Jestlipak víte, jak se zrodila rasa trpaslíků? Vlastníma rukama ji stvořil Aulë, pán kovářů a řemeslníků, jakožto takovou svou osobní variaci na dosud neprobuzené elfy a lidi, děti božského Ilúvatara. „Hm, hm, slyšel jsem, že elfové budou mít dvě ruce, dvě nohy, super nápad. Ale, sakra, co to má znamenat, že nemají vousy?“ mumlal si nejspíš rozčileně, zatímco sochal sedm trpasličích otců. A tak byla vlastně vytvořena první fanouškovská modifikace.
S Age of the Ring, ohromným modem pro chvalně proslulou realtimovou strategii The Battle for Middle-earth II, se to má podobně. Autoři vzali skvělý originál a udělali z něj něco… jiného. Možná ne nutně lepšího, už nechám na vás, jestli máte radši Legolasovu elegantní grácii, nebo Gimliho podsaditou spolehlivost, ale jiného, to tedy každopádně.
Zásadní rozdíl je samozřejmě v tom, že se veliký Ilúvatar ve své nekonečné milosti rozhodl trpaslíky nechat naživu, i když se Aulë nabídl, že v pýše stvořené zakrslíky osobně pozabíjí. Kdyby stejnou možnost dostala EA, zadunění popravčího kladiva by bylo slyšet až ve Valinoru.
zdroj: vlastní video redakce
Strategie vstává z mrtvých
The Battle for Middle-earth II, ač svého času milovaná, rozhodně nepatří k těm hrám, u kterých byste dodnes čekali aktivní, zdravou komunitu schopnou úctyhodného kreativního vzepjetí. Za tento pesimismus může jeden zásadní fakt: Hra hojně využívala materiálů z Jacksonovy filmové trilogie, a tak ji už kvůli licenčním problémům legálně neseženete.
To ovšem prstenuchtivé generály evidentně nezastavilo, buď proto, že se jim doma stále ještě válí lesklá placka s dírou uprostřed, nebo proto, že na internetu zkrátka najdete úplně všechno. A tak si vy, já, oni i ony můžeme BFME 2 užít i dnes. V její původní podobě, nebo v podobě modifikované.
Doporučoval bych to druhé, protože Age of the Ring je modifikace skutečně úctyhodná, o čemž svědčí i její vítězství ve veřejném hlasování o nejlepší mod roku 2020. Přináší celé nové kampaně, frakce, jednotky, hrdiny i mapy, přičemž se snaží co nejpevněji držet Tolkienovy předlohy. I když si za chvilku řekneme, proč to v jednom konkrétním případě dost okatě nevychází.
Národy ve válce
Nejdřív se ale pojďme podívat na to, co se neoddiskutovatelně povedlo – nové frakce. Původní hra jich měla i s rozšířením 7, Age of the Ring jich už teď nabízí 10 a další jsou na cestě. Každá je jiná, každá má něco svého – unikátní styl hraní, vlastní jednotky, jak obyčejné, tak elitní, kterých máte k dispozici jen omezené množství, k tomu speciální strom na odemykání kouzel, no a samozřejmě dosud neviděné hrdiny i s novými modely a dabingem, o který se postaral například Phil Dragash, autor pravděpodobně nejlepší „amatérské“ audioknihy, jakou jsem kdy měl to potěšení slyšet.
Lidská království jsou tu, na rozdíl od originálu, rozdělená na Gondor a Rohan. Gondor je dobrý odpichovací bod pro začátečníky – celkem silný ve všech oblastech, má dobrou pěchotu, lučištníky i jízdu, i když se zpočátku spoléhá na slabší jednotky z jižních a západních provincií. Jakmile se ovšem dostanete k jeho silnějším hrdinům v čele s Gandalfem Bílým, už by vás neměl zastavit ani balrog. Zábavnost: 2/5
Rohan je, jak by vám dokázalo prozradit i maličké hobiťátko v první třídě, sídlem pánů koní. Jízdmarce dominuje kavalerie, ta nejlepší ve hře, a i když můžete naverbovat Erkenbranda (to on osvobodil Helmův žleb, nikoliv Éomer!) a zkusit pěchotní strategii, byl by to hřích proti rohanské zteči na Pelennoru. Pozor, rané selské jednotky jsou naprosto hrozné! Zábavnost: 3/5
V původní hře jednolití elfové jsou rozděleni dokonce na tři různé frakce: Lórien, Roklinku a Thranduilovu říši. Lórienu nejvíc vyhovuje klasická strategie špičatých uší: schovávat se ve stromech a zasypávat nepřítele deštěm šípů. Jeho raní hrdinové ovšem nejsou zrovna oslnivé kvality, takže si pro tu opravdovou údernou sílu musíte počkat na Galadriel a Celeborna. Zábavnost: 4/5
Roklinka je možná nejobtížnější frakcí na hraní, nejvhodnější pro veterány. Sice v ní totiž najdete neuvěřitelně mocné jednotky a hrdiny (když se do vás pustí Elrond, Aragorn a Glorfindel zároveň, jste mrtví a tečka), jenže tahle pozdní síla je vybalancována nesmírně chabou úvodní ekonomikou a armádou složenou z… hobitů a chlapů z Hůrky. Au. Zábavnost: 5/5
Lesní říše krále Thranduila je nejlepší pro ty, kdo mají rádi rychlé, devastující útoky ze stínů a následný hodně kvapný úprk. Elfové z Temného hvozdu jsou definicí „skleněných kanonů“ – umí rozdávat spoustu poškození, ale taky žádné nevydrží. Hbité prsty, hbitý mozek a coup-de-grâce pomocí Legolase, jeho taťky a čaroděje Radagasta – to je recept na lesní úspěch. Zábavnost: 3/5
Erebor je možná nejpůsobivější frakcí v celém modu. Milovníky trpaslíků by mohlo zklamat, že mají na výběr jen jednu frakci, jenže ony jsou to ve skutečnosti frakce dvě. Moddeři se asi nemohli rozhodnout, jestli mají radši Osamělou horu v éře Hobita, nebo Pána prstenů – a tak do hry zařadili obě.
Na začátku každého trpasličího zápasu si zkrátka vyberete, jestli chcete hrát za Thorinův Erebor, nebo za Erebor Dáina Železné nohy. Tím se naprosto promění nejen celá soupiska hrdinů, ale i nabídka jednotek – Thorin se spoléhá na lidské spojence z Jezerního města, Dáin dává přednost kvalitnějším jednotkám z obnoveného Dolu pod králem Brandem. Jak jsem už psal: dvě frakce v jedné. Zábavnost: 5/5
No a jak je na tom zlo? Vlastně docela podobně jako v původní hře. Samozřejmě tu máme Mordor, který soupeře zpočátku zavalí smradlavou napěněnou vlnou levných skřetů, jen aby později přešel na jeskynní trolly, Nazgûly a smrtící východňanské katafrakty. A když se vám povede schrastit Jeden Prsten, můžete poslat do boje i samotného Saurona. Zábavnost: 2/5
Železný pas je frakce v něčem podobná Gondoru – průměrná ve všem, co se jí zamane, aniž by v čemkoliv zaostávala nebo excelovala. Solidní počáteční jednotky horalů vystřídají těžce obrnění skuruti a ústředním hrdinou je, stejně jako v případě Jižního království Dúnadanů, mocný čaroděj – Saruman Bílý je sám o sobě schopný zdevastovat celé davy nepřátel. Zábavnost: 2/5
Mlžné hory nejvíc ze všeho připomínají původní Gobliny. Rádi se díváte, jak se mele maso v mlejnku, a je vám celkem fuk, že to maso patří vašim přisluhovačům? Pak se staňte Azogem. Spousta levných skřetíků ruku v ruce s trolly hopsá po mapě a šíří hrůzu… Je to prostě idylka. Jen před nimi nezmiňujte slovo „Azanulbizar“. Zábavnost: 1/5
Jestli se předchozí tři frakce od svých protějšků v původní BFME 2 příliš neliší, v případě Dol Gulduru se autoři utrhli ze řetězu. Je to asi nejméně konvenční frakce v celé hře, už jen proto, že její stavitelé se spotřebují, jakmile vyprodukují jedinou budovu, ale zato jich je víc a jsou levnější. Jednotky zlého Nekromanta navíc neustále dostávají pasivní poškození, ale jakmile zemřou, opět povstanou jako nemrtvé zrůdy. A do své armády můžete verbovat dokonce i zabité nepřátele… Zábavnost: 5/5
Nehledě na moje lehce arbitrární hodnocení zábavnosti (některé frakce jsem si vyzkoušel sotva na pár zápasů) musím říct, že jsou všechny zpracované skvěle, jak díky zajímavým mechanismům osvěžujícím hratelnost, tak díky naprosto perfektně zvládnuté estetice a věrnosti předloze. Nové jednotky většinou mají základ v knihách či filmech, vypadají krásně a pro fanouška Pána prstenů je radost jen projíždět wikistránku modu. Jako výloha obchodu se sladkostmi – a to se do hry brzy chystá ještě Harad…
Příběhové podivnosti
To všechno, spolu s novými mapami, lije klasickému skirmishi do žil tolik čerstvé krve, až mu z toho pukají aorty. Ale co když se nechcete řezat jen tak? Co když s láskou vzpomínáte na eskapády blonďatého Glorfindela a plešatého Glóina, kteří v původní hře vlastnoručně zachránili Rhovanion před zlem? Zkrátka a dobře, kde jsou kampaně, které jsem na začátku sliboval?
Je to s nimi maličko složitější. Jedna z nich je totiž vlastně jediná, asi hodinová bitva, kde v kůži trpaslíků naprosto seřežete mlžnohorné gobloše, ta druhá je naopak megalomansky ambiciózní, ale má svoje vlastní trable. Oproti zbytku modu působí velmi kontrastně, protože Tolkiena bere spíš jako lehkou inspiraci, a kdyby bylo potřeba si něčím utřít zadek, Červená kniha Západní marky by jí posloužila daleko líp než lopuch.
Nová velká kampaň si dává za cíl zpracovat v podstatě celý příběh Pána prstenů, a to včetně flashbacků daleko do minulosti. Jenže si vypomáhá některými vpravdě bizarními kreativními rozhodnutími. Pamatujete, když ve filmu a knize Prstenové přízraky napadly hostinec U Skákavého poníka? Tak tady se s tím absolutně nemazlí, povolají z hrobu obří legie nemrtvých a rozhodnou se zničit celou Hůrku, kterou musíte bránit s pomocí hobitích lučištníků a kopinické domobrany.
Jasně, chápu, je to hra, je potřeba vytvořit nějakou strategickou výzvu, ale upřímně bych byl asi raději, kdyby se autoři na epizodku v Hůrce vykašlali a nenutili mě se nevěřícně uchechtávat, když sleduju, jak nesmělý zahradník Sam Křepelka zabíjí jednoho kostlivce za druhým. Nehledě na to, že vypravěčský efekt je silně podryt absencí nového dabingu – postavy proto většinou jen štěkají sestříhané filmové hlášky a oproti vymazlenému zbytku modu to zkrátka působí tak trochu amatérsky.
Na druhou stranu je potřeba přiznat, že když autoři zrovna zbytečně nezápasí se zdrojovým materiálem, jsou schopní vytvořit opravdu pěkné sekvence. Platí to třeba pro úvodní misi v Mordoru, kde se Gil-galad a Elendil snaží Sauronovi zabavit rodinné zlato a výsledkem je takový masakr, až se z toho můj počítač pořádně zakuckal. Vyzdvihnu i katastrofu na Kosatcových polích, událost z dávných dějin Středozemě, kterou nám na obrazovce ještě nikdy nikdo pořádně neukázal, a proto je skvělé si ji užít aspoň takhle, v kůži ke zkáze odsouzeného prince Elendura.
Obecně bych ale řekl, že hlavní síla modu spočívá skutečně hlavně ve vybalancovaných, perfektně zpracovaných nových frakcích a v potenciálu svobodného skirmishování, případně „totalwarovského“ režimu War of the Ring, který autoři také trošku přeleštili. Rada pro ty, kdo se do příběhu hodlají pustit i tak: Často ukládejte, protože kampaň nenabízí žádné checkpointy a občas umí být zatraceně těžká.
Návrat krále
I přes relativní zklamání z kampaně jsem celkově modifikací Age of the Ring upřímně nadšený. Jistě, původní hra už na dnešní poměry tak trochu zestárla, přál bych si od svých strategií přehlednější uživatelské rozhraní a další berličky moderní doby, ale tyhle drobné strasti jsou více než přijatelně vykompenzovány tím, že se můžu octnout zpátky ve Středozemi tak, jak ji znám i neznám, a třeba si vyzkoušet, jestli by Haldirův brácha Rúmil dokázal v boji muže proti muži zabít starostu Esgarothu. Nebo si zahrát díky komunitě stále funkční multiplayer.
Age of the Ring bohužel není zrovna snadné nainstalovat. Oficiální návod k instalaci je užitečný, ale kazí ho některé nefunkční odkazy, proto zároveň doporučuju následovat instrukce na fóru. Odpovědi na časté problémy můžete najít například na Redditu, případně se na nejasnosti zeptejte i mě třeba u nás na Discordu. Až se vám to podaří, pak z popela oheň znovu vzplane a zkují ostří polámané. A i k vám na harddisk se vrátí král.