Autor: Korgull Publikováno: 9.července 2003 |
Pokud jste měli možnost zahrát si původní Warrior Kings, jistě jste narazili na nejeden problém ohledně její stability. Alespoň mě tedy padala neuvěřitelně často, nicméně se mi líbila natolik, že ani časté znovu-nahrávání mě neodradilo v ní stále dále a dále pokračovat, i když to znamenalo velice časté ukládání pozic. Warrior Kings: Battles je v tomto ohledu podstatně vychytanější, což je první významné plus. Msta rodu Artosianů
Od doby, kdy se podařilo vůdci Artosovi sjednotit a přivést na cestu míru všechny země Orbisu, již ale uplynulo mnoho let. Artos založil dynastii, jež zemím vládla celých sto let, avšak poslední z Artosianských vládců byl jakýmsi fanatikem zavražděn a roky stability byly u konce. Následné boje o moc zničily strukturu Říše a ta se zpustošena civilními válkami, hladomorem a nemocemi zhroutila. Vlna nestability způsobená smrtelnými muky Říše se rozběhla do celého světa a vrhla sousedící národy do strašlivého víru zkázy. Orbis se ponořil do chaosu a válka zachvátila jeho země jako plameny pekla. Jako mor se začala přes vody moří šířit do Východní i Jižní říše anarchie. Ruka každého muže byla vztažena proti jeho bratru a začal ošklivý, krvavý boj o přežití a nadvládu. I tentokrát hráč začne svou cestu na ostrově - malé, poslední zbylé provincii kdysi mocného národa - připomínající Skotsko. A opět potáhne své vojsko proti všem a pokusí se sjednotit celý Orbis. Existuje pouze jediný způsob jak přetrvat - zvítězit nebo zemřít! ![]() ![]() ![]() Strategie jak má být Warrior Kings: Battles je v principu velice podobná svému předchůdci a také jiným hrám tohoto druhu. Mám namysli především ovládání a systém, ale také samozřejmě 3D zpracování. Nejzákladnější jednotkou je vesničan, jehož náplní práce je buď stavět budovy, opravovat nebo dobývat suroviny. Ty jsou zde tři - obilí, materiál (dřevo nebo kamení) a zlato (buď těžbou nebo přeměnou materiálu). Staví se vojenské, hospodářské a civilní budovy produkující různé jednotky či upgrady těch stávajících, přičemž některé stavby vyžadují přítomnost jiných; každá jednotka i budova stojí čas (než se vytvoří) a suroviny. Hra je vybavena minimapou a interface je přehledný a vcelku intuitivní. Nechybí mu nic podstatného a to je důležité. O všem, jako je počet jednotek/jejich maximální počet, množství jídla/počet vojenských jednotek schopných uživit, množství materiálu a množství zlata, máte naprostý přehled. Stejně tak neustále vidíte, jak jsou na tom zhruba vaši soupeři, protože za určité aktivity získáváte body, které svým způsobem svědčí o vašem pokroku. Právě tyto body jsou uvedeny pod podobenkou každého dalšího kmene v oblasti se vyskytujícího. K dispozici je samozřejmě i tutoriál.
Single-player kampaň je podkreslena výše uvedeným příběhem, který vás jejím průběhem však již tolik nedoprovází, jako tomu bylo v prvním díle. Prostě začnete svou cestu v jedné malé provincii na ostrově, odkud se pomalu rozšíříte do dalších, sousedících provincí tak, abyste nakonec sjednotili celý Orbis. Ono to takhle zní jednoduše, ale tak jednoduché to zase není. Každá provincie je obsazena nějakými národy s více či méně schopnými vůdci. Vy zpočátku neoplýváte zrovna mnoha zkušenostmi a vaše možnosti jsou proto omezené. Úkol všech misí je jediný - porazit všechny nepřátele. Když se vám to podaří, dostanete odměnu v podobě rozšíření maximálního počtu jednotek nebo i nějakou další budovu, jednotku nebo více surovin do začátku další mise, apod. ![]() ![]() ![]() Dobyvačné války Protože úplně na začátku sousedíte pouze s jedinou provincií, nemáte příliš na výběr, kam povedou vaše kroky hned napoprvé. Později se však dostanete (pokud provincii získáte) do situace, kdy budete mít hned několik možností, kam se vrtnout. Jaké bude vaše rozhodnutí ale není tak úplně lhostejné. Musíte zvážit své dosavadní možnosti a teprve podle nich jednat. Ke každé oblasti máte k dispozici popis s podrobnostmi o tamních poměrech a vládcích. Někteří z nich jsou mnohem silnější než vy a dokud nedosáhnete určitého stupně zkušeností a neotevřou se možnosti, které jsou pro splnění mise potřeba, neporadíte si s nimi. Nepřátelské národy v každé z misí nejsou nepřátelské pouze k vám. Jsou nepřátelské i k sobě navzájem, takže vám některý silnější soupeř může od jiného slabšího ulehčit dříve, než byste se k němu dostali sami. To ovšem znamená také to, že jeho síla ještě stoupne a vám pak dá více práce se ho zbavit.
![]() ![]() ![]() Soupeři necheatují Tvůrci tvrdí, že počítačové soupeře nevybavili žádnými výhodami, tedy ani tím, že by již od počátku viděli každý váš krok, ani rychlejším vytvářením jednotek, apod. Myslím, že se dá říci, že tomu tak je. I když v případě, že narazíte právě na provincii, kde je jeden z vůdců skutečně podstatně lepší než vy, ten pocit mít asi nebudete :) Také musím říci, že tato hra rozhodně není na pár hodin. Budování obranyschopné základny a rekrutování alespoň trochu schopného vojska není jednoduché a přeci jen chvíli trvá. Navíc, když vás během toho ještě ze všech stran napadne některý z nepřátel, v horším případě i více najednou, je to pořádná honička. Nutno dodat, že cílem tohoto titulu ale není vytvořit co největší armádu, se kterou se pak vydáte natrhnout soupeři triko. Vystačit si můžete i s menším počtem jednotek, jen je třeba dobře určit, jaká sestava bude nejlépe účinkovat. Kopiníci si například dobře poradí s některými jezdci, atd., což jistě znáte i z jiných her. Velkou úlohu při bojích navíc hraje také terén.
Skirmish vám také již od samého počátku nabízí úplně všechny budovy, které byste během kampaně odemykali postupně. Samozřejmě že to, zda je můžete postavit či ne, už bude závislé na vašich zásobách a splnění podmínek, jež jsou k vybudování stavby třeba (např. musí stát jiná budova). To znamená, že se dostanete k většímu množství jednotek a budete mít také více možností, jak je upgradovat. ![]() ![]() ![]() Budeme bojovat, ale jen když nám to nařídíš Warrior Kings Battles je propracovaná i do takových detailů, jako je např. to, že když vašeho dělníka zabije cizí voják a tento dělník byl zrovna na cestě se svým nákladem do vesnice či pevnosti, náklad zůstane ležet na zemi a vy ho můžete později sebrat a dopravit do bezpečí. Vesničané sami o sobě však nejsou příliš samostatní. Když jim nezadáte přímo co mají dělat, sednou si nebo lehnou na zem a chytají lelky. Když se přiblíží nepřítel, nezmocní se jich panika ani nebojují, ale pracují dále a nechávají do sebe řezat, dokud jim nedojde životní síla. Dáte-li ale zvoněním najevo, že je nějaké nebezpečí, to pak běží do nejbližšího opevnění. To zpravidla nestihnou, když jsou pronásledováni válečníkem na koni. Vojáci také reagují pouze na vaše příkazy. Když je prostě nevyberete a nepošlete naproti nepříteli, budou stát a čučet. Teprve když na ně přímo někdo zaútočí, útok opětují (někdy to však budilo dojem, že ani to ne). Ale že by nepřítele pronásledovali, to nehrozí. Jak jim sejde z očí, sejde jim i z mysli. Což soupeřům pochopitelně nahraje, protože jim pak stačí vás jen tak oběhnout a zaútočit z druhé strany pevnosti. Jediní, kdo útočí bez většího nucení, jsou lučištníci. Toto všechno samozřejmě platí, když mluvíme o obraně vlastní pevnosti. Když se však vydáte dobývat cizí pevnost vy sami, funguje většinou vojsko tak, že atakuje nejbližší nepřátelskou jednotku i bez vyzvání. Pokud však neurčíte jiný cíl, to pak jdou striktně výhradně jen po něm, dokud ho nedostanou, nebo on nedostane je. ![]() ![]() ![]() Nakonec se všechno vsákne Co se grafické stránky hry týče, nedošlo k žádným výrazným změnám. Snad jen je tento svět o něco více živější než v prvním díle - poletují ptáčkové, když se klátí stromy odlétává listí, apod. Dokonce padlí vojáci nezůstávají jen tak ležet, vsakují se po určité době do země nebo jsou zkonzumováni dravými ptáky, resp. mrchožrouty. Opět můžete zcela libovolně pohybovat kamerou a zoomovat. Jednotlivé jednotky při nejbližším přiblížení sice nevypadají nijak zvlášť úžasně, ale vzhledem k tomu, že jde o strategii, ve které je účelnější sledovat mapu z uctivé vzdálenosti, není to nijak na škodu. Z výšky se navíc všechno jeví mnohem lépe a animace postaviček jsou také pěkné. Kromě toho máte možnost vyladit stav detailů a různých efektů podle vlastních možností. ![]() ![]() ![]() Další ukázky ze hry naleznete v naší galerii Požadavky na hardware Nároky na hardware má hra následující: minimálně procesor 733MHz, 128MB RAM, Windows 98/2000/ME/XP, DirectX 8.1, grafická karta 16MB 3D, 8x CD drive speed, 800MB místa na disku, myš, klávesnice. Doporučené jsou: procesor 900MHz, 256MB RAM, Windows XP, grafická karta 32MB 3D, 32x CD drive speed, 1GB místa na disku. Pro multiplayer pak: 56Kb/s pro 2 hráče, 128Kb/s pro 3 hráče, 256Kb/s a větší pro více než 4 hráče. S mým vybavením 900 MHz Athlon, 512 MB RAM a GeForce2 MX 64 MB hra běžela bez větších problémů při rozlišení 1024x768 a průměrném až vysokém nastavení různých detailů a stínů. Až když se na obrazovce vyskytlo příliš mnoho pohybujících se objektů, začala hra mírně váznout, ale stále to bylo snesitelné. Netrpělivějším hráčům by však mohlo vadit poměrně zdlouhavé načítání. Za zmínku stojí rovněž hudební doprovod, který je stejně jako ve Warrior Kings velice příjemný a výborně spolu se zvuky dokresluje atmosféru hry. |
Korgull | |
Korgull spatřil světlo světa před více než 24 lety, protlouká se, jak se dá, a na Tiscali Games píše především novinky. Nejraději hraje adventury (staré dobré Grim Fandago, Neverhood), ale nepohrdne ani dobrou strategií, RPG nebo akcí (všechny články autora) |