Kooperace bude v upírské střílečce Redfall zcela dobrovolná. Možná i nadbytečná
zdroj: Arkane Studios

Kooperace bude v upírské střílečce Redfall zcela dobrovolná. Možná i nadbytečná

22. 3. 2023 20:26 | Dojmy z hraní | autor: Šárka Tmějová |

Když Arkane, jedno z mých oblíbených studií, před dvěma lety představilo Redfall, kooperativní akci z pohledu vlastních očí pro až čtyři hráče, neubránila jsem se protočení těch svých vlastních reálných očí. Už i moji milovaní mistři stealthu a chytrého level designu podlehli téhle módní vlně? Ne že bych nedala dohromady partu kamarádů, na klíčová slova jako „Arkane“ nebo „upíři“ jsem zvládla nalákat spoustu zájemců, ale jak sakra v Austinu hodlají zkombinovat svůj důraz na vyprávění s přítomností dalších lidí?

Otázky, samé otázky. Abych alespoň na ty nejpalčivější z nich dostala odpověď, vydala jsem se začátkem března do varšavských kanceláří Microsoftu, kde Bethesda uspořádala prezentaci Redfallu pro novináře ze středoevropského regionu. Kvůli příležitosti vidět dnes již zveřejněný příběhový trailer s týdenním předstihem bych do Polska asi necestovala, kvůli třem hodinám v americkém městečku, kde se nehezky zvrtnul experiment s lékem proti stárnutí, už ovšem ano.

zdroj: Arkane Studios

Zatímco jsme s kolegy z českých a slovenských médií osnovali, jaký dáme dohromady bombastický tým, proti kterému žádný krvesaj nebude mít nejmenší šanci, přišlo první překvapení. Dnes budeme hrát sólo.

Dostalo se nám ujištění, že si kooperaci budeme moct vyzkoušet někdy v budoucnu, doteď si ale nejsem jistá, jestli multiplayerové prvky ještě nebyly ve stavu hodném novinářské předváděčky, anebo Arkane tak trochu nezvládli marketing a budou se matoucí propagaci na poslední chvíli snažit uvést na pravou míru. V mém okolí se totiž Redfall skloňuje spíš coby upírské Left 4 Dead než jako Far Cry nebo Dying Light, kterým se strukturou i povahou zcela dobrovolné kooperace podobá mnohem víc.

Redfall zdroj: Arkane Studios

Příběhový postup v multiplayeru se například bude ukládat jen hostujícímu hráči, navíc vícero z vás může hrát za stejnou z čtveřice postav. Ze sólové ukázky jsem určitě neměla pocit, že by můj zážitek byl nekompletní nebo že by nepřítomnost parťáků honu na upíry ubírala na šarmu. Naopak dost váhám, jestli mu kooperace nějak zásadně prospěje.

Čtyři hratelné postavy v základu disponují stejnou skladbou zbraní, liší se ale ve speciálních schopnostech a z nich vyplývajících stromech vylepšení. Sniper Jacob se umí zneviditelnit a vyslat spektrálního havrana, který mu označí nepřátele v dohledu. Kryptozoolog Dev dokáže na krátkou chvíli zkamenět nepřátele kapesní UV baterkou, ale taky se umí teleportovat.

Vojanda Remi nosí po kapsách spoustu výbušniny i robůtka, který může odlákat pozornost. A konečně studentka biomedicínského inženýrství Layla s telekinetickými deštníky a výtahy, plus navíc s upířím expřítelem, kterému v zápalu boje může zavolat, aby se na okamžik obrátil proti svým bledým druhům.

Redfall zdroj: Arkane Studios

Některé schopnosti postav patrně budou užitečnější právě v kooperativní symbióze, další budou lepší při snahách o tichý postup, jiné naopak upotřebíte v akci. Jsem zvyklá hrát hry od Arkane víceméně stealthově, ale v případě Redfallu si čistokrevné tichošlápkovství nedokážu dost dobře představit.

Ve srovnání s předchozími tituly studia je o dost akčnější a k agresivnímu přístupu vás vyloženě ponouká. Vzhledem k množství nepřátel a jejich tendenci spustit povyk, který do souboje přivolá kohokoliv v okruhu stovek metrů, vám obvykle nezbyde nic jiného než se s nimi vypořádat na férovku. Škála zbraní je pestrá, od tradičních pistolí a pušek, po arzenál, který primárně zatopí právě upírům. 

Akčnější hratelnost ale pořád není tou druhou zásadní odchylkou od studiové DNA. Tu představuje doposud nejotevřenější svět, respektive město, kde se střídá den a noc a vedle hlavní příběhové linky můžete plnit i ty vedlejší, stejně jako čistit upírská hnízda s bušícím srdcem ve středu bludiště, evakuovat vyděšené civilisty a postupně osvobozovat jednotlivá sousedství od hněvu upířích božstev.

Ale třeba taky z místního kina odnést výrobník popcornu a přesunout ho radši na hasičskou stanici, kde si přeživší vytvořili improvizovanou základnu, a zvednout tak morálku. V hasičárně si můžete doplnit zásoby, promluvit s ostatními postavami a také se na ni nuceně vrátíte, pokud ve městě umřete. Menší úkryty si posléze odemykáte postupně, stejně tak i nové městské čtvrti, které na začátku hry obklopuje toxická červená mlha.

Plněním úkolů a vedlejšími aktivitami sílí nejen vaše postava, ale i pozornost, kterou vám věnují nestárnoucí dozorci – jakmile se její ukazatel naplní, čeká vás v ulicích ospalé massachusettské díry řádně tuhý souboj.

Ne do všech budov sice můžete vstoupit, ale když už vidíte či tušíte cestu dovnitř, zaručeně na vás číhá nějaká výzva či odměna. Redfall hovoří povědomým herním jazykem, a tak se na střechách schovávají odstřelovačská hnízda i sběratelské předměty, v kufru dodávky veterána najdete samopal, a pokud jsou jedny dveře zamčené a podminované, určitě existuje alespoň jedna další cesta, jak se do prepperského hnízda dostat.

Příslušný PR manažer nás ale vybídl, abychom se plejádou obsahu nenechali odlákat od hlavního úkolu a během vytyčené doby ho alespoň zkusili splnit. Cesta k němu vedla po strmých, tlejících schodech z pláže, na kterou se řítí zmrazená vlna tsunami. Věčné vteřiny před katastrofou, které místní smetánka jistě samolibě sleduje z majestátního panství, zatímco popíjí soumračnou dávku plazmy ze svátečního porcelánu.

Upíří rej můžete pár dobře mířenými výstřely, dřevěnými kolíky a dávkou z plamenometu rychle rozehnat a zkusit se ve vile a přilehlém skleníku ponořit do příběhu o šíleném vědci, kterého experimenty na dětech v honbě za nesmrtelností připravily o lidskost. Styl vyprávění je podle stylu Arkane v základu úsporný, aby otestoval vaši pozornost a ochotu hledat schované vzkazy, poznámky i schované chodby a skrýše.

Redfall zdroj: Arkane Studios

Opět mi nezbývá než pochybovat, nakolik tenhle koncept dokáže obohatit přítomnost až tří dalších lidí. Nevím, jak vy, ale kdykoliv něco hraju s víc než jedním člověkem, bavíme se zákonitě o všem možném a rozhodně nedáváme pozor, co nám ve hře někdo vykládá, jakkoliv to za jiných okolností může být emotivní.

Navíc mě bude čílit, když někdo nějaké tajemství najde dřív než já – a co teprve, když mi ukradne nějaký vzácný loot! Výbava se jako ve správném looter shooteru dělí na několik úrovní kvality a tomu odpovídajících speciálních vlastností a perků, takže se nevyplatí ji ignorovat. Z nepřátel v základu létají číslíčka poškození, ale tuhle možnosti si alespoň můžete vypnout.

Jenže, těžko mě v tomhle rozpoložení zvládne vtáhnout sebelepší vyprávění, natož vyprávění, kde je pro optimální zážitek potřeba hodně číst a mentálně si pospojovat hromadu střípků, abyste se mohli pokochat dokonalým křišťálovým lustrem.

Nakolik vás pohltí hororová atmosféra, už záleží na vaší citlivosti – na mě tma ve spojení s dlouhatánskými chodbami, znepokojivým vrzání parket i tóny klavíru, u kterého nikdo nesedí, docela fungovala. Až do chvíle, než jsem si uvědomila, že jsou zdejší upíři neskutečně hlasití, ukecaní, skoro jako parťáci z řad reálných lidí, a jejich řeči jsou slyšet, i když nás od sebe dělí dvě patra. V tu chvíli bylo veškeré znepokojení z nebezpečného neznáma v tahu, protože kdo by se bál, když už ví, že na půdě nečíhá nic jiného než podobný exemplář, jakých cestou do haciendy bez větších potíží odkrágloval dvacet.

zdroj: Arkane Studios

Ne že by samotná akce nebyla zábavná – rozhodně je frenetická a nutí vás být neustále v pohybu, což může být v interiérech celkem problém. Zároveň se ale i během těch tří hodin zvládla dost opakovat – lidští vyznavači upířího kultu padnou výstřelem do hlavy, jejich modly stačí sluneční baterkou znehybnit a zblízka dorazit jednou ranou z brokovnice, případně kolíkem do hrudi. Jistě se s tímhle postupem dá různě experimentovat, ale nepotkala jsem nepřátelskou skladbu, která by mě donutila k jakékoliv změně. Nábojů se všude válí dost, ultimátní schopnost se dobíjí rychle, lékárničky jsou trochu vzácnější, ale nic, co by se nedalo zvládnout.

Redfall se zkrátka a dobře neřadí do žánru immersive simů, kam dosavadní tvorba studia bez výjimky spadala, a je z něj patrná snaha se přiblížit publiku, pro které byly jeho předchozí hry příliš nepřístupné. Zároveň ale není ani čistokrevnou střílečkou, kde by akce chtěla hrát prim, a výsledný hybrid mě za ty tři hodiny zatím úplně nepřesvědčil.

Bavila jsem se, to ano, takže když mi vývojář přátelsky poklepal na rameno, že náš společný čas vypršel, chtěla jsem hrát dál. Ale na sólový průchod je hra místy málo vtahující a mám obavu, že v kooperaci mi ty pamětihodné momenty pro změnu protečou mezi prsty. Aby se tvůrci ve snaze zavděčit všem nakonec nesetkali jen s nevděkem.

Upírská akce Redfall vychází 2. května 2023 na PC a Xbox Series X/S, a to rovnou v Game Passu.

Nejnovější články