zdroj: tisková zpráva „Skoro dva týdny se nic neděje. Rydel a Cole si na pár dní vzali volno, jeli potěšit své nejbližší, já zůstal na základně. Stejně nemám za kým jet. Posledních pár dní se nechutně vleče. Všude takový nepříjemný klid. Tedy pro mne nepříjemný, jsem z něho vždycky nesvůj. Doktor se směje, že je to závislost na adrenalinu. A kdyby se to prý zhoršilo, obvolá nějaké teroristy, aby třeba unesli viceprezidenta, ať mám o svoji dávku smrtelného napětí postaráno. Myslím, že není třeba nikomu volat. Svět je i tak plný šílenců, co s sebou nosí kufřík s výbušninou a hledají vhodné místo k demolici. Ale teď to vypadá, že všichni zlí hoši si rovněž vzali volno a někde se opalují, hrají volleyball nebo možná ruskou ruletu (hmm... kéž by).“

„Pak to přišlo. Věděl jsem to ještě dřív, než mě generál povolal do velitelského centra. Taková předtucha. Nevím jak, ale dopředu poznám, že se pro mě chystá práce. Generál se mne zeptal, zda mám rád pyramidy. Pokud ano, pak prý ušetřím za letenku, neboť dneska mi výlet hradí vláda. Rozkaz je jasný. Teroristická skupina, která si říká 'Ozbrojená lidová fronta' zadržuje skupinu turistů někde u Cheopsovy pyramidy a žádají za ně výkupné do 48 hodin. Tahle 'fronta' není zrovna na vysokém stupni žebříčku teroristů a tak si i takovýmto způsobem vydělávají, aby mohli se zbraní v ruce a dynamitem u pasu protestovat proti zasahování NATO do situace na Blízkém východě.

Egyptské vládě se platit moc nechce a taky není jisté, zda by teroristé nechali rukojmí naživu. Při posledním podobném incident v Luxoru zahynulo 58 turistů. Úkol je jednoduchý, vyčistit oblast od teroristické nákazy a zachránit všechny rukojmí. A ještě jsem na to sám. Konečně, tak mi to vyhovuje nejvíc. Zalehnout za vršek na kopci a s mojí oblíbenou PSG-1 potichu likvidovat nepřátele. Nemá sice tak daleký dostřel, ale tichá je jako když hodíš kamenem. Hluk já prostě nemám rád. To Rydel je jak zemětřesení. Obvykle vletí do akce s kulometem a nepustí spoušť, dokud je ještě nějaký gauner naživu. Párkrát jsem tohle držel v ruce... děsně to hází. Rydel to drží pomalu v jedné ruce... no taky je skoro dvakrát těžší než já. Každý jsme jiný.“

zdroj: tisková zpráva Takto možná uvažuje jeden člen z týmu Delta Force a díky firmě NovaLogic se jím můžete stát i vy. Již po třetí totiž přichází s tímto akčním simulátorem, tentokrát nesoucí podtitul Land Warrior. Tvůrci hry se inspirovali skutečným týmem amerických speciálních jednotek Delta Force, který, tak jako ve hře, je nasazován na zvláště nebezpečné a delikátní operace. Land Warriror je pak program pro „vývoj“ hi-tech vojáků. Ti jsou vybavováni všemožnými elektronickými pomůckami, jako např. noční vidění, jednotka satelitní navigace, laserový zaměřovač k označení cíle pro útok ze vzduchu či přenosný počítač zabudovaný ve vojákově helmě.

„Akce se zdařila, ale z Egypta se ještě nevracím. Dorazil Rydel. Několik teroristů se vzdalo a tak jsme se dozvěděli, že 'Ozbrojená lidová fronta' má na západ od města Hulwan dočasnou základnu a nedaleko také sklad zbraní. Vypadá to, že 'frontě' zvoní hrana.“

• Nová generace VoxelSpace
Hra je postavena na vlastním enginu NovaLogicu - VoxelSpace, jenž je založen na voxelové technologii. Předchozí verze, použitá v prvním dílu, měla několik nedostatků, především velkou náročnost na výpočetní výkon. Ten závisel jen na výkonu procesoru, takže na tehdejších průměrných strojích hra značně trhala. Ve druhé verzi Delta Force přenesli autoři trochu výpočetního výkonu na 3D akcelerátory, které procesoru vypomáhaly s vykreslováním vzdálených objektů, stromů, budov či vozidel. Nadále však byla scéna značně kostkovaná a ani rychlost hry se na běžných strojích příliš nezvedla, což mnoho recenzentů i hráčů značně kritizovalo.

V poslední verzi tohoto systému se vývojáři chlubí tím, že je založen na stejném enginu, který se používá při trénování vojáků v programu Land Warrior. Je jakýmsi hybridem mezi polygony a voxely, čímž tvůrci dosáhli mnohem přitažlivějších scén a i ucházející rychlosti při vyšším rozlišení (alespoň na mém zánovním Celeronu na 540 MHz a TNT2 M64 při rozlišení 1024×768/16bit to je ještě celkem dobře hratelné). Takový výbuch granátu je nyní skutečně povedený, na druhou stranu někomu bude možná chybět vysoká tráva, kterou se musel prodírat v DF2. Avšak nám, kterým taková tráva bránila v zaměřovači pušky, se po ní zase tolik nestýská, byť měla v sobě realističtější nádech, než nynější holé povrchy.

• Povedený motion-capturing
zdroj: tisková zpráva Teď mohou k realističnosti přidat například kroužící supi nad Mexickou pouští, které lze dokonce i sestřelit, nebo vystříknutí vody, když hladinou pronikají letící kulky. Přesto mohou scény hráči připadat poněkud stroze a to především v interiérech, které jsou víceméně pusté, jako před vymalováním. Oč menší pozornost tvůrci věnovali detailům scén, o to více věrohodnosti dodali do pohybů postav. Ty jsme si mohli vychutnat už v předchozích dílech. Nepřátelé rozpohybovaní metodou motion-capture za asistence těch nejpovolanějších, specialistů z jednotky Delta Force, se velmi přesvědčivě skládají pod vašimi zásahy. Občas se chytí za místo zásahu, kulhají po zásahu do nohy chvilku předtím, než bleskurychle vykrvácí a umírají, někdy udělají efektní přemet, jindy se ještě chvíli v křeči plazí po zemi. To vše za smrtelného chroptění a klení.

Co se týče zvuků, vychází hra vstříc i těm nešťastníkům, kterým se rozbila zvukovka. Neplačte, tady zase o tolik zvukových zážitků nepřijdete. Prostředí je víceméně tiché, občas nad hlavou vojáka zapěje ptáček, nebo zakleje nepřítel. Ale když nad tím tak uvažuji, možná to tak má být. V takovém Unreal Tournament mě dynamická hudba pomáhá dostat se do varu, tady by při soustředěném postupu krajinou působila rušivě. Navíc by přehlušila hlasy, kterými nic netušící zločinci prozrazují svoji polohu, případně směr, odkud na mě střílí. Ale dost bylo slov v obecné rovině a vzhůru do akce!

• Výběr postavy
Hned při prvních krocích po spuštění překvapí hra jednou novinkou - je to výběr postavy. Nyní to není jen bezejmenný voják, ale konkrétní postava, s konkrétním jménem a konkrétními vlastnostmi. Na výběr se nabízí pět různých charakterů, tři muži a dvě ženy. U každého z nich se dozvíme stáří, výšku, váhu a hlavně jakou má postava specializaci. Nakonec je připojen krátký životní příběh. Podle výběru charakteru hra nabízí před každou misí jinou doporučenou sadu zbraní, kterou ale lze jednoduše změnit. Také výběr postavy není definitivní po celou hru. Na každou misi si lze vybrat jinou postavu. Podívejme se na ně podrobněji:

zdroj: tisková zpráva Daniel Lonetree „Longbow“ je vynikající ostřelovač. Jediný jeho zásah nepřítele z pušky je téměř vždy smrtelný.

Rydel Wilson „Pitbull“ - hora svalů, specialista na těžké automatické zbraně. Rovněž vydrží víc zásahů, než ostatní.

Cole Harris „Gas Can“ má až chorobnou oblibu ve všemožné výbušniny, expert na demolice.

zdroj: tisková zpráva Jenn Tanaka „Snakebite“ je velmi rychlá a hbitá, vynikající pro boj z blízka.

Erica Swift „Mako“ se výborně hodí pro operace pod vodou. Je výborná plavkyně.

Při samotném boji se pak rozdíly v postavách projeví například tak, že použije-li Longbow těžký kulomet, bude zásah nepřítele mnohem obtížnější, neboť kulomet značně hází. Ovšem v rukou Pitbulla se muška téměř nehne. Naopak Pitbull jen těžko udrží klidnější ruku při práci s puškou, kde Longbow jako by měl v tu chvíli ruce z kamene.

Nápad vyčlenit takto jednotlivé charaktery je celkem zajímavý, především s možností je operativně měnit. Avšak dopředu není zřejmé, jaké konkrétní kroky bude v misi třeba podniknout a ani hra nijak nenabízí doporučenou postavu. Proto je třeba misi načít a případně ji předčasně ukončit a změnit hrdinu, nebo to prostě nějak projít. Je nutné ovšem podotknout, že samotné mise až tolik vyhraněné nejsou, jak by odpovídalo možnosti výběru charakteru postavy, takže je lze určitě úspěšně dokončit s každou postavou. Asi nejlepší volbou bude Longbow, neboť z velké části jsou akce vedeny v exteriérech a ty jsou přímo stvořené pro boj na dálku. Stačí si vybrat vhodné místo na kopci mezi smrčky, zalehnout a už jen mačkat kohoutek.

• Save naštěstí nechybí
Takže voják byl stvořen a odteď ho velitelství bude prohánět skoro po celém světě. Čeká jej celkem 30 misí, jedna tréninková (pro ty, kteří vidí Delta Force poprvé), 10 nezávislých operací pod hlavičkou "Quick missions" a 19 misí v kampani, kde se vyvíjí určitý příběh. Jakmile hrdina dokončí misi v kampani, ta se přidá do sekce "Quick missions", takže si ji lze kdykoliv zahrát znova. A hned teď prozradím další novinku. V průběhu mise lze hru kdykoliv uložit. K tomu jsou určeny tři save pozice pro každou misi, během akce libovolně přepisovatelné. Tady si asi znechuceně odplivnou zastánci hracího stylu "speedy", ale my ostatní tuto možnost vítáme. Nic nevyvede z míry jako skoro ukončená těžká mise, kde poslední zoufalec ukrytý za kopcem střelí hrdinovi kulku do zátylku. Pak následuje hráčovo poměrně hlasité komentování nenadálé situace za použití barvitých expresivních výrazů. Rovněž to umožní uložit rozdělanou misi a vrátit se na dané místo později.

• Zbraně a vybavení
zdroj: tisková zpráva Mise je vybrána, rozkazy jsou jasné. Teď je na hráči, zda použije doporučenou sadu zbraní, nebo si vybere dle svého uvážení. A hle, další novinky. Prvně přibyly dvě pozice v inventáři. Nyní voják s sebou může mít primární zbraň (puška, těžký kulomet apod.), sekundární zbraň (lehké automatické zbraně), příruční zbraň (pistole), další místo zabírají granáty, dále si lze vybrat mezi výbušninami, směrovými minami nebo protitankovovými střelami a poslední volba nabízí potápěčskou výzbroj, neprůstřelnou vestu nebo munici navíc. Druhý rozdíl oproti předchozím verzím je mnohem bohatší arzenál. Přibylo především v sekci primárních zbraní, 13 druhů. Uveďme například ostřelovací pušku Heckler & Koch PSG-1 s vestavěným tlumičem a podzvukovou municí, samopal AK-47, ruční granátomet MM1, automatická brokovnice Pancor Jackhammer, či zajímavý OICW (objective individual combat weapon), zbraň z programu Land Warrior používající 5.56mm náboje a 20mm extravýbušné granáty.

Navíc má voják u sebe standardně nůž, noční vidění, dalekohled a laserový zaměřovač pro útok ze vzduchu. Další novinka je taková třešnička na dortíku. Optické zaměřovače u všech zbraní jimi vybavenými lze korigovat na vzdálenost cíle od 0 do 1000 m po 100m krocích. Je to spíš milá drobnost, ale potěší. Zbraně jsou vybrány, ale ne vždy to znamená, že výběr je definitivní. Občas lze při akci narazit na takovou otevřenou skříň s visícími zbraněmi a zde je možné si svůj arzenál obměnit nebo třeba jen doplnit munici. Navíc jsou plně použitelné i kulomety a granátomety, umístěné v kulometných hnízdech či na střechách, mají však hodně omezený úhel v horizontální rovině.

• Náplň misí
Nyní přichází čas zvolené zbraně také využít. Cesta v misi je předem daná a na hráči zůstává "pouze" jí projít a splnit dané úkoly. Jde především o likvidaci nepřátel, demolice muničních skladů nebo třeba heroinové výrobny. Obvykle je hrdina na celou akci sám, někdy je zajišťován některým z kolegů, párkrát mu z horkého kotle pomáhá kulometčík z vrtulníku. Nelze však ostatní nijak ovlivnit, každý jedná sám za sebe, což obvykle dopadá tak, že voják nakonec zůstává v poli opět sám. Snad jedinou kooperací je možnost vyžádat si letecký útok k demolici větších objektů, když dojdou vlastní bomby. Ale ne vždy je podpora letectva povolena.

• Umělá inteligence?
zdroj: tisková zpráva Během bojové akce se stane, že voják narazí na nepřátele. Tedy, stává se to celkem běžně :) Inteligence nepřátel není nijak pronikavá a ani při těžší obtížnosti se jejich inteligenční quocient příliš nezvýší. Pokud uslyší výstře,l otáčí se do jeho směru, někteří zakleknou či zalehnou, někteří se rozeběhnou proti narušiteli. Ovšem v drtivé většině jdou přímo do rány, nestane se, že by se snažili vojáka třeba obklíčit, nebo se schovávali za přirozené překážky. Jejich reakční doba také není nijak blesková, tedy alespoň na vyšší obtížnosti bych to předpokládal o přesnosti střelby nemluvě. Tady bych mohl do protikladu postavit hru Rainbow Six, kde chvilička zaváhání znamená velmi často vojákovu smrt. Co je myslím nové oproti předchozím dílům je vybavenost nepřátel. Kromě častého AK-47 používají i těžké kulomety, brokovnice, raketomety nebo hází granáty. Velmi málo však využívají k boji vrtulníky, v DF1 jich bylo určitě více.

Z předchozích verzí hry se rovněž zachoval jeden jev. Když voják zpanikaří, začne pobíhat sem a tam a pokud narazí do zdi, běží na místě, hlavou patrně zaklíněn do proraženého otvoru ve zdi. Také vzhled banditů je celkem unifikovaný. Stejné obličeje, či kukly přes hlavu, mundůr závislý na okolním prostředí, zelený na trávě, žlutý na písku, bílý na sněhu. Často se pak opakují stejné věty, které nepřátelé do tichého okolí vykřikují, jsou nápadně podobné ruštině. I když přísahal bych, že jsem dvakrát zaslechl výkřik: "Potřebuji pomoc!". Ale možná to už bylo únavou po celodenním hraní :)

• Holé kopce
Co se týče samotných misí, jsou situovány na různorodá místa. Proběhnete se po horkém písku okolo Cheopsovy pyramidy za přísného pohledu Sfingy, podobné pyramidální stavby poznáte v Mexiku, vyrazíte si na člunu k ropné plošině, proběhnete se okolo krásných pagod v Japonsku. Jednou vás bude pálit do obličeje Slunce, jindy vám přimrznou prsty ke zbrani. Akce budou probíhat jak za denního svitu, tak za jasné měsíční noci. Terorista nikdy nespí! Jak je zřejmé, lokace jsou velmi různorodé, bohužel už ne tak samotné úkoly. Tady by více fantazie neuškodilo. Například jsem čekal i nějakou pěknou akci pod vodní hladinou, když už je tu možnost vybavit se potápěčským náčiním včetně dvou speciálních zbraní. Bohužel se tak nestalo. Snad v nějakém data-disku, případně že bych si takovou lokaci sám vytvořil v dodávaném editoru misí.

zdroj: tisková zpráva Jinak exteriéry jsou ucházející, byť trochu jednoduché. Holé kopce, sem tam stromeček, asi jako Jizerské hory. Povrch tvoří obvykle zelená, žlutá nebo bílá barva, žádné kameny, padlé kmeny stromů apod. Otázkou je, zda dokonalá krajina u takového typu hry bude nějak zvlášť důležitá. Já bych větší důraz kladl na plynulost hry a s tou jsem spokojen. Ale jak jsem řekl, trochu více členitosti by neuškodilo. V přírodním terénu se skoro není kde schovat tak, aby při pohledu z větší vzdálenosti voják splynul s okolím. Toho bych si cenil hlavně při multiplayerové hře.

• Multiplayerové módy
Tím jsem nakousl druhou část hry. Totiž tu, kde hráč již není jediným člověkem ovládajícím postavu ve hře, ale najednou tu pobíhá plno jiných vojáků a ty ovládají jiní lidé z jiných počítačů. Říká se tomu multiplayer :) Hra nabízí možnost internetového boje na bojištích NovaWorld, nebo se lze utkat s přáteli i nepřáteli na lokální síti, kdy po nažhavených drátech sviští, pro mě trochu nepochopitelně, protokol IPX/SPX (…kam jsem jenom dal to instalační CD Windows?). Každý hráč si vybere jednoho z výše uvedených charakterů a přiřadí mu i konkrétní tvář z nabídky, jakou známe z předchozích dílů DF. Pak si nastaví sadu zbraní s jakou chce vstoupit do boje. Pokud ve hře zjistí, že volil špatné zbraně, nic se neděje. Lze je na daných místech vyměnit. Bohužel tato místa jsou stranou ohnisek bojů, což může poněkud zdržovat. Potom si hráč zvolí jeden těchto devíti módů:

Cooperative - zde je k dispozici vybraných 24 misí ze singleplayerové verze

Deathmatch a Team Deathmatch - snad netřeba popisovat, klasické všichni proti všem resp. červení proti modrým a třeba i proti žlutým a fialovým; 6 lokací

King of the Hill a Team King of the Hill - také známý typ multiplayeru, kde se jednotlivci, či týmy snaží co nejdéle obsadit určité území; 5 resp. 6 lokací

Capture the Flag - tady vedou dva týmy vojáků boj a vlajky, kdy je v terénu umístěno několik červených a modrých vlajek. Ty si vojáci navzájem kradou a utíkají s nimi na dané místo, kde pak získávají body; 6 lokací

Search and Destroy - opět pro dva týmy, kdy každý tým má za úkol zničit nepřítelovy vybrané objekty, jež jsou označeny jeho vlaječkou; 4 lokace

Attack and Defend - podobně jako v předchozí části jde o demolici vybraných objektů nepřítele, avšak zde objekty patří jen jedné straně, která je brání před útočící druhou stranou; 4 lokace

Team Flagball - obdoba Capture the Flag s tím rozdílem, že týmy vedou boj o jednu zelenou vlajku; 4 lokace

zdroj: tisková zpráva Kromě kooperativního módu, kde jsou použity některé mise ze singleplayeru, jsou u ostatních módů k dispozici další nové lokace, odpovídající danému zaměření. Obecně lze říci, že hraní v multiplayeru může být celkem zábavné, ale dle mého názoru není příliš vhodné pro malý počet hráčů. Mapy jsou celkem rozsáhlé a při malé skupině hráčů si každý vystřelí tak jednou za pět minut. Většinu času stráví při běhu na místa bojů, protože je-li hráč zabit, objeví se stranou epicentra bojiště.

• Klady a zápory
Tvůrci Delta Force rozhodně nelenili a jejich práce je vidět především v uhlazenějším vzhledu hry. Už to není takové hledání čtverečků na horizontu, kdy do poslední chvíle nebylo jasné, zda to je jen flek na zemi, nebo nepřítel. Kladně hodnotím více místa v inventáři vojáka a široký výběr reálných zbraní, byť většina z nich bude tvořit jen prostě tu možnost výběru. Obvykle si hráč vystačí se třemi typy primárních zbraní. Chválím i vyhraněné osobnosti a jejich vlastnosti, které však bohužel během daných misí neměly větší příležitost k uplatnění toho, co umí nejlépe. Modrý puntík dávám i za ty maličkosti, jako je korekce zaměřovače na vzdálenost, nebo třeba jen to, že se voják na chviličku zastaví, když mění polohu třeba z běhu do podřepu. Potěšila mne různorodost prostředí. Trochu zklamání přinesl nízký počet misí. Hru jsem přibližně za den a půl dohrál (psaní této recenze mi vzalo víc času). Ostatní nedostatky již není třeba opakovat, ještě by se zdálo, že se mi hra nelíbila.