Ať už mám ke hrám a šablonám Ubisoftu jakékoliv výhrady, vždycky se jim bez výjimky dařilo tvořit nádherné světy: Fascinující starověký Egypt v Assassin’s Creed Origins, úchvatný himálajský Kyrat ve Far Cry 4, desítky ostrovů v Egejském moři v Assassin's Creed Odyssey... Tenhle seznam by mohl dlouze pokračovat. Ale podle mých prvních dojmů z Avatar: Frontiers of Pandora nás teď čeká dobrodružství v dosud nejkrásnějším otevřeném světě.

Galerie

Pandorské bylinkářství

První krůčky na mimozemské Pandoře jsou skutečně dechberoucí. Úvodní minuty jsem trávil zkoumáním a sledováním úžasně záhadné flóry a fauny, která roste na povrchu planety v desítkách exemplářů. Mohutné stromy pokrývá souvislá vrstva světélkujícího mechu, spirálové květy oranžových zvonků se před vámi zatahují a cizokrajné leknínky velké jako mince se v myriádách poklidně vznášejí na vodní hladině.

Příroda ale není jenom hezkou kulisou. Namodralá rasa domorodých Na'vi, mezi které patříte i vy, žije s organismy Pandory ve vzájemné symbióze a po bujných džunglích se pohybují se sebevědomím a hbitostí sobě vlastní, jež prozrazují tisíciletí mírumilovného soužití.

Obrovské lopuchy vás dokáží katapultovat do pokroucených větví stromů, po šlahounech se dostanete na rozeklaná skaliska a pyl květin třeba zrychlí váš běh. Nebezpečné jedovaté a explozivní květiny zase můžete využít ve svůj prospěch při boji s nájezdníky z RDA. Tady jste doma. Džungle není váš nepřítel, ale spojenec.

zdroj: Foto: Se svolením Ubisoft

Hloubku a fascinaci neznámým prostředím ještě umocňují vaše smysly, které zvýrazní nepřátele, migrační stezky zvířat, cíle úkolů, ale právě i rozličné rostliny, jež můžete „oskenovat“ a přečíst si o nich zajímavé detaily, které dotváří iluzi živoucího, záhadného světa.

Čarokrása Pandory obzvláště vynikne z hřbetu okřídleného Ikrana. Vrcholky stromů protínají odpařující se ranní mlhu, v dáli se rýsují mimozemské geografické útvary a skály, které se vzpírají gravitaci, stejně jako levitující ostrovy. Mimochodem, už jsem zmiňoval, že je tahle hra nádherná?

Právě svět a výborná práce se zdrojovým materiálem Jamese Camerona jí dává šmrnc a posouvá ji na vyšší úroveň než jen do nového, trochu exotičtějšího hávu zabalená variace na Far Cry. Byť vám hratelnost bude důvěrně známá a v jádru na vás opět čeká dobývání základen, mix plížení a akce, lehké RPG prvky i robustní systém vyrábění zbraní a vybavení. Ani přesto Avatar neztrácí svou identitu a od ostatních her z portfolia Ubisoftu ho rozeznáte okamžitě.

Na kožených křídlech do oblak

Během necelé dvouhodiny jsme měli možnost ochočit si vlastního Ikrana, vyzkoušet si hbitost Na'vi ve skákačkové pasáži na létajícím ostrově a trochu zatopit zlotřilé megakorporaci RDA ve vzduchu i na souši.

Z hratelné ukázky vyčnívá ochočení kožnatého létavce Ikrana, které vás zavede na souskalí levitujících kamenných ostrůvků. Hra se tady z akce v otevřeném světě mění v podstatě ve skákačku s lehkými environmentálními puzzly. Přestože zdolávání překážek stovky metrů nad zemí není nijak komplexní, ukazuje právě tady Avatar: Frontiers of Pandora svou pestrobarevnou nádheru v celé své kráse, protože otevírá jednoduše dechberoucí výhledy do krajiny.

zdroj: Foto: Se svolením Ubisoft

Vrcholem celé mise je pak samotný let na Ikranovi, kterého si můžete stisknutím jediného tlačítka kdykoliv přivolat. Třeba i během volného pádu. Právě prezentovaná svoboda kdykoliv nasednout na mohutného okřídlence a vydat se, kam vás srdce vábí, zavdává naději, že by volnost pohybu mohla v Avatarovi hrát mnohem větší roli než v jiných hrách Ubisoftu.

Guerillová válka

V závěru celého preview jsme museli RDA zarazit těžbu hydrooleje sabotáží masivního extraktoru. Šlo v podstatě o parafrázi na dobývání pevností ve Far Cry. Průmyslový komplex hlídají obyčejní vojáci, ale i extra tuzí nepřátelé v mechanizovaných oblecích, kteří s vámi zatočí během pár vteřin. Než celou stanici vyřadíte z provozu zneškodněním satelitu na střeše těžební věže, musíte nejprve sabotovat dílčí části zařízení, což logicky v celé základně vyvolá nemalé pozdvižení.

Dříve než tedy začnou hvízdat vzduchem šípy a kulky, je nejlepší zvolit kradmý pohyb, zabíjet nepřátele ze zálohy a robotické soupeře hackovat. Hratelnost se tak systematicky mění z plíživé akce na explozivní střílečku, atmosféru v ukázce navíc výborně podtrhly impozantní vizuální efekty.

zdroj: Foto: Se svolením Ubisoft

Když se na oheň a kouř sabotované základy spustil déšť, boj o záchranu Pandory rázem nabral na intenzitě. Hra dokáže skvěle předat naléhavost toho, že bojujete za něco, co má vyšší smysl. Střet mírumilovných Na'vi s vykořisťovatelským industrialismem RDA není jen ideologický, ale pro domorodé kmeny znamená doslova boj o existenci. Stopy těžby vidíte na zdevastované krajině i v mazlavém dýmu, který atmosféru tráví jedovatými výpary.

Koktejl plížení a akce

Půjde tedy o klasický příběh o kolonizaci se silným ekologickým poselstvím, v tom se Avatar: Frontiers of Pandora ostatně drží filmové předlohy. Neznamená to ovšem, že by domorodí mimozemšťané byli bezbranní a o protagonistech to platí obzvláště. Jako Na'vi, která strávila dospívání v zajetí RDA, se neštítíte vyměnit luk za automatickou pušku a v nouzi po protivníkovi mrsknout granátem. 

Akce je rychlá, plná skluzů, vysokých výskoků a bohatého arzenálu několika druhů luků o různých rychlostech, dostřelu a poškození, ze kterých můžete pálit šípy odlišných typů s elementálními vlastnostmi. O křehkosti Na’vi vás velice rychle přesvědčí technologická převaha RDA. Nejste žádný chodící tank, ale křehká a hbitá bytost. Závěrečné dobývání industriálního komplexu jsem kvůli četným úmrtím musel opakovat hned několikrát, než jsem si zvyknul, že Avatara zkrátka nemám hrát jako Far Cry, protože se nestačí na chvíli schovat za nejbližší mimozemský buk, aby se mi doplnilo zdraví.

zdroj: Foto: Se svolením Ubisoft

Samozřejmě bude hodně záležet na tom, jak moc bude Avatar: Frontiers of Pandora trpět „ubisoftím syndromem“. Bude těžařská základna k osvobození za každým stromem, nebo jich bude jen pár? Jak moc budou variabilní vedlejší úkoly? A co sběratelské předměty? Ve hře jistě nějaké budou, ale budou jich vyšší desítky, nebo jen pár? A bude jejich sbírání alespoň ozvláštněné třeba nějakými zajímavými environmentálními hádankami? Zkrátka, nakolik bude Avatar podobný jiným titulům, které jsou notoricky známé otupujícím množstvím aktivit, které jsou si podobné jako vejce vejci.

Očekávání na maximu

Z příběhu a kulturního pozadí různorodých znesvářených klanů jsem toho neviděl mnoho. Ale i z mála se dá opět vyčíst cit pro detail a puntičkářsky nastudovaný zdrojový materiál. Zajímavé působí i narativní podkres napětí uvnitř skupin Na'vi, kdy se starší generace zuby nehty drží konzervativního, izolovaného způsobu života a odmítají jakýkoliv technologický, ale i ideologický pokrok.

zdroj: Ubisoft

Herní Avatar: Frontiers of Pandora mi během několikahodinové ukázky učaroval. A to přestože k filmům Jamese Camerona nechovám žádnou zvláštní lásku a ve výsledku mi přijdou vcelku průměrné. I přesto, že v některých momentech jde ze hry cítit, že hratelnost prostě bude podobná Far Cry. Avatar si nicméně chrání svou unikátní identitu kouzelným zasazením do neznámého čarokrásného světa.

Avatar: Frontiers of Pandora vychází 7. prosince na PC, Xbox Series X/S a PlayStation 5.