Galerie

Byl, nebyl jeden herní trh, a ten byl plný budovatelských strategií s nejrůznějším zaměřením. Tu a tam se v něm objevila nějaká originálnější hra, jindy docela obyčejná, ale řemeslně moc povedená. A někde mezi nimi se jednoho krásného dne zjevila i Fabledom.

Jak už název napovídá, v této budovatelské strategie si budete tvořit své vlastní pohádkové království a právě zasazení v říši pohádek je vesměs hlavním tahákem hry. Jinak je totiž docela obyčejná, nijak zvlášť vybočující, ale ani vyloženě tuctová.

Za devatero horami…

Začátek je vyloženě neoriginální – zelená louka, pár buclatých osadníků a jejich povoz plný zásob na několik měsíců, aby přežili do vybudování první funkční společnosti. Začnete stanovištěm pro dva stavitele, kteří se následně pustí do výstavby rodinných domků, první farmy s mrkvičkami, dýněmi, či hlávkami zelí.

zdroj: Grenaa Games

A to už se pouštíte do specializovanějších staveb, jako je hospoda zajišťující dobrou náladu nebo těžařský průmysl poskytující přísun dřeva a kamene. Či třeba vytvoříte celý výrobní řetěz, na jehož počátku je farma s obilím, uprostřed mlýn produkující mouku, následovaný pekárnou, která z ní udělá chleba, to vše zakončené skladištěm, kam si pro chléb dojde kdokoliv, kdo má zrovna hlad.

Dny, měsíce a roky se vám míhají před očima, s nimi i roční období, kdy je zejména potřeba zajistit dostatečné zásoby jídla a uhlí na zimu, aby vám nuzní vesničané nepomřeli. Jinak je vaší prioritou neustálé zvyšování počtu hlav, na které je navázané odemykání dalšího obsahu.

Noví občané přicházejí v pravidelných intervalech (stejně jako peníze vybrané na daních), ale pokud v danou chvíli nemáte připravené domečky s prázdnými postelemi, budete je muset odmítnout.

zdroj: Grenaa Games

…a devatero řekami

Nicméně Fabledom není povětšinou nijak trestající hrou a pro stres se u ní jde daleko. Nechcete své království rozšiřovat? Nemusíte, klidně si jen tak živořte na místě, zajistěte si pořádné zásoby, vydělejte balík a nováčky přijměte, až se na to budete cítit.

Později se navíc k vesničanům přidají i vyšší vrstvy společnosti s vlastními potřebami a možnostmi, ale hra není nikdy nijak složitá, potřeby nemusíte nijak zvlášť řešit a na mikromanagement prakticky nedojde. Vše se děje tak nějak automaticky, je to jednoduché, přímočaré a jde tu zkrátka v prvé řadě o pohádkovou atmosféru.

Pohled na vaši rozrůstající se vesničku přerůstající v město obehnané hradbami je zkrátka kouzelný. Moc mile mě překvapil třeba takový mechanismus zahrad, kdy nestavíte jen obyčejné domky, ale vybíráte jim i dvorek a jeho vzhled, ať už je to psí bouda, včelí úl, nebo jen šňůra na prádlo.

Galerie

Nebojsa, statečný kovář a ti další

Korunu tomu nasazuje hrdina, tedy mocný válečník, jehož může a nemusí doprovázet armáda. S ním budete prozkoumávat nejrůznější zákoutí v okolí – od rozpadlých ruin přes opuštěný hřbitov až po výšiny, do nichž se dostanete po zasazení fazole.

Často budete čelit nejrůznějším rozhodnutím, kdy se můžete zachovat přátelsky, nebo nepřátelsky a získat, či ztratit nějaké zdroje, případně takzvanou vznešenost, která se zase dá použít jako platidlo v případě, kdy zrovna máte hluboko do kapsy nebo sklady s požadovaným zbožím zejí prázdnotou.

Občas se objeví i nějaká ta pohádková postavička. Je potom na vás, zda Karkulce ukážete, kudy se dostane do domečku s vlkem a vyděláte na tom její košík jídla, nebo ji před vlkem varujete a budete zase o fous vznešenější.

zdroj: Grenaa Games

Některé z těchto bytostí dokonce zůstanou a musím říct, že obrovitý přátelský kyklop kráčející mými ulicemi mi prostě neustále kouzlil úsměv na tváři. Nakonec ani ten drak, který vaše království ohrožuje, nevypadá nijak hrozivě. Navíc stačí zacinkat zlatem a odletí pryč.

Spřátelíme si Arendelle!

Když už ale dojde na boj (třeba s kostlivci na hřbitově nebo v aréně), ani tehdy nejde o nic sofistikovaného – postavičky do sebe řežou hlava nehlava bez vašeho zásahu, přičemž vaši padlí vojáci jsou navždy ztracení, ale hrdina se znovuzrodí za příplatek.

A pak je tu ještě jedna vrstva nadstavby: Sousední království, kam můžete vysílat posly se vzkazy i dary, tedy v závislosti na tom, jestli si chcete daný národ spřátelit a odemknout tak možnost obchodování, nebo znepřátelit a řešit tak obranu svého města a dobývání. Pokud vztah vytáhnete na maximum, odemknou se vám i vyložené mise, jichž se účastní nejrůznější občané vašeho království a přináší z nich nejrůznější kořist.

zdroj: Grenaa Games

A protože jsme v pohádce, hrajete za prince nebo princeznu, kdy si na začátku zvolíte, zda pro sebe hledáte prince, či princeznu v rámci roztomilé romance s vládcem/vládkyní jednoho z ostatních království.

Tvůrci zároveň připravili bohaté možnosti úpravy obtížnosti a výzvy na míru s moc hezkým generátorem map a výběrem konkrétního území dle terénu a přírodního bohatství, takže znovu rozehraná hra nebude nikdy úplně stejná.

Pohádka na dloooouhé večery

K Fabledom mám vlastně jen jednu výraznější výtku, která se týká celkového tempa. Jsem z těch hráčů, kteří v budovatelských strategiích málokdy hrají na vyšší rychlost. Při vyšších než základních rychlostech mám strach, že o něco důležitého přijdu, nestihnu zareagovat včas a vždy si rád hru zapauzuji, rozdám rozkazy a naplánuji nové stavby, abych se pak díval, jak všechno hezky roste a funguje.

Galerie

Něco takového ale ve Fabledom není prakticky možné. Standardní rychlost hry je úmorná i na poměry zenového zážitku, takže jsem v tomto případě jel prakticky neustále na nejvyšší rychlost (a ještě to bylo málo) a v krizových chvílích místo pauzy sahal jen po standardním plynutí času.

Hra je ale i tak poměrně vleklá. I když ji necháte běžet na plné obrátky, než se dočkáte nové stavby či jen natěžení požadovaného množství kamene, pěkně si počkáte. Přestože třeba s hodinovým odstupem vidíte obrovský posun, který je radost sledovat a uvědomit si, jak se dříve prázdná louka zaplnila živoucím městem, je samotná hratelnost vlastně až příliš neinteraktivní.

Na nejvyšší rychlost jen zíráte na obrazovku, odškrtáváte dny do dalšího výběru daní, abyste si konečně mohli dovolit další stavbu, a pak zase jen koukali desítky sekund na zrychleně kmitající lidičky, než se stavba konečně postaví, vy kliknete na příjem nových občanů, ihned jim dáte práci v nové dílně a zase čekáte. Hraní upadá do rutiny a místy může po několika hodinách až nudit.

zdroj: Grenaa Games

Zazvonil zvonec

I přesto je ale Fabledom moc příjemná budovatelská strategie, která sice nedělá nic moc jinak ani novátorsky, ale její pohádkovost, přívětivost i přítomnost hrdiny a s ním spojeného průzkumu a interakce s jinými královstvími ji činí zábavnou.

A i když nemá vyloženě sofistikované, hluboké systémy a z valné většiny je automatizovaná, umí chytit a nepustit. Najdete mnoho lepších budovatelských strategií, ale pokud jste je už všechny hráli, Fabledom vás nezklame.