• National Association for Stock Car Auto Racing
V roce 1995 to byla firma Papyrus, která na značně upraveném enginu Indycar Racing uvedla jako první na PC automobilové závody NASCAR. Zahájila tak sérii, která je v současné době prezentována právě NASCAR 4. Že to je série úspěšná svědčí už jen fakt, že se jedná o již čtvrté pokračování. O převedení závodů Nascar na počítače se pokusilo i několik dalších firem. Připomeňme třeba jedny z posledních Nascar 2000 a 2001 od EA Sports. Dle mého názoru ovšem vždy byly „ty pravé Nascary“ jedině od Papyrusu. Čímž ovšem ostatní nezatracuji - obzvláště NASCAR Heat. Samozřejmostí je dneska zpracování sezóny 2001.

zdroj: tisková zpráva Asociace NASCAR pod sebou sdružuje mnoho motoristických disciplín různých tříd a úrovní. Pro zájemce tu jsou oficiální stránky na adrese www.nascar.com. Vrcholnou třídou je série Winston Cup, která je i zpracována v této hře. Závody NASCAR jsou v Americe nejpopulárnější motoristickou disciplínou, přitahující zástupy diváků, a sponzorů. Podstatná část příjmů závodníků, vedle reklamy, pochází z prémií za umístění vyplácených pořadateli. Na nejprestižnějších tratích jako je například Daytona je to mnoho miliónů dolarů.

• Automobily
Souboje probíhají na 21 tratích. Jsou zde zastoupeny tři kategorie. Superspeedways jako je Talladega, kde se skoro nebo vůbec nebrzdí. Střední až krátké Speedways, kterých je nejvíc. A nakonec dva okruhy, jak je známe z Evropy. Tomuto odpovídají i potřeby týmů na automobily. Je potřeba mít zvlášť podvozky na rychlé, pomalé ovály a na okruhy. K tomu patřičné motory a ty navíc ještě v kvalifikačním a závodním provedení. To je přirozeně finančně náročné. Ovšem jsou zde přísná pravidla tyto náklady snižující a přispívající tak i k dramatičnosti závodů. Přibližná cena kompletního automobilu je kolem 100 000 $.

Z vnějšku automobily připomínají svou siluetou a zepředu maskou a světlomety své seriové předlohy - Chevrolet Monte Carlo, Ford Taurus a další. Auta nemají dveře a nastupuje se oknem beze skel. Pouze na straně jezdce je natažená síť. Ač letos bohužel zahynula jedna z legend Dale Earnhardt (č.3), jsou automobily extrémně bezpečné. Jejich piloti vychází z mnohdy hrůzostrašně vypadajících hromadných havárii s naprosto minimálními zraněními.

•Pravidla
Průběh závodu je řízen signalizací semafory kolem trati, vytažením vlajky na cílové čáře, případně Pace carem. O těchto skutečnostech je pilot informován do sluchátek rádiem. V první řadě pilota informuje “spotter”. Ten po celou dobu závodu sleduje jeho okolí a hlídá úhly do kterých pilot nevidí, případně nemá čas se rozhlížet. Dále s pilotem komunikuje šéf mechanik z depa. Zajímavostí jsou běžně dostupné scannery a známé frekvence jednotlivých jezdců, ale nebudu se o jednotlivých detailech rozepisovat. Dá se usoudit, co je možno si dovolit, případně to známe z jiných simulátorů. Nefér jednání je po zásluze odměňováno. Na druhou stranu je toho hodně povoleno. Kontaky mezi auty jsou časté a jsou tolerovány pokud nevedou k havárii. Například “bump drafting” - v případě vyšší zdroj: tisková zpráva rychlosti než auto vpředu, je možno ho opatrně postrčit a nezpomalovat.

Talladega, pokročilá doba závodu před druhou zastávkou. Už to značně klouže. Ještě jsem neudělal žádnou chybu. Já a ještě jeden marně stíháme asi osm kol desetičlennou skupinu. Je od nás na vzdálenost nejdelší rovinky. Zezadu se k nám přiblížila další pětičlenná. To se stalo na úrovni cílové čáry, Na výjezdu z první zatáčky tři z nich pouštím před sebe a nacpu se nekompromisně za ně. Dva zbývající jedou chvíli vedle mě. Ale ztrácejí a řadí se nakonec. Můj kolega tvrdě brzdí a mizí ve zpětném zrcátku. Teď jsem čtvrtý z šesti. Tři kola se vezu a skupinu před námi máme na dosah. Do první zatáčky najíždím trochu pomaleji. Nechávám si ty tři ujet zhruba na dvě délky auta. Tím rozhodím i ty za sebou a o to mi také jde. V první polovině se držím zcela dole. Akceleruji, pak se pouštím trochu výše. Jsem téměř na úrovni jeho nárazníku...

•Nastavení detailů
Po nepříliš dlouhém a nápaditém intru a nastavení grafického akcelerovadla se dostaneme do menu, o kterém se dá říci snad jenom to, že je přehledné. Jsou zde klasické volby jako options, tréning, singl závod a celý šampionát. V options doporučuji stáhnout hlasitost motoru ve prospěch smyků. Usnadní to projíždění zatáček. Pokud máte, jako já, ve svém počítadle grafickou kartu úrovně TNT1, vypněte smoke - extrémně snižuje FPS.

Vlastníte-li stroj dovolující plné detaily a vysoká rozlišení, je na co koukat. Engine hry disponuje rozlišením 640x480x16 až 1600x1200x32, odlesky automobilů, stíny atd. Hlavně na trati si dali tvůrci záležet. Je různě hrbolatá, jsou na ní spáry na kterých auto nadskakuje. Na mojí sestavě P II 400&480, TNT1, 256 Mb považuji za optimální rozlišení 800x600x16. Ovšem v mém případě je požadavek na vzhled simulátoru hluboko za jeho rychlostí. Na prázdné trati je FPS kolem 35, při závodě na startu klesá až na 15 FPS. Snížení detailů ovšem moc nepomáhá. Po chvíli se šplhá na slušných 20-25 FPS. Za účelem recenze jsem tedy svoje TNT vyměnil za GF MX a zapnul velmi povedené kouřové efekty. Každopádně patří grafika ke kladům hry. Velice efektní jsou noční závody na některých oválech, mají úplně jinou atmosféru. Již od prvního dílu NASCAR Racing je součástí hry i editor povrchové úpravy vozidel. Stejně tak je možné editovat a ukládat záznam ze závodu. Je podporována síťová hra, zatím jsem však ji neměl možnost vyzkoušet.

•A jedeme...
Po zvolení druhu jízdy se objeví menu s výběrem trati, celkové obtížnosti, vlastností protivníků a celého závodního víkendu, realitu poškození (jezdím s nerozbitným autem) a počasí. Poznámka: na oválech se za deště nezávodí, takže deště se nedočkáme. Jet se dá, mimo kokpitu, i v několika víceméně externích pohledech, ale jako v každém simulátoru si raději vybírám kokpit, který je v této hře zpracován velice povedeně. Sice z něho není moc vidět, ale to patří k věci a dodává skvělý pocit reality. Zvláště, když se různě naklání a houpe podle evolucí, které předvádí pilot na trati. Výborná je zdroj: tisková zpráva možnost rozhlížení se na obě strany. Dále je možno na klávesách F1 až F9 sledovat nejrůznější (důležité) informace o průběhu závodu.

...Nejedu nijak výrazně rychleji než ti předemnou. Za mnou je ale mezera a mám prostor k manévrování. Jedeme rychle(186) , tak mi na výjezdu malinko zatancuje zadek. Tto to pěkne začíná, přišel jsem o rychlost. Držím se za nimi, rychlost stoupá. Ve 190 už jsem zcela na něm a musím předjíždět. Jdu doleva a držím se blízko. Jsme za polovinou rovinky, banda před námi je před zatáčkou. 193-194-195- „sakra sakra proč jsem před sebe pouštěl tři ???“.Jsme prakticky v zatáčce a já jsem na úrovni zadního kola toho prvního. Teď je nejvyšší čas rozhodnout, zda riskovat havárii nebo pokračovat. Jedu… a do zatáčky vlítneme vedle sebe v rychlosti 197 mil v hodině. Půl metru vpravo je auto. Jeden se rozhodl jet za mnou. Volno je jenom dopředu. Držím to jak se dá, gumy pískají „právě jsem projel pět kol navíc“. Klepou se mi ruce. V polovině oblouku mi spotter hlásí že je vpravo volno.Nevydržel to tempo, zařazuje se někam dozadu do skupiny...

•Fyzikální model a technika jízdy
Jednoduše je to NASCAR kapotované auto se zadním náhonem, takže necitlivé přidání plynu má za následek smyk. Hra ale dovoluje precizním dávkováním výkonu na zadní nápravě ovlivňovat průjezd zatáčkami, řízený smyk a v případě nutnosti i otáčení na místě. Ač jsou brzdy v porovnání s formulemi zoufale neúčinné, není žádným problémem zablokování kol. Pak může nastat exploze předních kol. Což je samo o sobě nepříjemné, ale navíc pokud se při tom dostanete na trávu, tak se už z ní nevyhrabete. Příliš časné podřazení při brždění má za následek smyk. Při řazení nahoru se vyplatí lehce povolit plyn. Kola si jinak na nižších převodech písknou. Na jízdní vlastnosti má opotřebení obutí velký vliv, méně tak jejich teplota. Neočekával bych, že na studených pneumatikách půjde jet skoro jako na optimálně zahřátých. Naopak přehřáté příliš adheze neposkytují, je třeba chvíli je šetřit, aby se dostaly na nižší teplotu.

zdroj: tisková zpráva Na okruzích Watkins Glen a Sears point je jízda skutečným očistcem. Člověk je rád, že je schopen jet po trati a nehoní to někde po poli jako střelci v embéčkách na Stopě valašské zimy. Dosáhnout solidního času se všemi pomocníky vypnutými chce opravdu trénink. Nejjednodušší je si otestovat chování vozu na mnohem snažších oválech. V pořadí obtížnosti za okruhy jsou stření a krátké ovály. Na středních jako je Darlington se na rovinkách dosahují vysoké rychlosti, do zatáček se intenzivně brzdí a stopa průjezdu zatáčkou je určována plynem. Možná to tak na první pohled nevypadá, ale je třeba si zkusit, jak je člověk schopen zajet s defaultním setupem jedno kolo a pak se podívat na rekord trati… Na krátkých tratích typu Bristol je to o malounko lehčí, vše se odehrává v nižších rychlostech. Na druhou stranu tu jsou kratší převody a auto se dá snadněji “urvat přes plyn” - velice akční záležitost.

Nejjednodušší z hlediska udržení auta na dráze je Talladega. Specialitkou je zhasínání a startování motoru při různých výletech mimo trať. Pro koho není auto brejkující po všech čertech tím jediným a pravým, tu je mód arcade. Auta se chovají podstatně klidněji, při akceleraci a brždění nemá zadek tendeci předbíhat. Vůbec je snadnější jet po trati, ale ani pak se z toho nestává úplná arkáda. Považuji tuto možnost za zdařilý kompromis mezi hardcore a akčnější simulací. Stále je z velké části zachován ten skvělý pocit kontaktu s (virtuálním) autem.

• Potíže s automatickou převodovkou
Jedna velká vada na kráse je, že pokud se jede s automatickou převodovkou na oválu, tak automat řadí nahoru korektně, ovšem při snižování otáček ne a ne podřadit. Ze čtyřky na trojku přeřadí až ve chvíli, kdy bych se chystal kopnout tam jedničku. Na okruzích tato prodleva není tak veliká, pořád je ovšem neuspokojivá. Takže je nejvyšší čas naučit se jezdit s manuálem.

Z dynamiky mám dobrý pocit. Auta se hrnou tam, kam je tlačí vektor pohybu a dá spoustu práce přinutit je jet, kam chceme. O čem mluvím, je vidět v intru při projíždění retardéru pravá-levá-levá-pravá na okruhu Watkins Glen a pak naostro ve hře. Brzdí se zde z rychlosti 170 mph na 100. Při přejíždění obrubníků se jede pod plynem, auto se zdroj: tisková zpráva houpe všemi směry a je třeba si dávat velice pozor aby to jeden nepřehnal.

...Teď to vedu. Jsme na výjezdu ze zatáčky a konec skupiny před námi je několik délek přede mnou. V cílové zatáčce se chystám na předjíždění. Mám rychlost. Tak na to jdu zeširoka a chystám se na posledního. V tu chvíli však uhýbá doprava předposlední a cesta je uzavřená. Křižuji dolů a koukám se do zrcátka. Už jsem si myslel, že letím, jak byli ti za mnou blízko. Podjíždím ho. Jsme v polovině rovinky a jedeme tři vedle sebe. Přede mnou se dějí strašlivé škatule hejbejte se… Dva z těch sedmi se rozhodli předjíždět zvnějšku a třetí předjíždí je. Na trati není pruh volného prostoru větší než tři délky auta. Do toho se řítím já se smečkou v patách. Ale dozadu to zase nejde...

• Samotné závodění
Pro jízdu a předjíždění na dvou přítomných okruzích platí to co známe z jiných her - vybržďování, předjíždění na rovinkách, akcelerací ze zatáček atd. Na oválech se s jejich zkracující délkou snižuje i šance na předjíždění na rovinkách a jeho možnosti vůbec. Na extrakrátkých oválech typu Bristol je předjíždění možné prakticky jenom brutálním objížděním ve vnější stopě v zatáčkách po získání rychlosti na rovince a následném menším brždění. No a v depu kratším pitstopem.

Dále pokračujme na mém nejoblíbenějším oválu Talladega. Jak bylo řečeno, není zde potřeba vůbec brzdit. Jsou v zásadě dva způsoby jak předjíždět. Oba začínají roztažením za jedním nebo více auty. Potom záleží na tom, zda se momentálně nacházíme na rovince nebo v zatáčce. Pokud je to v zatáčce, tak on je jistě v nejvýhodnější vnitřní dráze a musíme ho překonat zvnějšku. Když je to na rovince, tak po předjetí (samozřejmě pokud je na trati volno) si můžeme stopu vybrat my. Ovšem když předjíždíme, je rychlost vyšší než jedeme normálně. Je třeba zvážit jestli v zatáčce jet pořád naplno a hoblovat obutí a nebo na chvíli sundat nohu z plynu.

• Vzduchový pytel
V této hře je skvěle zpracovaný vzduchový pytel vytvářený jedoucími automobily, který je dlouhý mnoho desítek metrů. Například s defaultním setupem se dá jet na Talladeze maximální rychlostí nějakých 182 mil za hodinu. Pokud jedete v balíku tak podle nastavené “zdatnosti soupeřů” to je necelých 190. Tomu je pak potřeba přizpůsobit nastavení převodů, ale i ostatních součástí podvozku. Výhoda jízdy v závěsu je jasná. Co je ale fantastické, že to funguje i opačně. Jedete na maximum a za vás se přiblíží skupinka co má nakoupíno.V tu chvíli jakoby jste zapli forsáž, rychlost začne zdroj: tisková zpráva stoupat, opravdu skvělé. Tato změna se dá poznat i pocitově, nejen pohledem na tachometr. Pro toho vzadu to ovšem funguje vždy lépe…

Závodění na oválech není jako na okruzích primárně o tom, jak se pilot popere s tratí, ale v tom jak si poradí s protivníky. Jednoduché tratě dávají prostor k taktizování a k opravdovým bitvám, kdy do poslední chvíle soupeří o umístění několik aut. Nemá smysl jet příliš dlouho osamoceně. Stejně pojedete pomaleji než všichni ostatní. Je třeba šetřit pneumatiky a reagovat na situaci na trati. Lépe je vyčíhnout si nějakou menší skupinu a v ní spolupracovat, což je ovšem velice náročné na pilotní umění. Ideální je tak 3-5 aut. Ve větších skupinách je občas nesnadné orientovat se a dvě auta nejedou tak rychle. Obecně platí, že čím více aut za sebou, tím menší odpor a větší rychlost.

...Prvního podjíždím spodem. Přede mnou je auto, jdu doprostřed. Tam je další, jdu zcela nahoru. Když předjedu toho uprostřed, musím zase dolů, protože je před mnou další. Jedou tak strašně pomalu…už mi skoro jektají zuby a ruce jsou úplně mokré, srdce mám v krku. Zbyli jenom dva, ale jsme na rovince a poodjeli mi. Ještě tyhle a bude klid, říkám si. Na konci rovinky je v pohodě podjedu a nikým neohrožován vjíždím do zatáčky. Polevil jsem v pozornosti, ojeté pneumatiky to neustály. Asi dělám moc prudký pohyb, a už mi letí zadek...

• V garáži
Problémem na všech oválech je pravé přední kolo o které musíte pečovat jako v bavlnce. V levých zatáčkách nese hlavní podíl adheze. Při necitlivém najíždění se bude přehřívat a ojíždět ze všech nejvíc. Takže ono “na plný plyn” není tak docela přesné. Je nutné najít kompromis mezi rychlostí a trvanlivostí obutí. Obzvláštní pozornost je třeba věnovat stavu opotřebení a teplotě pneumatik na klávesách F4 a F5. Tato teplota je měřena pro každé kolo na vnitřní, střední a vnější ploše pláště. Odpovídající hodnoty a poměry mezi nimi lze taktéž zjistit na netu. Je to důležité, nastavují se podle toho komponenty celého podvozku při testování. Naštěstí v garáži při podržení kurzoru nad jednotlivými komponentami se objeví stručný popis jejich vlivu na vlastnosti auta.

zdroj: tisková zpráva Na oválech, kde se jede stále doleva je toto nastavení asymetrické. Například pravý přední roh je výše než zbytek auta. Pravá kola mají větší sklon než levá. Jednotlivá kola jsou nahuštěna rozdílným tlakem, atd. Všechny tyto skutečnosti mají za následek, že auto samo od sebe zatáčí doleva. Na rovinkách je tedy třeba toto kompenzovat točením doprava.

Nastavit setup je nejjednodušší na Superspeedways. Cílem je zde maximální rychlost. Je potřeba snížit aerodynamický odpor a prodlužovat převody. Čím delší převod, tím vyšší maximální rychlost ve skupině. Pokud ale auto jede osamoceně, je to tím horší, čím je převod delší. Je opravdu nutné jet v balíku. Pro hráče je nesnadné se držet za jedoucími auty, takže je tu možnost jet v čele skupiny. To není tak náročné a auto pojede rychleji než samo. Ale stejně jako cyklisté na oválech, tak i NASCAR piloti šetří síly a ve vedení se střídají…

Na druhém konci stojí okruhy jako je třeba Watkins Glen, tedy trať v “evropském” duchu. Zde se auto nastavuje s ohledem na rychlost při zachování dobrých vlastností v zatáčkách - hlednání kompromisů jak to z náme z ostatních simulátorů - tedy věc složitá.

• Umělá inteligence
Nejslabším článkem hry je AI protivníků. Jejich chování se zřejmě občas řídí jinými fyzikálními zákony než naše auto a jenom kroutíme hlavou, co všechno ustojí. Pokud uděláte nějakou nepředloženost, nemilosrdně vás smetou. Zkuste před nimi udělat nějakou náhlou změnu rychlosti nebo směru - letíte. Pokud jedete v ideální stopě, tak na jistou úroveň změn jsou schopni reagovat. Zkuste ale v zatáčce opustít stopu a dát se do předjíždění. Pak jenom počítáte hodiny, smutně koukáte jak ubývají pneumatiky a modlíte se, aby komisaři vytáhli žlutou vlajku a vy mohli tak do depa bez nedohnatelné ztráty. Když se nacpete před nějaké auto, tak pravděpodobě ke kontaktu nedojde, přibrzdí, ale nesmí se ubrat. Předjíždění ve větší skupině je náročné a je nutno obětovat trochu gumy, když se k tomu rozhodneme. Sundání nohy z plynu se rovná téměř jistě výletu mimo trať.

zdroj: tisková zpráva Počítačoví protihráči nemůžou ničím překvapit, dá se předvídat, co udělají v té konkrétní situaci. Občas je zábavné sledovat, co tropí. Občas se o předjíždění jen marně pokoušejí, i když je na první pohled vidět, že to nemůže vyjít. Výsledkem tohoto manévru je pak ztráta několika míst. Pokud se náhodou nacházíte v této skupině, tak je třeba být velice na pozoru, jinak nastane výše uvedené. Také pozor, pokud předjíždíte v zatáčce vnějškem a na výjezdu je vlevo od vás auto. Je třeba se držet u bariéry, protože AI se z ideální stopy moc nechce.

...O horní bariéru se odrážím dolů, stahuji plyn. Tam mě nabírají a já rotuji v šílených hodinách, další kopanec za dalším. Nejsem schopen sledovat směr, brzdím. Pozoruji, jak mi ubývají pneumatiky - bum pravá přední, levá přední, levá zadní a jen si pomyslím, ať neskončím v trávě. Naštěstí se moje pouť zastavila asi sto metrů za výjezdem ze zatáčky uprostřed trati čelem vzad. Neodvážím se pohnout. Sleduji jak se na mě a kolem mě na obou stranách míhají rozmazané šmouhy. Kdybych uslyšel rázy z překonání rychlosti zvuku, ani bych se nedivil. Nikdo mě nesejmul, tak to otáčím a plazím se do depa. „Jen aby mě nepředjel Pace Car !“. Jsem v depu a mechanici přeskakují zeď, bok se zvedá, slyším vytí pistolí… Vyjíždím, těch povolených 55 mil je jak když stojím. Po výjezdu z depa akceleruji, v polovině další rovinky vyjíždím na trať a pak doháním kolonu za Pace Carem. Všechno začíná znovu…