Reklamy a product placement se ve hrách objevují poměrně běžně. Ve sportovních hrách je vidíte na každém kroku, připomenout můžeme i baterky Energizer nebo operátora Verizon v prvním Alanu Wakeovi nebo energetický nápoj Monster v Death Stranding. Obě konkrétní zmíněné hry nicméně měly reklamní spolupráci jen dočasnou a v aktuálních verzích už byste branding oněch značek nenašli. 

Kromě toho ale existuje celá řada her, které samy o sobě jsou reklamami, nebo vznikly ve spojení s konkrétním produktem, který chtějí více či méně okatě propagovat. A jak se na dalších řádcích přesvědčíte, nemusí jít jen o jednoduché hříčky z internetových prohlížečů.

Cool Spot (1993)

zdroj: vlastní

Klasickou 2D skákačku Cool Spot jsem kdysi nalezl v některé z tehdy populárních shareware kompilací, tenkrát by mě ale vůbec nenapadlo, že jde v konečném důsledku o reklamní hru. V Evropě totiž propagační prvky prakticky úplně absentovaly, ve Spojených státech nicméně hra měla hráčům připomínat populární limonádu 7 Up.

Právě Cool Spot je jejím maskotem a tedy i hlavním hrdinou stejnojmenné hry. V roli červeného puntíku s tvrďáckými brýlemi jste procházeli poměrně nápaditými úrovněmi, sbírali víčka od 7 Up (v evropské verzi na nich ale bylo jen logo vývojářského studia Virgin) a zbavovali se nepřátel střílením bublinek. Hra kromě PC vyšla i na celé řadě soudobých konzolí a posbírala velmi slušná hodnocení v médiích. K pokračování Spot Goes to Hollywood už byla kritika o poznání méně vřelá.

Darkened Skye (2002)

zdroj: vlastní

Darkened Skye je akční adventura z éry, kdy chtěl každý mít svou vlastní Laru Croft, takže si možná vzpomenete na takové hry, jako je Drakan nebo Bloodrayne. Darkened Skye jsem na rozdíl od těchto dvou starých klenotů nikdy nehrál a pamatuji si na ni jen díky staré recenzi v Levelu.

Na první pohled úplně běžná komerční hra ale vznikla ve spolupráci s bonbóny Skittles. Právě ony se staly základním prvkem hratelnosti a jen díky nim může hlavní hrdinka, pastýřka Skye, používat magii, případně nabíjet energií svou hůl. Kuriózní je, že ke konci vývoje chtělo vydavatelství Simon and Schuster ze hry odkazy na bonbóny odstranit, byly ale až příliš klíčovou součástí. Společnost se tak musela spokojit s absencí loga či jiné propagace na obalu.

Darkened Skye si ve své době mohli koupit hráči na PC a Nintendo GameCube, velký úspěch hra ale nezaznamenala a hodnocení jen velmi mírně překonala šedý průměr.

Razor FreeStyle Scooter (2000)

zdroj: vlastní

Přelom tisíciletí byl tou kouzelnou dobou, kdy po úspěchu Tony Hawk’s Pro Skater musel každý podobný sport dostat podobnou hru. Dočkal se Dave Mirra a Matt Hoffman na BMX kolech, dočkal se surfař Kelly Slater, snowboardista Shaun White a bohužel se dočkali i fanoušci tehdy populárních koloběžek.

Razor FreeStyle Scooter si pochopitelně zaplatil jejich výrobce Razor a ježdění na koloběžkách zabalil do bizarního příběhu skupiny dětí, kterým zlý robot unesl kamarády. Chápete správně, zachránit jste je mohli díky síle jízdy na kolobrndě.

Hra kupodivu získala ve své době poměrně slušná hodnocení, což se ovšem asi dá z části připsat dobové žánrové mánii. Protože se ale (naštěstí) z koloběžek nestal takový kult jako ze skejtů, dneska po ní už nikdo ani nevzdechne, navzdory angažmá takových hvězd, jako byl třeba zápasník UFC Tito Ortiz.

Pyongyang Racer (2012)

zdroj: vlastní

Bizarní flashová hříčka je zajímavá hlavně tím, že ji vyvinulo severokorejské studio Nosotek pro cestovní kancelář Koryo Tours, specializující se na pořádání zájezdů do KLDR. Ve hře se stáváte řidičem luxusního vozu místní provenience a dle pokynů sličné dopravní policistky jedete předem určenou trasou, vyhýbáte se ostatním vozidlům (ve hře totiž v KLDR jezdí po silnicích více aut) a sbíráte palivo.

Hra se snaží zájemce o výlet do funkční komunistické utopie nalákat skrz zobrazení řady monumentů, na ulicích ale nepotkáte žádné chodce a za neopatrnou jízdu vás dopravní policistka pošle do koncentr…tedy, napomene vás! Díky webovému archivu si můžete tuhle víc než deset let starou záležitost vyzkoušet bezplatně i dnes.

Airfix Dogfighter (2000)

zdroj: vlastní

Na Airfix Dogfighter mám skvělé vzpomínky díky demu z některého z herních časopisů. Výrobce plastových modelů Airfix pro své potřeby nechal vyrobit parádní leteckou arkádu, která se ale neodehrává vysoko v oblacích, nýbrž v jednotlivých místnostech rodinného domu.

Hra nabízela velmi slušnou zábavu, několik typů zbraní, vtipné prostředí dětského pokoje, obýváku nebo sklepa, a dokonce i multiplayer. Vyšla pouze na PC a na agregátoru hodnocení Metacritic stojí na 75 bodech ze sta.

America’s Army (2002)

zdroj: vlastní

I americká armáda potřebuje lákat nové rekruty a jedním ze způsobů, jak se omladině dostat do povědomí, je vypustit do světa bezplatnou hru. America’s Army se na rozdíl od Call of Duty snažila o poměrně věrné vyobrazení řady aspektů vojenského života, obsahovala mimo jiné i podrobný kurz první pomoci a rozhodně nešlo o bezhlavou střílečku. V rámci poměrně přísných pravidel postupně odemykala nové zbraně a vysvětlovala jejich využití, stejně jako ukazovala různé taktické postupy.

V průběhu let se ze značky America’s Army stala poměrně rozsáhlá série, která ovšem logicky v Evropě nikdy nedosáhla větší popularity. Kritici poukazují na etické problémy spojené s propagací armády skrz videohry, ke kterým mají přístup i děti.

Sneak King (2006)

zdroj: vlastní

Fastfoodový řetězec Burger King si v éře Xboxu 360 nechal na zakázku vyvinout stealth hru se svým maskotem v hlavní roli. Pokud jste o téhle hře nikdy neslyšeli, nezoufejte, byla dostupná jen ve Spojených státech a navíc...o nic moc jste nepřišli. Sneak King byl k mání za pouhé 4 dolary ke každému výhodnému menu. Hra vyšla jen na původní Xbox a Xbox 360, původně pouze jako stahovatelný titul pro Live Arcade, následně i ve fyzické diskové verzi.

Ve hře je vaším úkolem nenápadně se přiblížit k hladovému NPC a doručit mu jednu ze čtyř variant objednávky. Pokud vás ale zmerčí, přijde o chuť k jídlu. Stupidní zápletku můžete realizovat na čtyřech mapách a ve hře je osmdesát různých výzev ke splnění. Navzdory otřesným hodnocením a popravdě pramalým kvalitám se Sneak Kingu povedlo prodat přes tři miliony kusů. Inu, čtyři dolary jsou zhruba jedno kafe.

Pepsiman (1999)

zdroj: vlastní

Ani tahle hra se do naší kotliny nepodívala, užít si ji mohli jen japonští milovníci Pepsi. Pepsiman je v podstatě jedním z předků žánru endless runner, v roli prazvláštního superhrdiny utíkáte po úrovních, vyhýbáte se rozličným překážkám za pomoci několika speciálních pohybů a vaším klíčovým úkolem je uhasit žízeň člověka v nesnázích.

Pepsiman vyšel na první PlayStation a měl naprosto minimální rozpočet, jednotlivé úrovně byly navíc prokládané záběry na muže, který pije limonádu. Přestože je Pepsiman snadno zařaditelný do škatulky absolutního bizáru a ve své době komerčně propadl, postupem času si vydobyl jakýsi kultovní status.