První epizoda druhé sezóny The Last of Us bude mít premiéru v noci z 13. na 14. dubna, ovšem já měl díky HBO už možnost vidět seriál celý a mohu vám tedy přinést recenzi, která bude absolutně bez spoilerů. Bez ohledu na to, zda jste předlohu hráli, nebo ne.
Seriálové The Last of Us se ukázalo být podobným hitem jako jeho herní předloha. Civilní thriller ze zombie (ano, vím, že to nejsou de facto zombie, ale držme se žánrových specifik) apokalypsy naplno zabodoval v době, kdy se celé téma zdálo být zoufale vytěžené a předešlý kult The Walking Dead už jen skomíral ve scenáristickém přešlapování a nedobrých rozhodnutích. The Last of Us představilo dynamické duo Joela a Ellie v podání skvělého Pedra Pascala a Belly Ramsay.
Popravdě, podobně jako u hry se nejde neubránit pocitu, že vlastně bylo v jedničce vše řečené a není třeba pokračování. Tím spíš, že seriálový Joel ještě víc zatlačil na nepříjemné noty a dodal finále zneklidňující podtón. Jenže, herní The Last of Us: Part II ukázalo, že je kam pokračovat, kvalitativně přitom neselhat a odvyprávět tematicky odlišný příběh.
zdroj: HBO
Hledáme své tempo
Druhé série jsou problémem mnoha seriálů. Po úspěchu prvních totiž nastává nutnost udržet nastavenou laťku a zároveň už často předem počítat s existencí třetí. Zatímco v úvodu se tvůrci často snaží úzkostně odvyprávět vše, co by chtěli, v té druhé už musí přemýšlet nad tempem a tím, co vlastně chtějí ukázat, co reálně stihnou a co budou muset odložit na další rok.
Seriál The Last of Us podle stejnojmenných her má tenhle úděl zdánlivě jednodušší. První série úspěšně kráčela ve šlépějích příběhu první hry, a tak by se nabízelo, že druhá bude pokračovat dějem druhé hry. Jenže dvojka je dějově mnohem hutnější než sevřené vyprávění jedničky. Přidání dalších aktérů a jejich pohledů na události, jmenovitě nové antihrdinky Abby, ještě více komplikuje seriálovou adaptaci. Nakonec se scenárista a producent Craig Mazin už během natáčení druhé řady vyjádřil, že seriál bude mít nejméně tři série, ale spíše čtyři.
Tomu pak odpovídá nastavené tempo aktuální série. Je mnohem pozvolnější, protože tvůrci evidentně věděli, že mají dost času. Větší prostor tedy dostává charakterová drobnokresba, nicméně v minimálně dvou epizodách, které jsou zároveň těmi nejlepšími, je vidět, že chtěli mít jejich kontext jasně ohraničený. Velmi pečlivě švihají scenáristickým bičíkem a kondenzují děj do zhruba hodinové stopáže každé z epizod.
Dever má dost charismatu na to, aby byla s Ramsey a Pascalem hlavní aktérkou
| zdroj:
Warner Bros.
Pohoda v Jacksonu
Děj navazuje pět let po událostech první řady. Joel s Ellie se úspěšně začlenili do komunity ve městě Jackson, kde v radě jedenácti radních sedí i Joelův bratr Tommy. Asi jediné, co tu není harmonické, krom občasného řešení infikovaných návštěvníků, je vztah obou protagonistů. Ellie je na Joela naštvaná, jádro jejich konfliktu sahá daleko za pozdní pubertu a fázi rebelie devatenáctileté dívky.
Ve srovnání s událostmi jedničky se i tohle ale zdá být celkem luxusním důchodem, kdy si Ellie může dovolit rozepře a také se opřít o nové přátele v čele s Dinou. Joel může zase svoje problémy řešit s místní alkoholičkou a (certifikovanou) terapeutkou v jednom.
Napětí do idylky velmi dobře fungující městské osady v pozdní postapokalypse ovšem brzy vloží skupina kolem velmi naštvané a velmi schopné Abby, která má nevyřízené účty s Joelem a zatáhne do Jacksonu problémy mnohem větší aglomerace, kterou je Seattle.
Jesse (Young Mazino) je další z hlavních aktérů nové sezóny
| zdroj:
Warner Bros.
Brzda, plyn, brzda, plyn
Jestli něco tvůrcům vychází, jsou to dynamické změny tempa vyprávění. Je velmi snadné v několika epizodách propadnout uklidňujícímu melancholickému rozvíjení vztahů, ať už v Jacksonu, nebo v Seattlu, aby vás následně rychle probralo šlápnutí na pedál událostí. Emoce se velmi rychle a efektivně přelévají - stejně jako se hrdinky a hrdinové pořád musí adaptovat na nezvyklý kontrast civilizace a náhlého boje o život, i divák začne být brzy na pozoru před falešným pocitem jistoty.
Tvůrci se více snaží využívat nakažené a celou nákazu cordycepsem, který dělá z lidí houbové zombíky, protože právě jejich absence v druhé půlce první řady byla seriálu hodně vyčítána. Je to ovšem docela těžké, i vzhledem k tomu, že ani v herní předloze už zombie nejsou primárním zdrojem ohrožení a brutality. V souladu s odkazem George Romera štafetový kolík hrozby přebírají lidé.
Dočkáte se tedy nějakých těch hord, nové mutace v souladu s hrami i povedených hororových momentů, ale stejně víte, že hlavní problém představují přeživší. A že těch konfliktů mají. Kromě už načrtnutých osobních půtek je tu ještě válkou sužovaný Seattle, kde se ozbrojená vláda potýká s náboženským kultem, který sice neuznává moderní technologie, ale uznává kladiva a velmi tiché, efektivní šípy. Nutno dodat, že v těch několika scénách, které se vydávají na pole napínavého hororu, máte opravdu nervy našpnované, a to i když víte, že daná postava logicky umřít nemůže.
Bohatý ansámbl
Ačkoliv doteď nepřestanu želet ztráty Anny Torv v roli Tess, je třeba říct, že druhá série přivádí na scénu víc aktérů a pozornost není upřená jen na interakce Joela s Ellie. Z nováčků si pro sebe největší porci času urve Isabela Merced jako Dina, kamarádka / přítelkyně Ellie, která má i se zbylým osazenstvem Jacksonu komplikované vztahy. Merced je přesvědčivá, dynamická a sympatická, což není v tomhle světě zrovna běžné.
Hned vedle ní ovšem svou pozicí v příběhu a ztvárněním zaujme Kaitlyn Dever jakožto Abby. Na rozdíl od herní Abby není ani zdaleka tak svalnatá, nicméně co Dever ztrácí na výšce a muskulatuře, to dohání intenzitou a charismatem. Její herecký styl byl vždycky přímočaře expresivní, nicméně od dob Strážce pořádku a Absťáku urazila pořádný kus cesty. Nemáte problém jí věřit roli naštvané vojačky a nemáte problém s ní občas i sympatizovat. Což je jev, který se opakuje i u Belly Ramsay a její Ellie. S oběma v jednu chvíli sympatizujete, ve druhé značně ochladnete a naopak.
Ellie s Dinou
| zdroj:
Warner Bros.
Právě Bella Ramsay se nově musí vypořádat s faktem, že děj rozbíjí funkční dvojici Joel – Ellie, která táhla celou jedničku. Nefunguje tu tak dynamika, kdy se občas frackovitá Ellie střetává s citově zcela vyhaslým pragmatismem Joela. Ramsey v první polovině série chybí vysloveně kontrastní parťák, kterým byl Pascal. V té druhé půlce ovšem něco konečně sepne, možná i díky změně zasazení, a Ellie svou část příběhu skvěle dotáhne do dosti znepokojivého finále.
Pedro Pascal na druhou stranu nepůsobí, že by mu narušení systému z jedničky mělo uškodit, i díky tomu, že Joel má co řešit, a to především rebelující „dceru“. Role zraňovaného otce mu sedne, stejně jako občasné přepnutí na starého, nekompromisního psance. Tak trochu vás pak napadá, že v tomhle pojetí Joel trochu připomíná Jeana Valjeana… Pascal je každopádně spolehlivý, charismatický, a tak trochu si krade většinu důležitých scén, kde účinkuje, pro sebe.
Nehezké podhoubí
Popravdě, není toho mnoho, co bych cítil potřebu druhé sérii vyčítat. Dvakrát jsem se podivil nad CGI, kdy především jeden bloater v pohybu nevypadal tak, jak by měl v seriálu téhle produkce vypadat. Občas díky zvolněnému tempu ztrácíte pocit urgence a momentálního ohrožení, i když by z kontextu mělo být přítomné. A protože už víme, že se dočkáme několika dalších sezón, finále prostě nemá takovou sevřenost a zároveň uzavřenost, jako měla jednička.
zdroj:
Warner Bros.
Pokud byste také čekali žánrově zcela odlišnou a samostatně fungující epizodu, jako byla Long, Long Time s Nickem Offermanem, nedočkáte se. Dvojka už prakticky nenásleduje podobné epizodické schéma a víc pracuje na souběžných dějových liniích. Na druhou stranu, v malých, vedlejších rolích exceluje třeba Jeffrey Wright a jeho etuda o kvalitě kuchařského vybavení nebo Joe Pantoliano, který za pět minut ukáže, proč vždy patřil mezi nejlepší herce své generace.
Pokud se na druhou řadu The Last of Us budete dívat čistě hráčskou optikou, asi vás potěší, že až na pár pochopitelných a dílčích změn se seriál prakticky neodklání od své předlohy. Tedy, nejde o to, že se by se snad Ellie plížila zcela totožnými lokacemi nebo že by všechny dialogy nějak kopírovaly hru. Uvidíte ale všechny klíčové momenty hlavních i vedlejších postav, stejně jako i trochu té mykologické exkurze, která pak vytváří asi nejpůsobivější a nejděsivější obraz z celé sezóny.
Největším negativem na druhé sérii tak zůstává fakt, že si na její pokračování zase budeme muset počkat. Tentokrát asi jen rok, protože natáčení by mělo začít už letos v létě. Já mezitím propadnu syndromu, který mne přepadá při sledování povedených adaptací. Jdu si zase zahrát The Last of Us: Part II.
