| Autor: Jiří Sládek Publikováno: 6.srpna 2006 | 
zdroj:
tisková zpráva
Verze hry: finální/anglickáDoba recenzování: 2 týdny |
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek 
zdroj:
tisková zpráva
Neverend vypadá tak trochu jako mix klasické adventury a zastaralého (hodně zastaralého) RPG. Adventurní části, ze kterých jsem měl před vyzkoušením hry trochu obavy, jsou nakonec tou lepší částí hry. Odehrávají se v renderovaném (a nikoliv nepovedeném) prostředí, které v některých lokacích roluje, v jiných zabírá jen jednu obrazovku. Hlavní hrdinka se v nich pohybuje jako v klasických adventurách – je zde mimo jiné použita perspektiva a efekt vzdalování a přibližování postavy – a pokud dojde k jejich okraji, přepne se hra do další lokace. V těchto místech se naše milá víla někdy může s někým pustit do řeči, ale i v duchu klasických point and click adventur zkoumat, sbírat či používat různé věci. Trochu nechápu, proč se autoři trápili (a bohužel nepříliš úspěšně) s tvorbou krajiny, když mohli cestování mezi zajímavými adventurně zpracovanými lokalitami zpracovat třeba pomocí jednoduché schématické mapy, na které by se hráč přehledně pohyboval a hra by se jen přepínala do speciálních lokací nebo třeba do bojového módu při „náhodném“ setkání. Jen si vzpomeňme, jak dobře tenhle princip fungoval třeba v legendárním Falloutu, prvních dvou dílech dnes již skoro zapomenuté trilogie Realms of Arkania nebo třeba v Summonerovi, ale samozřejmě i v mnoha dalších titulech. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Navíc by se tak dal odstranit další neduh Neverendu, a totiž špatná orientace. Je sice pravda, že k většině důležitých míst vedou cesty a nelze tak vyloženě zabloudit, ale preciznější navigace by rozhodně neškodila. A kromě toho, že tahle část hry je opravdu ošklivá, tak mi po pár hodinách hraní už připadala i dost nudná. 
zdroj:
tisková zpráva
• Zajímavé bitvy Ať už je cestování krajinou jakékoliv, každopádně se mu nevyhnete. A nevyhnete se ani bojům – někdy nepřátele předem vidíte (a můžete se jim třeba i vyhnout), jindy vás přepadnou a vy jste rovnou vrženi do speciálního bitevního módu. Tady se v taktickém režimu střídá hlavní hrdinka a její případní spojenci s protivníky. Nejde přitom o klasické „nejdřív já, pak ty“ jako v šachu, ale rychlost záleží na iniciativě postavy; a ta je dána atributy charakteru a zvolenou akcí. Lze samozřejmě klasicky útočit a také sesílat různá kouzla, ať už škodlivá na nepřátele nebo pomocná na sebe či své nohsledy. Je přitom fajn, že i každá obyčejná zbraň nabízí několik různých úderů, takže se můžete vždy rozhodnout, jestli použijete třeba rychlý, ale nepříliš účinný výpad, nebo složité smrtící kombo, které ale vyžaduje delší čas na přípravu. Musím říci, že bojový systém – ač na první pohled možná nepříliš atraktivní – se mi docela zamlouvá, jelikož účinně spojuje relativně rychlý průběh s nutností taktického myšlení. Pokud jste hráli třeba Gods: Lands of Infinity, tak si uděláte obrázek; princip bojů v Neverendu je totiž dost podobný. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Runová magie Kouzlení patří ke každé správné (i nesprávné) fantasy hře, a Neverend samozřejmě není výjimkou. A jeho autoři šli na celou věc poměrně originálně. Nehraje se tu na nějakou zásobu magické energie či automatické učení kouzel při přestupu na vyšší level, vše je o něco složitější. Tajemství nových kouzel objevíte po zapsání učebních svitků do magické knihy; ale pozor, to ještě neznamená, že je můžete seslat! Takový svitek je totiž jakýmsi receptem, který vám ukáže, jak kouzlo sestrojit. Zaklínadla se pak doplňují pomocí jiných svitků nebo run, které budete různě nacházet nebo kupovat od obchodníků. 
zdroj:
tisková zpráva
Na jednoduchá kouzla (ohnivá střela, základní léčení) budete potřebovat jen jednu runu a ukončovací znak, na složitější čáry jich samozřejmě použijete víc. Kromě známých formulí můžete zkusit poskládat runy i bez znalosti kouzla (respektive bez objevení „receptu“ na něj a jeho zapsání do knihy). Magie je ve hře docela propracovaná, a kouzelnický repertoár samozřejmě obsahuje útočná, obranná i hojivá zaklínadla. Je ale fakt, že systém kouzlení mi v pozdějších fázích hry připadal trochu zdlouhavý, a leckterý hráč se možná kvůli jeho složitosti bude trénovat spíše v bojovnických disciplínách. • Vývoj postavy A asi již tušíte, že vás nemine tradiční RPG vývoj postavy, tedy sbírání zkušeností, zvyšování levelů a s ním spojené vylepšování statistik. Skutečně je to tak, a princip je v tomto ohledu velmi jednoduchý – stačí vždy rozdělit pár bodíků mezi základní atributy, jako je síla, obratnost, výdrž, inteligence a postřeh. A nemusím snad připomínat, že pro mlácení nepřátel sekerou či holí se hodí více síla než inteligence... 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Kromě toho se ovšem Agavaen zlepšuje i v jednotlivých dovednostech, a to podle toho, jak často kterou disciplínu používá. Takže když budete svým protivníkům s chutí počítat žebra dýkou, zvýšíte si dovednost s touto třídou zbraní. Zrovna tak můžete volit třeba lehké či těžké meče, sekery, kladiva a hole. Trénovat se dá i sesílání kouzel, a to útočná, obranná a podpůrná magie. • Slušný výběr předmětů 
zdroj:
tisková zpráva
Postupem času samozřejmě budete vylepšovat i svůj inventář. Ten je mimochodem celkem přehledně rozdělen do několika kategorií (zbraně + zbroje, lektvary, questové předměty...) a vejde se do něj opravdu spousta předmětů. Kromě kvalitnějšího nemagického vybavení na sebe postupně navěšíte i kouzelné věcičky, ať už to bude brnění zvyšující sílu či třeba prsten zajišťující lepší účinnost ohnivých kouzel. Samozřejmostí jsou léčivé i různé „boostovací“ lektvary, a také již výše zmíněné runy a svitky. V kůži hrdinky s dobrodružnou povahou oceníte i stan, díky kterému můžete kdekoliv v krajině rozbít tábor a odpočinkem doplnit hitpointy. • Slabé zpracování Asi jste už mrkli na pár screenshotů a naznačil jsem to již v odstavci o cestování po krajině. Je to tak, grafika je opravdu dost chabá. Zatímco adventurní lokace jsou docela koukatelné a Agavaen v nich sice nevypadá nijak extra pěkně, ale neurazí, v otevřené krajině mi hra připomíná deset let staré tituly. Nemyslím to zle, nemyslím to osobně, ale je to prostě tak. Škoda, že autoři tuhle část nevyřešili jinak. Boje nejsou vizuálně nijak zvlášť přitažlivé, ale zas celkem fungují, takže žádná tragédie. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů Celkově je ale můj dojem z grafiky jako celku dost mizerný, v tomto ohledu je titul dost podprůměrný. Trochu archaicky nebo konzolově působí i ovládání hlavní postavy pomocí klávesnice; a to jak v adventurních lokacích, tak v otevřené krajině. Ale zvykl jsem si docela rychle. Většina rozhovorů je namluvená, ale na zadek si z dabingu nesednete. Není však špatný. • Áčko to opravdu není 
zdroj:
tisková zpráva
Chlapci ze slovenského Mayhemu se snažili, ale na kvalitní titul to bohužel nestačilo. Některé dobré nápady potěší, ale hra se časem změní ve stereotypní pobíhání mezi důležitými lokacemi, tedy pobíhání v hnusné krajině se zpočátku zábavnými, později už přeci jen lehce nudnými boji. Grafika je fakt slabá a hra časem sklouzne tak trochu do stereotypu. Takže žádná pecka, ale naštěstí ani úplný propadák.Stáhněte si: Trailer... Související články: Novinky |
| Jiří Sládek | |
| autorovi je 29 let, věnuje se marketingovým konzultacím, mediální komunikaci, přípravě GameStaru v časopise PC World a psaní do dalších médií; preferuje RPG, strategie, taktické hry a vesmírné obchodní simulátory (divná kombinace, že? :-) |
