zavřít

Painkiller: Battle out of Hell - recenze

Vychází na platformách: Windows

Verdikt: Painkiller zůstává i nadále čistokrevným akčním nářezem s výborným designem levelů. S lepší grafikou přichází i vyšší požadavky, s tím se nedá nic dělat. Zklamáním je krátká herní doba – přece jen 10 úrovní v datadisku není mnoho, i když je dobrá polovina rozsáhlejší než v Painkillerovi. Dohrání hry je otázkou nemnoha hodin i na druhém obtížnostním stupni. V hodnocení se odráží za prvé to, že jde o datadisk a za druhé krátkost hry.

Hodnocení redakce 8/10

Jak hodnotíme

metacritic 75/100

- Recenze autor: Redakce Games.cz Komentáře: 0

Sirotčinec uprostřed bažin s umučenými bytostmi, zdánlivě opuštěný lunapark s klauny a horskou dráhou nebo Mrtvé město s mechanickým velepavoukem. To vše navštívíte v datadisku Battle out of Hell pro Painkillera.

Autor: David Ducháček
Publikováno: 14.ledna 2005
Verze hry: anglická/finální
Doba recenzování: 10 dnů


Dnes již nemá smysl spekulovat o tom, zdali je Painkiller (recenze) kvalitním titulem. Jeho popularita neustále vzrůstá a ani s příchodem super očekávané pecky od Valve (ano, Half-Life 2) se nic výrazného nemění. Painkiller je totiž koncepčně zcela jinde (stylem hry připomíná Serious Sama) a nabízí úplně jinou hratelnost než soudobá konkurence. Autoři z People Can Fly se navíc přiznávají, že pro svůj titul čerpali inspiraci z asijských hororů a částečně prvoligových konzolových hororů – Silent Hill, Devil May Cry atd. Nyní po zhruba osmiměsíčním půstu přichází lehce inovovaná verze Painkillera v podobě datadisku Battle out of Hell. Vychutnejte si další fázi smrti!

Poctiví hráči Painkillera jistě pamatují na dost tuhý závěrečný souboj s nejvyšším pekelníkem. Battle out of Hell plynule navazuje na outro svého předchůdce. Zjistíte, že ani po přemožení Lucifera zdaleka nemáte vyhráno. Lucifer nejeví známky života, zato jeho pucflekové obnovili svoje životní funkce a jsou znovu připraveni k boji proti nepříteli. Navíc mají značnou početní převahu. Vaší mystické družce dochází síly a kdyby se jí nepodařilo na poslední chvíli vytvořit časoprostorovou bránu, tvořili byste texturu podlahy v pekle. To, jak sami uznáte, nejsou příliš povzbudivé vyhlídky. Úvodní intro je na poměry akční vykosťovačky celkem dlouhé. Nečekejte však příliš propracovaný příběh. Dozvíte se, co je vašim hlavním posláním a to vám musí stačit. Painkiller je FPS, nikoliv akční adventura.

 Design levelů opět nezklamal
Přídavek Battle out of Hell (dále už jen BOOH) vás nenechá ani chvíli na pochybách, že ho dělali stejně talentovaní lidé jako původní hru. Již první level vás dostane svou architekturou a vizuální podívanou. Ocitnete se uprostřed bažin, z nichž jakoby náhodou vystupuje nějaká stavba zahalená šedým dýmem. Přístup k obydlí zajišťuje dřevěné schodiště. Čekal jsem, že jakmile se dostanu o něco blíže, něco se stane. Měl jsem pravdu. Po schodech začaly proudit zvláštně vystrojená monstra neznámého charakteru. Při bližším ohledání jsem zjistil, že jde o děti. Bože, ona je to snad škola? Ještě hůř. Sirotčinec. Nezapomínejte, že jsme v Painkilleru, kde není likvidace zmutovaných pacientů bez údů nic divného.


TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

V tomto „ústavu“ byste psychiatra hledali marně. Po temných chodbách poletují bytosti v kápi plivající firebally (nejdou zabít). Studenti si asi hodně vytrpěli, neboť jsou značně agresivní a kůže na nich jen visí. Krom toho mají sklony se proměňovat. Posledním standardním nepřítelem jsou „dětští kostlivci“. Poté přichází první tvrdší protivník ve formě půltunové zmutované kuchařky, opraváře či kdo to je.

I následující level je paráda. Ocitnete se ve zdánlivě opuštěném lunaparku, který, jak už většina z vás tuší, nebude tak úplně mimo provoz. Přepadávají vás pitoreskní klauni, poletující rytíři a další dotěrná havěť nepopsatelných tvarů. Úžasné ovšem je, jak si tvůrci s designem vyhráli. Lunapark je plný „smrtelných“ atrakcí a prostředí je velmi bohaté na legrácky všeho druhu. Největším překvapením je monstrózní horská dráha – nasednete do vozíku, který vás veze celým lunaparkem. Během jízdy musíte odstřelovat spousty protivníků přibíhajících ze všech stran.

Když jsem četl, že budou některé úrovně v datadisku dvakrát rozsáhlejší než u předchůdce, měl jsem trochu obavy, že se budu během hraní nudit. Obavy ale nejsou na místě. Architektura a systém checkpointů vás vždycky navede správnou cestou a BOOH nabízí zábavy víc než dost. Pravda, hledání checkpointů je někdy pořádná otrava, ale díky zvuku tlukoucího srdce na ně dřív či později přijdete.

Dobrým příkladem zajímavého designu je také Dead City. Začínáte za sychravého počasí a po prvních krocích se kousek od vás rozpadne mrtvé tělo. Přísun podstatně aktivnějších jedinců na sebe nedá dlouho čekat. Náměstíčko plné vraků (ty po zásahu explodují) však skýtá obrovského mechanické pavoukovce. Ani po jeho destrukci zábava zdaleka nekončí. Z nebe se začnou snášet okřídlené potvory a problémů je víc než dost...


Velmi populární se stane jistě i bitva v Leningradu proti nemrtvým vojákům a tankům. Krátery po explozích a zdevastované město nemá chybu, stejně jako ruská hymna hrající na pozadí. Drobné výhrady bych měl k některým zbytečným zdržujícím prvkům, které vás nutí skákat přes propasti, procházet pod buchary atd. Tyto frustrující prvky bych raději uvítal ve hrách typu Prince of Persia, nikoliv v klasické střílečce v pohledu z vlastních očí.

 Pár nových zbraní...
Již poměrně dlouhou dobu před dokončením hry bylo zřejmé, že nové zbraně budou „pouze“ dvě. Jenže při celkem pěti odlišných exemplářích z prvního dílu nelze mluvit o nedostatku tvůrčího potenciálu. Zbraní, bez které se v některých fázích hry rozhodně neobejdete, je velmi elegantní sniperský kolíkomet. Tato věcička vystřeluje několik kolíků zároveň a stává se tedy ideálním následovníkem jednomocného kolíkovače (ten je zde samozřejmě také). Na blízké cíle lze použít sekundární režim – zbraň prská explodující ocelové koule.

Druhou novinkou je lehký kulomet kombinovaný s lahůdkovým plamenometem. Jeho použití není zdaleka tak časté jako kolíkometu. U plamenometu totiž trvá docela dlouho, než začne na potvůrky působit, což je nemilé. V Painkilleru si nemůžete dovolit čekat. O vašem přežití rozhodují rychlé reakce a přesná muška. S plamenometem není možné ani jedno. V každém případě jej můžete občas použít na slabší protivníky (munice je poměrně vzácná), kteří se objevují ve velkých skupinkách.

 ... i příšerek
Na hrůzostrašné příšery z původního Painkillera v datadisku nenarazíte. Prostředí je natolik odlišné, že by bylo hloupé do něj zasadit původní zrůdy a doplnit je několika novými kousky. Kdepak. Veškeré mršiny i bossové jsou unikátními krvelačnými bestiemi. Výčet a kompletní rozbor bestiáře je třeba na homepage, pokusím se tedy přiblížit jen těch pár zajímavějších obludek. Protivníky bychom mohli rozdělit do tří skupin. První vždy tvoří početná partička buď nemrtvých nebo brzo mrtvých bojovníků v různorodém provedení. Sázejí na výraznou početní převahu, jelikož v single provedení vydrží velmi málo.


Opět se objevují různé formy ohlodaných, zetlelých či jinak zmutovaných vojáků, všemožní kostlivci, zombie-manažeři zkrachovalých podniků a jiné mrzké lůzy. Do druhé kategorie bychom mohli zařadit odolnější prevíty vyskytující se v menších skupinkách – obvykle po dvou třech, v závěru hry však počty narůstají. Nepřátelé mají podobu dvou a půl metru vysokých pirátů s děly či bazookami, šamanů, ořích sádelníků či parybích stvoření.

Drobným zklamáním jsou bossové. Těch je na deset úrovní velmi málo, což je ovšem logické, protože v Painkillerovi přicházel souboj s hlavní příšerou až po vyřešení celé epizody. Datadisk BOOH má de facto jedinou epizodku o deseti úrovních. Počet absentujících bossů bohatě vynahradí finální souboj, který dá většině z vás zabrat.

 Zdokonalená grafika
Po příchodu Doomu 3 a Half-Life 2 museli tvůrci na enginu trochu zapracovat. Přibyly kvalitnější reflexní textury, motion-blur efekt, voda vypadá mnohem realističtěji a drobných vylepšení doznaly i 3D modely postav. Hlavním lákadlem je rozmanitost rozsáhlých úrovní a maniakálně detailní prostředí. Grafici se ze všech sil snažili překonat své osmiměsíční předchůdče a myslím, že se jim to v mnohém povedlo. I když měl původní Painkiller místy děsivější atmosféru, BOOH exceluje v samotném závěru, kdy se pohybujete v rozlehlém polozbořeném městečku, ve kterém se mrštně prochází úhlavní záporák pokrytý ocelí. Užijete si spousty světelných efektů a doporučuji se občas podívat na oblohu.

Neméně vizuálně přitažlivá je předchozí úroveň – obrovská jeskyně se spoustou serpentin, kladek, zavěšených kamenů a všemožných přístrojů. Je trochu škoda, že ačkoliv můžete s některými předměty manipulovat (tj. třeba rozhoupat zavěšený kámen nebo jej odněkud svrhnout), málokdy mají nějaký smysluplný účel – slouží spíš jen jako dekorace či zdrsňující artefakt (zavěšené mrtvolky). Modely postav vypadají zase o trochu lépe. Hlavní důraz byl samozřejmě kladen na drsnější stvůrky. Ty totiž budete mít možnost pozorovat mnohem déle.


další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů

 Umělá inteligence a tarotové karty
Umělá inteligence je i v datadisku hlavní Painkillerovou „slabinou“. Jistě, ve hře konceptu Serious Sam hraje A.I. vedlejší roli, takže pokud někdo naivně čekal nějakou změnu, má zkrátka smůlu. V BOOH probíhají útoky tupým akčním stylem – jakmile se dostanete na určité místo, sesypou se na vás protivníci jako děti na Santu Clause. Pár příšerek má naučené úhybné manévry, čímž se stávají velmi těžkým cílem pro váš kolíkomet. Tím jejich taktické schopnosti končí. Pokud tedy za taktiku nepovažujete náhodnou smrt.

Veselejší situace nastává v případě tarotových karet. V BOOH se objevilo několik nových, jako například Ammo 666 (začínáte s pekelným množstvím munice), Health Regeneration (asi netřeba vysvětlovat), Demon Morph (proměna ve vaše silnější já) atd. Získání karet je ovšem pořádná makačka. Dohrát misi výhradně se sniperským kolíkometem? Proč ne. Jenže vybít všechny potvory, aniž by vás zasáhly, zabít přesně daný počet monster nebo se proměnit přesně pětkrát v démona, to už je kumšt, který některým z vás určitě nedá usnout.

Stáhněte si: Demo, Videa, Cheaty...

Související články: Recenze původní hry (4/2004), Novinky

David Ducháček
autorovi je 23 let, dříve psal pro GamePort a nyní působí i v Levelu, pracuje jako správce sítě, nejraději má akční hry všeho druhu a mezi jeho nejoblíbenější tituly patří Dungeon Master, Shadowman a Half-Life (všechny články autora)



 
 
David Ducháček
Některé naše odkazy mohou vést na prodejce her či hardwaru. Pokud si skrze takový odkaz něco koupíte, můžeme z prodeje obdržet malá procenta. Více informací zde.

Poslední komentáře

celkem 0

Český herní web, který se soustředí na hry pro PC, PlayStation 4, Xbox One, Xbox 360, PlayStation 3, Nintendo Siwtch, 3DS, DS, PS Vita, Android a iOS. Pro všechny platformy nabízíme recenze, preview, videorecenze i pravidelné novinky. Na Games.cz najdete i pravidelné testy a novinky z oblasti hardwaru, podcasty, rozsáhlou databázi her a speciály k očekávaným hrám ze sérií jako Kingdom Come: Deliverance, Red Dead Redemption, Call of Duty, The Elder Scrolls, Assassin's Creed, Grand Theft Auto, Battlefield, nebo FIFA.