Příběhy jsou hnacím motorem her. Ne všech, protože některé se opírají o jiné herní prvky (pokud tedy nenajdete za kostičkami Tetrisu sociální kritiku konformní společnosti), ale když už ve hrách příběh je, okamžitě se zařadí mezi hlavní posuzované vlastnosti. Dokáže pozvednout i horší hratelnost k zábavnému výsledku a stejně tak umí sestřelit systémově velmi povedený titul. My v našem Best of hodnotíme ty nejlepší. No a letos bylo opravdu z čeho vybírat.
3. místo: Yakuza: Like a Dragon
Příběh Ičibana Kasugy je neodolatelný. Ičiban rozhodně není typický představitel série Yakuza, je to pěšák, kterého jeho šéf obětuje, a to hned dvakrát. Ičiban navíc není nejostřejší tužka v penálu a velmi rychle se místo horních vrstev mafiánské politiky ocitne na úplném dně, mezi bezdomovci. A právě příběh totálního outsidera mezi ostatními outsidery, kteří se musí životem probíjet se zatnutými zuby, dává poslední Yakuze unikátní atmosféru.
Like a Dragon ukazuje odvrácenou tvář japonské společnosti a ukazuje místa, na která se v novinách neupozorňuje a všichni se tváří, že neexistují. Příběh tohohle tahového RPG dokáže úspěšně přecházet od vážného, pohlcujícího dramatu k absurdnímu humoru. Umí si ze sebe dělat legraci a pak přepne do vážnějších tónů. Je to ostří, na kterém se špatně balancuje, ale tvůrci to zvládli skvěle.
2. místo: The Last of Us: Part II
Příběh o pomstě. Zííív. Kolik takových už jsme viděli? Hrdina projede jako killbajn zástupem nepřátel, jen aby měl na konci dilema, jestli to stálo všechno za to a vy se pak (někdy) můžete rozhodnout, jestli svého hlavního soka zabijete, nebo necháte po křesťansku jít.
The Last of Us II je také příběhem pomsty, ale řekněme, že Naughty Dog ji vzal z poněkud jiného konce a bez pocukrovaného oparu spravedlnosti a rozhřešení. Jde o příběh dvou pomst a cesty dvou mladých žen k zatracení skrz desítky zmařených životů.
Pomsta v podání TLOU2 není nic uspokojujícího, nikdy nedostanete pocit zadostiučinění. Především Ellie ukazuje, jak je její posedlost sebedestruktivní a víc a víc iracionální. V nekonečném kolotoči odplaty je to ona, která ztrácí víc a víc jak ze sebe, tak ze svého zázemí. Naughty Dog svou story naservíroval tak, že vám z ní nebude dobře – a tak je to správně.
1. místo: Cyberpunk 2077
Byly časy, kdy si mohli fanoušci kyberpunku buď číst knížky, nebo si užívat trilogii Shadowrun od Harebrained. Možnost opravdu se ponořit do korporátní dystopie, světa sociální nerovnosti, kolapsu států a vzestupu transhumanismu tu prakticky nebyla. CD Projektu se podařilo přidat po bok Shadowrunu a utkat, jak má tohle studio ve zvyku, obrovskou pavučinu příběhů z právě takového světa.
Na rozdíl od třetího Zaklínače je hlavní příběhová linka lépe odvyprávěná, respektive v ní najdete mnohem víc nuancí. Stejně jako v Zaklínači ale tohle vše podporují desítky drobných i větších příběhů, které můžete a nemusíte objevovat. Některé humorné, některé brutální. Občas si člověk s chutí užije možnost vzít spravedlnost do vlastních rukou, jindy přemýšlí, jestli jsou vážně ty megakorporace tak prohnilé.
Když k tomu přidáte subverzi v podobě postavy Johnnyho Silverhanda, který je sympaticky naprosto jiný, než jsme asi všichni očekávali, dostanete Night City, město příběhů.