Nedovedete si však představit, jaké bylo moje překvapení, když jsem o několik dní později hledala na svůj tablet s Androidem hru podobnou SimCity a byla mi doporučena právě Rymdkapsel. Jakmile jsem zvládla vstřebat skutečnost, že se nejedná o frenetickou skákačku, ale o budovatelskou strategii, dala jsem Rymdkapsel druhou šanci. A ona ji chytla za pačesy a vytrhala i s folikuly.
Strategie nebo Tetris?
Ve své podstatě je tedy Rymdkapsel především budovatelskou strategií, nicméně principy hry jsou prošpikovány také prvky tower-defense a Tetrisu. Zvláštní kombinace, že? Ve hře máte tři úkoly – prozkoumat čtyři monolity, stihnout to do 45 minut a přečkat 28 vln nepřátel. Toho můžete dosáhnout výstavbou šesti druhů budov (důl, elektrárna, zahrada, jídelna, obranná věž, ubikace pro pracovníky) a chodby.
Tvar budov vám přitom – stejně jako v Tetrisu – padá náhodně a vy se s ním musíte poprat. Vtip je v tom, že každá budova musí sousedit s chodbou. Zvolíte tedy zaměření budovy a pak se ji snažíte někam šikovně napasovat. Toto omezení sice lze beztrestně obejít tak, že vystavíte budovu a vzápětí ji odstraníte, jenže to je zdlouhavý a nepohodlný proces, takže ho pravděpodobně tak často nevyužijete. V motivaci k přemýšlení nad co nejlepším sestavováním města tenhle trik nijak nepřekáží.
Parta hic
Na výstavbu nových budov, zásobování stávajících objektů, bránění vesmírné stanice i zkoumání monolitů máte přitom jeden druh pracovníků. Ti jsou všestranní a tak je můžete během hry libovolně naverbovat na jakoukoliv práci. Přitom je třeba brát v úvahu, že pracovníky nelze ovládat přímo – kromě rozřazení na určité pozice můžete ještě označit jednu z budov pro přednostní výstavbu a to je vše.
Ve hře tedy neexistuje možnost označit si skupinku pracovníků a poslat ji na výstavbu dolu, zatímco druhá pracovní četa by se věnovala výstavbě chodby. To do hry vnáší hned dva faktory – pohodový, téměř relaxační styl hraní, který ale paradoxně důsledně trestá všechny vaše strategické chyby.
Pokud vesmírnou stanici vystavíte dokonale, může se vám stát, že se na hru budete třeba i několik minut (spokojeně) dívat bez jakéhokoliv vměšování. Ovšem výstavba významné budovy dál, než by bylo záhodno, má na svědomí delší trasy pracovníků při přenášení surovin, což může vést k pomalejší schopnosti regenerace obránců a nakonec i vaší záhubě. Zdaleka nejhorší je přitom to, že na svou chybu přijdete třeba až po několika dalších tazích, kdy už to skutečně znamená konec hry.
Logika a předvídavost
Já jsem například během prvních pár večerů u Rymdkapsel razila stále dokola tu samou strategii, která se s většími či menšími obměnami točila okolo výstavby chodeb od středu přímo k monolitům. Potom jsem ale v zoufalství přišla na to, že je mnohem lepší rozvrstvit je a vést přes těžební důl, odkud si pracovníci na stavbu koridorů berou potřebné suroviny a významně tak šetří čas, a to i přestože přitom v konečném důsledku postaví mnohem více budov (a chodeb). Chytré a nutí vás to experimentovat i přemýšlet!
Rymdkapsel je jedna z nejlepších strategií, která se zatím na Androidu objevila (ale najdete ji třeba i na PS Vita, iOS nebo PC). A teď si představte, že ji uvedl do pohybu (vyjma muziky o kterou se postaral Niklas Ström) jeden jediný člověk – Martin Jonasson. Indie scéna vrací úder a ukazuje, že stále nabízí alternativu k tradičním herním modelům.
