Perfect Ace Pro Tennis - recenze
5/10
zdroj: Archiv

Perfect Ace Pro Tennis - recenze

12. 7. 2003 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Název této hry se snaží zahrnout všechny myslitelné superlativy, které se v tenisové hantýrce používají pro označení události špičkového kalibru. Jedná se o marketingový tahák anebo tomu odpovídá i obsah?

Autor: Mickey Mouse
Publikováno: 12.července 2003


Obrázek zdroj: Archiv Čekání na podzimní várku nových ročníků fotbalu, hokeje, basketu a dalších populárních sportovních odvětví z produkce EA Sports může zkrátit ryze letní tenis, který se stal v podání titulu Perfect Ace Pro Tournament Tennis předmětem naší recenze. Vcelku dlouhý název jakoby se snažil zahrnout všechny myslitelné superlativy, které se v tenisové i sportovní hantýrce používají pro označení události opravdu špičkového kalibru. Zdali se jedná o pouhý marketingový tahák Oxygen Interactive anebo názvu odpovídá i obsah krabice, byste se měli dozvědět z následujícího textu. Pro fanoušky bílého sportu jen připomenu, že právě tenisu jsme se věnovali nedávno v recenzi podobně zaměřené, nicméně zcela jinak zpracované hry Tennis Critters.

 První okamžiky...
... po instalaci bych určitě neřadil zrovna k příjemným překvápkům. Dialog pro nastavení grafických parametrů nabízí hodně málo a i ta trocha nestojí za mnoho. Rozlišení 640 x 480 a možnost zvolit mezi šestnácti a dvaatřiceti bitovými barvami. Tím máme za sebou v podstatě veškěré grafické možnosti, a abychom si je stále připomínali, bude se nám dialog zobrazovat při každém spuštění. Nabízet se bude automaticky ta horší varianta, což vede ke zcela zbytečné potřebě si naklikat aspoň vyšší barevnou hloubku při každém spuštění hry. Je mi jasné, že teď všichni protáhnou obličej a vůbec se nedivím. Přeci jen je toto rozlišení již minulostí a uchylují se k němu jen zoufalí majitelé veteránů. Napadá-li vás při pohledu na obraz a absenci jakýchkoli jeho nastavení souvislost s konzolemi, míříte správným směrem. Opravdu se jedná o konverzi hry vyvíjené původně pro Playstation 2, díky čemuž ve hře najdeme podobná omezení ještě v několika dalších případech, o nichž tu postupně ztratíme slovo.

 Herní volby
V nastavitelných herních možnostech najdeme klasické volby, vyskytující se ve všech podobných hrách. Jednak to jsou tři rychlosti, jimiž mírně upravíme celkové herní tempo. Dále to je volitelná délka zápasu od jednoho až po pět setů, čili hra na jeden až tři sety vítězné. Délku zápasu pak jde ještě modifikovat počtem her v sadě v rozsahu tři až šest a volitelným tie-breakem. K dispozici jsou pak ještě tři obtížnosti, z nichž doporučuji hned od počátku zvolit tu nejvyšší. Potíže, které budete zpočátku mít, nebudou vycházet z tuhosti soupeře, ale spíše z potřeby si na chování hry zvyknout. Ve hře pak figuruje i možnost si nastavit několik kamer (pouze při dvojhře), z nichž je už tradičně hratelná jen jedna.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Perfect Ace Pro Tournament Tennis nabízí tři herní režimy, kde se jedná se o přátelský zápas, turnaj a sezónu. Turnaj představuje pětizápasového pavouka, kdy se na různých kurtech postupně probojujete až do finále (pokud vás předtím někdo nevyřadí, čímž pro vás turnaj končí). Bohužel je zpracování turnaje naprosto suché, kdy nemáte přístup vůbec k žádným údajům o vašich soupeřích ani o turnaji jako takovém. Jedná se tedy o surovou sekvenci pěti zápasů, kdy se vítězstvím pouze automaticky přepnete do zápasu dalšího. Takhle to jede až do samého finále, po jehož absolvování se jen změní konečná animace. Její kvalita je (v obou případech) opravdu hodně mizerná a nudná, zdlouhavě ukazujíc hráče, jemuž se pod tíhou okamžiku zlomí kolena, prohne kříž a po dlouhé chvíli se obojí vrátí zpět do normálu. V kombinaci s nemožností tento utrápený a stále stejný pohled předčasně ukončit jde ze strany autorů hry o pěkný opruz.

 Josef Havel vs. Jan Soleki
Poslední herní možností je sezóna, kde podobně jako ve skutečném tenisu projdete řadou turnajů a vaše počínání bude bodově hodnoceno s cílem stát se nakonec světovou jedničkou (čili obdoba „kariéry“). K dispozici máte šestnáct dvorců z celého světa (dostanete se i do Česka a na Slovensko) se čtyřmi druhy povrchů. Vaši protivníci jsou rekrutovaní z dvaatřicetičlenného seznamu zvučných jmen jako Josef Havel, Jan Soleki, Luis de Anchieta, Paul Pickford a další. Jestliže vám tato jméne přijdou cizí, máte možnost si kohokoli přejmenovat.

Předpokládám ale, že pohledem na editor chuť leckoho přejde, neboť se jedná o krkolomný způsob určený pro bezklávesnicové systémy, kdy honíte písmenka po obrazovce a horko těžko tak skládáte kýžené jméno. Tento prvek se na krabici s hrou nazývá „Player Editor“ a přiznám se, že jsem si pod tímto označením představoval něco docela jiného. Dalším rysem hry je totální absence žen. Hru obsadili pouze opravdoví chlapi, za něž hra nepovažuje dokonce ani jednu ze sester Williamsových.

 Čtyři v jednom?
Po stránce ovládání existuje ve hře možnost hrát dvojhru i čtyřhru, a to v jednom až čtyřech hráčích na jediném počítači. Hra sama nadetekuje připojené ovladače a disponujete-li dvěma joysticky či pady, připočtěte k nim dvojici hráčů u klávesnice a máte tak připravený stroj pro plné obsazení deblového zápasu. Bohužel hra více hráčů má další podstatný neduh převzatý z konzole, a to absenci hry po síti. Tím pádem si tenis klidně zahraje celá rodina, ale s kámošem z vedlejší dědiny či kanceláře si žádný match na dálku nevykouzlíte. Nastavení ovládání je stejně krkolomné jako vše ostatní, nejde vytvořit žádný profil a pokud se rozhodnete hrát namísto klávesnice na padu, je potřeba si vše ručně přenastavit. To je nepříjemné tehdy, kdy se střídáte a každý je zvyklý na jiné nastavení.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

 Zápasník ve výslužbě
Grafické zpracování je vcelku nevzhledné a chasníci, které hra pro reprezentaci tenisových es použila, spadají postavou často spíš do zápasnické arény. Opět se vrátím k textu na krabici hry, jenž se o grafice hráčů vyjadřuje jako „fotorealistická“. Takový foťák by ale zasloužil spíš rozšlápnout. Tatíkovský vzhled řady borců připomíná spíše setkání vysloužilců než mladou krev bojující o špici ATP. Animace jdou ruku v ruce s kvalitou všeho okolo (chůze stylem „Franta Pérák“) a obzvlášť v meziherních situacích (které se opakují asi tři) při detailu na obličej hráče máte pocit, že sledujete debila, který si sám pro sebe cosi mumlá, koulí očima, vlní obočí a vyplazuje jazyk. Vyvrcholením animátorské invence pak jsou ksichty, které asi půl minuty dělá borec po získání poháru, z nichž nabydete dojem, že jej někdo pohárem pořádně praštil do lebky.

Ona vůbec práce kamer je hodně odbytá. Například po skončení výměny je častým jevem nicneříkající detailní záběr na texturu stěny haly. Potvrzením celkově spartánského provedení jsou i ostatní herní aspekty jako komentátor či meziherní animace. Komentář se krom obligátního „fiftýn fórty“ (bez ohledu, v jaké zemi hrajete) omezuje na několik silně slaboduchých výkřiků, které sem tam proříznou tenisové ticho. Osobně myslím, že uděláte nejlépe, když tuto zvukovou kulisu vypnete a ponecháte pouze oznamování aktuálního skóre rozhodčím a šumění diváků. Ti jsou mimochodem zpracováni rovněž vcelku archaicky jako sada plochých okousaných spritů a ani ve zpracování arén nečekejte žádné grafické orgie či snahu o zachycení reality. Nazdory sloganu „16 úžasně detailních arén“ se připravte na velice primitivní škatule typu dětská vystřihovánka, kde spojitost s pořadatelskou zemí představuje pouze nápis na zemi a patřičná státní vlajka.

 Šikovné ovládání
Z toho, co už o hře víme, můžeme už teď pomalu sumarizovat. Probrali jsme už snad všechny herní aspekty, kromě hratelnosti jako takové. Společným rysem všeho zmíněného je poněkud archaické zpracování bez snahy se nějak výrazněji angažovat v meziherních prvcích jako tabulky, animace, přiblížení skutečných turnajových prostředí, nastavení hráče, výběr rakety, trénink atd. Jediné, co může hru zachránit, je tedy způsob, jakým se hráč ovládá a chování míčku. Tohle je jediná a zároveň nejpodstatněší stránka, se kterou si autoři celkem vyhráli a jejíž zpracování mi přijde místy povedené. Pro ovládání hráče používáte klávesy pro pohyb vpřed, vzad, doleva a doprava včetně možnosti použít jejich kombinaci pro pohyb diagonální.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Ke klasice v branži lze přiřadit i čtyři možnosti odehrání míče - přímý úder, topspin, podseknutý míč (slice) a lob. Tyto nabídky představují asi to nej, co se až do současnosti v počítačovém tenisu vymyslelo a tudíž hra po této stránce drží s dobou krok. Jde ale ještě dál a to se mi na jejím enginu líbí. Jednak máte možnost posílat zkrácené míče všemi uvedenými způsoby jednoduše tak, že na příslušnou klávesu pouze ťuknete. To je výborné doplnění stávajících možností umisťovat míč do různých částí dvorce pomocí směrových kláves, čímž se hodně přiblížíte možnostem skutečného tenisu. V případě, že soupeř na vás pošle lob či vysoký míč, z něhož lze zasmečovat, objeví se vám na hřišti malá nápověda ve formě ukazatele místa, kam je ideální se při úderu postavit. Líbí se mi, že i smeč se dá pokazit (anebo vrátit) a není stoprocentním ukončením výměny.

 Optimální rychlost
Další rys zasluhující pochvalu je vyvážení rychlosti míčku vzhledem k pohybu hráčů a to obojí s ohledem na celkovou rychlost hry jako takové. Přijde mi, že tak, jak je prezentována v této hře, dobře odpovídá tenisu skutečnému a to je velice dobré. Vhodné vyvážení se projeví například při podáních, kdy není až tak nemožné zahrát eso anebo soupeře dobrým servisem šikovně rozhodit. Podobně je tomu u výměn, kdy jsou prostě míče, které hráč nedoběhne a tudíž se hra nezmění v přehnanou pinkanici, při níž oba aktéři rychlostí šelmy křižují dvorec a dobíhají všechny loudavé míče s čekáním, komu časem vypadne z ruky ovladač či kdo trefí síť nebo aut. U podání mi vadí pouze vysoká automatizace, kdy hra sice používá stupnici síly a přesnosti, ale drtivá většina podání jde tam, kam má a tak trefit aut anebo síť se povede jen zcela výjimečně.

Skutečný tenis se odráží i v nepřesnostech odpalů, kdy zaměření levé zadní části kurtu neznamená automaticky, že míč přistane přesně v tomto bodě. Vliv na to má vaše postavení vůči míči a způsob, jakým úder vedete a do toho všeho se přidává i trocha toho sportovního štěstí. Líbí se mi také možnost odehrát míč letící očividně do autu. Jiné hry často automaticky už předem vyhodnotí aut a hráč už nemá možnost takový míč zasáhnout (třeba omylem). V tého hře to jde a to považuji za rozumné.

 Podivné chování hráčů
Jakkoli by se mohlo zdát šikovné ovládání a chování hry spásou jinak hodně okleštěného titulu, není tomu tak díky chybám, které se při hraní sem tam projeví. Velkým kamenem úrazu je nečekané zasekávání hráčů uprostřed výměn. Stává se, že zničehonic držíte klávesu pro pohyb, ale váš hráč stojí jako zařezaný a ani se nehne. Tím končí mnohdy slibně rozehraná výměna a vy nechápete, co se děje. Bohužel se tato situace vyskytuje poměrně často, i když hodně nepravidelně. Měl jsme období, kdy jsem odehrál několik zápasů úplně v pohodě, jindy se mi hráč zasekl během dvou her třikrát. Testoval jsem kromě klávesnice i joypad, abych vyloučil chybu generovanou klávesnicí a jejím bufferem, ale stávalo se to také. Tohle je tedy šmouha, která se na hře silně podepisuje.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Podobného rázu je situace, kdy můj hráč doběhne míč, ale z nějakého důvodu nezareaguje na povel k úderu a nechá míček proletět kolem. Stejně tak se chová i počítač, velice často předem vzdávající míče, které jdou kolem něj a mohl by je v pohodě odehrát. V jednom kuse vidíte, že hráč dobíhá míč, je na místě včas a stačilo by jen praštit raketou. Ale z nepochopitelného důvodu se tak už nestane a míč klidně proletí okolo. Jindy se naopak stane, že hráč je od míče celkem daleko, ale zničehonic vykouzlí trhaný pohyb, kterým míček zázračně odehraje. Tyto podivnosti působí docela matoucím dojmem a nikdy si nemůžete být jisti, co se asi bude na kurtu dít.

Podivná je i hra sparinga při čtyřhře (popisuji nejvyšší obtížnost ze tří možných), u něhož vůbec nepozorujete snahu o rozhození soupeře. Nesnaží se ani smečovat, pouze nastavuje raketu a pinká míče obloučkem k soupeři, který vše s přehledem a v klidu vrací zase zpět. K podivnostem bych zařadil i smečování při vracení podání. Stávalo se mi to třeba na trávě v Brazílii, kde míč při podání odskočil tak, že přeletěl soupeřovu hlavu a ten jej tvrdým smečem vrátil zpět, což je v tenisu nevídané. Nezvykle často míč trefí hráčovo tělo, což se v reálu občas povede při čtyřhře, nicméně v této hře k tomu dochází klidně i v případě dvouhry a na základní čáře. Zažil jsem jedenkrát i bug, kdy při prvním podání míč škrtl pásku, hra zahlásila dvakrát teč a následně vyhodnotila úder jako dvojchybu.

 Nevypočítatelný lob
Uznávám, že sport v podání tenisu je hra do určité míry nevypočitatelná, kde nejde dosáhnout strojové přesnosti. V podání této hry je však nevypočitatelnost mnohem vyšší a nezřídka se dějí překvapivé věci, na něž nemáte pramalý vliv. Už jsme tu psal o občasném zaseknutí hráče, který se zničehonic odmítne hýbat a zaraženě stojí, což samozřejmě vede k prohrané výměně. K dalším nečekaným rysům patří třeba loby, které se mi daří odehrát jen v hrstce případů. Mnohem častěji (i když jsem byl u míče včas a použil správnou klávesu pro lob) k ničemu takovému nedošlo a pouze jsem protihráči poslal míč rovnou na raketu. Chápal bych podobné chování v případě, kdy míč tak tak doběhnu a jsem rád, že jej nakonec vůbec trefím. Ale tenista, který z klidné pozice namísto lobu nahraje (i opakovaně) protihráči u sítě nízký míč přímo na raketu by neměl ve světové špičce co pohledávat.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv
další obrázky z této hry naleznete v sekci screenshotů

 Závěr
Jediným šikovným prvkem Perfect Ace Pro Tournament Tennis je základní mechanismus ovládání a chování míče, který bohužel obsahuje i několik bugů, srážejících i tuto herní stránku hodně dolů. Je to dost škoda, protože mohu říct, že jsem si sem tam zahrál lépe než v jiných tenisových simulátorech a nebýt bugů, prohlásil bych hratelnost za poměrně kvalitní. Nicméně chyby tu jsou a tak ani tato stránka hru nezachrání. A na konto hry musím připsat i slabé a stereotypní výkony počítačových protivníků, které po několika zápasech začnete systematicky drtit a nenajdete soupeře. Hra s počítačem tak ztratí své poslední kouzlo a pokud doma nemáte nikoho, kdo by hrával s vámi, máte po zábavě. Navíc k poražení počítače bohatě stačí používat jediný druh úderů a nebude mít proti vám šanci.

Grafické zpracování i animace lze přehlédnout a dobrý tenis jde hrát i bez nich. Ale záseky v ovládání hry a občasné podivnosti v jejím chování považuji za chyby fatální. Místy výborný tenis kazí nečekané záseky hráčů, kteří vás přestávají poslouchat. Jediným kladem může být možnost hry více lidí na jednom počítači. Mám-li se vrátit k otázce z úvodu recenze ohledně názvu hry, nezbývá než konstatovat, že slova „perfect“, „ace“ a „pro“ nemají s obsahem krabice pranic společného.

 Videoukázky
Zvětšit zdroj: Archiv K recenzi jsem pro vás připravil i dvě videa. Na prvním z nich najdete několik sestřihů zachycujících typické herní situace. Druhé video zaznamenává „strhující“ okamžiky slávy po vítězném zápase a grimasy spojené se ziskem poháru. K tomu, abyste plně vychutnali atmosféru vítězného tažení turnajem, doporučuji celou sekvenci spustit několikrát po sobě.

Stáhněte si: Videa, Trailer

Související články: Novinky

Mickey Mouse
autorovi je 34 let, pracuje jako grafik na volné noze, hrami se zabývá od dob osmibitů, zaměřuje se hlavně na akční a sportovní hry nebo ty s podporou multiplayeru (všechny články autora)




 
 
Mickey Mouse

Verdikt:

Perfect Ace Pro Tournament Tennis je konverzí konzolového tenisu na platformu PC, což už samo o sobě přináší řadu zbytečných omezení jako archaické rozlišení, absenci síťové hry anebo krkolomný způsob zadávání jmen. Hra je ořezaná ze všech možných stran a obsahuje jen to nejnutnější, aby šlo tenis vůbec hrát. Nevzhledná grafika, minimum animací jež nezaujmou ani nápadem, turnaj postrádající jakékoli propojení jednotlivých zápasů, nemožnost hru uložit - to jsou typické aspekty odpovídající celkovému duchu, v němž se hra nese.

Nejnovější články