• Čekání na nástupce Half-Life
Už delší dobu jsem čekal na pořádnou akční hru, která by měla hlavu a patu a dokázala mě strhnout k nepřetržité pařbě, což se zatím podařilo jen nemnoho hrám. Z informací, které ke mě během roku pronikali, se zdálo, že přesně touto hrou by mohl být titul No One Lives Forever (dále jen NOLF) od Monolithu a Fox Interactive. Všechny prognózy se staly skutečností, NOLF mě prakticky tři dny a tři noci nepustil od počítače. Ptáte se v čem je jeho síla? To se hned dozvíte.

zdroj: tisková zpráva Ze vzpomínek jedné agentky dnes již neexistující organizace UNITY:

Předem se omlouvám, že se vám nepředstavím. Mé současné jméno není vůbec důležité. Od jisté doby mám změněnou identitu a žiji na odlehlé farmě uprostřed skotských vřesovišť. Starost o hospodářství už nechávám na jiných, sama si užívám klidného stáří, starám se pouze o dva psy a už si jen vychutnávám ten božský klid tady okolo. Narodila jsem se jako Cate Archer a až do konce mých studijních let nic nenasvědčovalo tomu, že by se můj život měl ubírat jiným směrem. Kdysi, bylo to někdy na začátku šedesátých let, za mnou přišli dva solidně vypadající muži se zvláštní nabídkou. Nabídli mi blíže neupřesněnou práci pro státní zájmy, prý velmi náročnou a dost nebezpečnou. Až později jsem se dozvěděla, že si mě vytipovali pro moji mimořádnou inteligenci, kterou jsem projevovala na studiích. Sama nevím proč jsem tenkrát bez váhání kývla. Snad pro ten pocit nebezpečí, možná ze zvědavosti, snad pro mou dobrodružnou povahu. Prošla jsem náročnými psychotesty, pak absolvovala dvouletý speciální výcvik a brzy poté jsem se konečně stala agentkou tajné organizace UNITY, která oficiálně ani neexistovala. A od té doby jsem jen čekala, kdy zazvoní telefon a já budu povolána do akce. Ta doba nastala brzy. Během pár dnů přišla UNITY po celém světě o tři agenty, které měl na svědomí jeden muž. Zanechával po sobě svůj symbol - zlomenou lilii.

• Něco pro přiznivce bondovek
zdroj: tisková zpráva Hra, jak jste se již možná dovtípili, je postavena na příběhu čerpajícím z klasických bondovek i dalších populárních špionážních filmů let šedesátých. Příběh se vine celou hrou, doslova vás do ní vtáhne a už nepustí. Nejde tedy o žádnou bezduchou střílečku typu běž a střílej. Hra by se dala popsat nejlépe jako mix Thiefa a Half-Life s přidáním originálních nápadů. K tomu všemu přidejte vynikající příběh, který je vyprávěn skvěle odvedenými scénami, z nichž na vás doslova sálá vzrušující atmosféra. Samotné scény zabírají odhadem tak třetinu hry. Samozřejmě máte možnost i tyto scény přeskakovat, ale tím hru úplně degradujete. Částečně máte možnost děj ovlivnit, většinou tak, že si při dialogu vyberete otázku (odpověď) ze dvou možností. Na celkovou dějovou linii to ale vliv víceméně nemá.

Velice dobře jsou udělány briefingy v ústředí UNITY, kde se vyhodnotí předchozí mise, zjistí současný stav a stanoví úkoly pro následující mise. To vše se dozvíte ve formě dialogů a je proto dobré umět alespoň něco anglicky (v každém případě doporučuji zapnout si titulky).

• Náplň misí
Misí je ve hře kolem 60 a jsou rozdělené do asi 15 lokací, z čehož celkem jasně vyplývá, že mise v jedné lokaci na sebe navazují. Samotné mise jsou skvěle navržené a vcelku rozmanité. Hned začátek hry - odstřelování atentátníků z okna v Maroku - mi sice přišel trošku slabší (vzpomněl jsem si dokonce na trapnou hru Virtua Cop 2), ale zbytek hry už neměl chybu. Snad ještě mise na vesmírné stanici mi přišla taková nemastná neslaná, ale to je možná proto, že nemám rád obecně všechny vesmírné sci-fi. Naopak k dokonalosti jsou dovedené mise v Berlíně, v Americe, v Alpách a na tropickém ostrově. Samotná náplň misí je také kvalitní a dost často musíte přemýšlet, jak vlastně na to. Splnění úkolu je totiž poměrně často podmíněno neprozrazením vaší přítomnosti. Tu mohou odhalit kamery, stráže, ale i ostatní postavy ve hře spuštěním alarmu. Skrývat se musíte většinou jen do splnění podúkolu a pak už můžete v klidu kosit davy nepřátel nedostižným AK-47 Kalašnikov či jiným podobným čistícím prostředkem.

zdroj: tisková zpráva A tehdy mi domů zavolal kolega Bruno. Netrvalo to dlouho a ocitla jsem se v ústředí UNITY před pány Jonesem a Smithem, kteří mi vysvětlili situaci. Hned mi bylo jasné, že oním mužem zanechávající lilii není nikdo jiný, než jednooký nechvalně známý zabiják Dmitrij Volkov. Probrali jsem situaci a rozjeli se (spolu s Brunem) za ním do Maroka. Vše probíhalo podle plánu, ale pak se něco zvrtlo. Volkov nás překvapil a Bruna zastřelil. Já sama jsem se sotva stačila zachránit. Na raportu mi dal Smith pěkně najevo, že jsem neschopná a že Brunova smrt byla moje chyba. A to mi ještě naznačil, že Bruno byl pravděpodobně zrádce. Těžce jsem to tenkrát nesla, měla jsem Bruna opravdu ráda. Jenže nebylo času truchlit. Začalo vycházet najevo, že Volkov pracuje pro teroristickou organizaci H.A.R.M, která má za lubem něco velkého.

Dalším úkolem proto bylo unést z Berlína doktora Schenkera, který pracoval na tajném vojenském projektu pro SSSR. Vyvinul mimořádně účinné biologické zbraně, pak se v něm ale asi hnulo svědomí a chtěl na západ. A k tomu jsem mu měla pomoci já. Celou akci vedl zkušený agent Tom Goodman. Sice hezoun, ale pěkný frajer. Ten jeho úsměv i pohrdání agentkami mi docela lezlo krkem. No, nakonec jsem Schenkera z Berlína dostala, ale zprvu klidný přelet letadlem do Londýna se změnil jen v boj o holý život. Dr.Schenkera unesl další muž pracující pro HARM - Magnus Armstrong s nezaměnitelnou skotskou sukní a nezbytným doutníkem v hu.. ehm, ústech. Armstrong byl typický žoldák, který ovšem uznával kvality protivníka. Ostatně i díky tomu jsem dnes ještě naživu. Samozřejmě jsem z neúspěchu akce byla obviněna zase já. Jenže jedna věc začala být čím dál jasnější - v samotné UNITY byl zrádce pracující pro HARM. Ale kdo to může být?

• Zbraně
zdroj: tisková zpráva Tím jsme se dostali ke zbraním. Jejich základ tvoří skutečné zbraně - přes pistole, revolvery, samopaly, sniperky až po granátomety. Většinu z nich lze vylepšit přidáním tlumiče nebo optického dalekohledu pro přesné zamíření na dálku. Na vesmírné stanici se k boji používá jediná zbraň - jakýsi pulsní laser. A pak nám zbývají dvě speciální zbraně - kuše a potápěčská harpuna, která se dá ale klidně použít i na souši. Tyto dvě zbraně mají dvě obrovské výhody - nezpůsobují hluk a šípy můžete po výstřelu opět použít. Navíc pokud dobře zamíříte, stačí vám jediný výstřel. Kuš jsem si oblíbil i proto, že má skvělé vizuální následky. Pokud trefíte někoho stojícího u stěny, šíp z kuše ho na ní doslova přibije. Ostatně i všechny ostatní následky zásahů do nepřátel lze dobře rozpoznat. Nečekejte sice žádné orgie ve stylu Soldier of Fortune, kdy protivníkům upadávaly kusy těla, ale zásah do hlavy je v NOLFu většinou jistá smrt, naopak zásahy do nohou jsou prakticky k ničemu.

Zajímavě je provedeno i vaše vlastní zranění. Je nutno brát v úvahu, že ve hře prakticky nejsou žádné lékárny. A brnění, tak jak ho známe z jiných akčních her, je zde nahrazeno neprůstřelnou vestou. Ta vás dlouho chrání před kulkami a teprve při jejím zničení vám začne ubývat zdraví. Není ale problém sebrat vestu novou a předejít tak úbytku tolik potřebného zdraví. Na druhou stranu jsou věci, před kterými vás vesta neochrání. Mezi ně lze zařadit následky skoku z výšky, popálení párou, otrávení jedem, nedostatek kyslíku pod vodou a další příčiny.

zdroj: tisková zpráva Náladu mi trochu spravil vynálezce Santa, který mi pokaždé předvede nějaký jeho vynález či zlepšovák. Bez jeho pomůcek bych si někdy těžko dokázala poradit. Jenže čas nás tlačil a v Německu čekala další práce. A tak jsem jela do Hamburku. Tam jsem se setkala s další důležitou postavou v hierarchii HARMU, šílenou zpěvačkou a tlustou bábou v jedné osobě - Inge Wagner. I v Hamburku visel můj život na pověstném vlásku. Od jisté smrti mě zachránila až nenadálá exploze, která potopila loď, bohužel i se mnou. Měla jsem velkou starost z potápějící se lodi vůbec dostat. A to jsem se pak do potopené lodi musela ještě jednou pro něco vrátit.

Bylo evidentní, že se v našem pátrání dostáváme až k samotnému vedení HARM. Zdálo se, že důležitou roli hraje i sir Archibald Dumas. Jenže jakou? Lstí jsem proto pronikla do jeho domu a snažila jsem se z něj oklikou dostat nějaké informace. Brzy jsem však poznala, že Dumas je celkem neškodný děda, který vzpomíná pouze na lovení zvěře v Africe. O to víc mě zaujala baronka Dumasová. Jenže jakou roli hraje ona v HARM?

• Pomůcky ve stylu Jamese Bonda
Velkým zpestřením jsou všelijaké vynálezy a zlepšováky, které jsou vám k dispozici. Každý takový vynález je vám napřed představen ve školicím středisku, kde si prakticky vyzkoušíte jeho použití. Tyhle věcičky jsou přesně ve stylu bondovek, tedy spíše k pousmání. Tak třeba sluneční brýle umí fotografovat, později jim je přidána na funkce na odhalování infra senzorů a nakonec budete schopni pomocí těchto brýlí schopni lokalizovat i miny. Podobně lze pomocí zapalovače přepálit zámky, upravenou sponou do vlasů jde zámky odemknout, pomocí speciální kyseliny není problém zcela odstraňovat mrtvoly (podobně jako Viktor Čistič), speciálním sprejem se dá dočasně oslepit stráž a pokud potřebujete oslepit kameru, stačí na ní nasadit zvláštní přípravek. Naprostou úchylárnou je pak umělý pes, který se pošle ke skutečnému psu, ten se do umělotiny zamiluje a vy tak máte šanci proklouznout okolo :)

zdroj: tisková zpráva Jak vidíte, hře skutečně není humor cizí. O tom vás ostatně přesvědčí hra samotná. Pokud rozumíte trochu anglicky, doporučuji během hry poslouchat například rozhovory stráží. Vyslechnete například rozhovor, kdy si jeden stěžuje tomu druhému, že mu na celý měsíc přijede na návštěvu tchýně, kterou nemá rád a ona nemá ráda jeho. Ten druhý mu přitakává, že přesně tohle zná a že ho lituje. Jenže pak se objevíte vy s kalašnikovem a celý problém s tchýněmi rázně vyřešíte jednou provždy :) Ale naprosto mě dostala scéna, kdy jsem v hotelu na chodbě zastřelil asi 5 teroristů, vzápětí vyšla z pokoje pokojská, pohlédla na zem a prohlásila, že tenhle bordel uklízet nebude :)

Při jedné akci jsem se tenkrát utkala i s tou tlustou fraulein Wagner. Ten její jekot byl fakt šílený, ječela i při boji a zabít šla pouze lstí. Jenže na mě si nepřišla. Mezitím teroristé z HARMu začali úřadovat. Pokud si dobře vzpomínám, to víte, paměť už mi tak neslouží, tak tenkrát vyhodili do vzduchu kasino v Monte Carlu. Taky si ještě vzpomínám na jinou explozi, kdy zahynulo 1300 lidí. To mě tenkrát fakt naštvalo, protože přisli o život nevinní lidé. A ke všemu si HARM začal diktovat podmínky. Kromě šíleného množství peněz chtěli i kontinent Austrálii a mezinárodní svátek věnovaný HARMu! Jinak prý použijí biologické zbraně po celém světě. Jak se mi podařilo zjistit po proniknutí do skvěle zabezpečeného sejfu, proti této biologické hrozbě existoval protijed. Problém byl v tom, že tato protilátka se dala vyrobit pouze ve vesmíru. Zjistili jsme, že HARM tuto látku vlastní. Jenže kde jí mohli vyrobit? Mají snad vlastní vesmírný program?

• LithTech v2.5
zdroj: tisková zpráva NOLF je postaven na enginu LithTech, jehož volba byla pro mě poměrně překvapením. Na enginu Lithtech totiž do současnosti nevznikla opravdu dobrá akční hra (Blood 2, Shogo ani Kiss: Psycho Circus se příliš nechytily) a bylo jen otázkou, jak moc programátoři dokáží engine vylepšit. Konečný výsledek je velice slušný. Vylepšený LithTech ve verzi 2.5 sice nedosahuje kvalit například enginu z Quake 3: Arena, ale nevypadá vůbec špatně a především z něj Monolith dokázal dostat maximum. To je vidět především v pěkných vložených scénách a i s otevřenými prostranstvími si engine celkem dobře poradí. Na druhou stranu se občas objeví zjevná chyba, kdy například nepřítel projde zavírajícími se dveřmi, postavy se částečně noří do stěn apod. Jak vidíte, většinou jde o podobné chyby jako v jiných enginech. U některých hráčů se objevily problémy s texturami a jistý kolega není schopen z dosud nezjištěného důvodu hru na svém počítači vůbec spustit. Já jsem však během hraní žádné výraznější problémy nepozoroval, možná i proto, že jsem byl zcela stržen dějem a na hledání chybiček nebyl čas.

• Umělá inteligence
Za zmínku zcela určitě stojí kvalitní motion-capture vašich protivníků. Pohybují se vcelku přirozeně a opravdu dokonale je provedeno padání zabitých protivníků z ochozů, věží, nebo z obyčejných schodů. Podobně kvalitně udělaná je i umělá inteligence ostatních postav. Nepřátelé se snaží krýt, uhýbat a v neřešitelné situaci se snaží o útěk. AI tedy nelze hodnotit jinak než jako další plus.

Naprosto dokonalá, možná nejlepší v akční hře vůbec, je hudební stránka hry. Hudba je na motivy klasických bondovek a lepší se asi ani nedala vybrat. Skvělou atmosféru vytváří především gradování hudby podle toho, jestli se něco děje, jestli se někdo blíží, jde do tuhého nebo už jste sami mrtví :) Opravdu, kdo tohle neslyšel, pak neuvěří. Hudební doprovod je prostě dokonalý. Stejně tak nezaostávají ani zvuky a opravdu kvalitně je hra namluvena. Teprve po dohrání hry si uvědomíte, kolik dialogů ve hře je a všechny působí velmi věrně a přirozeně.

Nezbylo mi, než se vypravit na jeden tropický ostrov, kde se mohlo nacházet potencionální vesmírné středisko. To jsem nakonec našla, pronikla dovnitř a snažila se najít protijed. Výsledek mé snahy byl bohužel negativní. Zjistila jsem však, že protilátka se nachází na vesmírné stanici, ke které měla zanedlouho odstartovat raketa. Proto jsem se rozhodla, že se tam vypravím. V UNITY sice nebyli nadšeni, ale nakonec moje pohnutky pochopili. V převlečení jsem se dostala do rakety a vydala se do vesmíru...

zdroj: tisková zpráva Tady asi svoje vzpomínání skončím. Ne že by nebylo na co vzpomínat, ba naopak. Jenže zbytek příběhu se dozvíte v nějaké počítačové hře, pro kterou je můj příběh námětem. Prozradím vám jen pár věcí. Všechno se to tenkrát zamotalo, musela jsem ještě do Ameriky, pak do pevnosti v Alpách, potkala jsem znovu Volkova, Armstronga i baronku Dumasovou a se všemi jsem se postupně utkala v boji na život a na smrt. A když už jsem myslela, že je vše za námi, stalo se něco naprosto nečekaného. Dodnes to mám před očima… sychravý podzimní den … šla jsem na hřbitov položit květinu na hrob ubohého Bruna … když tu …

• Multiplayer nechybí
Přestože je hra určena především pro hru jednoho hráče, nechybí ani multiplayer. Ten vám umožní buď klasický deathmatch nebo obdobu CTF nazvanou UNITY versus HARM. Odstavení síťové hry na druhou kolej je vidět i v počtu map pro ní určených - "pouze" 4 mapy pro DM a 6 pro CTF. Podle Monolithu je ale naplánováno vydávání dalších multiplayerových map spolu s updaty na hru.

Závěrem nezbývá než hru No One Lives Forever vyhodnotit jako vynikající akční hru, jejíž jedinou malou pihou na kráse je trochu horší herní engine. Podle toho já ale hru nehodnotím, kladu důraz především na hratelnost, která je v tomto případě naprosto dokonalá. Svědčí o tom ostatně to, že jsem těch 25 hodin čistého času, které mi zabralo dohrání této hry, přerušoval jen opravdu nezbytným činnostmi (spánek, jídlo a WC :). Nemůžu proto jinak, než dát hře plné bodové ohodnocení, což dělám mimochodem vůbec poprvé a konám tak s naprosto čistým svědomím.