Medal of Honor: European Assault (PS2) - recenze
6/10
zdroj: Archiv

Medal of Honor: European Assault (PS2) - recenze

16. 7. 2005 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Druhá světová se zase připomíná, tentokrát na konzolích. A znovu je tu nepřehlédnutelný americký hrdina, který svou aktivní účastí přispěje k pádu Třetí říše. Nakolik mu vypomohou skripty či zmrtvýchvstání?

Autor: Martin Kaller
Publikováno: 16.července 2005
Verze hry: prodávaná pro PS2
Doba recenzování: 4 dny


Obrázek zdroj: Archiv V nejnovější válečné inkarnaci od Electronic Arts se v hlavní roli opět představuje americký specialista - agent nově vytvořené OSS (Office of Strategic Services), který zde participuje v akci na dobře známých bitevních pláních v průběhu druhé světové války. To obnáší útok na francouzské pobřeží u St. Nazaire, boje v Severní Africe, na východní frontě a neuvěřitelně hektická kapitola s bitvou v Ardenách, kde čelí poslední hutné ofenzívě hitlerovského Německa. Vše je docela pěkně provázané skrze renderované filmečky, autentické dobové záběry, komentář a briefing, po němž tu ještě zbývá přehledná mapa se zohledněním úkolů v dané misi.

 Cesta je prach a štěrk a udusaná hlína
Co říci na úvod hry? Možná to, co je na první pohled dobře patrné. Že grafické zpracování nepatří k nezapomenutelným, eufemisticky řečeno. Čímž se tak pamětníkům série připomenou její první krůčky na 32-bitovém PSX, které se s grafikou také nijak "nemazaly". Možná, že v tom byl nějaký skrytý morální podtext, druhá světová válka nebyla moc hezká záležitost. Na druhou stranu zde máte mnohem větší prostor pro své aktivity a občas se v lineárním běhu akce dokonce dočkáte alternativní cestičky.

V European Assault (dřívější název Dogs of War) pravidelně střetnete spoustu nepřátelských oddílů, až z toho chvílemi a místy přechází zrak a dochází munice. Navzdory stacionárním kulometům, možnosti sbírat střelivo po padlých a naděje, že si s přesilou dílem poradí ostatní vojáci, co se tu vedle vás motají. Nemají to, stejně co vy, ale zrovna jednoduché. Při častých skriptech vývojářům patrně ujela ruka, takže se připravte na pravidelný a dlužno říci mnohdy docela nehorázný přísun nepřátelských sil na scénu.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

Skripty jsou přitom okaté ještě více než Audrey Hepburnová, ale mnohem méně hezké. Navíc jsou okamžiky jejich aktivace občas dost nelogické, četnost únavná, v závěru hry bych neváhal říci, že i frustrující. Někdy nabíhání německých vojáků do obrazu vysloveně evokuje zaseknutou gramofonovou desku (možná je na DVD-čku rýha?). Protivníci se totiž šablonovitě generují ze stejného místa podle nalajnované trasy a budou tak činit do skonání světa v případě, že se vám nepodaří splnit klíčový úkol. Kterýžto vedení vždy celý navalí na vaše bedra.

Zvětšit zdroj: Archiv  Bratři ve zbrani
Při konfrontaci s oponenty využijete ponejvíce kooperace s vybranými třemi muži ve zbrani, kteří vás coby věrní druhové budou často doprovázet a ulehčovat vám od neustálého dělání zářezů na pažbě. Podobně jako v přeceňovaném Brothers in Arms definujete místo, na nějž se tito mají přesunout. Přičemž vaši muži se docela snaží, kryjí se, neváhají přiložit granát k dílu a pokud jsou smrtelně ranění, ještě chvíli posečkají, tak akorát, abyste stihli doběhnout a ozdravit je.

Ale zase, vyjma stanovení jejich přesunu, jež mnohdy z nějakého důvodu nehodlají akceptovat, se nedočkáte ničeho dalšího. Tedy vyjma celé škály zcela pochybeného chování a rozpaků třebas nad tím, kdy nedokáží zabránit, aby přes ně neproběhl Němčour a nevyprášil vám kožich v momentě, kdy se snažíte monitorovat vzdálený vrch.

V téhle občas nechutně hektické a nepřehledné střelnici je však pár skutečně výborných nápadů. Zejména alternativní mód střelby přes mušku vaší zbraně. Ano, tohle už tady bylo mnohokrát. Nicméně v uvedeném palebném režimu se lze efektně a velice efektivně vyklánět zpoza rohů či opatrně vykukovat v přikrčení třebas za bednou (přes její horizont), přičemž míra vašeho vykouknutí je odvislá od síly stisku analogové páčky. Paráda!

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

 Jo, to jsem ještě žil…
Na rozdíl od dle mého soudu archaické koncepce FPS žánru, které se všichni zoufale drží jako klíště, se v European Assault dočkáte progresivní možnosti schraňovat uzdravovačky v inventáři a buď použít v krizových okamžicích na svém zhuntovaném těle, nebo napomoci kolegům ve zbrani. Navrch se nadějete speciálních oživení, která umožňují poté, co v bitvě padnete, vaše zmrtvýchvstání. Jde de facto o nahrazení funkce checkpointů a v kombinaci s uzdravovačkami se jedná o skvělý nápad, byť ve vyšších obtížnostech mnohem hůře přístupný.

Jednou z mála nevýhod citovaného zmrtvýchvstání je skutečnost, že přicházíte o hodnotu nazvanou adrenalin. Plněním úkolů během každé mise a likvidací oponentů (skrze headshoty) vám narůstá tento speciální ukazatel, po jehož naplnění a vyvolání se dočkáte specifického módu, kdy jste nezranitelní a dokážete provést nějaký skutečně hrdinský kousek. Jako je běh proti zákopu a vystřílení jeho překvapených nájemníků. Rozhodně však nepočítejte s tím, že tady budete v daný okamžik létat a snadno rozsévat zkázu v řadách nepřítele - na to má tenhle nápad omezení v podobě citelného zpomalení vaší reakční činnosti.

Zvětšit zdroj: Archiv

 Komu zvoní hrana?
Nepřátelé se pravidelně chovají docela pozorně, kryjí se, mění pozice a vůbec se snaží tvářit, jako že se jim tady líbí a nějakou chvilku by chtěli "pobejt". Nezřídka disponují úžasným střeleckým talentem, ochotou vás odhalit a lokalizovat lépe, než leckterý moderní hrdina se sadou hi-tech udělátek (zdravíme tímto Sama Fishera :-). Také si dávají záležet na "filmovém umírání" - zkrátka vypadá to, že tenhle kompars dostal docela slušně zaplaceno a tak se holt snaží.

O snahách vaší malé skupiny už byla řeč. Stojí za to ale zmínit, že se po jejich boku dobře pracuje z toho důvodu, že sem tvůrci neimplementovali kolizní model stejně jako prvek známý pod pojmem friendly fire. V prvním případě se tak dočkáte vzájemného probíhání (postavy zprůsvitní při přechodu skrze ně), což působí sice hodně legračně, ale na druhou stranu to napomáhá hratelnosti, protože není nic horšího, než se s někým přetahovat o strategické místo u rohu.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv
další obrázky z této hry si prohlédněte v naší galerii

 Chlapci a chlapi
Ač hra výrazně ztrácí po vizuální stránce, atmosféra vůbec není marná. K čemuž se přidává do značné míry zvuková složka a také architektura lokací. Povětšinou tu střetnete polozbořené domy, rozvaliny a ruiny, scenériím vévodí kouř, oheň, výkřiky vojáků a štěkot automatů. Boj má tak docela silný náboj bez ohledu na to, z jaké zbraně se střílí. Tedy ve vašem případě to mohou být jenom dvě alternativy plus granáty, co dokáží docela pěkně zacvičit s přesilou. Škoda, že u nich stále chybí čitelná lokalizace místa dopadu. Budete tu dokonce bojovat s bossy, které příležitostně představují vysoké šarže wehrmachtu, jež pravidelně vydrží výrazně více než normální vojenský personál.

Bojovat budete i s tanky, vyhazovat do vzduchu různý materiál, sbírat potřebné dokumenty, budete tu cizelérsky pracovat s odstřelovačkou, u níž využijete dalšího příhodného nápadu - můžete se dokonce plazit! Opět velice často přehlížená aktivita, jež tady dodává vašemu snažení mnohem taktičtější rámec. Byť je tento poněkud svázán řadou předdefinovaných událostí a možností (nejprve udělej tohle a pak teprve můžeš tohle) a shozen z piedestalu již v úvodu načrtnutou generací nepřátelských sil, kterou lze místy považovat i za bug. Skoro tak velký jako jsou ti z Hvězdné pěchoty.

Zvětšit zdroj: Archiv Na posledním místě našeho válečného zpravodajství je ještě zmínka o multiplayeru. Sic je z neznámého důvodu opomenuta online podpora, ale skrze MultiTap se klasických módů pro více hráčů lze spolu účastnit ve čtveřici lidí ve splitscreenu, což nezní úplně špatně.

Tento článek byl původně napsán pro domácí herní web GamePro.

Stáhněte si: Video

Související články: Novinky, Vše o sérii Medal of Honor pro PC

 
Martin Kaller
autorovi je už hodně přes třicet let, specializuje se na konzole a šéfuje hernímu webu GamePro, předtím působil mimojiné několik let na BonusWebu






 
 
M.Kaller

Verdikt:

Na jedné straně potěší větší otevřenost herního prostředí a pár nových nápadů umožňujících taktičtější pojetí akce. Na druhé se musíte vyrovnat se zmatkem, co zde občas vládne a nepříjemně naskriptovanými scénami spolčenými s neustálou generací oponentů. Nový MoH přese všechno představuje spíše tuctovou střílečku, která má sice daleko do zatracení, ale v herních análech za chvíli zapadne prachem.

Nejnovější články