Začnu malým přiznáním: Nikdy jsem nestál na skejtu. Přestože jsem dobře rostlý junák s nízkým těžištěm, rovnováha nikdy nebyla mou silnou stránkou a když Bůh rozdával mé S.P.E.C.I.A.L. body, investoval víc do Charisma a Strength, zatímco Agility nechal na podprůměrné hodnotě.
Na druhou stranu jsem jako ročník 89 byl v ideálním věku, když skejtová kultura na přelomu tisíciletí prožila svou obrodu. V MTV na satelitu vřískala mladá Kanaďanka s výraznými očními stíny něco o Sk8r chlapci, hltali jsme první teenagerské komedie provoněné kalifornskou atmosférou a samozřejmě jsme hráli legendárního Tondu Háka, jak se mu říkalo u nás ve škole.
Onen Tonda Hák alias Antonín Jestřáb AKA Tony Hawk se po letech a několika debaklech vrací na naše obrazovky. Tentokrát neriskuje se zbrusu novým dílem, jakým byla prachšpatná pětka, ani po nás nechce, abychom si koupili speciální ovladač ve tvaru skejtu. Kdepak, tentokrát nám servíruje to nejlepší, co se v sérii urodilo – první dva díly v moderní grafice a s několika úpravami pro zlepšení zážitku. Sice na něm už nepracují matadoři z dnes už neexistujícího Neversoftu, ale Vicarious Visions jsou dostatečně důvěryhodným týmem a i s touto sérií už v minulosti přišli do křížku.
No a protože, jak jste asi už stačili pochopit, má Tony Hawk v mém srdci velmi zvláštní místo (tak zvláštní, že jsem za onen nenáviděný pátý díl dal plnou cenu v den vydání, abych pak hořce plakal a nebyl k utišení), neodolal jsem ani tentokrát a remake předobjednal. Zčásti proto, že mi série chybí a vlastně bych vzal zavděk i tím, kdyby se ve zpětné kompatibilitě na Xboxu One objevil osm let starý THPS HD, zčásti i proto, abych se dostal k exkluzivnímu demu, které sice obsahuje jen jedinou mapu, ale mohlo by mi dát jasnější představu, zda se návrat legendy povede, či nikoli.
Zpátky do dětství
Nebudu vám lhát, ve chvíli, kdy úvodní intro odpálily první tóny skladby Guerrilla Radio od Rage Against the Machine jsem věděl, že jsem ztracen. A když se na obrazovce začala objevovat prachem zavátá jména a já si začal rozpomínat, kdo to byl ten Chad Muska, Steve Caballero nebo popírač fyzikálních zákonů Rodney Mullen, bylo mi zas dvanáct a o Vánocích 2001 jsem se na svém ještě čerstvém PC proháněl po školní úrovni pirátské verze Tondy Háka 2.
Nostalgie zafungovala na jedničku, a i když má demo jen čtyři tracky ze slibovaného masivního soundtracku, kromě partičky, kterou vedl Zach de la Rocha, v něm nechybí ani legendární Superman od skupiny Goldfinger. Další dva songy jsou nové, a jakkoli mě mrzí, že je soundtrack cenzurovaný (hergot!), nedělají hře ostudu a do její atmosféry dobře zapadají.
No a pak jsem se pustil do samotného hraní a bylo to, jako bych nikdy nepřestal. Jakožto člověk, který přísahá právě na druhý díl, sice trochu lituju, že jsme v demu dostali mapu Hangar, nikoli skatepark v Marseille, který jsem brázdil v demu na původní dvojku, ale to jsem autorům rychle odpustil.
Ovládání mi přešlo do ruky okamžitě, svalová paměť naskočila jako nic a už jsem střídal všechny ty kickflipy, benihany, airwalky a 50-50. Za zmínku stojí, že remake obsahuje mechanismus revert, který do série přibyl až se třetím dílem a umožňuje plynule přecházet z vertikálních triků do manuálu, a prodlužovat tak řetězení.
Co víc chtít
Tony Hawk si stále udržuje onu arkádovou hratelnost, kdy už při prvním spuštění hráč dokáže prostým button mashingem předvádět působivou podívanou, ale až pilným tréninkem docílí kýžených bodových výšin. V cestě vám stojí nejen neoblomná gravitace, ale také stresující dvouminutový limit, který je samozřejmě přítomen i v demu. Stále ale funguje neskutečně návyková hratelnost, která člověka neustále nutí „dát si to ještě jednou“ a třeba zas dosáhnout o kus lepšího výsledku.
Úroveň v demu nabízí skutečně jen samotné ježdění, nejsou v ní žádné úkoly. Přesto jsem v ní strávil desítky minut, nadával u pádů, radoval se z perfektních přistání a vytepával si do ušních bubínků hudební doprovod. Příjemným obohacením je nicméně přítomnost několika „asistenčních režimů“ (čti cheatů), kterými si lze odemknout třeba dokonalou rovnováhu a vypnout pády. Ke štěstí už mi chyběl jen režim snížené gravitace, který si dobře pamatuju z originálu.
zdroj: Activision
Pozitivní je, že hře nemám co vytknout ani technicky. Grafika, kterou pohání Unreal Engine 4. generace, vypadá velmi slušně, na Xboxu One X jsem neregistroval žádné bugy nebo glitche ani případné propady snímkové frekvence.
Samozřejmě uvidíme, jak na tom bude plná hra, až jednotlivé mapy zaplní úkoly a aktivity. Zatím to ale vypadá, že Tony Hawk's Pro Skater 1 + 2 bude přesně tou hrou, kterou si můžete zapnout na dvacet minut nebo taky na celé odpoledne. Chceme snad něco víc?
