Too Human - recenze
6/10
zdroj: Silicon Knights

Too Human - recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

1. 9. 2008 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Porodními bolestmi zmítané akční RPG přepracovává severskou mytologii do sci-fi. Bohy tak podává jako kyberneticky vylepšené lidi a třeba gobliny za bojové stroje, jimž nakope zadek partička tvrďáků.

Autor: Agarwel Idiriz
Publikováno: 1.září 2008
Verze: X360/prodávaná/ang.
Doba recenzování: pár dnů


Obrázek zdroj: tisková zpráva Vydání Too Human provázely velké porodní bolesti. Hra byla plánovaná přes deset let. Původně vyvíjená pro PS1, následně Gamecube a nakonec se usídlila na konzolii Xbox 360. I zde to s vydáním vypadalo nevalně. Vyskytly se problémy s podporou Unreal Engine 3, dokonce dospěly k soudním tahanicím s Epicem a hrozilo, že se vše bude přepracovávat znovu od nuly. Naštěstí Silicon Knights zatli zuby, engine z velké části přeprogramovali sami a hra nakonec skutečně vyšla.

Žánrově lze Too Human definovat jako skloubeninu japonských rubanic dohromady s hack&slash RPG typu Diablo. Toto prolnutí žánrů se překvapivě zdařilo. I když nějaké mouchy se najdou, ale o nich až za chvíli. Z obou žánrů si hra bere něco. Z těch japonských zpracování soubojů (je libo vyskočit do vzduchu a tam deset vteřin zůstat nebo z meče posílat po zemi energetické výboje?) a z evropských RPG systém a rozmanitost výbavy. Nejlepší bude začít tím, co je pro tento žánr nejdůležitější: RPG mechanismy, možnosti vybavování postav a souboje.

 Výběr z pěti povolání
Liší se bonusy pro boj na blízko, na dálku, sílu zbroje a regeneraci zdraví. Různé herní styly jsou těmito bonusy pouze zvýhodněny, ale nenutí k nim. Takže rozmanitost hry za různé postavy bude jen taková, jakou si ji uděláte. Můžete s každou postavou volit jinou strategii a jásat, jak je každá hra výrazně jiná. Stejně tak lze se všemi hrát stejně, kdy rozdíl poznáte jen v četnosti umírání a nadávání na to, jak jsou všechna povolání stejná. Každé povolání má strom vlastností rozdělený do tří cest. Protože nejlepší skilly jsou až dole, je nutno se rozhodnout jen pro jednu větev. Skill pointů není nazbyt a jejich rozmělněním mezi základní vlastnosti daleko nedojdete. Během hry následně dostanete ještě jeden strom vlastností se dvěma větvemi.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
oficiální obrázky

 Co jsou to charmy?
Krom klasických stromů s vlastnostmi lze postavy modifikovat pomocí tzv. charmů. Ty musíte prvně aktivovat splněním jednoduchého questu (zabij 2 trolly, najdi tajnou místnost apod.). Charmy jsou rozděleny do tří úrovní. Do první, nejslabší, je po splnění questu nutno vložit několik run. Do druhého levelu se místo run vkládají aktivované charmy první úrovně. A do do posledních, nejmocnějších, je nutno vložit aktivovaný charm druhé úrovně. Jejich aktivace přidává efekt zbraní nebo zbroji. Od základních efektů, kdy po kontaktu může zřídka dojít ke zpomalení protivníka. Až po epické charmy, které po kontaktu občas způsobí, že protivník bude bojovat po vašem boku, případně vás jeho úder občas vyléčí. Charmům se tedy rozhodně vyplatí věnovat pozornost a nepodceňovat je.

Samotná výbava je velmi pestrá. Můžete mít sedm kusů zbroje, jednu je tří typů zbraní na blízko a jednu ze tří typů střelných zbraní. Většinu z nich lze navíc modifikovat vkládáním run. Od každého typu lze nalézt stovky předmětů, včetně unikátních raritních kousků a epických setů zbroje. Bohužel padající předměty jsou přesně vyváženy pro váš level a jejich síla roste rovnoměrně. Takže se skoro nikdy dočkáte nadšení z nalezení bombastického předmětu. Inventář je sice přehledný, ale práce s ním je zoufale pomalá. Vzhledem k tomu, že nové předměty získáváte takřka pořád, začne to po chvíli vadit. Každopádně lze říci, že možnosti přizpůsobení postav jsou silně nadstandardní a stěží najdete dvě postavy, které budou stejné.

 Bojový systém
Podle RPG systému lze hru snadno zařadit mezi hack&slash mlátičky. Ale bojový systém je zde mnohem propracovanější a například s Diablem nelze srovnávat. Problém je, že hra neobsahuje pořádný tutoriál a sedmistránkový český manuál také mnoho neřekne (je totiž ošizený oproti anglické verzi, která je trojnásobně obsáhlá a najdete v ní navíc důležitou tabulku bojových komb a profily důležitých příběhových postav, které bylo někomu zatěžko překládat). V prvním levelu vás naučí pouze základní útok. A slabí protivníci, umírající po první ráně, vám ani nedají příležitost k samostatnému tréninku.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

O to bolestivější je nástup druhého levelu, kde najednou nelze přežít bez pokročilejších bojových technik. A je na vaší trpělivosti, zda tuto část překousnete a začnete trénovat nebo hru zahodíte jako frustrující. K dispozici je několik komb a útoků na dálku. Protivníky lze nadhazovat a bojovat s nimi ve vzduchu, kde na vás nikdo jiný neútočí. Je třeba se naučit včas uskakovat raketám a úderům trollů. A jednou za delší dobu lze použít některou ze speciálních vlastností, která dokáže zvrátit stav i té nejtěžší bitvy. Pokud zatnete zuby a naučíte se vše správně kombinovat a šetřit silné sklly na patřičné situace, hra se najednou hraje úplně jinak a zábavněji.

 Pochvala protivníků
Na každého je nutno aplikovat jiný bojový styl. Od goblinů, mezi kterými je nejlepší zběsile klouzat od jednoho druháho. Přes elfy, které je vhodné jednoho po druhém nadahozvat do vzduchu a tam je dorazit. Až po trolly, kterým je nejlepší zrušit zbroj na hrudi, efektivně jim vyšplhat na záda a prorazit řídící jednotku. U velkých protivníků potěší rozdělení zásahových zón. Urazíte raději nejdřív mocné kladivno nebo granátomet?

V jiných recenzích jsem se setkal se stížnostmi na level-scaling protivníků, jejichž obtížnost roste úměrně vašemu levelu, a prý tak není motivace levelovat. S těmito stížnostmi musím nesouhlasit. Protivníci sice levelují, ale ne tak rychle jako vy. Při svém druhém průchodu hrou jsem jasně pozoroval, že místa, kde jsem dříve opakovaně umíral, projíždím jako nůž máslem. Takže ano - protivníci se stávají těžší a je jich nejspíše více. Ale je to vyváženo akorát, že souboje jsou stále výzvou, přesto cítíte, jak sílíte.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

 Otravná smrt
Je zpracovaná stejným principem jako v BioShocku. Po smrti se ocitnete na posledním checkpointu, ale protivníci a vše zůstane tak jako před smrtí. Ale jste zde navíc trestáni animací, kterou nelze přeskočit. Animace není nejdelší (znám hry, kde proklikání všech loadingů vezme víc času), ale je dostatečně otravná na to, aby motivovala neumírat. Při běžné hře se neumírá tolik, aby to nějak vadilo. Ale při soubojích s bossy může někdy lézt na nervy. Zároveń každá smrt maličko poškodí vaši výbavu. Protože se žádný další postih nekoná, jsou souboje s bossy dosti nezáživné. Není to žádná výzva, když víte, že můžete umřít kolikrát chcete a přesto ho časem ustřílíte.

Zatímco soubojové části jsou skutečně zábavné, potíž nastává v neakčních sekvencích. Základna, kde dostáváte mise, a cyberspace je velmi rozsáhlý a skoro nic se tam přitom neděje. Pobyt v těchto lokacích, trávený pouze úprkem z bodu A do bodu B, je zdlouhavý a nudný. A zejména v okamžiku, kdy několik minut poběžíve na konec cyberspacové lokace, jen abyste zjistili, že nemáte potřebný skill pro překonání překážky a pokračování dál. A tak se musíte s nepořízenou vracet s vědomím, že později s novým skillem byste se měli vrátit, a budete rozlehlost velmi proklínat. Tyto lokace mi silně připomněly výtahy v Mass Effect. Běžet minutu rovnou chodbou je úplně stejně zábavné jako trčet ve výtahu. Tyto lokace měly být menší a schází v nich tlačítko pro sprint.

 Tím bohužel zápory nekončí
Z žánru japonských bojovek hra zdědila i potíže s kamerou. Ta sice není zcela statická, ale její ovládání je strašně krkolomné, obtěžující a určtě mělo být vyřešeno lépe. Na druhou stranu musím říct, že takřka nikdy mi kamera nevadila v soubojích. V bojové vřavě mi zabírala to, co jsem potřeboval. Horší je to při zkoumání lokací. Když se chcete podívat za roh, zda tam nečeká loot, jde o kumšt. Po čase jsem to vzdal a raději oželel některý loot, než se prát s kamerou. Stejně tak jsem měl mnohdy potřebu se jen tak rozhlédnout po lokaci, kvůli tajným lokacím a nebo jen pokochat okolím. Obojí je skoro nemožné. A že by bylo na co koukat...

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Grafika je totiž velice kvalitní. Jednotlivé lokace jsou sice poměrně prázdné a chudé na předměty. Ale všechny jsou velmi rozsáhlé (někdy si člověk není jist, zda je v exteriéru či interiéru, protože zdi a strop jsou v nedohlednu) a působí majestátně a epicky. Rozhodně radost pohledět. Stejně tak detaily postav jsou na vysoké úrovni. Level design je převážně lineární, ale čekejte slepé odbočky do tajných místností a různá zákoutí, která nutí k prozkounámí. Průchod hrou tak přeci jen není o pouhém běžení dopředu.

Přišel čas na další výtku. Nevím proč, ale hra za vámi občas zamyká dveře. Asi abyste nemohli zabloudit a šli pořád správným směrem. Přijdete-li na křižovatku a nevíte která cesta vede k bonusovému lootu a která k cíli, a rozhodnete-li se náhodou pro cestu která vede k cíli, tak už nemusíte mít možnost návratu a prozkoumání slepé uličky.

Velikou pochvalu a poklonu zaslouží i hudba společně s dabingem většiny postav. Těžko hledat podobně kvalitní konkurenci. Právě ozvučení má podstatnou zásluhu na celkové atmosféře. Od dob Deus Ex jde o první hru, která mě dokázala zaujmout a nalákat hned v hlavním menu - právě kouzelnou hudbou doprovázenou líbezným hlasem.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

 Příběh je kapitolou samou pro sebe
Tvůrci se rozhodli přepracovat severské mytologie do sci-fi stylu. Bohové jsou tak podáni jako kyberneticky vylepšení lidé. Goblini a trollové jsou bojové stroje apod. Mytologie je zpracována do velkých detailů a asi jen znalec odhalí každou narážku. Ale i když tvůrci slibovali stoprocentní přepis mytologie, nakonec si nějaké změny neodpustili. Osobně to vidím jako plus. Po dohrání prvního dílu si u mnoha postav nejsem zcela jist, komu můžu věřit a komu ne.

Samotné podání příběhu je dobré, ale protože Too Human bude trilogií, chybí mu pořádný konec. Každopádně není zpracován úplně přímočarým stylem, kdy je každá informace zdůrazněna a strčena přímo pod nos. Některých důležitých detailů se mi podařilo všimnout až při opakovaném hraní. Samotnou atmosféru příběhu bych přirovnal ke Gears of War - partička největších tvrďáků jde nakopat zadky všemu, co jim stojí v cestě a neodpustí si vše drsně komentovat. Celé dobrodružství vezme, s novou postavou, kolem třinácti hodin. Při opakovaném hraním, kdy už protivníky řežete mnohem rychleji, se herní doba zkracuje.

Troufám si říct, že základní znalost severské mytologie je pro hraní nutný základ. Když ji člověk zná a na hru kouká jako na její přepracování, je to super. Pro hráče nezasaženého těmito znalostmi, musí být příběh zmatený, plný nelogičností a zcela právem se mu vůbec nebude líbit. Proto před hraním doporučji nastudovat alespoň základy - buď v tématickém článku o mýtech na pozadí Too Human, případně Wikipedii apod.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
další obrázky z této hry si prohlédněte v galerii

 Pár dalších mušek
Krom kamery a některých nudných pasáží se hra nevyhnula i mnoha dalším bugům. Jako největší považuji, že mi často někam mizela moje jednotka. I když jsem je slyšel, jak spolu mluví, tak nikde nebyli vidět. A po chvíli zase najednou bojovali po mém boku. Naštěstí jsou parťáci ve hře jen na ozdobu a jejich absence ničemu nepřekáží.

Ostatní chyby byly spíše drobností. Občasné probliknutí textur, stojícím postavám někdy kloužou nohy po zemi apod. Stejně tak se najdou drobné nelogičnosti - to, že má Baldur speciální meč, je hezké, jen působí divně, že tímto mečem je vlastně jakákoli zbraň, kterou zrovna vezme do ruky. Za celou dobu hraní jsem naštěstí nenarazil na bug, který by přímo bránil hraní - nepropadl jsem se podlahou, hra mi nezatuhla ani nic podobného.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva Multiplayer jsem bohužel neměl příležitost vyzkoušet. Hra nabízí co-op pro dva hráče (spekuluje se o pozdějším rozšíření na 4 v podobě DLC) a mohu se jen domýšlet, že půjde o ještě lepší zábavu. Jednotlivá povolání k tomu přímo svádějí. Jeden tank na blízko a druhej kropí kanónem zezadu. Nebo berserker s velkým damage doplněný postavou, která jej uzdravuje. Zní to lákavě a kdo měl možnost vyzkoušet, nechť se s chutí podělí o dojmy v komentářích.

Tento článek byl původně napsán pro CZ-Gameblogger.

Stáhněte si: Demo z Xbox Live, Trailery & Videa

Související články: Novinky, Tématický článek o severských mytologiích 1.část a 2.část

Agarwel Idiriz
autorovi je 25 let, pracuje v IT odvětví, volný čas tráví hraním her, o nichž pak píše na svém blogu; nejvíce si potrpí na kvalitní příběh a herní svobodu, RPG, budovatelské strategie, případně propracovanější simulátor



 
 
Agarwel Idiriz

Verdikt:

Může zaujmout tři skupiny hráčů. Jednak milovníky Diablovek s bohatým lootem. Potom příznivce příběhů o drsných chlapech, kteří si neodpustí cool hlášky i ve chvílích, kdy jim zrovna něco žere půlku těla. A nakonec by se mohla líbit příznivcům a znalcům severských mytologií. Mě osobně hra bavila a stále baví. Dá se říct, že s lepší výbavou a lepším zvládnutím soubojového systému čím dál víc. Akorát od ní nesmíte čekat nic příliš převratného. Je dobrou odreagovávačku, kterou zdržují některé natahované pasáže a sráží pár nepříjemných bugů.

Nejnovější články