Rymdkapsel - recenze
8/10
zdroj: Archiv
Recenze

Rymdkapsel - recenze

Datum vydání:
30. ledna 2014
Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

23. 3. 2014 19:35 | autor: Lucie Jiříková |

Díky Rymdkapsel jsem se na vlastní kůži přesvědčila, že stejně jako u lidí, i u her platí, že není radno dávat na první dojem. Slovo Rymdkapsel komunita fanoušků nezávislých her skloňovala ve všech myslitelných pádech, jenže já jsem si ho po prvním shlédnutí zařadila do kolonky „barevné podivnosti, které určitě nechci hrát“. Indie scénu mám sice ráda, ale člověk má své limity, že?

Nedovedete si však představit, jaké bylo moje překvapení, když jsem o několik dní později hledala na svůj tablet s Androidem hru podobnou SimCity a byla mi doporučena právě Rymdkapsel. Jakmile jsem zvládla vstřebat skutečnost, že se nejedná o frenetickou skákačku, ale o budovatelskou strategii, dala jsem Rymdkapsel druhou šanci. A ona ji chytla za pačesy a vytrhala i s folikuly.

Strategie nebo Tetris?

Ve své podstatě je tedy Rymdkapsel především budovatelskou strategií, nicméně principy hry jsou prošpikovány také prvky tower-defense a Tetrisu. Zvláštní kombinace, že? Ve hře máte tři úkoly – prozkoumat čtyři monolity, stihnout to do 45 minut a přečkat 28 vln nepřátel. Toho můžete dosáhnout výstavbou šesti druhů budov (důl, elektrárna, zahrada, jídelna, obranná věž, ubikace pro pracovníky) a chodby.

Tvar budov vám přitom – stejně jako v Tetrisu – padá náhodně a vy se s ním musíte poprat. Vtip je v tom, že každá budova musí sousedit s chodbou. Zvolíte tedy zaměření budovy a pak se ji snažíte někam šikovně napasovat. Toto omezení sice lze beztrestně obejít tak, že vystavíte budovu a vzápětí ji odstraníte, jenže to je zdlouhavý a nepohodlný proces, takže ho pravděpodobně tak často nevyužijete. V motivaci k přemýšlení nad co nejlepším sestavováním města tenhle trik nijak nepřekáží.

Parta hic

Na výstavbu nových budov, zásobování stávajících objektů, bránění vesmírné stanice i zkoumání monolitů máte přitom jeden druh pracovníků. Ti jsou všestranní a tak je můžete během hry libovolně naverbovat na jakoukoliv práci. Přitom je třeba brát v úvahu, že pracovníky nelze ovládat přímo – kromě rozřazení na určité pozice můžete ještě označit jednu z budov pro přednostní výstavbu a to je vše.

Ve hře tedy neexistuje možnost označit si skupinku pracovníků a poslat ji na výstavbu dolu, zatímco druhá pracovní četa by se věnovala výstavbě chodby. To do hry vnáší hned dva faktory – pohodový, téměř relaxační styl hraní, který ale paradoxně důsledně trestá všechny vaše strategické chyby.

Pokud vesmírnou stanici vystavíte dokonale, může se vám stát, že se na hru budete třeba i několik minut (spokojeně) dívat bez jakéhokoliv vměšování. Ovšem výstavba významné budovy dál, než by bylo záhodno, má na svědomí delší trasy pracovníků při přenášení surovin, což může vést k pomalejší schopnosti regenerace obránců a nakonec i vaší záhubě. Zdaleka nejhorší je přitom to, že na svou chybu přijdete třeba až po několika dalších tazích, kdy už to skutečně znamená konec hry.

...

Logika a předvídavost

Já jsem například během prvních pár večerů u Rymdkapsel razila stále dokola tu samou strategii, která se s většími či menšími obměnami točila okolo výstavby chodeb od středu přímo k monolitům. Potom jsem ale v zoufalství přišla na to, že je mnohem lepší rozvrstvit je a vést přes těžební důl, odkud si pracovníci na stavbu koridorů berou potřebné suroviny a významně tak šetří čas, a to i přestože přitom v konečném důsledku postaví mnohem více budov (a chodeb). Chytré a nutí vás to experimentovat i přemýšlet!

Rymdkapsel je jedna z nejlepších strategií, která se zatím na Androidu objevila (ale najdete ji třeba i na PS Vita, iOS nebo PC). A teď si představte, že ji uvedl do pohybu (vyjma muziky o kterou se postaral Niklas Ström) jeden jediný člověk – Martin Jonasson. Indie scéna vrací úder a ukazuje, že stále nabízí alternativu k tradičním herním modelům.

Verdikt:

Rymdkapsel je něco jako herní jóga. Příjemně si u ní zarelaxujete, ale zároveň procvičíte mozkové závity.

Nejnovější články