zavřít

Brothers in Arms Hell Highway - exkluzivní recenze

Vychází na platformách: Windows, PS3, X360

Verdikt: Povedená střílečka, ale nesmíte od ní očekávat moc překvapení či novinek. Pokud vám postačí pár rozpadávajících se dřevěných plotů a mírně vylepšený vzhled, asi budete s nejnovějším dílem od Gearboxu spokojeni. Osobně bych hře nejvíce vytknul určitý stereotyp, který se po několika levelech dostaví. Přesto vás tato technicky kvalitní střílečka stále dokáže zaujmout a díky svým taktickým prvkům dostatečně vybočuje z řady obdobných her.

Hodnocení redakce 7/10

Jak hodnotíme

- Recenze autor: Redakce Games.cz Komentáře: 0

Největší výsadková operace v dějinách a poslední velké vítězství Němců na západní frontě. Do operace Market Garden vás volají „Bratři ve zbrani“. Nenechte je čekat!

Autor: Ivan Kratochvíl
Publikováno: 19.září 2008
První česká recenze této hry zdroj: Archiv Verze: review/anglická/X360
Doba recenzování: 8 dnů

zdroj: Archiv
Druhou světovou válku zpracovává bezpočet her nejrůznějších žánrů a kvalit. Ale když se řekne střílečka s příběhem, automaticky se každému hráči vybaví tři série, které se neustále přetahují o žezlo pomyslného krále historických válečných akcí – Call of Duty, Medal of Honor a Brothers in Arms. My se dnes podíváme na třetí díl nejtaktičtější série ze tří zmiňovaných a tím je Brothers in Arms: Hell’s Highway (dále jen BIA:HH).

Zpátky do minulosti
Nový počin vývojářského studia Gearbox vás znovu postaví do role seržanta Matta Bakera a to v poměrně zajímavém, retrospektivně podaném příběhu. Po několika vzpomínkách na předchozí události se ocitnete v Holandsku roku 1944, kde se účastníte operace Market Garden (viz tabulka níže). Zprvu vám nebude jasné, co se přesně děje, ale když se děj událostí náhle posune o tři dny dozadu, začnou se vynořovat chybějící střípky informací. Právě nejasný závěr první výukové mise mě docela držel v napětí, protože jsem byl zvědav, co se vlastně stalo. U stříleček nebývá moc často zvykem, že mají nějaký zajímavý děj a přestože se ani tady nedá mluvit o dramatu z pera Dana Browna nebo Toma Clancyho, je výsledný dojem poměrně příznivý.

zdroj: Archiv zdroj: Archiv zdroj: Archiv
oficiální obrázky

Vztahy mezi jednotlivými vojáky, jejich emoce nebo smutné osudy mnoha postav působí autenticky a to obvykle u her tohoto typu neočekávám. Očividně se tvůrci inspirovali skutečnými osudy účastníků této operace, jak to ostatně sami několikrát potvrdili. Snad jen určité duchařské momentky asi spíš patří do Silent Hillu nebo do hlavy Maxe Payna, ale budiž. Třeba se vám budou líbit.

TROCHA HISTORIE
V Brothers in Arms: Hell’s Highway se v celkem deseti kapitolách zúčastníte neslavně proslulé operace Market Garden. Duchovní otec této akce, britský polní maršál Bernard Montgomery, nezamýšlel útokem na holandské mosty v září 1944 nic menšího než urychlení konce války a zvrácení negativního poměru politických sil rýsující se pro britské impérium v Evropě. Naneštěstí, i přes mnohá varování, dosáhl pravého opaku.

Útok začal 17. září úspěšným obsazením mostů u Eidhovenu a Nijmegenu americkými výsadkovými divizemi, ale snaha zajistit vzdálenější mosty přes Rýn u Arnhemu již tak zdařilá nebyla. Britští parašutisté při postupu k mostům narazili na zbytky pancéřových divizí SS, které se zotavovaly po drtivé porážce v Normandii a současně se připravovaly na odražení vzdušného výsadku Spojenců. To byl počátek katastrofy, která stála život několika tisíc parašutistů a více než třiceti tisíc holandských civilistů. Příčin neúspěchu operace bylo několik. Spojenecké velení s její přípravou dlouho otálelo a zásadním způsobem podcenilo síly německého pancéřového sboru SS. Výsadkáři u Arnhemu byli také vysazeni příliš daleko od hlavních cílů, čímž ztratili drahocenný čas a moment překvapení. A v neposlední řadě sehrálo svou roli nepříznivé počasí, kvůli němuž nemohli spojenci využít své převahy ve vzduchu…


 Válečná taktika
Základní bojová taktika zůstává oproti minulým dílům beze změny a spočívá v obcházení „zakempovaných“ nepřátel. Je to poněkud účelové řešení a často naivní, ale plní svůj účel, pokud už máte plné zuby „Rambo“ akcí. Drobnou, postřehnutelnou novinkou v třetím dílu BiA je možnost zastřelit obsluhu kulometů, což dříve nebylo dost dobře možné, ale je to jen malá náplast, pokud vás tento způsob boje moc nebaví. Já mám tento styl poměrně v oblibě, čili jsem si hru prošel s chutí, ale na několik etap. Jedním dechem bych to nedal, natolik mě hra udržet nedokázala.

zdroj: Archiv zdroj: Archiv zdroj: Archiv

Líbilo se mi vylepšení krycího módu, kde se můžete přilepit k přepážce jako v Rainbow Six Vegas a přenést se z vlastních očí do pohledu třetí osoby. Občas se však stává, že při míření nevidíte vůbec nic, protože vaše vlastní hlava vyplní celou obrazovku. Potom musíte různě laborovat a zkoušet se posunout, abyste mohli zamířit. Střelba z dobrého krytu je klíčem k úspěchu, protože i na nejsnazší obtížnost stačí schytat pár zásahů a poroučíte se k zemi.

Na bojišti se nepohybujete osamoceně, ale máte k ruce obvykle dva různé týmy. Tyto týmy jsou složeny z různých jednotek podle konkrétní mise, takže někdy máte k dispozici jen střelecké družstvo doplněné protitankovým, jindy vydáváte rozkazy dokonce skupině tanků. Týmům velíte klasické povely typu „Následuj mě!“, „Přesuň se na určené místo!“ nebo „Zaútoč na vybraný cíl!“. Přiznám se, že v tomto směru mi ovládání příliš nesedlo, ale s trochou snahy se dá natlouct do hlavy. Správné využívání týmů je ve hře poměrně důležité, i když jejich umělá inteligence často předvádí psí kusy.

 Pozor na Jaspera!
Někdy se nestačím divit, kde berou tvůrci tolik odvahy, když se chlubí umělou inteligencí a propagují ji téměř jako něco zázračného, ale vždy je potřeba vidět věci s odstupem, s určitou rezervou. Vojáci nebojují špatně, mnohdy dokáží překvapit nečekaně úspěšnou reakcí a mé určité rozčarování vychází spíše z přehnaného marketingu než z vlastních nedostatků hry.

zdroj: Archiv zdroj: Archiv zdroj: Archiv

Kupříkladu týmové AI výborně obsazuje dostupné kryty a to i bez toho, aniž byste jim vydávali rozkaz. Stejně tak nepřátelské AI dokáže svižně reagovat na nebezpečí, jakmile jim vpadnete do boku. Celkem dobře působí i přestřelky zpoza krytu, ale typické ikony nad hlavami nepřátel zbytečně prozrazují jejich přítomnost na daném místě. Ani po letech jsem si na tento systém nezvyknul, ale současně jej nepovažuji za kategorický problém, který by kazil hratelnost. Škoda jen, že tyto přestřelky jsou opět udělány způsobem, kde jediný, kdo má ostré střelivo, je nepřítel a hráč. Vaši parťáci mají devět z deseti nábojů slepých.

Umělá inteligence notně pokulhává v interiéru. Nepřátelé nejsou schopni vás pronásledovat, takže dochází k absurdním situacím, kdy jim vpadnete do zad, oni se na vás otočí, vy ustoupíte o kus zpátky a jste v naprostém bezpečí. Vstoupíte-li do místnosti znovu, opět načapáte vojáky Wehrmachtu u předchozí činnosti, jako by se nechumelilo. Vůbec jim nevadí, že kousek od nich se promenáduje americký výsadkář.

Na co si pak musíte dát největší pozor, je týmový chlápek s bazukou jménem Jasper. Zcela zásadní je pozice, na kterou ho postavíte a rozhodně nedoporučuji bojovat ze zákrytu před ním. S největší pravděpodobností se totiž trefí častěji do vás než do určeného cíle a několikrát jsem tak s jeho pomocí vyčaroval doslova tragikomické situace. Mohu to přičítat nevyladěnosti novinářské review-verze, ale příliš bych na to nespoléhal.

 Drobná vylepšení
Přinejmenším jedna věc je zajímavá, i když v praxi málo využitá. Tou novinkou je možnost přenášet těžký kulomet a vytvořit pevnou palebnou pozici na jiném místě. Na něco podobného si nevzpomínám u žádné jiné hry, pokud neberu v potaz třeba Halo 3 nebo Battlefield: Bad Company, kde se však jednalo spíše o vybudování nového palebného postavení.

zdroj: Archiv zdroj: Archiv zdroj: Archiv

Velmi dobře, a občas i hodně brutálně, působí zpomalené záběry, když se vám podaří efektně zlikvidovat nepřítele. Příjemně to oživí hru a vytrhne vás to z nastupujícího stereotypu. Pak jsou tu ještě nějaké drobnosti s hledáním speciálních míst, za která získáváte achievement body, ale já nejsem zrovna příznivec běhání po lokaci a hledání ukrytých blbinek. Je to jen umělé prodlužování hry, které spíše kazí celkový dojem. Ale jak se říká „Proti gustu žádný dišputát“…

Standardně velmi kvalitní je míření a překvapilo mě, a současně naštvalo, házení granátů. Je velmi jednoduché zamířit a hodit granát na určené místo, ale naneštěstí se záměrný bod s chutí lepí ke krycím objektům - když chcete překážku přehodit, je to taková vyšší dívčí s výsledkem nejistým. Dobrým zpestřením hry jsou tankové vložky, kde v roli britského velitele rozstřílíte několik německých pozic anebo pasáž se sniperkou, v níž pomáháte uniknout do bezpečí malému chlapci. Kvůli nucenému způsobu boje (obcházení pozic protivníka) však odstřelovačskou pušku na jiných místech nenajdete.

 Přechod na nový engine
Hra používá Unreal Engine 3.0 se všemi jeho přednostmi i neduhy. Mezi kladné věci patří stylová grafika, kterou však již řadím mezi očekávaný standard. Ničím zvláštním nešokuje, naopak se mnohdy nebudete stačit divit, jak ještě dnes lze odfláknout některé věci v nejbližším okolí. Přesto však třeba mise v bouřce působí nadmíru skvěle a potvrzuje tak sílu tohoto enginu zejména na nejrůznější vodní efekty. Když vidíte, jak kapky vody šplíchají do kamery nebo se lesknou promáčené uniformy vojáků, nestačíte se divit. Velmi dobře vypadají obličeje postav i při nejbližším detailu a ve spojení se stékajícími kapkami po tvářích unavených hrdinů budete lapat po dechu. Obecně lze konstatovat, že dojem z grafiky je velmi dobrý.

Mezi technologické nectnosti enginu patří už klasicky problém s pomalejším načítáním LOD modelů, ale to se dá ještě odpustit. Méně však už budete tolerovat strašlivým způsobem odfláknuté stromy v pozadí, které stojí mimo hlavní koridor. Když se na ně zadíváte, vypadají opravdu směšně zastarale, v některých případech vůbec nezapadají do zbytku grafiky kvůli extremně nízkému rozlišení použitých textur.

zdroj: Archiv zdroj: Archiv zdroj: Archiv

Asi nejvíce očekávání bylo spjato s novou fyzikou a destrukcemi objektů. Tady se trailerové vize podařilo naplnit jen z malé části a pokud čekáte bortící se zdi, pak na ně rychle zapomeňte. Nějaký ten dřevěný plot, pytlový bunkr nebo sem tam někde nějaké to sklo ano, ale se zbytkem nepohnete, ani kdybyste se na hlavu stavěli. Přesto možnost rozbití krytu dodává hře nový taktický rozměr, ale obávám se, že je to výrazně méně, než v co jsme všichni doufali.

 Sliby chyby
Před několika týdny jsem udělal tu chybu, že jsem si přečetl příliš nadšená preview a takřka jsem získal dojem, že dostaneme malou revoluci v žánru FPS ze druhé světové války. Když jsem se k těmto článkům po dohrání vrátil, neubránil jsem se několikrát smíchu, protože skutečnost je daleko střízlivější. Žádné velké překvapení ani revoluce se nekonají a svůj prvotní stav bych popsal dokonce jako zklamání. BIA:HH je prostě malou evolucí předchozích dílů a tím to hasne, lidově řečeno. Do jaké míry zaregistrujete všechny ty slíbené věci, záleží na tom, jak moc podléháte reklamní masáži. To ovšem neznamená, že by se hra nepovedla…

Tvůrci se už v tutorialu několikrát pochlubí nejrůznějšími věcmi, ale čím déle hru hrajete, tím více přicházíte na to, že se jednalo spíše jen o vlastní reklamu s nepatrným kvalitativním dopadem na hru samotnou. Kupříkladu propagovaná rozlehlá prostranství a intenzivní bitvy bych demystifikoval na obvyklé přestřelky v uzavřených koridorech o počtu nějakých deseti, patnácti vojáků dohromady. Když se podíváte na hezky ztvárněnou mapu lokace, vidíte sice nečekaně velkou plochu, ale ve skutečnosti je to jen různě zakroucený tunel, který se prakticky nedá opustit. Navíc je každá taková mapa rozdělena na úseky, po kterých je hra přerušena filmem. Do další části pak vstupujete jediným možným průchodem, který se za vámi uzavře. K tomu asi není víc co dodat. Není to kritika hry, jen konstatování, že přirovnávat se byť jen symbolicky k Flashpointu, to je hodně velká fantazie.

zdroj: Archiv zdroj: Archiv zdroj: Archiv
další obrázky z této hry si prohlédněte v galerii

 Suma sumárum
Jakkoliv první díl „Bratrů ve zbrani“ přinesl svěží vánek na pole stříleček ze druhé světové války, jeho pokračovatelé už trochu strnule přešlapují na místě. Hra disponuje pěknou grafikou, dobrou atmosférou a svéráznou taktikou, které se náročnější hráč pousměje – o tom, že však dokáže pobavit, určitě není nejmenších pochyb. Svou roli tu může sehrát i multiplayer, který ale bude jen těžko konkurovat zavedenějším projektům.

zdroj: Archiv Ve výsledku lze konstatovat, že hra je nadprůměrně kvalitní, jen už tolik nenadchne jako před lety. Já jsem se opravdu dobře bavil, ale čas od času jsem hru raději vypnul, abych získal větší chuť do dalších bojů. Tvůrci se stereotyp snaží rozbíjet vložením několika odlišných akčních sekvencí typu jízda v tanku nebo palebné krytí jiné postavy, ale mně to nepřišlo dostatečné. Jestliže jste si však předchozí díly oblíbili, klidně dejte šanci i tomu poslednímu. Rozhodně nebudete zklamáni.

Stáhněte si: Trailery, Videa...

Související články: Dojmy, Novinky, Brothers in Arms Earned in Blood recenze, Brothers in Arms 1 recenze

Ivan Kratochvíl
autorovi je 32 let a pracuje jako designér v 2K Czech; psaní bere jako hobby; preferuje akční hry a automobilové závody, ještě větší přednost však dává autům opravdovým




 
 
Ivan Kratochvíl

Novinky na CZC.CZ

Poslední komentáře

celkem 0

Český herní web, který se soustředí na hry pro PC, PlayStation 4, Xbox One, Xbox 360, PlayStation 3, Nintendo Siwtch, 3DS, DS, PS Vita, Android a iOS. Pro všechny platformy nabízíme recenze, preview, videorecenze i pravidelné novinky. Na Games.cz najdete i pravidelné testy a novinky z oblasti hardwaru, podcasty, rozsáhlou databázi her a speciály k očekávaným hrám ze sérií jako Kingdom Come: Deliverance, Red Dead Redemption, Call of Duty, The Elder Scrolls, Assassin's Creed, Grand Theft Auto, Battlefield, nebo FIFA.