Ne, že by neměl problémy se sebekontrolou odjakživa, ale když jste jeden z osmi polobožských generálů, kteří bojují proti démonickým silám, co se snaží obsadit Zemi, trocha toho vzteku směrovaného správným směrem není nikdy na škodu. Takže ne, Asura nebyl klidný ani před onou klíčovou událostí. A tou událostí byl podraz první kategorie.
Jestli něco Asuru v životě zklidňovalo, byla to jeho žena a dcera, která vykazovala velký potenciál pro jakési směrování duchovní síly pro podporu bojových akcí. Což je logicky síla, s níž se musí počítat, zvláště, když je na scéně politika a hlavně, když je Asura sice silný, ale tak trochu... naivní. Takže v jednu chvíli je z něj hrdina a v druhé má na rukou vraždu císaře, kterou nespáchal, v zádech asi šest kopí a po krku mu jde zbytek z oněch válečných generálů, kteří vědí, že zabití manželky a únos dcery zrovna jeho náladě neprospějí.
Takže milého Asuru zdiskreditují a nakonec i zabijí. Jenže Asura je fakt hodně, hodně vzteklý chlapík. Takže pro něj nějaké to zabití nepředstavuje velkou překážku. Za dvanáct tisíc let se vyhrabe z říše mrtvých a jde nakopat zrádcům co nejvíce tělesných částí. Neví sice, že pravidla hry se hodně změnila, ale má na své straně VZTEK.
Je to seriál, hra, mutant...?
Na Asura's Wrath jsem se hodně těšil, protože se hra nebála prezentovat silnou inspiraci hodně přehnanými subžánry anime a díky tomu disponovala puncem jisté originality. Čekal jsem ovšem také ryzí bojovku typu God of War, která bude doplněna silným příběhem. A tady jsem se spletl. Protože Asura's Wrath je hodně specifický hybrid bojovky, anime a vlastně je to takový... interaktivní film, či spíše seriál.
Ne, ne, ještě se nechytejte za hlavu. Já sám jsem vyrůstal v době, kdy pojem interaktivní film byl ve hrách, až na výjimky jako Phantasmagoria či Gabriel Knigth 2, vnímán ryze záporně a zcela po právu. Ale Asura's Wrath taková není. Je to pozoruhodné skloubení seriálu a hry... Což s sebou nese jistá specifika a prvky, které určitě nebudou každému po chuti.
Pokud jsem čekal, že zde bude silný důraz na příběh, netušil jsem, že bude až takový. Faktem je, že poměr cut scén a samotného herního obsahu je 2:1 pro cut scény. Lépe řečeno, ono skutečně jde o anime seriál. Tvůrci se tím chlubí. Poznáte to nejen v rozdělení epizod a dokonce předělech, které se snaží naznačit, že jste viděli jednu „sezonu“ seriálu. I samotné hraní má předěly, jaké najdete v anime seriálech.
Přišel čas nakopat jim...
Prostě příběh je zde na prvním místě a je klíčový. Pokud vás nezajímá, na hru kašlete. Osobně jsem příběh msty, který vykazuje tradiční prvky anime, miloval. Není sofistikovaný, ale jde tou správnou cestou a tam, kde by mohl skutečný seriál klopýtat, tam si vypomáhá faktem, že sekvence z něj hrajete.
Pro celé vyprávění a hraní jakbysmet je klíčových těch sedm zbylých šmejdů, co vás podrazili. Každý je nějak charakterizován, což dává soubojům s nimi ten správný náboj. A rozhodně to nejsou nějací generičtí černobílí padouši. Věrni tradici japonského vyprávění tu najdete oponenty, s nimiž skoro sympatizujete, ty, kterými opovrhujete, ale i ty, ze kterých máte respekt.
Není tedy divu, že většinu hraní trávíte rovnou bojem s bossáky, ať už jde o bývalé generály, nyní bohy nebo různá obrovitá monstra. Občas se objeví i poskoci, ale je jich málo. Tady jde o ty epické, šíleně přehnané souboje, kdy likvidujete stvoření velikosti planet, chytáte rakety a házíte je zpět na vesmírné lodě.
Najdi si svou mytologii
Z příběhu chci vyzradit co nejméně, protože o něj tu jde především. Dodám jen, že tu tvůrci velmi umně a šikovně kombinují náboženské, kulturní a mytologické principy z Indie, Číny a Japonska. Nejviditelnější je inspirace hinduismem, ostatně Asura je druh neposlušného démona.
Najdete zde však i spoustu odkazů na Asuru jako Hanumana respektive Sun Wu Kunga. Je radost sledovat různé inspirace i vyprávění příběhu, doplněné vedle animaček ještě komiksy, které si postupem hrou odemykáte a doplňujete tak celou skládanku.
Z toho, jak pořád zmiňuji příběh, vám už asi došlo, že je zde tím zdaleka nejhlavnějším prvkem. Čímž ale neříkám, že akčně – bojová složka není zábavná. Je holt výrazně jednodušší, než u tradičních bojovek. Asura umí dva druhy útoků, skákat, uhýbat, střílet a hlavně se umí, pardon, že to tak řeknu, nasírat.
zdroj: Archiv
Během boje tak plníte svými útoky dvě počítadla. To první vám po naplnění spustí rage mód, kdy chvilku mlátíte silněji. To druhé představuje Asurovo ultimátní naštvání, kdy ze sebe dostane všechno a protivníka prostě zmasakruje. Vtipně se tak maskuje fakt, že toto počitadlo vlastně představuje protivníkovy životy. Jenže místo toho, aby mu prostě došly a on sebou seknul, se spustí další megalomanská, bombastická a zábavná sekvence, v níž Asura oponenta masakruje ne díky tomu, že by jej upižlal, ale protože se naštval natolik, že mu nikdo nemůže čelit.
Dalším často používaným prvkem ve hře jsou quick time eventy. Jinde je opravdu nemám rád, sem ale patří, protože nejsou frustrující. Minout je, to je opravdu umění. Jde spíše o to, jak přesně se do nich trefíte. Ostatně, přesnost při QTE je na konci epizody společně s dalšími prvky hodnocena, což pro ty, kteří chtějí mít vše splněno na maximum, představuje pádný důvod, proč misi opakovat. Takže QTE mě rozhodně neomezovalo a některé sekvence byly naopak skvělé.
Ale když ono to tak skvěle působí
Proč? Protože má Asura v kapse prostě jednu a tu samou věc. Vynikající audiovizuální zpracování, které se podařilo skvěle zkombinovat s vaší aktivitou. Kupříkladu, když má šestero rukou a zuřivě buší do svého přerostlého protivníka, je čas na váš button mashing, což si skvěle užíváte. V jiných hrách je to možná pekelná nuda, ale tady, díky minimálnímu lagu od stisku tlačítka, doslova cítíte ono propojení s postavou.
Vidíte Asuru jak se mu míhají ruce a s každým vaším stiskem pěst dopadne. Takže se snažíte strhnout rekord ve stisku tlačítka za vteřinu, jelikož to celé je díky přenosu do hry cool a skvěle to doplňuje atmosféru. Mimochodem, jde zapnout i japonský dabing, což dnes rozhodně není běžné a v souznění s bláznivým vizuálem i hratelností to skvěle funguje.
Dilema nad hodnotou zábavy a interakce
A hodnocení. Doteď jsem prakticky jen chválil, tak proč sedm? A běda vám, jestli budete vnímat sedm jako špatnou známku. Přijde Asura a urve vám všechny končetiny, protože sedm je výrazně nadprůměrná hra. Upřímně, v tomto případě mě číselné hodnocení vysloveně irituje, protože není schopno vyjádřit specifika hry. To už by bylo lepší ANO/NE. Tuhle hru si totiž buď zamilujete, nebo ji zavrhnete. Hned. Já se bavil, opravdu skvěle.
Ale musím přihlédnout k několika věcem. Nejsem schopen vám říci, kolik z oné zábavy patřilo seriálu a kolik herní sféře. Navíc, hra má všehovšudy sedm hodin, což prostě není moc. A pokud nechcete jet mise na nejlepší hodnocení, už se k ní nevrátíte. Možná časem, jako k oblíbenému seriálu, na který se za rok či dva zase rádi kouknete. Jak říkám, osobně jsem se skvěle bavil a tleskám autorům za to, že se rozhodli přijít s takovýmto, audiovizuálně perfektně zpracovaným, hybridem. Ale jestli tenhle hybrid sedne vám...to posuďte sami. Takže Ano/Ne?
