Přepadávání aut je v Chicagu v poslední době na vzestupu a jako za všechny trestné činy za něj prý mohou videohry. Alespoň podle demokratického reprezentanta státu Illinois, Marcuse C. Evanse Jr., který v pondělí na tiskové konferenci navrhnul, že by ve státě měl platit zákaz prodeje her ze série Grand Theft Auto a dalších titulů, kde se vyskytuje násilí. Informoval o tom deník Chicago Sun-Times.
„Grand Theft Auto a další násilné hry pronikají do duší našich mladých lidí a normalizují přepadávání aut. Přepadávání aut není normální a musí přestat,“ nechal se slyšet Evans. Docílit by chtěl úpravy zákona z roku 2012, který zakazuje prodej násilných her osobám mladším 18 let pod pokutou 1000 dolarů (21 300 korun). Evans by tenhle zákaz chtěl rozšířit na všechny bez rozdílu věku.
Zároveň usiluje také o změnu definice násilné videohry, která by dle něj měla znít: „Videohra, kde uživatel či hráč ovládá postavu, která je nabádána k násilí na lidech, při němž hráč zabíjí či jinak vážně fyzicky či psychicky ubližuje jinému člověku anebo zvířeti.“ Právě psychický efekt v definici zatím uvedený není, a podle Evanse by se tak zákon nově měl vztahovat i na tzv. carjacking, což je krádež vozidla za přítomnosti řidiče či pasažéra, tedy na hry, které podobný čin vyobrazují.
Není to poprvé, co politici ve Spojených státech usilují o regulaci trhu s videohrami. Když v roce 2005 Kalifornie zavedla zákon, podle kterého si mladiství nesměli kupovat násilné hry, právně ho napadla řada společností. Americký nejvyšší soud ho v roce 2011 nakonec zrušil a posunul videohry do stejné kategorie jako filmy nebo knihy s odůvodněním, že interaktivita v tomto případě nehraje zásadní roli.
Pokud by Evans změnu zákona prosadil, bude Illinois muset počítat s podobnou reakcí. Asociace zábavního softwaru (ESA) už k návrhu vydala vlastní prohlášení: „Ačkoliv v rámci průmyslu rozumíme obavám ohledně dění v Chicagu a sdílíme je, neexistují důkazy o souvislosti mezi interaktivní zábavou a násilím v reálném světě. Věříme, že řešení tohoto komplexní problému tkví v pečlivém výzkumu faktorů, které vedou k podobnému chování, ne v obviňování videoher založeném na čisté spekulaci.“
