Tvůrce série Total War: Warhammer rozhodně nikdo nemůže obvinit z nedostatku kreativity. Přitom by asi celkem stačilo, kdyby s každým dílem přidali pár nových lokalit a národů. „Tady máte elfy a prastaré ještěrčí polobohy!“ mohli by říct a libovat si, že tváří v tvář magnificenci lorda Mazdamundiho by si nedovolil stěžovat ani ten největší rejpal.

Jenže to oni ne. Oni do Warhammeru II místo toho přidali vynikající příběhovou kampaň, která se točí kolem bitvy o Vortex, který se točí kolem Ulthuanu. Bylo to vítané osvěžení tradiční totalwarové formulky – a namlsaní vývojáři nekončí. Jak jsem si mohl vyzkoušet v hratelném preview, Warhammer III taktéž míří do končin sérií dosud neprozkoumaných.

Sice jsem kvůli Nurgleovu pandemickému snažení musel zůstat doma a hrát na dálku skrz streamování obrazu, ale framerate i rozlišení se ukázaly být stejně pevnými jako odvaha kislevských mužů. Právě tyhle severské chlapce, zástupce nové frakce inspirované matičkou Rusí, jsem vedl do bitvy proti mocnostem Chaosu.

A jaká to byla bitva! Doslova bitva o přežití. Na stříbrném podnose jsem dostal naservírován nový způsob bojování zvaný Survival Battle – a musím říct, že název to je absolutně všeříkající, protože přežít je tady docela problém. A musím říct ještě něco: Zábavnější bitvu jsem v žádném Total Waru nikdy v životě nehrál.

Stavte věže!

Zasazení: Říše Chaosu. Protagonisté: Armáda Kislevu vedená carevnou Katarin, nejmocnější ledovou čarodějnicí na světě. Antagonisté: Nezměrné hordy démonů. Cíl: Prosekat se mnoha a mnoha armádami nepřátel, obsadit tři vítězné body a nakonec se, unavení a krvácející, utkat s vyšším démonem a jeho osobní gardou.

Přiznám se, že úplně nechápu, proč se kislevská armáda ležérně vypravila do hlubin pekla, což nám ovšem jistě bude v hotové hře vysvětleno. No ale zkrátka tam je a musí se stát vlnolamem, o který se rozbijí hordy bohů Chaosu.

zdroj: vlastní video redakce

Začátek je celkem konvenční. Prostě seberte armádu, pobijete první chabý voj pekelníků a obsadíte úvodní vítězný bod. Tím ale důvěrná známost bitevního zážitku končí. Za uzurpování vítězného bodu a zabíjení nepřátel totiž dostanete porci zlaťáčků, s nimiž můžete dělat spoustu různých věcí. Nakoupit nové jednotky. Vylepšit nebo vyléčit ty stávající. Postavit hradby, věže a barikády.

Postavit hradby, věže a barikády.

Ano. Total War: Warhammer III je tower defense.

Málo peněz, málo vojska

Když se vám povede schramstnout vítězný bod, démoni udělají, co budou moct, aby ho získali zpátky. Proto se hodí za vydělané peníze vytvořit co nejefektivnější systém opevnění – chcete z těch rohatých magorů udělat proud hořlavé močůvky, který bude poslušně téct právě jedním korytem. Korytem, které zasypávají projektily z několika druhů věží podporovaných střeleckými jednotkami. Korytem, jehož ústí zatarasí neústupná těžká pěchota Carské gardy.

Možná vám to přijde trochu nefér, protože démoni žádné podobné defenzivní výhody nemají. Mají ovšem jednu dost podstatnou, která se hodí do útoku: JE JICH ŠÍLENĚ HROZNĚ MOC. Řítí se na vás ze všech stran, a pokud s sebou každý padlý kislevský voják nevezme aspoň deset nepřátel, se zlou se potážete.

Je to hektičtější než průměrný den kolibříka na kokainu. Sprintujete od barikády k barikádě, vrháte pěchotu proti dorážející jízdě, vidíte, že se vám banda pěšáků Chaosu snaží zničit drahou věž, tak je vyrazíte rozdupat svými husary, jen abyste si všimli, že daleko větší nebezpečí hrozí zezadu, kde se zjevila eskadra létajících zrůd…

Neustálý tlak na šedé buňky mozkové je ještě vystupňovaný tím, že byste si za vydělané zlaťáčky jako dítě v cukrárně ideálně chtěli koupit úplně všechno, ale musíte si vybrat mezi kremrolí a cukrovou vatou. Dobrůtka napuštěná lahodnou šlehačkou je v tomto případě nová jednotka lučištníků, lepidlo na špejli zase znamená, že vyléčíte posekanou eskadru nepostradatelných gardistů, kteří vás provázejí od počátku bitvy.

Navíc chcete doplňovat munici střeleckým jednotkám. Kupovat klíčovým jednotkám lepší brnění a zbraně. Potřebujete věže a barikády, a sice je za sebou můžete za almužnu strhnout, když se vám povede daný vítězný bod ubránit, jenže někde je naopak chcete nechat stát, protože se na vás čůrky otravných démonů řinou i zezadu, z míst, která jste už kdysi vyčistili.

Zkrátka byste potřebovali dvakrát tolik peněz a dvakrát větší armádu, abyste se v libovolný jeden moment mohli cítit aspoň trochu komfortně. Takhle si budete neustále připadat jako na visutém mostě na prohnilých provazech, kterým právě otřásá blizard.

Jenže kislevští jsou na ledové vichřice zvyklí. Kislevští mají hluboké kořeny, které mráz nespálí. A kromě toho mají taky medvědy.

Carevny a huňáčkové

Kislev je jedna ze dvou nových „hodných“ frakcí – společně s impériem Cathay, tedy alternativní Čínou, brání civilizaci před útoky čtyř bohů Chaosu, kteří reprezentují hratelné zlo.

Carevna Katarin velí vskutku různorodé bandě. Pyšní se už zmiňovanou gardovou pěchotou, kovadlinou, která zastaví nepřátelské voje do té doby, než je ze stran rozdrtí kladivo elitní těžké jízdy. Kislev umí zdržovat i díky lehké jízdě, včetně té střelecké, která otravně krouží kolem a štípe jako roj komárů. Ale možná nejzajímavější jsou hybridi.

Nejde o žádná zmutovaná monstra, ale prostě chlápky, kteří umí jak střílet, tak se kvalitně prát na blízko. Patří k nim třeba nesmírně užiteční Střelci, myslivci s puškami, které mají místo pažeb sekery. Pár démonů se prodralo salvou olova? Nevadí. Otočte flinty, jde se rubat!

zdroj: Creative Assembly

Katarin taky není žádné poupátko od sněženky. Její ledová magie je zničující především ve chvíli, kdy jsou nepřátelé zdrcnutí dohromady – pak je poryvy mrazivého větru kosí po desítkách. Carevna je kromě toho skvělá ve zpomalování a oslabování soupeřových šiků, takže k vašim liniím dorazí za dlouho, propíchaní šípy a ve zmrzlých prstech neudrží meč.

No a pak jsou tady ještě zmiňovaní medvědi. Kislevští na nich jednak jezdí, a dávají tak nový význam slovnímu spojení „těžká kavalerie“, jednak umějí vyvolávat nezastavitelné elementální verze. To se tak prostě zvedne kus promrzlého permafrostu ve tvaru starého dobrého Ursus maritimus a vydá se masakrovat všechny nepřátele paní carevny. Řeknu vám, že nebýt dvou těchto pozoruhodných exemplářů magické fauny, v životě bych posledního démonického bosse neporazil.

Revoluce!

Nakonec jsem těsně, zuby nehty zvítězil… a jak podle slov mé PR spojky, tak podle zoufalých stížností kolegů novinářů na Discordu jsem byl jeden z mála. Neříkám to proto, že bych se chtěl nějak chvástat – spíš se pokouším zdůraznit, že nový mód bitev o přežití je skutečně velice náročný. Obtížností i časově, protože jeden takový výlet do Chaosu, kterých byste během kampaně měli zažít několik, vás bude stát klidně víc než hodinu nepřetržitého hraní. Ale copak snad od svých Total Warů nechceme výzvu?

Já ji chci. A chci Warhammer III, zvlášť teď, když vím, že nedostanu jen další várku unylého boje dobra se zlem, ale skutečnou revoluci. Kdo jiný by ji měl přinést, když ne frakce inspirovaná Ruskem?