Herní animované seriály to mají na Netflixu dobré. Ne každý příspěvek do tohoto subžánru je trefou do černého, ať už kvalitativně nebo popularitou. Dá se ale říct, že celkově se Netflix o tuhle sféru dobře stará – na rozdíl třeba od prokletého segmentu hraných adaptací mangy a anime. Skvělým příkladem je Castlevania, která po experimentální první sezóně, jež sice neudělala díru do světa, dostala další tři sezóny, s nimiž patří mezi nejlepší herní adaptace vůbec.

U Devil May Cry proto byl potěšující fakt, že jako producent u seriálu působil opět Adi Shankar, který má za sebou produkci právě Castlevanie, jejího pokračování Nocturne, pohříchu nepovšimnutého Captain Laserhawk: A Blood Dragon Remix, a který se chystá i na Assassin’s Creed.

zdroj: Netflix

Devil May Cry sdílí s Castlevanií hodně vnějších znaků, nicméně rychle si všimnete, že ačkoliv producent a forma jsou stejné, samotní tvůrci už se pod dílo podepisují jinak. Což nemyslím jako výtku, vlastně mám z první řady Devil May Cry podobný pocit jako z první sezóny Castlevanie. Dobré, potenciálně ovšem lepší, pokud se na některých částech příběhu víc zapracuje. Devil May Cry má dobře nakročeno.

Celkem viditelná je práce odlišného animačního studia. Tedy v některých částech. Na Castlevanii totiž pracovalo texaské studio Powerhouse Animation, zatímco Devil May Cry dostalo do opatrování jihokorejské Studio Mir, které ovšem část animace nechalo pro Shankar Animation (producentovo studio, které pracovalo i na Castlevanii). Občas si řeknete, že tahle scéna vypadá jak z upířího seriálu a jiná zase jak… ze špatného levného anime.

Dantovy počátky

Jestli má v oblasti animace Devil May Cry nějaký problém, jsou to občasné vycpávky s pomocí 3D animace. Bohužel, v některých akčních scénách sahá tým po 3D animaci, která by sedla spíš do seriálu pět let starého. Bije to o to víc očí, že akční scény Dantem jsou špičkově naaminované, zatímco občas vám vyskočí démon, který by se víc vyjímal ve hře z roku 2010…

zdroj: Netflix zdroj: Netflix

Samotný příběh je pro seriál původní a nekanonický, přičemž ovšem využívá jmen a postav (částečně) ze hry. Dante tu představuje mladého, lehkomyslného, ale velmi schopného lovce démonů, který nemá moc ponětí o tom, kdo ve skutečnosti je. Ještě ani netřímá Ebony a Ivory a ani je během první série nezíská, což supluje zásobou stylových, pro devadesátkové akční filmy typických „nosatých“ Berett 92. Ostatně devadesátkami seriál i dýchá, protože je zasazený do této éry, podtrhuje to i soundtrack a popkulturní narážky.

Nicméně, kromě Danta se děj motá ještě kolem dvou dalších postav. První je vládní likvidátorka démonů a poněkud fanatická vojanda Mary, kterou budou hráči znát jako Lady. Tady ovšem představuje ještě součást komanda pod velením viceprezidenta Spojených států, který má své vlastní plány na konečné řešení démonické otázky – a to hodně vychází z jeho evangelikálních náboženských postojů. Ostatně Devil May Cry si, stejně jako jeho herní předloha, docela bere na mušku současné politické směry a rád do nich střílí.

Popkult

The Last of Us – recenze druhé řady seriálu HBO

Třetím a nejvíce ikonickým (ano, včetně Danta) je pak White Rabbit. Postava s hlavou obrovského králíka, která se snaží prolomit zeď, jež odděluje Peklo od Země. White Rabbit si většinu scén krade pro sebe, ať už díky skvělé kresbě, povedené animaci akčních scén a nebo díky famóznímu dabingu Hoon Leeho, kterého můžete znát třeba z Bojovníka nebo Banshee.

Když jsme u dabingu, profesionální výkon odvádí i Johnny Yong Bosch jako Dante. Bosch má víc než dvacet let zkušeností s dabingem anime, na kontě má hlavní postavy seriálů jako Bleach, Trigun nebo Jojo’s Bizzare Adventure a v rámci videoherního Devil May Cry stojí třeba za hlasem Nera z pětky. Za zmínku stojí i dabing zesnulé legendy Kevina Conroye, který ztvárnil viceprezidenta Bainese a v materiálech, které už nestihl natočit jej doplnil Ian Corlett.

Příslib s podkresem Limp Bizkit

Celkově je Devil May Cry dobrý, s příslibem toho, že druhá sezóna by mohla být skvělá. Tempo děje občas zaklopýtá, hlavně když se musí Dantovi klást do cesty překážky, které zpomalí jeho progres směrem k jednomužné armádě, jakou známe z her. Akční scény jsou povedené, byť se opět odkážu k tomu, že občas do nich skočí podivně nepovedená animace, která celý ten estetický zážitek pokazí. Na druhou stranu, soundtrack funguje na jedničku a duní po většinu doby ve správném aranžmá v čele s openingem Rolling od Limp Bizkit. Sice by tam klidně mohl být i Devil Trigger, ale na ten také dojde.

zdroj: Netflix

Vzhledem k tomu, že Devil May Cry má jen osm půlhodinových epizod, s klidem ho doporučím vašemu zájmu. K tomu, aby se vyrovnal třeba druhé sezóně Castlevanie má sice teprve nakročeno, ale především dramatický vývoj v posledních epizodách slibuje, že se ze zdánlivě jednoduchého příběhu dá vykutat i pořádná řežba v nečernobílých kulisách Pekla a Země. Dobrý první krok, a teď tu Ebony a Ivory.

Devil May Cry je kompletně k vidění na Netflixu.