Nebudu chodit kolem horké kaše – se sérií Assassin’s Creed mě pojí dlouholetý vztah. Větší část z těch nějakých sedmnácti let láskyplný, s posledními díly pak už trochu komplikovanější. Ačkoliv Valhalla lámala prodejní rekordy, já lámala spíš pomyslnou hůl. Vikinské epizodě sice opět nechybělo pozlátko, byla největší, nejdražší, nejdelší… Herní náplň ale působila jako stopadesátihodinový balík vaty bez jakéhokoliv smyslu. Dohrála jsem ji, stejně jako všechny ostatní díly série, ale tehdy mi došlo, že je moje okouzlení touhle šablonou akčních adventur zřejmě definitivně pryč.

Někdejší plamínek vášně vyčpělého vztahu jsem se pokusila znovu zažehnout předloni na podzim s Assassin’s Creed Mirage, i když jsem tušila, že půjde spíš o rozchod. Takový ten důstojný typ, kde se oba shodneme, že už nám to neklape, protože se každý chceme ubírat trochu jiným směrem, a připomeneme si to hezké, co jsme spolu zažili. Konec, sbohem, šáteček.

Představte si moje (nulové) překvapení, když mi moje ex-láska loni na jaře zaklepala na dveře s dojemným příběhem, že už je jiná a připravená dát mi všechno, co jsem po ní těch několik posledních let chtěla. Do feudálního Japonska jsme se spolu přece chtěli podívat vždycky, ne? Menší mapa? Máš ji mít! Lepší plížení? Pojďme to ještě jednou zkusit, Šárko, prosím!

Plané sliby, na to ti už znovu neskočím, říkala jsem si tehdy. Pánové z redakce mi dosvědčí, že jsem k Assassin’s Creed Shadows od oznámení přistupovala dosti obezřetně, jenže… Možná nastal čas smířit se s tím, že se tahle AAA série zkrátka nezmění, a raději kompletně přehodnotit svůj přístup? 

zdroj: Ubisoft

Jak vám asi došlo, do tříhodinové preview verze Shadows jsem naskakovala s maximální skepsí. Jenže… Velmi záhy jsem se přistihla, jak mě atmosféra, design světa a vlastně i zápletka pohlcují. Prostředí, hudba, nasvícení, zvuky – všechno působí autenticky a vtahuje vás přímo do Japonska. Do organizovaně působícího světa, naoko fungujícího na cti, kde obří hromotluk Jasuke působí skrz svůj původ jako pěst na oko a mrštná Naoe je ochotná udělat cokoliv, aby pomstila svého otce, byť se od dívky jejích poměrů čeká, že bude zahanbeně sedět, mlčet – a možná si malovat.

Turistou v Zemi vycházejícího slunce

Jestli se Ubisoftu něco nikdy nedalo upřít, je to schopnost stavět uvěřitelné kulisy, tentokrát však na výpravě výrazněji zapracovali i v rámci příběhu, který působí filmověji a seriózněji. Zvraty z prologu nebudu detailněji rozebírat, ale dozvíte se, jak se Jasuke vlastně ocitl v Japonsku a ve službách Ody Nobunagy, včetně úsměvné jazykové bariéry.

Mimochodem, důrazně doporučuji hrát Shadows v „imerzivním módu“ s japonským a portugalským dabingem. Autentické jazyky tentokrát na rozdíl od Mirage sedí do pohybů rtů i mimiky postav a atmosféře v rozhovorech hodně pomáhají.

zdroj: Ubisoft zdroj: Ubisoft

Zápletka je od prvních momentů poutavá a zdá se, že cíle asasínského řádu budou o poznání prokreslenějšími postavami s vlastními úkolovými liniemi, a ne jen víceméně zaměnitelnými tečkami na mapě, z jejichž kapes vyberete nápovědy o pohybu dalších zaměnitelných teček. O zvraty, pletichaření a překvapivá odhalení by podle všeho tentokrát nemusela být nouze. A dokonce vám zřejmě leckdy dají i na výběr, jak chcete s konspirátory nakonec naložit – byť je samozřejmě otázka, nakolik se dialogové volby budou do příběhu propisovat v nějakém širším kontextu. Skrytá čepel každopádně nemusí být jediným řešením.

Minimálně tomu tak bylo v případě daimjóa Naoieho Ukity, který Jasukeho a Naoe vysílá nalézt svého syna Hideieho v rámci formování křehké aliance s Kurodou Kanbeiem. Prvotní nápovědou je vůně kadidla, které do regionu vozí jen jedna konkrétní skupina obchodníků, ale také důstojník, který zmizel za podezřelých okolností. 

Pochopitelně to ani s jedním z vodítek není tak přímočaré, jak se na první pohled zdá. A protože si velká část hráčů (mě nevyjímaje) stěžovala, že nás Assassin’s Creed prostě jen bezmyšlenkovitě posílá od ukazatele k ukazateli, rozhodl se Ubisoft v Shadows k bezprecedentnímu kroku – systém hledání cílů a shromažďování informací na základě nápověd, který nepovinně načrtnul v předchozích třech dílech, je teď základní volbou.

zdroj: Ubisoft

Musíte si je tedy buď sami najít, nebo na místo vyslat špehy, kterých nicméně nemáte neomezené množství. Nápovědy nejsou kdovíjak kryptické, ale jejich vyřešení vyžaduje přece jen trochu víc mozkové kapacity než očividný zářivý kosočtverec.

Body synchronizace (a skoky důvěry) na vyvýšených místech sice najdete, už vám ale neodhalí obří kus mapy, nýbrž pár význačných bodů, které si můžete manuálně přidat do svého kompasu. Zmizeli také průzkumní dravci, takže musíte spoléhat na vytipované střechy a lokace s dobrým výhledem a situaci omrknout na vlastní, třebaže orlí zrak. 

Pochopitelně ale pro fanoušky kompletování nebude chybět spousta nepovinného vysbírávání a vedlejších aktivit - narazila jsem na malování divokých zvířat, která během přibližování nesmíte vyplašit, což se mi mírně zajedlo zhruba u třetí volavky. U svatyní se zase můžete na několika místech pomodlit a odemykat si tím body schopností, stejně jako prakticky každé významnější místo ukrývá hned několik truhel, svitky s haiku a podobně.

Nepravděpodobné duo hrdinů

V tomto ohledu se tedy nic moc nezměnilo – obsah truhel odkazuje na přítomnost craftingu, který bude sloužit jak k vylepšování výbavy, tak i základny obou asasínů a odemykání nejrůznějších budov tamtéž. Nikam nezmizelo ani levelování, bodíky schopností můžete rozhazovat do dvanácti stromů zaměřených na boj s konkrétními zbraněmi (od katany přes kanabo po teppó), nástroje či celkové plížení v případě Naoe a sílu u Jasukeho. 

Pro každého z nich opět odemykáte také aktivní schopnosti do čtveřice slotů, které přijdou vhod zejména v soubojích. Bojovat mohou oba protagonisté, byť k tomu Jasuke má evidentně lepší dispozice a také širší dostupný arzenál, který si snáze poradí i s větší přesilou.

zdroj: Ubisoft

V jádru se soubojový systém od minula příliš nezměnil, opět stojí na dvou typech úderů s komby, parírováním/blokováním a úskoky, plus tedy nějaké ty parádičky, zbraně na dálku, potažmo třeba kouřové bomby. Víceméně beze změny zůstává i ovládací schéma, pokud jste hráli libovolný z předchozích tří dílů, svalová paměť vám patrně naskočí velmi rychle. 

Mezi Naoe a Jasukem můžete v otevřeném světě volně přepínat, během lineárnějších příběhových misí vám pak hra dá prakticky po každém rozhovoru na výběr, za koho chcete odehrát další segment. Byť je občas těžší odhadnout, kdo bude pro následující pasáž vhodnější (případně jestli se v závislosti na volbě postavy bude nějak lišit), tahle dynamika střídání mě docela bavila a těším se, až stejnou sekvenci odehraju v plné verzi přesně opačně. Ačkoliv jsem tedy tentokrát většinu času hrála za Naoe, protože přece jen pro svá Assassin’s Creed preferuju tichý styl hraní s plížením, kde se bojuje, až když se něco šeredně pokazí.

Hlavně jsem ale chtěla prozkoumat novinky v oboru tichého přístupu. Bohužel jsem nedostala možnost vyzkoušet manuální přepínání ročních období a vlastně ani dne a noci, takže pořád nemůžu posoudit, jak bude tenhle pro plížení potenciálně dost zásadní mechanismus v praxi fungovat.

zdroj: Ubisoft zdroj: Ubisoft

V Harimě byl v demu zkrátka fixně slunný jarní den, takže jsem i v ohledu proklamované hry světel a stínů byla odkázaná hlavně na noční příběhový přepad. Stráže jsou dosti pozorné a světelných zdrojů byla skoro všude spousta, takže hraní za Naoe logicky působí mnohem pomalejším, rozvážnějším dojmem, kde musíte opatrně zhasínat svíčky a rozhazovat šurikeny, abyste se mohli ukrýt pod rouškou stínů. 

Dost často jsem navíc zapomínala, že má ve svém arzenálu taky kusarigamu – vrhací srp, který supluje přitahovací hák a umožní jí zrakům nepřátel uniknout prostě tím, že se přilepí na strop nebo vyšvihne na nejbližší střechu. Nejvíc mi nakonec přišla vhod v boji se šinobi vydávající se za kněžku. Dokáže totiž protivníky na rozdíl od katany držet docela dobře od těla, což se hodí taky v momentech, kdy potřebujete vzít do zaječích.

Soustředění na to hlavní

Herní mapa je od pohledu vcelku rozsáhlá, rozhodně ale ne tak nesmyslně přefouklá jako v případě Valhally - tvůrci tvrdí, že rozlohou odpovídá zhruba Origins, kde ovšem pocitově moře zabíralo trochu menší plochu. V rámci preview jsem se nicméně pohybovala jen v regionu Harima, podobně rozsáhlých oblastí jsem na mapě napočítala osm, ohraničených na severu Wakasou a na jihu Kišú. Řečí dodnes významných měst se pak můžete těšit na Ósaku a Kjóto.

Bude hodně zajímavé sledovat, nakolik se Shadows podaří vybalancovat křehkou rovnováhu mezi otevřeným světem, který budete chtít prozkoumávat, a silným příběhem, jež v ukázce působil dosti naléhavě. Syndromu hledání ztracených slepic nebohých vesničanů, zatímco za humny končí svět, se nevyhnulo asi žádné podobné RPG. 

Takže si nedělám iluze, že tomu tady bude jinak, ale jak jsem psala v úvodu – možná je čas přehodnotit svůj vlastní přístup, odolat opojnému volání bambilionu otazníčků a soustředit se zkrátka na to hlavní, propracované, unikátní. Protože mám pocit, že by příběh tentokrát mohl být tím zásadním tahounem a ne vláčeným nebožákem zaseknutým ve třmenu přebujelé, zbytečně velké a dusivé mapy. 

Nakonec jsem krátce mohla nakouknout i do rozhraní Animus Hub, dosud známého pod kódovým označením Assassin’s Creed Infinity. Působí trochu jako hra ve hře, kde se opět bude řešit Abstergo a moderní globální spiknutí ve spojitosti se speciálními misemi, ale taky jako mírně glorifikovaný rozcestník, odkud si z časové osy budete moct pustit posledních několik her. Z nahlédnutí si zatím netroufám soudit, kterým směrem se ubere spíš.

zdroj: Ubisoft

Ubisoft možná konečně pochopil, že méně je někdy více, a Shadows má potenciál stát se v sérii po dlouhé době dílem, který pohltí nejen rozsahem, ale třeba i silným příběhem nebo smysluplnější náplní úkolů. Ačkoliv nejsem připravená na bezvýhradné smíření, evidentně nové kapitole Assassin’s Creed dám ještě jednu šanci dokázat, že tentokrát to určitě bude jiné. Že nemusí být jen bezduchým běháním za otazníky.

Jestli to bude stačit na nový začátek krásného přátelství, nebo jsem jenom nepoučitelně naivní, ukáže až čas – a hlavně plná verze hry. Pokud nedojde na další odklad, měla by na PC, PS5 a Xbox Series X/S vyjít 20. března.