadá to skvěle, ale dochází tím ke kuriózní situaci, kdy je v mnoha situacích nejlepší volbou ZÁMĚRNĚ HAVAROVAT, vyhodit pomocí Crashbreakeru soupeře do vzduchu a tím získat obrovský Boost a další bonusy.

Stejně jako předchozí díl obsahuje i Burnout Revenge disciplínu "Crash", spočívající v tom, že se s autem rozjedete k rušné křižovatce a musíte vyvolat řetězovou nehodu, která způsobí co největší škodu. Tentokrát již není každá havárie redukována na problém "jak sebrat ikonu čtyřnásobného bonusu" a přibyl mód rychlého startu, kdy musíte stisknout tlačítka v pravou chvíli, abyste získali patřičný odpal (ten je dost otravný, protože pokud se vám to nepovede, znamená to, že nemáte šanci a musíte celou disciplínu hned restartovat).

Také kamera je v Crash módu horší, než byla v Burnout 3. Často máte problém orientovat se, kde je vaše auto a kterým směrem byste ho při dalším výbuchu měli směrovat, a po skončení disciplíny, kdy má hra zobrazit zničená vozidla a jejich bodové hodnoty, se mi nezřídka stalo, že kamera vítězoslavně švenkovala po zcela prázdné ulici, zatímco za rohem leželo 30 roztřískaných aut.

 Žebříčky a medaile
Všechny herní disciplíny v Burnout Revenge jsou rozděleny do 10 ranků. Na začátku můžete závodit pouze v Ranku 1. Po skončení každého závodu (nebo demoličního derby) získáte jednak medaili (zlatou, stříbrnou nebo bronzovou) a jednak jednu až čtyři hvězdičky za agresivitu. Pokud jste získali zlatou, jedna hvězdička se vám přičte. Pokud bronzovou, jedna se odečte. Za každou disciplínu tudíž můžete získat nula až pět hvězdiček. Každý rank má "hvězdičkový limit", po jehož splnění se odemnke další Rank (u prvního Ranku je to jen pár hvězdiček, u dalších se toto číslo zvětšuje až vysoko přes stovku).

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Ani disciplíny uvnitř jednoho Ranku ale nejsou přísupné od začátku všechny. Nejdříve se můžete zúčastnit jen jedné nebo dvou a teprve po jejich úspěšném medailovém splnění se odemykají další, v jiných částech hry. Kromě toho získáváte za splnění určitých podmínek nová auta, se kterými se můžete vracet zpět do nižších Ranků a plnit disciplíny, které byly předtím (s horšími auty) příliš obtížné.

Musím říct, že mi tento systém (který je ještě o něco složitější, než jsem napsal) přišel trochu zbytečně překombinovaný. Například v disciplínách, založených na ničení aut, je prakticky nemožné, abyste při zisku zlaté medaile získali menší než maximální počet hvězdiček (tudíž dvojí hodnocení ztrácí smysl). A pokud závodíte v nižším Ranku, nemůžete používat Crashbreaker, i když jste ho už dříve odemkli ve vyšším Ranku.

 Je to ještě závodění?
Jak vidíte, v Burnout Revenge jsou srážky natolik důležité, že se nabízí otázka, zda to je ještě závodní hra, nebo nějaká předzvěst nového herního žánru. I v disciplínách, které by měly být závodní, je velmi patrná "gumová inteligence" protivníků (bez ohledu na to, jak dobře nebo špatně jedete, protivníci jsou pořád buď blízko za vámi nebo blízko před vámi). Vyjet ze silnice se nedá a často je nejlepší taktikou jet na plný plyn i v ostrých zatáčkách a spoléhat na svodidla nebo žluté šipky, které vám nedovolí opustit dráhu. Největší nebezpečí nakonec nepředstavují agresivní protivníci, nebo ostré zatáčky, ale sloupy nebo jiné smrtící nezničitelné objekty, rozmístěné na tratích.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Je vrcholně zábavné pouze se DÍVAT, jak někdo hraje Burnout Revenge. Je to lepší zážitek, než automobilové honičky ve většině filmů. Pokud hrajete hry proto, abyste z nich měli dobrý pocit, budete naprosto spokojeni. Pokud je hrajete proto, abyste dohráli a odemkli všechno, co vám nabízejí, a měli jste dobrý pocit z toho, čeho jste dosáhli, bude to trochu horší, protože často budete vyhrávat, aniž byste vlastně věděli jak (jsem pátý, havaruji do sloupu, pokračuji v jízdě a najednou jsem druhý???) nebo naopak budete prohrávat způsobem, který není fér (srazíte malou dodávku, ale okamžitě vrazíte do smrtícího autobusu, který jel před ní - a přes tu dodávku jste neměli nejmenší šanci ho vidět).

Burnout Revenge je o něco jednodušší, než předchozí díl - první zhruba třetinu disciplín jsem odehrál bez problémů "na pět hvězdiček", většinou na první pokus (s výjimkou závodů Burning Lap, při nichž jediných je nezbytné pamatovat si trať).

 Jak to zní
EA Trax opět vybrali nadupanou hudbu, ale Burnout Revenge je natolik adrenalinový, že není potřeba jeho adrenalinovost ještě zvyšovat nějakou hudbou. Při defaultní hlasitosti hudba téměř zaniká ve zvukových efektech a je to dobře, protože řev motoru a nárazy znějí skvěle (nemluvě o působivém "vžum", když proklouznete kolem auta nebo objektu). Zvukové efekty jsou velmi dobře navrženy tak, aby nezněly realisticky, nýbrž co nejagresivněji.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Není jich mnoho, ale i Burnout Revenge má své problémy. Kromě zbytečně překombinovaného hodnotícího systému a kamery v Crash módu jsou to především dlouhé nahrávací časy. V disciplínách Burning Lap a Crash znamená i malá chybička nutnost restartovat (pokud chcete získat hodnocení "Perfect") a to může trvat i déle než třicet sekund! Nevidím samozřejmě do toho, jak je hra naprogramovaná, ale připadá mi mírně zvláštní, že odstartuji, ujedu tři metry, do ničeho nenarazím, restartuji disciplínu a úplně všechno se musí nahrávat znovu. A občasné předrenderované sekvence se v PALu strašlivě cukají, ale hra naštěstí podporuje 60Hz mód.

 Jít do toho?
Zvětšit zdroj: tisková zpráva Jak už jsem psal, Burnout Revenge je nejlepší akční závodní hra, přesněji řečeno hra, při jejímž hraní máte nejadrenalinovější pocit. Pokud nemáte třetí Burnout, je pro vás Burnout Revenge naprostou povinností. Pokud Burnout 3: Takedown máte, tak jednoznačné to není, protože většina vylepšení (více skoků, více destrukce, více aut) je spíše evoluční než revoluční. Hodně se také mluví o online módech Burnout Revenge, které jsem nemohl vyzkoušet, ale obávám se, že hra, ve které tolik záleží na rychlých odezvách internetového připojení, musí být z ČR prakticky nehratelná. Ale multiplayer pro dva hráče na jedné konzoli ujde.

Stáhněte si: Trailery

Související články: Novinky...

 
František Fuka
autor začínal s hrami ještě v době, kdy "mít počítačovou hru" znamenalo "naprogramovat si ji", přesto si i dnes rád sedne ke konzoli; více u něj doma na www.fuxoft.cz






 
 
František Fuka
Smarty.cz

Verdikt:

Nejrychlejší, nejadrenalinovější a nejakčnější závody pro PlayStation2. Nejsou ale nijak podstatně lepší než předchozí díl a při úžasném pocitu z rychlosti se občas někam vytrácí samotná hra.

Nejnovější články