Jestli se Indianu Jonesovi nedá upřít nějaká zásluha, je to určitě popularizace povolání archeologa. Obor, který v reálném životě sestává hlavně ze spousty klidného, opatrného bádání, navíc dnes už spíš v laboratořích než přímo na vykopávkách, v jeho podání vypadá jako jedno velké dobrodružství. Dr. Jones se stal přiznaným vzorem herním ikonám, jako jsou Lara Croft nebo Nathan Drake, přímo Indy patří ale v posledních letech patřil k trestuhodně nevyužívaným hrdinům stříbrného plátna.
Změnit by to měla akční adventura Indiana Jones and the Great Circle, kterou jsem měla možnost si na pozvání Bethesdy a MachineGames před časem vyzkoušet v Londýně ve stylově zvolených prostorách Two Temple Place, která nás společně s ostatními novináři a influencery z celé Evropy na jedno deštivé čtvrteční dopoledne přenesla do třicátých let minulého století.
zdroj:
Archiv
Tematická výzdoba proměnila neogotickou galerii v univerzitní klub, kde se podával čaj a drobné občerstvení, připravené figurky lákaly k šachové partii a z gramofonu vyhrával dobově praskající swing, až bylo skoro nepatřičné si salónek fotit, protože v něm moderní technika působila jako pěst na oko.
Ještě před samotným hraním jsme si mohli zkrátit čekání a procvičit mozkové buňky vyřešením hlavolamu na truhličce ukrývající ovladač k Xboxu, který odemykal kamenný trezor se speciální zlatou edicí konzole. Ačkoliv jsem zahnízdila u konkurenční konzolové stáje, tahle verze se mi docela zalíbila, ale smůla – extrémně limitovanou edici Bethesda rozdává pouze v soutěžích, do obchodů ani do redakcí bohužel nezamíří. Škoda!
zdroj:
Archiv
zdroj:
Archiv
Pak už nás ale naši průvodci kolem vystavené sběratelské edice zavedli o patro výše, kde jsme mohli konečně zasednout ke strojům a vyslechnout si krátkou prezentaci kreativního ředitele z MachineGames, Axela Torveniuse. Doplnila ji čtvrt hodinka záběrů z hraní s detailnějším představením, kterou jsem shodou okolností viděla už potřetí – poprvé letos v červenci u kulatého stolu pro novináře, potom na prezentaci Microsoftu na Gamescomu a teď ještě jednou.
Opakování je sice matka moudrosti a vývojář se dušoval, že do videa zakomponovali od minula pár změn, ale jednak jsem z něj už sepsala poměrně obsáhlé dojmy v srpnu, jednak v ten moment působilo jako zdržování od přece jen přednějšího hraní.
Zvlášť když na nás z monitorů celou dobu vyzývavě pomrkávalo úvodní menu, vyhrazený čas se povážlivě krátil a ještě k tomu celá hratelná ukázka sestávala rovnou ze dvou částí – lineárního příběhového úvodu s přesunem do otevřenějšího Vatikánu, který posléze vystřídala poměrně rozlehlá Gíza. Torvenius nás rovnou varoval, že z dema rozhodně nestihneme vidět všechno, což po srovnání poznámek s ostatními členy novinářské výpravy zpětně můžu potvrdit. Po tomhle upozornění ale konečně nastal kýžený čas nasadit klobouky, srolovat biče a vydat se za dobrodružstvím do roku 1937, po událostech Dobyvatelů ztracené archy.
zdroj:
Bethesda
Indyho výprava za tajemstvím velkého kruhu začíná jedné bouřlivé noci v historickém křídle Marshall College, kam se vloupá zjizvený, latinsky klející pachatel. Archeolog se mu v krádeži vzácných artefaktů pokusí zabránit a na přivítanou dostává od hory svalů pěkně naloženo v pěstním souboji. Po krátké potyčce ho z mdlob probouzí až ráno věrný přítel Jonesovic rodiny Marcus Brody, kdy dvojice vylučovací metodou zjišťuje, co si vlastně podivný útočník během svého nočního řádění odnesl – a proč.
zdroj:
Machine Games
Už v úvodu mě velmi příjemně překvapila grafická stránka, kdy zejména lokace působí i díky vynikajícímu nasvícení už prakticky fotorealisticky a nadprůměrně detailně. Postavy už animacemi a mimikou občas během filmečků začínají trochu balancovat na hraně podivného údolí, ale na to, jak z grafiky v dnešní době jen málokdy bývám odvařená, jsem se tady nad mírou detailů v prostředí a rozlišením textur nejednou pozastavila. Konečně se dostáváme do éry, kdy budou mít herní postavy realistické kštice a grafické týmy se naučily implementovat ray-tracing. Hurá!
Hra zároveň hned od začátku umně demonstruje, jak hodlá střídat tempo a akcentovat do velké míry dobrovolný průzkumnický element. Na Marshall College tak kupříkladu můžete jen bleskově přiřadit exponáty k rozbitým vitrínám, naházet věci do kufru a naskočit na první letadlo do Itálie, ale taky si školu poměrně důkladně prolézt.
zdroj:
Machine Games
Ke zvídavosti vás motivuje odměna v podobě průzkumnických bodů, za které si posléze odemykáte schopnosti získané z nalezených knížek a manuálů. Indy se totiž musí obejít bez klasických číselných levelů a za zneškodňování hlídkujících nacistů ani žádné zkušenosti nezískáváte. Klíč ke snadnějšímu přežívání se tak skrývá právě v pečlivém prolézání všemožných zákoutí, hledání klíčů a řešení hádanek.
Indy zkrátka v základu není žádný supersilný voják, je to pořád archeolog, jehož hlavní devízou je bystrá mysl. Což ostatně tvůrci sami zdůrazňují mottem, že chtěli vytvořit nikoliv akční adventuru, ale adventurovou akci. Víc než k jejich dřívějším Wolfensteinům má tak žánrově blíž třeba k immersive simům od Arkane – ne že by na akci nedošlo, zvlášť pokud všechno nevyjde tak úplně podle plánu, ale s rozvážným, pečlivým postupem pochodíte proti přesile spíš. A hlavně máte na hraní nebývale reaktivní svět, kde je nakonec na vás, jaký přístup k řešení zvolíte.
Není tedy dobrý nápad naběhnout do fašistického hnízda na Andělském Hradě v domnění, že se vám šestiranným revolverem a bičem podaří zabránit druhé světové. Víc se vyplatí skrývat ve stínech, odlákávat a lovit stoupence režimu hezky po jednom, ideálně potichu a s pomocí vysoce improvizovaných zbraní, jako jsou pohrabáče, lopaty anebo třeba berle. A klidně se kontaktu s nimi vyhnout úplně, pokud se vám podaří najít nějakou schovanou cestičku.
zdroj:
Machine Games
I pokud vás ale Mussoliniho fanoušci spatří, pořád si to s nimi můžete vesměs vyřídit na férovku. Pěstní souboje bývají ve hrách většinou spíše toporným zážitkem (z miniher v Zaklínačích mám při opakovaných průchodech vždycky osypky), v tomto případě jsou jednoduché, ale zábavné a účinné.
Protivníky obvykle nenapadne spustit poplach, pozornost ostatních vzbudí spíše střelba, ale od toho ostatně Indy nosí bič, aby zbraně mohl nezbedným vojákům vyrazit z ruky. Odtamtud je tedy můžete sebrat a dostat se i k vyšším rážím, než je ikonický revolver, ale i tehdy se vyplatí mít rozmyšlenou únikovou strategii, protože nábojů nikdy nemáte přehnaně mnoho. Musím pochválit i zvukovou stránku, protože švihání bičem i pěsti rozpleskávající se o bledé tváře zní tak nějak podivně uspokojivě.
zdroj:
Machine Games
Určitý soubojový chaos vlastně dost věrně odráží, kým Indy je ve filmové předloze – člověk s plánem ve formě Krok 1: Dobrodružství, Krok 2: ???, Krok 3: Profit. Herní verze vás zkrátka donutí improvizovat a zvolený pohled z vlastních očí hodně pomáhá vtažení do hry, ať už si najednou hledíte z očí do očí dvoumetrovému hromotlukovi, anebo si jen chcete prostudovat nějaké lejstro obzvlášť z blízka. Ostatně, ani herní mapa není klasická separátní obrazovka, ale Indy ji fyzicky drží před sebou. A ano, nejprve ji musí někde najít coby předmět, než si v ní může začít kroužkovat body zájmu.
zdroj:
Machine Games
Čímž se dostávám ke zdaleka největší lokaci, které jsem během tříhodinové ukázky měla možnost prozkoumat. Gíza byla ze tří navštívených míst zároveň nejživější a nejsvobodnější. Novinářka a Indyho společnice Gina mě sice nabádala, že mám navštívit modrý stan v táboře a setkat se tam s místní doktorkou, stejně jako by bylo dobré někde sehnat zapalovač, ale okolní písek tomu chtěl jinak.
Písečné duny a z nich trčící ruiny i lešení a nacistické tábory zkrátka vybízely k tomu, abych se šla podívat, co proboha Hitler hledá pod Sfingou a v které zasypané kobce se skrývá nejvíc škorpionů. Navigace k bodům zájmu je totiž příjemně minimalistická, až téměř neexistující a vlastně se můžete vydat kamkoliv a pravděpodobně tam i něco zajímavého najdete, i bez signalizace křiklavě žlutým nátěrem. Nemusíte se přitom hned vrhat do podzemí, body průzkumu může Indy nasbírat i focením výjevů z běžného egyptského života.
Než jsem vůbec dorazila za Dame Nawal a jejím hadím mazlíčkem (Proč to musí být hadi?!), stihla jsem splnit několik pár drobných vedlejších úkolů a zavrhnout průzkum jedné několikapatrové hrobky, protože čas běží, pane Jonesi!
zdroj:
Bethesda
Leckdy tedy na rozdíl od pana Jonese, protože Indyho ukazatel výdrže je ze začátku poměrně maličkatý, což komplikuje jak úprk před nacisty, ale třeba taky šplhání a houpání se nad propastmi plnými bodáků. Což ostatně řeší výše zmíněné průzkumnické bodíky, za které si časem výdrž můžete zvýšit. Anebo při tom houpání alespoň slupnout jablko.
Dame Nawal dobrodruha posléze výměnou za nalezené stély vyzbrojila převlekem stavebního dělníka, který mi výrazně usnadnil pohyb po dříve zapovězených oblastech. Inu, asi jsem měla poslechnout Axelovy rady, ale nechal si Indiana Jones někdy od někoho poradit? Naah.
Na infiltraci tábora v pátrání po nacistickém důstojníkovi v rámci hlavního příběhu mi tak ve výsledku zbylo slabých deset minut, což stačilo přesně na spuštění jednoho poplachu, krátkou paniku a bídnou smrt.
zdroj: Machine Games
Nejlepší na tom je, že mi to ani nevadilo, protože jsem se i bez znalosti rozuzlení cutscénami nabité příběhové linie výborně zabavila. Mám ovšem určité tušení, že sandboxový styl, kde nejste nesmrtelní, nebude ani zdaleka pro každého, ale mě tři hodiny hraní přesvědčily, že mně sedět bude.
Už se nemůžu dočkat plné verze bez časového limitu, kde si budu moct všechno pečlivě prošmejdit a přijít na kód k jednomu pitomému zámku, na hledání jehož kombinace jsem taky promarnila spoustu drahocenného času. Jinak mi hádanky vesměs nepřišly těžké, možná jen občas trochu neoriginální, protože zrcadla už jsem ve hrách kvůli světelným paprskům posouvala snad tisíckrát, ale chápu, že jsou v tomhle možnosti skrze dobové zasazení vcelku limitované.
zdroj:
Machine Games
Drobné výhrady mám také k technickému stavu, kdy se mi párkrát zbláznil bič a zůstal viset na nohách opodál ležícího nácka. Na jednom místě začal zase Indy zuřivě šplhat na přístřešek uprostřed pěstního souboje a záhy odletěl kamsi do oblak, ale dostalo se mi ujištění, že kolegové z MachineGames doma ve Švédsku usilovně pracují na tom, aby hra vyšla v co nejlepším stavu. Takže nepanikařme – na to bude dost času později.
Indiana Jones and the Great Circle vychází 9. prosince na PC a Xbox Series X/S. V první polovině příštího roku by pak měl zamířit i na PlayStation 5.
