Po skokovém rozdílu, jaký přinesla MLB The Show 19, většinou dochází k dočasnému úpadku a nová hra toho kromě updatování sestav a pár nových kosmetických úprav obvykle moc nenabízí. MLB The Show 20 toto pravidlo ale nepotvrzuje a svým předchůdcem se nenechává zastínit. Změn je tu opravdu hodně, takže pokud to s virtuálním baseballem myslíte vážně, bez nového dílu se určitě neobjedete.
Perfect, perfect
Nejzásadnější novinka MLB The Show 20 je přepracovaný kontakt s míčkem. Úspěch na pálce se nově skládá z atributů jednotlivých hráčů, z momentu načasování a správného zaměření míčku. Pokud tedy chcete docílit perfektního odpalu, musíte v závislosti na hráči na pálce zvolit správný typ odpalu a potom v obou případech docílit hodnocení „perfektní“.
Když je tedy na pálce tintítko a vy s ním budete chtít odehrát dalekonosný odpal, ideálně homerun, většinou spláčete nad výdělkem, i když se budete snažit sebevíc. A naopak, pokud na pálce budete mít siláka, ale nedokážete odpal dobře načasovat, míček se odvalí tak leda k nadhazovači, pokud vůbec. Tímto způsobem vzniká mnohem širší škála mezi špatným odpalem a perfektním odpalem, což do hry přináší obrovskou variabilitu.
Abych se přiznala, první kontakty na pálce mi dávaly trošku zabrat. Na mnou používanou střední obtížnost jsem homerun dokázala odpálit až asi v 7. směně, a to vytipovaným silákem, což mě samozřejmě zpočátku dost štvalo. Nicméně když jsem začala hrát v souladu s touto myšlenkou a na kopec přišel první bullpen, chuť jsem si zlepšila.
Zároveň jsem musela uznat, že tohle řešení má svoje opodstatnění a pro hru je přínosné. Míček létá všude možně po obloze i po zemi, což vám dává i větší možnosti při taktizování. A díky tomu pak pocítíte mimo jiné třeba fakt, že i fly ball může být v jistém momentu docela slušný odpal.
I přes snahu o co největší autenticitu se tady nezapomíná na příležitostné hráče, kteří si stále mohou vybrat jednodušší způsob ovládání a zapnout asistence. Realističnost v MLB The Show 20 tak není zvyšována na úkor hratelnosti, ať už jste hráči na jakékoliv úrovni.
zdroj: Sony
Hráči v poli nejsou dokonalí
Podobně jako hratelnost na pálce tvůrci přepracovali i hratelnost v poli. Při chytání odpálených míčků či jejich přihrávání svým spoluhráčům jsou opět velmi důležité atributy a celková fyzická konstituce hráčů. Pokud na třetí metě budete mít mrňouska, nemůžete čekat, že by vám sbíral středně vysoké míčky.
Stejně tak se musíte smířit s tím, že ne všichni hráči dokážou chytat prudké míčky skokem do rybičky. Tuhle možnost skutečně dostanete, ale pouze u těch kvalitnějších jedinců. U průměrných hráčů budete rádi, když jim míček neuteče mezi nohama a vy ho stačíte vrátit do vnitřního pole, než doběhnou všichni hráči na metách.
Na druhou stranu to ani se sebehorším hráčem nemůžete hned vzdávat, protože stejně jako v běžném životě se i tady občas dějí zázraky, a tak se vám může stát, že vás překvapí perfektní odpal od naprosto nemožného nýmanda, u něhož byste obyčejně nečekali ani hard contact. Na tyhle momenty překvapení jsou navázány i některé nové animace, kdy se třeba hráč v poli po skvělém odpalu od nekňuby úplně zhrozí a začne sprintovat do zadní části hřiště.
Nové animace nejsou ojedinělé, přibyly desítky detailních reakcí: například ty na povedené odpaly (včetně homerunů), na odpaly nepovedené nebo specifické oslavy doběhů všech známých hráčů. Všechny tyhle animace jsou navíc nabízeny i v módu kariéry, což vám dává ještě širší možnosti přizpůsobení.
Ta podoba!
I když MLB The Show udělala největší grafický pokrok v předchozím díle, ani v tom novém tvůrci nezaháleli. Kromě desítek animací, které vám dávají ještě větší pocit hry na skutečném hřišti, jsou největší novinkou věrně přepracované obličeje vybraných baseballistů.
Opravdový fanoušek MLB si tak už nemůže splést nejen ty největší stálice a specifické borce, jako je Max Scherzer (kvůli jeho očím ve dvou barvách), Stephen Strasburg, Jacob deGrom nebo Chris Sale, ale třeba i nově vycházející hvězdy, jako je Ronald Acuňa Jr.
zdroj: Sony
Luxusní baseball
MLB The Show 20 je maximálně komplexní hrou, která se snad ve všech ohledech alespoň o kousek přiblížila ideálu, tedy perfektní simulaci skutečného baseballového hřiště. Tvůrci ze hry ždímají maximum co do grafiky, hratelnosti nebo drobností, jako je interakce se spoluhráči a protihráči v módu kariéry, a názorně předvádějí, jak by se k meziročním obměnám měli stavět tvůrci dalších sportovních titulů.
