Tak nám oznámili další Total War. Stvořili ho sofijští řemeslníci, ti, jejichž ruce vytvarovaly tři roky starý A Total War Saga: Troy. A protože nabrali spoustu zkušeností se strategickým ztvárněním doby bronzové, rozhodli se je zúročit v Total War: Pharaoh a naservírovat nám příběh o kolapsu pozdní doby bronzové.
Egypt, Chetité, Kanaánci… A kdo dál?
Já jsem si zatím vlastnoručně vyzkoušel akorát realtimové bitvy, nikoliv tahovou kampaň na veliké mapě, ale ještě než se k nim dostanu, rád bych se globálnímu hledisku na chviličku pověnoval. Jak by vám Aleš určitě potvrdil, my oba jsme do pozdní doby bronzové dost zamilovaní a dlouho jsme volali po nějakém interaktivním výletu, kde bychom si mohli prohlédnout všechny možné palácové civilizace napříč východním Středomořím… A bohužel si ještě počkáme.
Zaměření nového dílu je totiž docela úzké, navzdory skutečnosti, že v názvu tentokrát chybí „Saga“, která by naznačila, že se úmyslně jedná o menšího, skromnějšího bratránka. Místo opravdového sandboxu, průzkumu toho, proč se během jedné generace naprosto zhroutil celý jeden společenský systém a desítky prosperujících metropolí se obrátily v prach, dostaneme omezený souboj mezi Egypťany, Chetity a Kanaánci.
zdroj: Sega
Jasně, staré dobré mořské národy se objeví, začnou plenit a drancovat, prosperující krajina se postupem času vlivem nájezdů a přírodních katastrof promění v poušť a rozvaliny. Ale nemůžete hrát za Mínojce. Za Mykéňany. Za Asyřany. Za Babyloňany. Za Kypřany. Za Féničany. A už vůbec nepošlete obchodní expedici do dnešního Afghánistánu nebo Británie, aby odtamtud přivezla životně důležitý cín.
Možná je to správné rozhodnutí, třeba autoři usoudili, že zkrátka nezvládnou vytvořit tolik dostatečně odlišných frakcí na to, aby rozdělení na dejme tomu deset startovních národů dávalo smysl. Mě to ale stejně už dopředu mrzí, protože když už se do tohohle tak opomíjeného období konečně podíváme, přál bych si, aby to bylo bez kompromisů.
Kdo se vozí, tomu je fajn
Teď k těm bitvám, které jsem si mohl vyzkoušet rovnou tři, všechny v roli Egypťanů, konkrétně mladého Ramsese III. To je ještě potřeba upřesnit – sice můžete hrát jenom za tři národy, ale každý z nich nabízí několik různých velitelů a účastníků místních občanských válek. Jsou tu čtyři egyptské frakce, dvě chetitské, dvě kanaánské a herní styl každého velkého vojevůdce se bude maličko lišit od těch ostatních, a to včetně nějakých unikátních jednotek.
Ramsesova armáda působí celkem vyrovnaně – její jádro tvoří elitní pěchota, na kterou se pretendent může spolehnout, i když početně nestačí třeba na nesčetné houfce prince Setiho. Dál tu máme různé lučištníky, základní stavební kámen každé tehdejší armády, a pochopitelně i válečné vozy, které plní buď úlohu platformy pro střelce, nebo najíždějí přímo doprostřed nepřátelských lehkých jednotek a šíří kolem sebe chaos.
Je mimochodem zajímavé, že sám Ramses jakožto entita na bojišti nemá přesně určený styl, což platí i o všech ostatních vojevůdcích. Můžete jim přiřadit spoustu různých druhů osobních gard – někdo svého krále povede do boje pěšky v těžkém brnění, někdo ho posadí do pohodlného vozu, jiný ho obklopí lučištníky, samozřejmě patřičně elitními, protože živoucího boha nemůže chránit jen tak někdo!
Pomalejší? Možná, ale stále svižné
Co se týče dynamiky bitev, tvůrci nás na prezentaci důrazně upozorňovali, že potyčky mají být pomalejší, taktičtější a přemýšlivější než ty, které jsme zažili v Troy. Což je dobře, protože achillovské bojování bylo natolik arkádové a odstřižené od reality, že mě to postupně začalo docela štvát (byť hra samotná nakonec nedopadla tak špatně). A je určitě pravda, že splašenému dvouspřeží uzda přitažena byla – ale to neznamená, že by vás snad čekal trpělivý šachový souboj jako v Divide et Impera, slavném modu pro Rome II.
Krveprolití je pořád řešeno velmi, velmi rapidně. Linie mužů se do sebe zpravidla zaklesnou během minutky, zvládnou do sebe řezat pár desítek vteřin a ti, pro které se rubačka vyvíjí nepříznivě, mizí v dáli za dunami. Nic proti tomu, však nechci u každé jedné šarvátky strávit hodinu, ale musím říct, že mi Pharaoh pod rukama přišel až nepříjemně podobný Troy. I kdybych nevěděl, že za oběma hrami stojí stejné studio, nejspíš bych to vycítil po prvních deseti minutách hraní.
zdroj:
Foto: Sega
Přijde mi proto celkem zvláštní, že jednou z nejpropagovanějších novinek bitevního systému je výběr postavení, respektive mentality vašich jednotek. Můžete svým mužům přikázat, ať tváří v tvář nepříteli, ve chvíli, kdy se meče zakousnou do štítů a první kopí najde první hrudní koš, stojí a neustupují, ať se děje, co se děje. Nebo jim řeknete, ať se sami snaží postoupit, přetlačit nepřítele a prolomit jeho linii. Případně, a to je zajímavé, že mají pomaličku ustupovat, tváří k nepříteli, jako Hannibalův střed u Cannae.
To je funkce, kterou bych uvítal doslova ve všech předchozích dílech Total War, takže doufám, že se uchytí i do budoucna. Zrovna ve Pharaoh mi ale bůhvíjaký smysl nedává, přesně kvůli tomu, že bitvy jsou rozhodnuté celkem rychle. V žádné se mi nestalo, že by do sebe dvě linie vojáků dlouhé minuty řezaly a nezačaly po chviličce utíkat, a k čemu mi je pomalu ustupovat, aby mi neopatrný soupeř odhalil křídla, když moji chlapi dávno předtím vezmou nohy na ramena? Daleko spíš bych podobnou možnost ocenil v komparativně hlemýždích Thrones of Britannia.
Kde je moje kazajka?!
Je pravda, že bitvy se možná v plné verzi přece jenom protáhnou, až si autoři pohrají s dalším novým systémem – opotřebováváním brnění. Ano, poprvé v historii série je výdrž zbroje reprezentována odpočtem ze 100 do 0 procent a čím déle vaši obrněnci stráví v boji, tím méně budou chráněni před dalšími útoky.
Zaprvé bych chtěl říct, že s tímhle mechanismem nesouhlasím. Jasně, asi je do nějaké míry realistická, štíty se roztříští, zbroj propíchaná šípy bude chránit hůř než čerstvoučká od kováře, ale přijde mi hloupé tenhle systém plošně aplikovat na celou jednotku. Taky bych upřímně z taktického hlediska radši měl celou dobu jistotu, že tady na soupeřovy těžké osobní strážce si musím dávat pozor a zničit je přepadením ze všech stran, než abych se v půlce bitvy podíval na jejich statistiky a zjistil, že po třech salvách lučištníků se ženou do boje chránění asi jako novorozencova lebeční dutina.
To je totiž další problém: V současné chvíli je opotřebovávání zbroje implementováno naprosto šíleným způsobem. Brnění se vypařuje rychleji než rosa na špičce Velké pyramidy v Gíze – nepřeháním, když řeknu, že stačí pár zásahů od lučištníků nebo minutka boje v první linii, aby u každé jednotky bez výjimky svítilo 0 procent brnění. Působí to až směšně, ale když jsme to spolu s kolegy novináři v chatu nadnesli vývojářům, dostalo se nám aspoň ujištění, že jde o věc balancu a že se na to v Sofii ještě podívají. Aspoň že tak.
Je hnusně, já mám strach!
Poslední velká novinka je dynamické počasí. Z minulých Total Warů jste asi zvyklí, že vám na některé bojůvky prší, jindy je mlha, že by do ní Chetitu nevyhnal, pak zas paří slunce a je to tropická pohodička. Pharaoh umí tohle všechno, ale zvládá meteorologickou situaci střídat v rámci jedné bitvy. Třeba lehce mrholí a pak se mraky buď roztrhají, nebo přijde taková průtrž mračen, že z toho vašim lučištníkům zvlhnou tětivy.
A to je další věc: Počasí ve Pharaoh je intenzivní. Když přijde opravdová plískanice s hromy a blesky, pověrčiví vojáci se roztřesou hrůzou a o to snazší bude je obrátit na útěk. Ale šípy v silném větru a mokru nelétají moc dobře. Zato když je pařák, lučištníkům ve střelbě nic nevadí, ale všichni bojovníci se extrémně rychle unaví – a taky se mnohem líp šíří požáry, což nemusí být nejlepší zpráva pro obránce obleženého města.
zdroj:
Foto: Sega
Jsou tu i další varianty počasí, z nichž nejzajímavější je asi písečná bouře, která přímo poškozuje všechny zúčastněné jednotky, postupně jim ohlodává zdraví a zkrátka není dobrý nápad se v tu chvíli vyskytovat na otevřeném prostranství. Pokud vám nulová viditelnost nepomůže k provedení nějakého nenápadného přepadu, samozřejmě…
Tenhle přídavek se mi hodně zamlouvá, jednak díky jeho potenciálu ozvláštnit jednotlivé bitvy, jednak kvůli tomu, že bojiště zmítané extrémním počasím vypadá skvěle. Jen bych čekal, že efekty budou… No, tak nějak silnější. Když mě tvůrci varovali, ať si v bouřce dávám fakt pozor, že mým lučištníkům se zle povede, čekal jsem něco víc než desetiprocentní snížení poškození. Skoro jako by se vývojáři báli, že tradiční bitevní formulku změní příliš a veteráni jim to omlátí o hlavu. Ale já bych radši viděl větší odhodlání skutečně experimentovat.
Kompromisy, ale aspoň krásné
Zmínil jsem, že Pharaoh na tom není esteticky vůbec špatně, ale dovolte mi, abych tenhle bod ještě zdůraznil: Často je to vážně luxusní pokoukáníčko. Obléhání Memfisu bylo obzvlášť působivé, centrum moci egyptské Nové říše je plné barev a monumentálních soch, chrání ho kyklopské hradby a celé město může lehnout plamenem, pokud to útočníkům povolíte.
Hezky se dívá i na jednotlivé bojující panáčky, protože tvůrci si dali tu práci a všem možným párům nepřátel přiřadili adekvátní animace. Žádné nešikovné postávání a pak náhodné píchnutí zhruba směrem, kde se nachází cizí model – každá šermovačka rázem vypadá o hodně filmověji. Moc často si ten pohled samozřejmě neužijete, protože 90 procent času strávíte s oddálenou kamerou, ale je hezké mít tu možnost.
zdroj:
Foto: Sega
Total War: Pharaoh zatím bohužel nepůsobí jako ono definitivní ztvárnění světa pozdní doby bronzové, po kterém jsem tolik toužil. Jsou na něm vidět kompromisy a taky trochu nejistá tvůrčí ruka autorů, jejichž minulé dílo nedopadlo kdovíjakým triumfem. Po dnešku vážně doufám, že budoucnost historické odnože série Total War neleží v menších bokovkách, zatímco mainstreamu se bude servírovat plnotučné fantasy ve stylu Warhammeru.
Všechno moje nespokojené brblání ale pro tuhle chvíli klidně vypusťte druhým uchem ven. Pharaoh ve skutečnosti vůbec nevypadá špatně a docela se těším, až mě vývojáři pustí do jeho kampaňového módu, protože i tam bychom se měli dočkat nejrůznějších novinek a pokusů o osvěžení tradičního strategického zážitku. Akorát zkrátka nečekejte žádný vyloženě velkolepý návrat do historických vod. O něčem ostatně svědčí, že hra má vyjít ještě letos…
