| Autor: Martin Zavřel Publikováno: 13.října 2008 | Verze: PS3/anglická/review Doba recenzování: 1 týden |
zdroj:
tisková zpráva
• Více než pouze jednoduchá plošinovka Hodně lidí na první pohled nabere dojem, že jde vlastně o jednoduchou 2D plošinovku. Ale kdyby hra byla jen kreslená a 2D, nikdy by nemohla působit tak úžasně „jinak“. Propracovanost veškerých materiálů propůjčuje vzhledu hry absolutní přesvědčivost hmotných hraček – šitých loutek, dřevěných koníků, šlapacích aut, plastikového ovoce, gumových zvířátek a tak dále. Seznam je tak dlouhý a pestrý, že by mi na něj nestačila plocha celého článku. Je to zkrátka obrovské a dokonale hmatatelné hračkářství, na které máte chuť si sáhnout, které navíc funguje v několika prostorových plánech a uvnitř kterého kamera dokonale najíždí na to nejdůležitější, nejzajímavější nebo nejvtipnější. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
oficiální obrázky od Sony Během vývoje si tým tvůrců dobře uvědomil, jaká studna možností jim roste pod rukama - a že se z ní dá vyrobit skoro cokoliv. Díky tomu poprvé v historii tiskových konferencí na E3 sklidila bouřlivý potlesk (jindy tradičně nudná) prezentace korporátních finančních výsledků Sony: autoři LBP postavili všechny ty grafy z hraček a materiálů jako hratelnou úroveň, kterou mluvčí procházel jako jedna z loutkových hraček ve hře. Jinými slovy, z té obrovské zásobárny materiálů a předmětů si můžete postavit úplně cokoliv a vždycky to bude roztomilé i funkční zároveň. • Vstup do jiného světa Pak už ale přijdou ty báječné úvodní titulky. Váš hadrový panáček, přezdívaný „Sackboy“ se objeví v temné místnosti, ozářen jediným bodovým reflektorem. Příjemný hlas vypravěče vám jej představí a bude vám průvodcem i rádcem během prvních minut v herním světě. Napoví vám, že s panáčkem můžete chodit za pomoci pravé analogové páčky. Jakmile se rozběhnete doprava, vyjde (papundeklové) slunce a ozáří (kýčovitě barevnou, papundeklovou) krajinu, kterou lemují fotky a cedulky se jmény tvůrců hry. Jak mezi nimi probíháte, různě se hýbají a přepínají, místy v závislosti na vašem doteku apod. Na konci dojdete do prázdného obrazového rámu, kamera najede blíž a zatímco stojíte v tomto rámu, vypravěč vám vysvětlí, že hlavním hrdinou jste vy. • Lidský rozměr Tvůrci vytvořená herní kampaň (singleplayerový příběh) je úžasně promyšlená a pestrá - cestujete po lokacích na glóbu Země, od pouští po ledové pustiny, od měst po zarostlé chrámy. Je doslova nacpaná fascinujícími překážkami, udělátky a nápady. Rozhodně si užijete vrchovatou porci zábavy, když se jí budete prokousávat sami. Docela jiný rozměr ale celý zážitek dostává, jakmile se do něj pustíte ve více lidech (hra podporuje až 8 lidí online). 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Osobně jsem lokální multiplayer testoval u konzole se čtyřmi ovladači, na kterých se střídali různí kolegové a přátelé. Do hry může vstoupit další hráč naprosto kdykoli, stačí připojit další ovladač a okamžitě se na obrazovce objeví nová postavička. Ať už jim to šlo nebo ne (promyšlený systém checkpointů a posun obrazovky s tím, kdo je nejblíže k cíli, zaručují hladkou hratelnost za všech okolností), ať už to byli bližší přátelé nebo lidé, se kterými jsem si jinak neměl zas tak moc co říct… jedno měly všechny tyto seance společné: absolutní zábavu a nadšený smích od začátku do konce, opravdu nonstop. Jelikož se obraz posunuje vždy s hráčem, který je nejblíže cíli, mohou hrát různě zkušení hráči spolu – ti šikovnější prostě „protáhnou“ vpřed ty méně zkušené. Funguje to přitom tak, že pokud někdo umře či vypadne z obrazu, narodí se hned u nejbližšího checkpointu, jichž je hodně. Aby to ale zase nebylo úplně primitivní, z každého checkpointu se může postavička narodit jen asi třikrát (pak je Game Over a návrat na začátek úrovně). Záleží jen na hráčích, jak moc si během hraní budou pomáhat nebo naopak dělat naschvály, ale některé z tajných předmětů ve hře jsou schovány tak, aby na ně dosáhly pouze dvě postavičky pečlivou spoluprací. Na druhou stranu se na konci každé úrovně vyhlásí hráč, který sesbíral nejvíce bodů (za sbírání předmětů nebo zdolávání překážek), takže hraní je nakonec vždy tak trochu míchanicí spolupráce a záškodnictví – s emocemi stejně pestrými, jako je výrazivo Sackboye. Body získáváte také za vyhrávání závodů, ničení nepřátel, poražení bossů atd. S editorem si pak můžete doslova vymyslet vlastní cíle a vlastní náplně úrovní. Viděl jsem třeba jednu, kde hráč sbíral ve správném pořadí noty, které podle toho hrály melodii, když se jich dotknul. Právě nekonečně otevřené možnosti herní náplně jsou jednou z nejlepších vlastností hry. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Smích bez přestávky Už samotný pohled na ty hadříkové panďuláky, jak se pinoží všemi těmi plamennými, struhadlovými a ledovými pastmi s tou pestrou škálou komických výrazů v obličejích je k popukání. Přidejte k tomu šílené kombinace kostýmů (třeba koní hlava na těle baletky) jednotlivých hráčů. A teď si představte situace, kdy třeba dva stihli naskočit do z kopce se ženoucího důlního vozíku, ale druzí dva se stihli jen zachytit jeho nárazníku, takže celou jízdu za ním vlají ve větru, zatímco se jim ti ve vozíku smějí. Nebo třeba dokonalou fyzikou ovládané prohýbání provazového mostu nad ohněm, které bylo v pohodě, dokud si tři hráči nestoupli na jedno místo – ups, najednou se most prohnul příliš a všichni uhořeli. Nebo zoufalý skok posledního ze čtveřice, kterého před pádem zachránilo, že se chytnul noh hráče, který už byl na druhé straně.
• Uživatelské rozhraní Graficky mi LBP připomíná přístroje Apple, obzvláště iPody. Po stisknutí tlačítka se symbolem čtverečku se někde na obrazovce (v závislosti na tom, kde stojíte a zda, případně kde, mají právě otevřená menu ostatní spoluhráči) rozbalí jednoduché grafické menu s pěti ikonkami. Při hře více hráčů si nespletete své panely díky tomu, že každý hráč má jinou barvu panelu a s jeho postavičkou tento panel pojí stejnobarevná nit. Uvnitř panelu pak můžete volit ze základní nabídky ikon pro editaci prostředí nebo vaší postavičky, nechybí tady ani užitečná ikona „zkusit znovu“, pomocí které se vrátíte k poslednímu checkpointu - když se třeba zasypete fyzikálně ovlivňovaným harampádím nebo spadnete někam, odkud se vám nedaří vylézt (v geniálně navržených úrovních oficiálního příběhu se to nicméně nestává často). 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky v galerii • Všestranné ovládání Skákání pomocí tlačítka X je analogové, tzn. silnější zmáčknutí znamená vyšší a delší skok, takže můžete své hopsání kalibrovat přesně podle potřeby, což je díky nepřebernému množství nástrah a fyzikálně generovaných pastí nezbytné. Tlačítkem R1 se chytáte věcí (skvělé je, že se takhle mohou chytat i maňásci navzájem, takže můžete např. táhnout spoluhráče pryč a nebo jej zachytit, když se mu nepovede přeskok propasti vaším směrem apod.). Úplně nejúžasnější je ale tlačítko se symbolem čtverečku a způsob, jakým se z něj aktivuje/používá editační menu pro postavy, předměty i prostředí. Editační nástroje při vytváření vlastních levelů se musejí vyzkoušet, aby člověk uvěřil jejich ovladatelnosti. Pomocí analogové páčky do stran otáčíte předmětem, nahoru a dolů jej zmenšujete nebo zvětšujete, kliknutím mu zrcadlově přehodíte strany. Měnění materiálu je ještě jednodušší, podobně jako nasazování různých speciálních předmětů a spojů. Zcela intuitivní je také editování vaší postavičky, od druhu látky (jsou to maňásci, pamatujete?) přes různé kostýmy až po doplňky typu klobouk, křídla, ocas nebo špičatější zoubky. Chytrý systém menu nabízí i uložení vyrobených předmětů nebo kostýmů mezi „oblíbené“, odkud je kdykoliv v budoucnu můžete snadno vyvolat. • Pokračování příště 
Více než kdy jindy mě mrzí, že nemohu na omezený prostor článku vypsat více příkladů z toho fantastického zážitku, který mi hra přinesla. Držím tedy palce kolegovi Agarweli Idirizovi, který bude v dalších částech recenze pokračovat (již z finální prodávané verze a také na běžné konzoli PS3). Koncem října vás detailně, podobně jako u Spore, seznámí se singleplayerovou kampaní, závodními úrovněmi, bossy, druhy překážek, fyzikálními vlastnostmi včetně hoření či trhání, editorem, online funkcemi atd. atd. Je potřeba vykřičet do světa, jak ohromná, zábavná a vtahující tahle malá-VELKÁ hra je!Stáhněte si: Videa, Trailery.... Související články: Dojmy z prezentace, Nejnápaditější hráčské levely, Novinky... |
| Martin Zavřel | |
| autorovi je 27 let, pracuje v Illusion Softworks, po uplynulých sedm let vedl konzolovou sekci Doupěte; nejraději má akční, RPG a hororové hry (plus cokoliv s dobrým příběhem); neobejde se bez kvalitní filmové a herní hudby, relaxuje při tenisu, cestování, plavání a na srazech brněnských Otaku |
