Francois Lapikas jasně konstatuje: „Tvorba her skutečně není demokratický proces a je to dobře. Spousta lidí se nás ptala, jestli jsme četli fanouškovská fóra. Četli jsme je. Alespoň ze začátku“.

Podle Lapikase bylo na fórech neuvěřitelné množství reakcí, které projekt odsuzovaly od prvního oznámení kvůli tomu, že na dalším dílu bude pracovat nový tým. Kupily se na sebe více či méně vulgární předzvěsti toho, jak je špatně systém zdraví, jak je špatně systém krytí, jak je špatně, že tým na hře vůbec dělá, a jak celý projekt „podělají“. Podle Lapikase to bylo, obzvláště zpočátku „velmi povzbuzující“. Ano, je v tom hodně ironie. „Po 11 letech v roli herního designéra jsem se poprvé setkal s takovým množstvím vzteku a výsměchu“.


„Od začátku jsme ale věděli a věřili, že někdo musí stát za zrodem myšlenky. Věděli jsme, že cestou, jak hru udělat správně je, udělat ji po svém. Nemělo smysl zkoušet replikovat první hru. Rozhodně chceme být věrní jejímu odkazu, ale ne za každou cenu jejím mechanikám. Nechali jsme co se nám líbilo, odstranili to, co ne. Je nám líto, pokud jsme vás tím naštvali, ale naší prací je dělat tato rozhodnutí. Design nejde dělat hlasováním, musíte mít vůdce s vizí“.

Podle designéra je klíčové, aby hráči pochopili, že ona rozhodnutí tým nedělá proto, že by chtěl publikum naštvat, ale protože se domnívá, že to bude nejlepší pro hráče. A celý tým trpěl množstvím kritiky, které se na něj snášelo od okamžiku první známky odklonu od prvního dílu. Dle něj prostě při tvorbě nejde vyhovět každému požadavku zvenčí, protože by vznikla hrozná, nefunkční a rozháraná hra. A za tím si Eidos Montreal stojí: „Nedělali jsme ji pro konzole, nedělali jsme ji pro PC. Nedělali jsme ji pro hardcore hráče a nedělali jsme ji pro casual hráče. Nedělali jsme ji ani pro fans Deus Ex. Dělali jsme ji pro lidi. Ať už je jejich zařazení jakékoliv. Můžete tomu říkat debilizace nebo konzolizace, já tomu říkám dobrá hra a nestydím se za to. Tak to jsem měl na srdci“.

Tomu lze jenom tleskat, protože právě pochopení, že při tvůrčí činnosti je třeba mít vlastní vizi a je nutné eliminovat tlak okolí, je klíčové. A přiznejme si, internet umí dělat z lidí pořádné asociály, kteří si nedovolí to, co by si dovolili v reálu, podle čehož občas fóra vypadají. Entuziasmus každého nadšeného tvůrce asi bude po řádce diskusních příspěvků, které mu nedávají šanci, notně zchlazen, a pak se buď podřídí tlaku a hrozí, že dá vzniknout podivnému hybridovi, jako když Pejsek s kočičkou vařili dost, nebo si bude stát za svým a buď uspěje, nebo ne.