zdroj:
tisková zpráva
Při slovním spojení akčních adventura plus předělávka z PS2 naskakují mnohým z nás krůpěje potu na čele. Her z tohoto soudku je poslední dobou jako obušků na Tachovsku a jen málokterá zasáhne publikum vší silou. Ale stejně jako lidé i hry se dělí na ty dobré a ty špatné. Příkladem může být nedávno recenzovaný a výtečný Second Sight (dále už jen SS), který má s Psi-Ops velmi mnoho společného. Obě hry jsou původně z PS2, obě akční adventury a aby toho nebylo málo, obě popisují strasti člověka s výjimečnými psychickými schopnostmi. Právě proto se nevyhnu přímému srovnání a to zejména ve finálním hodnocení.
Když dělají dva totéž... Hlavní hrdina Psi-Ops, Nick Scryer, na rozdíl od charizmatického Johna Vatica z SS, vypadá jako mladší bratr Duke Nukema. Je to klasický vytvrdlý americký vojenský velitel s přesným střihem a nekonečným smyslem pro spravedlnost. Naštěstí se autoři vyhnuli otřepanému klišé „probuzení s vymazanou pamětí“. Na druhou stranu je to to jediné, čeho se vyvarovali. Příběh je oproti SS dost slabý. Scénář zřejmě sesmolil nějaký Argentinec v pauze mezi prací na nekonečných telenovelách.
Vše začíná zajetím vaší jednotky armádou řízenou na dálku vašimi bývalými kolegy z projektu Mind Gate, který měl pro americkou armádu vycvičit vojáky s psionickými schopnostmi. Po transferu na tajnou základnu jsou do jednoho předělány na pouhé loutky pro příští vojenské operace. Vám se samozřejmě podaří utéct, v čemž vám pomáhá krásná žena.
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek
Pak už na řadu přichází pouze nekonečná honba za generálem, který vždycky na poslední chvíli stihne uletět vrtulníkem na jinou tajnou základnu a vy se vydáváte za ním (pozor - následuje spoiler). Mezitím zachraňujete svou první lásku, pak ji nenávidíte, pak zjistíte, že ta zlá vlastně byla její sestra, takže se opět zamilujete a tak dále. U SS hrál příběh první housle, ale u Psi-Ops jde spíš o hajzlbábu, která je také potřebná, ale kvůli ní na koncert nechodíte.
Paranormální síly
zdroj:
tisková zpráva
Herní koncept je poměrně otřepaný. Běháte, střílíte a občas vyřešíte nějakou hádanku nebo se nepozorovaně plížíte. Od zástupu stejných her Psi-Ops odlišují právě speciální schopnosti Nicka Scryera. Je jich celkem šest: telekineze (přemísťování předmětů), pyrokineze (hrátky s ohněm), mind drain (vysává psi-energii z protivníků a tím je zabíjí), remote viewing (vidíte skrz zdi), mind control (ovládnutí jiného člověka) a aura view (schopnost vidět minulost a objekty z jiného světa). Psionické schopnosti se učíte postupně, jak si na ně Nick vzpomene. Stejně jako v SS je nemůžete používat neomezeně, ale limituje vás energie, kterou p-síly spotřebovávají. Doplníte jí jednak přes mind drain nebo ze všude se povalujících modrých kontejnerů.
Nejúčinější je hned ta první – telekineze. Její použití je velmi intuitivní a efektivní. Zvláště v určitých levelech, kdy máte nůž na krku kvůli časovému limitu. Jako šílení běžíte k východu z úrovně a nemáte čas se párat s nepřáteli. Jednoduše je za běhu vezmete a hodíte o zeď nebo do jámy lvové. Připadáte si pak jako skutečný neohrožený hrdina. Stejné je to s ostatními silami. I když je pravda, že takový remote viewing nebo pyrokinezy jsem až na pár výjimek vůbec nepoužil. Prostě síla mysli je mnohem účinnější než střelné zbraně a je zábavné psionické schopnosti využívat. A abyste si nemysleli, částečně ovládat člověka lze už nyní (více zde).
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Máme zbraně... Kromě nadpřirozených sil dokáže Nick obstojně zacházet i se standardními střelnými zbraněmi. Ale přiznejme si, zbraně jsou tu jen do počtu, podstatnou část protivníků stejně eliminujete jinak. Likvidovat se dají ručně, ale v případě, že o vás oběť neví, je lepší sáhnout po mind drain. Jednak z osoby vycucnete trochu energie a za druhé jí krásně praskne hlava. Rukama se dá útočit též, ale nikoho nezabijete napoprvé a většinou po vás oběť ještě začne střílet.
zdroj:
tisková zpráva
Pistole, brokovnice, automatická puška, ostřelovačka a granáty - aneb klasická výbava, nic speciálního. Hodně špatné je, že se vojáci nedají zneškodnit přesnou ranou do hlavy. Na to už jsme si docela zvykli a díky tomu, že do základního vojáka musíte vysypat celý zásobník, se používání zbraní vyhýbáte jak Paroubek odpovědnosti. Mnohem elegantnější a účinnější je hodit po vojácích pomocí telekineze vybuchující sud, kontejner, šutr nebo cokoliv jiného. Díky fyzikálnímu enginu HAVOK se tyhle hrátky podobají těm z Half-Life 2. Engine je poměrně vyspělý, na rozdíl od SS má i praktického využití a neslouží jen jako reklamní slogan.
... a proto hurá na ně! Protože od začátku do konce bojujete proti jedné organizaci, nejsou protivníci příliš rozmanití. Základní vojáci jsou pořád stejní, možná mají jinou barvu ponožek, ale hlavní rozdíl spočívá v držené zbrani. Později na vás vyběhne jejich obrněná varianta, která je částečně odolná proti ovládnutí mysli nebo telekinezi.
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Pak jsou tu potvůrky z jiné dimenze, které nejsou normálně vidět a útočí až z bezprostřední blízkosti, což je sice nepříjemné, na druhou stranu stačí jedna dvě rány a poroučí se, odkud přišly. Stejně nejsou vidět ani miny, které se objevují v pozdějších fázích. I když si je přepnutím do jiného pohledu (aura view) zobrazíte, vyhnout se jim, to chce opravdu kumšt. Zničit nejdou a jediný dotyk znamená smrt, opakování celé úrovně, přičemž normální save samozřejmě neexistuje.
zdroj:
tisková zpráva
Na konci každé kapitoly, která se skládá z přibližně čtyř levelů, se setkáte s hlavním bossem, který mistrně ovládá jednu z uvedených psychických sil. Některé souboje jsou vcelku zábavné, jiné jsou zbytečně natahované. Jako obvykle musíte najít slabé místo, případně se dobře krýt. Například ohnivou divu zabijete normálně ranami sudem do hlavy, ale ohnivému peklu, které dokáže rozpoutat, jen těžko unikáte. Celkově jsem u Psi-Ops strávil kolem patnácti hodin čistého času na druhou ze čtyř obtížností. Po dokončení příběhové linie si můžete, v případě že jste prolézali každý kout a hledali ukryté skřítky, zahrát pár bonusových úrovní, které jsou buď vyloženě akční nebo dost náročné na logické myšlení.
Oči a uši Psi-ops je svým zpracováním podobná všem konverzím z PlayStaton 2: na rok 2005 málo polygonů, neostré textury a sterilně vypadající prostředí. Ale oproti SS jde určitě o lepší vizuální zážitek, zejména postavičky se mi zdají detailnější. Své určitě dělá zmíněný HAVOK engine spolu s motion-capture technologií, protože díky nim se postavy pohybují celkem realisticky (zejména po smrti).
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů
Co zde musím pochválit, je u her původem z PS2 většinou problematické ovládání. Tentokrát je kromě menších kixů s kamerou vše naprosto v pořádku. Co se týká hudby, poslední dobou se mi zdá, že už to není to, co bývalo. Už je to dost dlouho, co jsem si řekl: „Tohle je fakt super! To si pustím klidně i z CD.“ Stejně průměrné jsou i zvuky.
Výsledek
zdroj:
tisková zpráva
Po výborném Second Sight (79%) mi Psi-Ops přišel jako chudší příbuzný. Graficky a gravitačně je na tom sice o trochu lépe, ale zábava a hratelnost dost pokulhává. Stále stejní nepřátelé, téměř nepoužitelné zbraně a ubohý příběh – to jsou pasiva, která jasně převažují nad pár vydařenými úrovněmi, kde si parádně zařádíte se svými nadpřirozenými schopnostmi.
Stáhněte si: Cheaty...
Související články: Novinky, Návod
|