Vašek předevčírem vydal svůj komentář na téma seriálového Pána prstenů, a protože jsme na toto téma spolu opravdu hodně diskutovali, řekli jsme si, že své myšlenky na papír napíšeme oba a vydáme rovnou dvojici článků. Tady je ten druhý.

Víte, co mi vadí na seriálu Pán prstenů? Dvě věci. První je ta, že elegantní, nadpozemská, magicky až neuchopitelně nadaná Galadriel bude zjevně běhat po světě mečem, sekat s ním skřety a lidi a šplhat po skalách jako Lara Croft LOTR Edition. Přitom je jasné, že nepřátele spíš nechala vypařit v poryvu čiré energie, případně je stáhla zaživa z kůže máchnutím elegantního zápěstí, když měla špatný den.

Druhá věc, která mě štve, je naprosto bizarně toxická atmosféra kolem celého seriálu, ke které přispívají jednak skuteční rasisté, kteří ještě oplakávají casting Idrise Elby jako Heimdalla, jednak extremisté z druhé strany, kteří vykřikují: „Stejně je to vymyšlené, tak proč by se tam nemohlo vymyslet cokoliv? A pokud se vám to z jakéhokoliv důvodu nelíbí, jste rasisti!“ Ještě než stihl vyjít první teaser, internet kolem seriálu od Amazonu vytvořil masivní zákopy, odkud na sebe lidé vrhají všemožné nálepky a zcela míjí argumenty těch, kteří jsou méně vyhranění.

zdroj: Foto: Amazon

Věk internetu a instantního hněvu

Najednou se vytvořil bizarní pelmel, který definuje vaši příslušnost skrz maximálně 280 znaků, kam musíte napsat, jestli volíte Losnu, nebo Mažňáka. Na což odpovídám: „A třeba Bahňáka!“, protože od prvního článku na Vanity Fair, který se věnuje zápletce i tolik citlivému obsazení rolí, mám spíš protažený obličej a přístup: „No tak přinejhorším to bude blbost.“ Což Amazon, který do seriálu investoval skoro miliardu dolarů, neuslyší rád.

Spousta fanoušků bude rozpačitá, spousta je spíš zuřivá. Ti druzí jsou mnohem hlasitější a ve svém počtu mají schopnost celý seriál z hlediska PR poškodit ještě před vydáním. Důvod? Tolkienův svět je bohatý a detailně propracovaný. Opravdu. Hodně. Moc. U nás v Česku jsme si zamilovali Zaklínače, ale jeho kulturní dosah i míra propracování světa vedle toho Tolkienova připomíná pozapomenuté skřítě mimoděk zašlápnuté zamyšleným entem. Pán prstenů je kult, série knih, kterou mnozí (byť mylně) označují za základ žánru. S takovým materiálem se kvůli jeho vlivu pracuje v rukavičkách – a producenti seriálu si místo toho vzali Witch Kingovy okované rukavice a pak ještě na zdrojový materiál upustili řemdih.

Dědictví memu

Nejviditelnější (byť ne nutně nejčastější) negativní reakce se týkaly barvy pleti některých postav, konkrétně elfa Arondira a trpaslice Dísy. Rovnou zklamu ty, kteří budou čekat, že se sekerou a vidlemi půjdu po producentech. Ne, nevadí mi, že je tu černoch elf a trpaslice. Co mi možná bude vadit, je odůvodnění z hlediska příběhového pozadí, protože se obávám, že producenti zaujmou stejný postoj jako u Kola času a rozhodnou se být takzvaně barvoslepí.

To znamená, že se budou tvářit, že nic jako etnická odlišnost neexistuje, nikdo ji nevnímá a dobová společnost ji nereflektuje, přičemž jsou herci odlišné barvy pleti rozhozeni napříč dějem zcela náhodně. To je krátkozraký přístup, který může teoreticky v některých fantasy fungovat, obzvlášť těch, kde je svět kreacionistický a ne evoluční, ale zrovna u Tolkiena bude tahle nahodilost bít do očí mnohem víc než u Kola času nebo Zaklínače.

zdroj: Amazon

Existují totiž dvě složky odkazu legendy, kterou je Pán prstenů. Tou první je kontext vzniku díla a postavení jeho tvůrce. Tolkien nebyl rasista. Zároveň ale byl středostavovský technoskeptik, který vyznával hodnoty toryovské Anglie konce 19. století a oblastí jeho zájmu byly mýty a báje týkající se Britských ostrovů, tedy vlivy anglosaské, severské a irsko-gaelské. V jeho knihách vystupují postavy jiné barvy pleti, akorát na ně v Pánu prstenů bohužel zbyl odkaz Haradu, Umbaru, Khandu a Východňanů, tedy spojenců Saurona ve Válce o prsten. Jeho optika je prostě optikou konzervativního katolíka, občana hrdé koloniální velmoci i s jejím arogantním pohledem na příslušníky jiných národů.

Druhou složkou je pak masivní otisk celého Tolkienova díla v literatuře, umění, hudbě i filmu. Tento odkaz a jeho sdílení napříč dekádami také vytváří svůj vlastní svět. Umělci, kteří zpracovávali Tolkienovo dílo, taktéž tvořili prostor, v němž se formuje obraz Středozemě, a vnímání tohoto světa ovlivňovali. Vše pak završila Jacksonova trilogie, zčásti podpořená mnohem méně vydařeným Hobitem. A tohle je mem, tedy v původním významu kulturně předávaná informace, se kterou se producenti seriálu musí potýkat, ať se jim to líbí, nebo ne. Jejich příspěvek k vývoji tohoto memu může být stejně relevantní a reformační, ale rozhodně ho nejde měnit skokově.

zdroj: Foto: New Line Cinema

„Nejsem rasista, ale...“

Bohužel se zatím (pořád vycházíme z jediného článku) zdá, že si autoři s nějakou konzistentností moc starostí nedělali, protože jejich prohlášení reagující na naštvané reakce fanoušků jsou vágní ve stylu: „Tolkienův svět je pro všechny. (…) Je zcela přirozené, že jeho adaptace bude reflektovat svět, jaký je.“

Ano, s tím se nedá než souhlasit, ale pro mnoho fanoušků mého ražení je důležité zasazení do kontextu příběhového pozadí. Je mi absolutně jedno, že je tu černošský elf či trpaslice, protože v Tolkienově světě je obrovské množství prostoru pro to, aby existovali elfové s tmavou pletí. Tím spíš to platí u trpaslíků, jejichž známý obraz tvoří jen menší část ze všech existujících klanů. I mezi hobity se našli podle Tolkiena ti s tmavší, olivovou pletí, a to samé může fungovat u jejich předchůdců Harfootů.

Ale, a klidně mě nazývejte pošetilcem, pro mě je důležité vědět, že Arondir pochází z jiného rodu a Dísa z jiného klanu a u Dúrinova dvora působí třeba jako symbol důležitého spojenectví stvrzeného manželstvím. Pro mé ponoření do světa je tohle prostě důležité. Možná právě proto, že jsem produktem onoho dekády vytvářeného memu.

Také ale proto, že i když je Tolkienův svět kreacionistický, mám tendenci preferovat spíš evoluční fantastiku. I proto považuju za současný vrchol žánru Malazskou knihu padlých, která otázku evoluce a kulturní a rasové identity řeší velmi intenzivně (a větší část hrdinů není bílá, byť si to často fandové neuvědomují a nemohou se zpětně smířit s tím, že Ben Adaephon Delat, Kalam či císař Kellanved jsou černoši).

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Vanity Fair (@vanityfair)

Ne, opravdu nemám problém s černými elfy a trpaslíky, jen potřebuju tvůrčí přístup, který je zasadí do kontextu a nebude barvoslepý. Protože Tolkienův svět barvoslepý není, Východňany popisuje jako lidi „s tmavýma očima a žlutou či olivovou pletí“ a Haradské jako vysoké, s tmavou kůží a černými vlasy.

Tolkien jasně poukazuje na odlišnosti od svého standardu normality, což je v jeho případě bílý Anglosas, z jehož ostrova pochází kulturní obohacení zbytku světa. Ehm, ano, to nezní zrovna pokrokově. Ale nikdo přece nemůže popřít, že existuje možnost s takto nastaveným prostorem pracovat. Jasně že některý ze všech těch odlišných klanů či kmenů fantaskních ras může mít odlišnou barvu pleti. Když ji mají potomci lidí z Haradu, proč ne elfové či trpaslíci? Jen mi k tomu dejte příběhovou omáčku, kterou je přitom tak snadné umíchat!

Fiktivní svět neznamená fiktivní problémy

Problém je v tom, že už tímto požadavkem na sebe obrátím, společně se zástupy lidí, kteří nejsou rasisté a podobné středověké názory se jim hnusí, současné strážce morálky, kteří nesnesou žádný než extrémně egalitářský a barvoslepý pohled. Tolkienoložka Mariana Rios Maldonado se předem ohrazuje vůči všem připomínkám k rase slovy: „Samozřejmě, že tu budou námitky. Ale od koho? Kdo jsou ti lidé, kteří se cítí být ohrožení či znechucení myšlenkou, že by elf byl černoch, latino nebo Asiat?“ To je pasivně agresivní útok na všechny, kteří mohou poznamenat, že s příběhovým pozadím jde pracovat lépe, a nutně se tím neřadí do kolonky rasistů.

Maldonado představuje spíš opačnou stranu stejné mince než ti, kteří jdou do vývrtky jen při představě, že se v Tolkienovi objeví neárijští elfové. Extrém za extrém, zaslepenost za zaslepenost.

Ve stejném ranku jsou reakce ve stylu: „Haha, někdo řeší rasu ve světě, kde jsou trpaslíci, čarodějové a magické prsteny!“, což je hloupý argument, který implikuje, že fantastika je natolik vzdálená od reality, že přece nic takového ani řešit nemůže. Takovým lidem zřejmě chybí jakýkoliv kontakt s tímto žánrem mimo seriály Netflixu a hollywoodské filmy. Nějaké normální diskuzi o filmu či seriálu to vůbec neprospívá a jen to část lidí dožene k přehnaným reakcím a ještě větší toxicitě.

„Ale já nejsem živý muž! Máš před sebou ženu.“

Přiznám se, že přehnané a bizarní mi přijdou stesky, že někteří elfové mají krátké vlasy. On v mnohém Tolkien nebyl příliš popisný, a tak třeba Legolas z mé fantazie měl vždy černé vlasy a díkybohu je nedokázal přemazat ani film. Ne, o jeho barvě vlasů se opravdu nikde nic nepíše, jen se podívejte.

Do podobného soudku patří rozčilování se nad tím, že tu bude víc silných ženských postav – to už opravdu ideově skáčeme někam do 19. století. Tolkien sám se silných ženských postav ostatně vůbec nebál, jak vědí všichni, kdo od něj někdy četli něco víc než Hobita. A nesouhlasím ani se stížnostmi, že v seriálu budou nové postavy. Naopak bych očekával obohacení klasického panteonu o čerstvé hrdiny, kteří budou doplňovat známé giganty jako Elrond, Galadriel či Gil-galad.

zdroj: Foto: New Line Cinema

Nové postavy navíc dávají prostor pro odvážné směřování příběhu a větší začlenění lidí s jinou barvou pleti, než je bílá. Opravdu jsem si přál vidět haradské, umbarské či rhûnské postavy, které by nebyly jen zlé a mohly by ukázat, jak jejich národy postupně spadly do spojenectví se Sauronem. Jen se obávám, že v novém seriálu se ničeho takového nedočkám a místo toho uvidím sbírku klišé proměnlivé kvality, která se bude rovnat posledním sezónám Hry o trůny. Ale to už opravdu věštím z palantíru, taky se může stát, že seriál od Amazonu překvapí napětím a nečernobílými postavami.

Tak už se uklidníme, ne? Ne?!

Jedno ale vím jistě: Ať už seriál dopadne, jak dopadne, v puse mi zůstane pachuť hysterických válek, kdy jedni prorokují konec bílé rasy, druzí vidí za každým rohem feministku, která jim krade jejich oblíbené univerzum, a třetí pro změnu každého se sebemenšími výhradami k ději a ztvárnění postav nálepkují jako primitivy.

Skoro bych řekl: „Nechcete se všichni uklidnit?“, ale přijde mi, že v téhle debatě už není na umírněnost místo. Anebo je...?