Máme tu nový rok, s čímž se neodmyslitelně pojí výhled do herní budoucnosti. V samostatném článku si ještě vyhodnotíme, jak dopadly loňské hry, na které jsme se nejvíc těšili, teď se ale podíváme dopředu. A i když by se zdálo, že nadupanou sezónu 2023 je prakticky nemožné trumfnout, nadějných želízek v ohni je i letos víc než dost.

Adam Homola:

Broken Sword: Parzival’s Stone

zdroj: Foto: Revolution Software

Sice toho o chystané adventuře zatím moc nevíme, ale na základě historie série i studia se nemůžu netěšit. Sérii Broken Sword mám moc rád, obzvláště tedy její první dva díly. Daleko za nimi není ani pořád velice povedená trojka a pak hlavně velký návrat v podobě solidního crowdfundovaného The Serpent’s Curse.

Broken Sword je prostě láska, stejně jako hlavní protagonisté Nico a George. Série má prakticky pokaždé unikátní a velice líbivý vizuální styl, chytré hádanky, sympatické dialogy a tak povedenou atmosféru, že některé scény z hlavy už asi nikdy nedostanu. Třeba se Parzival’s Stone nepovede, ale z prvních záběrů, nástřelu informací i vizuální stylu mi už teď běhá mráz po zádech. Sem s tím!

Commandos: Origins

zdroj: Foto: Claymore Game Studios

Poslední zástupce mého nejoblíbenějšího subžánru na hodně dlouhou dobu? Dost možná ano. Jak už asi sami dobře víte, studio Mimimi Games skončilo, ale těsně před svou smrtí stihlo „svůj“ žánr poslat skrz strop. Shadow Gambit je za mě osobně absolutní pecka a aktuální žánrový vrchol.

Podaří se tuhle laťku Commandos: Origins překonat? Nevím nevím, zatím bych si na to raději nesázel, nicméně sám si po uvolněném a rozjuchaném Shadow Gambitu vyzkouším návrat k přízemní a v rámci možností i „realističtější“ hratelnosti. Doufám, že Commandos nejenže nezapadnou, ale že budou zároveň i dobří tak, aby se mohli rovnat právě s produkcí Mimimi.

Star Wars Outlaws

zdroj: Ubisoft

Jistě, i Ubisoft si umí vybrat slabší chvilky, každopádně za mě je tohle víceméně sázka na tříáčkovou jistotu. První ukázka přímo z hraní vypadala velice slibně a mně osobně nějaké to Uncharted ve velkém otevřeném světě chybí. V kombinaci s pořád atraktivním světem Star Wars by mohlo jít o velice silnou kombinaci.

Zajímavě se rýsuje i sympatická hlavní hrdinka a především fakt, že se tady nejspíš obejdeme bez světelných mečů – ty si můžeme dosyta užít v sérii Star Wars Jedi. Od Star Wars Outlaws bych chtěl především skvělou hratelnost, dobrý technický stav a co nejvíc vyladěnou základní hratelnostní smyčku. Pokud tohle vývojáři zvládnou, překousnu pak případné neustále se opakující šablony úkolů i repetitivní zdejší verzi „dobývání pevností“. Zázraky nečekám, ale těším se? Rozhodně!

Jakub Malchárek:

Metal Gear Solid Delta: Snake Eater

zdroj: Foto: Konami

Je jenom jedna hra, kterou jsem hrál víckrát než Metal Gear Solid – a tou je MGS 3: Snake Eater. K dnešnímu dni jsem první misi Big Bosse v Tselinoyarsku dohrál s přehledem padesátkrát na všemožné obtížnosti a v různých verzích (ve kterých vede ta na 3DS). Není proto divu, že se na remake třetího dílu těším zdaleka nejvíc.

Na jedné straně je toho tolik, co by se na hře dalo vylepšit. S patra mě napadá šikovné využití bláta a fyziky Unreal Enginu 5 k maskování. Propojení levelů v jednu nepřerušovanou lokaci s pokročilou umělou inteligencí nepřátel. Nové pohyby Naked Snakea a od toho odvozené způsoby infiltrace a v neposlední řadě i moderní ovládací schéma.

Jenže remake Metal Gear Solid Delta: Snake Eater vzniká pod taktovkou Konami, které nemá úplně nejlepší renomé, takže ve výsledku se asi spokojím jen s vizuální modernizací a nakonec beztak budu rád, když předělávka zůstane co nejvěrnější předloze. Aby nám tady nevznikla nějaká slátanina, která odkazu Hidea Kodžimy bude na hony vzdálená.

Elden Ring: Shadow of the Erdtree

zdroj: Foto: se svolením FromSoftware / Elden Ring

S železnou pravidelností hraji každý rok nějakou soulsovku od legendárních FromSoftware. Tradice, kterou nevynechávám ani v letech, kdy studio žádnou soulsovku nevydá, protože se opakovaně vracím ke starším kouskům. Proto je každý rok, kdy se v japonském studiu urodí nová hra nebo DLC, pro mě takový malý svátek.

Ne že by Elden Ring vyloženě DLC potřeboval. Soulslike v otevřeném světě je masivní a první průchod mi zabral nějakých 110 hodin. Musím ale říct, že právě proto se mi ze všech her z portfolia FromSoftware chce do Mezikraje vrátit vůbec nejméně. Velké kouzlo Elden Ringu bylo v prvním hraní a objevování všech zákoutí, malebných míst a nebezpečných pevností.

Proto Shadow of the Erdtree vítám s otevřenou náručí. Podle všech indicií by mělo jít o masivní rozšíření a já rád uvítám jakoukoliv záminku, proč se ke své NG2+ postavě vrátit a zkusit si vylámat zuby na nových bossech, objevovat pochmurná města a kobky a vztekle zahazovat ovladač při myriádách smrtí.

Warhammer 40,000: Space Marine 2

zdroj: Foto: Space Marine 2

Warhammer je teprve velmi čerstvým koníčkem, ke kterému mě přilákal loňský Rogue Trader, ale o to více mě posedl. Nedělám si iluze, že by Space Marine 2 měl být nějakou závratnou hrou, která bude sbírat desítky (možná ani ne ty osmičky), ale zkrátka chci nablýskanou vysokorozpočtovou rubačku z grimdark univerza.

Masy tyranidů vypadají impozantně a Swarm Engine zvládá vykreslovat hrozivé množství xenosů. Krom bezhlavé akce se také těším na příběh, který mi zase poodkryje nějaké nové zákonitosti a neznámé pozadí místního světa v konstantní válce. Čekám přímočarou rubačku v krásných kulisách a v tom mě snad Space Marine 2 nezklame.

Ondřej Partl:

Dragon‘s Dogma 2

zdroj: Foto: Capcom

Dragon‘s Dogma 2 je jedním z těch pokračování, po nichž jsem ani tolik netoužil, ale jakmile se oficiálně oznámilo, okamžitě se vyšvihlo na čelo mého letošního žebříčku. Důvod je prostý – jedničku považuji za jeden z největších klenotů sedmé generace konzolí a jestli ho někdo dosud nehrál, má aktuálně skvělou možnost takové pochybení napravit.

Japonské akční RPG, které si zábavně hraje s evropskou DNA a mytologií, nabízelo nesmírně dynamické souboje, fantasticky zpracovanou magii, nesmlouvavou obtížnost, fenomenální bossy i unikátní systém počítačem řízených společníků. Jestli ve dvojce dostanu to samé, jenom propracovanější a v modernějším hávu, budu nadmíru spokojený. Pokud bude ještě něco navíc, svou sluj asi neopustím, dokud Dragon‘s Dogma 2 alespoň dvakrát nedohraju.

Persona 3 Reload

zdroj: Foto: Microsoft

Přiznám se, že k sérii Persona jsem pořádně přičichnul až u pátého dílu. Obratem se zařadila k mým nejmilovanějším a já jí bezmezně propadnul. Jak skrze další spin-offy, tak i zpětně se staršími díly. Na trojku jsem se pak chystal už opravdu dlouho a s vydáním Persona 3 Portable na dalších platformách to vypadalo, že konečně uzrál ten správný čas.

Nakonec jsem rád, že jsem ještě chvíli vydržel. Protože dát si trojku díky remaku v kabátci pětky, to je setsakra lákavá nabídka. A jestli se k tomu přidají smysluplná vylepšení na poli uživatelského pohodlí a jednotlivých mechanismů, jsem přesvědčený o tom, že jeden z nejsilnějších letošních videoherních zážitků na sebe nenechá dlouho čekat.

Stalker 2: Heart of Chornobyl

zdroj: GSC

Tak snad konečně letos dorazí ten vyhlížený návrat do Zóny. Jenom se čím dál více bojím, že se vysoká očekávání nenaplní. Ukázky trochu ztrácí na svém lesku i přesvědčivosti, kterou umocňuje problematický zrod. Ten byl ostatně kostrbatý daleko předtím, než se studio muselo odstěhovat z Ukrajiny kvůli ruské invazi. Já však stále věřím, že se jedna z mých nejoblíbenějších značek vrátí v plné síle. Snít mohu, ne? I proto si pomalu připravuji dozimetr, oprašuji útočnou pušku, kontroluji plynovou masku a sháním bezmeznou zásobu šroubů.

Šárka Tmějová:

Final Fantasy VII Rebirth

zdroj: Foto: Square Enix

První ze tří plánovaných remaků legendárního JRPG byl tak povedeným startem předělávek herní ikony z roku 1997, že do téhle série zvládl zasvětit i mě, do té doby japonskými RPG takřka nepolíbené děvče. A to je pořádný úspěch sám o sobě. 

Od té doby jsem vzdělání v oboru Final Fantasy docela zvládla dohnat, mimo jiné třeba i s Crisis Core, a tak se na „druhý díl“ remaku sedmičky takřka nemůžu netěšit. Sice na sobě pozoruji určitou únavu otevřenými světy, ale zároveň se nemohu dočkat, až po boku Clouda, Tify, Barretta a Aerith budu prozkoumávat širé světy a nahánět Sephirotha. Tím spíš, že se remake dost možná vydá jinou příběhovou cestou, než jakou kráčel originál, a tak mi dohnané vzdělání alespoň umožní docenit všechny nuance. Kdo (ne)umře? Shodí Cloud konečně ten příšerný účes? Jakým cliffhangerem dvojka skončí? Nenapínejte mě!

Hades II

zdroj: Foto: Supergiant Games

Ano, já vím, že i druhý Hades letos v létě vyjde jen v předběžném přístupu, ale už u prvního dílu jsem udělala výjimku ze svého pravidla nehrát rozpracované hry - a nelitovala! 

Supergiant Games patří k mým nejoblíbenějším studiím, ještě nezvládli vytvořit špatnou hru a Hades byl zkrátka fenomenální, takže i do pokračování vkládám jisté naděje. 

Pro dobrý roguelike mám slabost, pro řeckou mytologii (zvlášť s originálním twistem) vlastně taky, ale samozřejmě taky chápu, že pro dvojku bude náročné dostát úspěchu první hry. Předběžný přístup by měl hned od začátku nabídnout víc obsahu, než ho bylo k dispozici při prvním uvedení jedničky, a tehdejší rozpracovaná verze mi zvládla vystačit na pěkných pár desítek hodin. Uvidíme se v podsvětí!

Avowed

zdroj: Foto: Obsidian Entertainment

The Elder Scrolls VI se asi jen tak nedočkáme a já si po Starfieldu a posledních Falloutech vlastně ani nejsem jistá, jestli další RPG od Bethesdy budu chtít hrát. Styl Obsidianu mi momentálně sedí o dost víc a chystané Avowed zatím působí jako vhodná náplast na mou záděrku z nedostatku fantasy RPG z pohledu vlastních očí se zajímavými parťáky. 

Zároveň na mě působí trochu jako ta hra, o které už vím dost a nic moc dalšího z ní pro dobro zážitku před vydáním vědět nepotřebuju. Takže doufám, že marketingová masáž nepotrvá moc dlouho a vydání se skutečně letos dočkáme - však měla původně vyjít už koncem roku 2022…

Patrik Hajda:

Dragon’s Dogma 2

zdroj: Foto: Capcom

Na rovinu se přiznám, že jsem o Dragon’s Dogma nejevil zájem, dokud se světu neukázalo jeho pokračování, které mě ve své ukázce nadchlo natolik, že jsem si ho bleskurychle napsal na naši redakční tabuli záborů.

Jeho vydání se kvapem blíží a já se v tuto chvíli seznamuji s bezmála 12 let starou jedničkou, takže teprve teď zjišťuji, jak skvělá hra to je. Jak i v dnešní době působí stále svěže, neokoukaně a originálně. Jak by se od ní spousta moderních titulů ještě mohla leccos naučit, ale její kvality jsou přehlížené. Dvojka vypadá jako více méně to samé v moderním hávu a pokud to bude aspoň tak, tak si myslím, že bude panovat spokojenost.

Lightyear Frontier

zdroj: Frame Break

Co by to bylo za rok bez nějakého toho farmaření. V tomto směru pro mě bude lákadel víc než dost, ale tím největším je bez zdlouhavějšího přemýšlení Lightyear Frontier. Krásná příroda mimozemské planety se tu pojí s robotraktorem, s jehož pomocí nejenže obděláváte zahrádku, ale také prožíváte dobrodružství.

Planeta je plná tajemství, nějakého toho ultra zlého slizu, kterého se musíte zbavit, abyste do přírody vrátili oku tolik lahodící barvy. Hru jsem si zahrál loni na Gamescomu a už vím, že tady je hodně o co stát. Tak už aby to bylo!

Test Drive Unlimited Solar Crown

zdroj: Nacon

První Test Drive Unlimited je pro mě dodnes jednou z nejzajímavějších závodních her, jaké jsem kdy hrál. Jednou za pár let se k ní vracím, abych si to připomněl a potvrdil. Proto mě oznámení dalšího pokračování Solar Crown nenechalo chladným a hned se z něj stala má nejočekávanější hra s nablýskanými závoďáky.

Pravda, první záběry z hraní mě trochu zchladily a nezapůsobily na mě zrovna nejlíp, ale tak nějak doufám, že to byla jen chyba prezentace, ne hry. Protože dobrých závodních her v otevřených světech ve výsledku zase tolik nevzniká.

Aleš Smutný:

Like a Dragon: Infinite Wealth

zdroj: Foto: Microsoft

Miloval jsem první Like a Dragon (tedy, myslím tím první dobrodružství Ičibana, protože všechny Yakuzy už jsou teď Like a Dragon, že) a pokračování jeho cesty na Havaji vypadá ještě lépe než jokohamská odysea! Tahové souboje zůstaly zachovány, bizarní humor mísící se s vážnými prvky také… A k tomu tu bude jakuzácký Animal Crossing a jakuzáčtí Pokémoni, tedy Sudžimoni? Ano, prosím!

Bez přehánění je Infinite Wealth mnou nejvíce očekávanou hrou roku a možná jsem trochu zklamaný, že už je za rohem a nestíhám se těšit víc. Na druhou stranu, jelikož ji nebudu recenzovat, vím, že s ní pár měsíců postupného, něčím dalším prolínaného, hraní strávím a prostě se nemůžu dočkat. Tak snad se v Ryu Ga Gotoku nic nepokazilo a hra bude dobrá. Skvělá. Nejlepší v roce 2024.

Final Fantasy VII Rebirth

zdroj: Foto: Square Enix

Tady je to z mé strany trochu sázka na jistotu, protože první díl remaku Final Fantasy VII byl vynikající a já jsem si celkem jistý, že tým, který stojí za pokračováním, neselže ani v zobrazení otevřeného světa, který v druhé části už bude muset být. Navíc, jak Remake neopakuje děj původní sedmičky, ale vytváří si vlastní lore. Vrací se Zack Fair, jediný pravý hrdina téhle ságy, možná nás čeká překvapení, že se vyplatí levelovat Aerith… To jsou prostě příjemné otázky u hry, která má v názvu slovo remake.

Zároveň tím padám do pasti, kterou jsem si na sebe sám vymyslel, a to je hraní dvou velkých japonských titulů v těsném závěsu. Což je vzhledem k množství času, který mám, poněkud nerozumné. Nicméně, musí to tak být a od Rebirth si slibuju opravdu, opravdu hodně, až se bojím, zda to hra dokáže naplnit.

Black Myth: Wukong

zdroj: Foto: Game Science

Sice jsem se zařekl, že pár let nechci žádnou soulsovku ani vidět, ale zároveň jsem od dětství obrovský fanoušek Opičího krále. Navíc má hra licencovanou znělku z nejlepšího televizního a filmového zpracování z roku 1986, které běželo i u nás! Samozřejmě otázka, zda si na tomhle žánru čínské studio nevyláme zuby, ale minimálně vizuálně vypadá Wukong nádherně a dosavadní ukázky obsahují spoustu odkazů na zdrojový materiál.

Přitom doufám, že kromě dobře zvládnutého boje se hra nebude bát ani práce s příběhem a nezůstane jen u Suna, který rube jedno monstrum po druhém, jakkoliv působivá jsou. Nečekám převyprávění cesty s mnichem Tripitakou, ale myslím, že buddhistická mytologie nabízí dost možný zápletek, které dají vašemu počítání smysl. Takže… Velmi opatrně se těším a i když vím, že je mnoho „možná,“ nejde držet očekávání moc nízko.

Pavel Makal

Já už roky říkám, že se vlastně netěším na nic, nebo spíš že vnímám vždy jen tu nejbližší hru, která mě čeká. Pramení to především z jistoty, že se ke všem velkým věcem, které mě zajímají, v průběhu roku dostanu. Na druhou stranu se dá říct, že mě zajímá velká většina toho, co už vypsali moji kolegové, ať už jde o Black Myth: Wukong, Dragon’s Dogma 2, Star Wars: Outlaws nebo třeba novou Yakuzu.

Galerie

Hrou, kterou mám nyní na zřetelu jako jednu z nejbližších, je návrat značky Alone in the Dark, podobně jako v případě remaku Silent Hillu 2 mám ale spíš obavy a doufám v příjemné překvapení. A pokud ze sebe tedy mermomocí mám vytlačit nějaké to těšení, pak musím zmínit Awoved, jednak proto, že mám chuť na variaci na The Elder Scrolls, ovšem bez vlivu Todda Howarda, a jednak proto, že mě Obsidian ještě nikdy nezklamal.