| Autor: Martin Holas Publikováno: 2.prosince 2005 | 
zdroj:
Archiv
Verze hry: finální/anglickáDoba recenzování: 2 týdny |
zdroj:
Archiv
Úkol, který si vývojáři z finského týmu Frozenbyte stanovili, nebyl lehký. O navázání na tradici old-school stříleček typu Alien Breed se už pokoušelo mnoho vývojářů, tu s větším, tu s menším úspěchem. Při jejich hraní jsme se ale většinou museli zasněně ohlédnout do minulosti a po pokoření byly navždy zapomenuty v šuplíku mezi ostatními anonymními akcemi. Jedním z těch lepších pokusů, které by si snad ještě pozornost zasloužily, byl kupříkladu Expendable s na svou dobu oslnivým technickým zpracováním. A do stejné škatulky se pravděpodobně zařadí dnes recenzovaný Shadowgrounds (dříve Preyground).• Z mechaniky univerzálním vojákem Příběh u podobných titulů nikdy nehrál první housle, nicméně bez (byť skromného) náznaku by se to samozřejmě neobešlo. Hlavní hrdina je mechanikem, toho času pracujícím v kolonii na Jupiterově měsíci Ganymédes. Jednoho dne vypadne na základně proud, a tak Tyler (tak se onen mechanik jmenuje) za nehezkého reptání popadne svítilnu a své dva parťáky, aby v budově s generátorem nahodili pojistky. To ještě netuší, že ke svému přežití bude v příštích hodinách potřebovat víc než kužel světla a rychlé nohy… Zápletka a celkově několik prvních misí naprosto jasně značí silné ovlivnění scénáři ala DOOM, kdy je lidská kolonie napadena pekelnými, mimozemskými nebo také třeba úplně jinými potvorami a jeden přeživší superhrdina si probojovává cestu ke svobodě. On Doom není ostatně jediným fenoménem, který se v Shadowgrounds odráží. Starship Troopers, Independence Day a pár dalších filmů očividně posloužilo jako nevysychající studnice inspirace. Dokonce bych tvrdil, že se nám sem zatoulali i hydraliskové ze Starcraftu :-) 
zdroj:
Archiv
zdroj:
Archiv
zdroj:
Archiv
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek 
zdroj:
Archiv
Nebývá mým zvykem, abych přikládal grafice větší důležitost, ale v případě Shadowgrounds si to jednoduše odpustit nemůžu. Snad proto, že je skvělá, a přitom relativně nenáročná na výkon počítače. Ano, není to to nejlepší, co je momentálně na trhu k vidění, dokonce i repetitivní textury mnohdy pokulhávají za dnešními standardy, ale z celkového hlediska ve mně probudila vizuální stránka věci výjimečně kladné pocity. Autoři nepodlehli lákadlu narvat do hry vše, co je technicky k dispozici, a tak není grafika na oko přeplácaná a naopak působí vkusně. Pochválit musím především práci se světelnými efekty. Svítilna a zbraně jako plamenomet nebo electric gun vypadají obzvláště v potemnělých místnostech (a že jich tu je hodně) skvěle.Design levelů se stejně jako příběh nevyznačuje přehnanou originalitou. Tvůrci se zaměřili spíše na to, aby hráč neměl pocit, že byl na stejném místě dvakrát. To se jim povedlo, dokonce i tradiční "smrťáci" v podobě stereotypních dolů nebo mimozemských lodí vypadají v případě Shadowgrounds záživněji a tak nějak „živěji“. Jinak než pochválit nelze dokonalé využití izometrického pohledu a z něj plynoucí práci s hloubkou prostoru. Potemnělé propasti a jeskyně, do kterých si posvítíte baterkou, nebo procházející se mostra o několik pater níž jsou prostě dechberoucí. Úkoly, které během misí plníte, se dle očekávání vážou tématicky k danému prostředí. Většina z nich se sice drží obyčejného "doběhni tam a zabij/zapni to", ale sem tam jsou doplněny o něco překvapivějšími a interaktivnějšími sub-questy. Například jde o rozmísťování kulometných věžiček v očekávání blížícího se nepřátelského útoku nebo zabití obří vodní bestie vypuštěním vody z nádrže, ve které žije. Shadowgrounds vám na normální obtížnost nebude odolávat více než tři dny nijak intenzivního hraní. Ač se to na první pohled nezdá, především díky nahuštěnosti zábavy a slušné replayabilitě je toto množství dostačující. Kooperativní multiplayer pak herní dobu ještě o pár dní prodlužuje. 
zdroj:
Archiv
zdroj:
Archiv
zdroj:
Archiv
Držákem atmosféry není tentokrát příběh, ale především kvalitní hudba (ukázky). Tento aspekt se ve hrách poměrně dost podceňuje, je proto jen dobře, že Finové sestavili hudební doprovod z tří hlavních částí. V renderovaných animacích hraje zpravidla epická hudba, která má očividně navodit silné emoce, zatímco v klidných pasážích vám depresivní melodie brnkají na nervy. A jakmile se objeví vetřelci, spustí se ten pravý nářez z elektrických kytar, který by nemohl ve hře tohoto ražení chybět. Zvukových stop je navíc dostatečné množství na to, aby za celou herní dobu neomrzely. Bravo! • Návštěva muničního skladu 
zdroj:
Archiv
Jedním z největších plusů Shadowgrounds oproti ostatním čistokrevným střílečkám je nabídnutý arzenál zbraní. Těch je celkem deset a naleznete tu takřka výlučně klasické kousky jako pistoli, pulzní pušku, plamenomet, raketomet, granátomet a další mety. Na tom by nebylo nic zvláštního, zbraně jsou však skvěle vyvážené a díky omezenému přístupu k munici budete muset občas sáhnout ke každé z nich i v pozdějších fázích hry.Systém vylepšování elegantně zajišťuje, že se nebudete snažit úrovněmi prolétnout zběsile s většinou nepřátel za zády. Zbraně mají celkem tři možná vylepšení. S každým fragem máte určitou šanci získat upgradovací bodíky a ty pak investovat právě do zefektivnění vašeho nádobíčka. Standardní brokovnice tak po trojitém zdokonalení dostane do vínku rychlejší nabíjení, dvojitý zásobník a možnost sekundární střelby, kdy do cíle vyprázdní celý zásobník takřka najednou (burst fire). Stává se z ní tak doslova zabiják bossů a silnějších nepřátel, a podobně jsou na tom i ostatní zbraně. Kombinací je bezpočet a záleží na vás, zda se spolehnete na vyváženou paletu zbraní nebo na extra silnou specializaci jen některých kousků. 
zdroj:
Archiv
• BestiářCo do rozmanitosti a umělé inteligence, jsou nepřátelé trochu zklamáním. Útočí většinou co nejpřímější cestou a tento neduh vyvažují počtem. Jejich druhů je sice málo, naštěstí to není díky slušné nápaditosti toliko citelné. Každá bestie vyžaduje jiný přístup boje. Giganti s lasery místo paží v pozdějších misích jsou téměř nezranitelní, pokud vás spatří a aktivují osobní energetický štít. Nejlepší strategií je proto vybafnout zpoza rohu a vyprázdnit celý zásobník, dokud to nečekají. Mutanti často různě reagují na světlo, proto lze k jejich eliminaci využít i náramenní svítilnu. Malí pavoučci, útočící výlučně v houfech, se světla bojí a okamžitě se před ním rozprchnou do temných koutů. Větší monstra se už sice světla nezaleknou, ale například normálně neviditelná stvoření ztrácí pod ostrým světlem svoji největší výhodu. Kromě pěkného efektu tak nabývá svítilna i praktičtějšího použití. 
zdroj:
Archiv
zdroj:
Archiv
zdroj:
Archiv
další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů • Nic není bez chyb Ne vše bylo ve hře vyřešeno optimální cestou a Shadowgrounds se nevyhnul několika bugům a designerským botám. Jedním z největších je asi ne úplně dokonalá kompatibilita se staršími grafickými kartami a fakt, že hra je až nepříjemně citlivá na verzi ovladačů. Občasné vypadávání textur, sekání a zpomalování hry v některých pasážích nebo dokonce úplný kolaps do systému je jen částí nepěkných jevů, kterých by se vám mohlo dostat. 
zdroj:
Archiv
Pozornější hráče také zarazí řada nelogičností a rozporů. V rozhovoru se například vaši kumpáni zmíní, že zůstanou na místě a počkají, až situaci vyřešíte, a přitom ve hře bez ostychu pokračují za vámi. Také působí trochu nepochopitelně, proč na mimozemské lodi, která právě zavítala na mírovou misi do Sluneční soustavy, naleznete na každém rohu lékárničky a batohy s municí. Jistě, hře to nijak neubližuje a je v zásadě primárně určena lidem, kteří se po takových věcech hnidopišsky pídit nebudou, ale bohužel se jedná o věci, kterých se autoři vyvarovat mohli.Stáhněte si: Demo, Trailery, Cheaty... Související články: Rozhovor, Novinky |
| Martin Holas | |
| autorovi je 19 let, píše i pro Gamestar; studuje na Masarykově univerzitě v Brně; na hrách si cení originality a kvalitního příběhu, upřednostňuje dobré RPG, adventuru či strategii; rád se uchyluje do dob dávno minulých, především co se týče hudebního a filmového vkusu :-) |
