The Council – dojmy z první epizody RPG adventury
zdroj: tisková zpráva

The Council – dojmy z první epizody RPG adventury

20. 3. 2018 18:30 | Dojmy z hraní | autor: Šárka Tmějová |

„George Washington si to bude pamatovat.“ Přesně takhle by vypadal „následek" jednoho z vašich rozhodnutí, kdyby na The Council pracovali Telltale Games. Naštěstí, tohle není ten případ, a díky tomu máte pocit, že vaše rozhodnutí mají větší váhu a dopad na svět okolo. Tedy, alespoň prozatím. První epizoda nastavuje laťku poměrně vysoko mezi adventurní smetánku, ale slibný začátek může naznačovat o to strmější kvalitativní sešup mezi spodinu.

Srovnání s adventurami od Telltale se nabízí hned v několika rovinách. Kromě té nejvíc zřejmé ohledně dalekosáhlých následků vašich rozhodnutí, ke které se ještě vrátíme, je tu i rozdělení na epizody. Ty jdou nakupovat buď jednotlivě, nebo si můžete pořídit rovnou celou sezónu, s tím, že si na čtyři budoucí chvíli počkáte, trochu ušetříte a ještě k nim získáte přístup o pár dní dřív. No nekupte to. Poslední možnost srovnání vidím ve stylizaci. The Council je sice oproti výtvorům Telltale o poznání víc 3D, ale s výraznými kontrasty se snaží pracovat dost podobně.

Tajuplný ostrov

Příběh vás zavede na tajuplný ostrov, kde se v rezidenci prominentního lorda Mortimera schází ke společnému rokování tehdejší nejvybranější smetánka. Služebník papeže, britská vévodkyně, pruský svobodný zednář, první americký prezident, budoucí francouzský císař, či španělský ministerský předseda. Louis de Richet, který se vydává hledat svou ztracenou matku, vám mezi nimi může připadat trochu jako chudý příbuzný, ale nenechte se zmást.

zdroj: Cinemart

Prostředí vypadá moc hezky, jak se taky na luxusní vilu nechutně bohatého lorda z 18. století sluší a patří. Mramorová schodiště, zlaté reliéfy, obří mosazné skulptury, umělecká díla slavných renesančních umělců, knihovny přes celé stěny a různobarevné salonky. Všechno působí až trochu moc honosně a obdobně přehnané postavy vypadají často spíš jako karikatury samy sebe, což může být stejně tak záměr grafiků jako jejich neobratnost v práci se snahou zvýraznit jejich rysy.

Jak The Council vypadá ale, přece jen, není tak důležité jako to, jak se hraje. A že se, na rozdíl od ostatních rozhodovacích adventur, doopravdy hraje, takže nemáte pocit, že jen sledujete trochu víc interaktivní film. Důraz na RPG prvky je velmi znatelný, přesněji řečeno, jsou pro hraní naprosto klíčové. Na začátku si vyberete své povolání – bude vaše verze Louise de Richeta politik, okultista, nebo detektiv?

Spousta schopností, spousta možností

S každou profesí přichází pětice příslušných schopností. Diplomat Louis vyniká v etiketě, cizích jazycích a umně odvádí hovor jinam; soukromé očko se zase vyzná v psychologii, je všímavější a obratnější; příklon k mysticismu ho pro změnu vybaví šikovnými prsty, znalostí vědy a udělá z něj vynikajícího manipulátora. Dovednosti z ostatních větví si v průběhu můžete odemykat i jiným způsobem, ale některé příležitosti vám minimálně na začátku kvůli nim občas utečou, což přispívá k možnostem znovuhratelnosti.

Schopnosti pomáhají nejen při průzkumu prostředí, kdy můžete vylamovat zámky nebo číst texty psané latinsky, ale především jsou nápomocné v dialozích. Namísto soubojů, protože pera jsou mocnější nežli meče, otestují vaše konverzační dovednosti. Však do nás pořád hustí, že komunikace je klíčová, ne? Takže než abyste Napoleonovi ustřelili hlavu, raději ho lstí přesvědčte, aby vám informace sdělil dobrovolně.

Každá z postav má pak odvětví, pro která má slabost a tedy v nich vyniká, a naopak ta, která jsou jejich slabinou, což můžete využít proti nim a neplýtvat pracně vydřenou energii na zbytečné slovní potyčky. Jazyk otupený neustálým žvaněním znovu nabrousí med a různé elixíry, které se ve vile povalují, stejně jako sběratelské mince a manuskripty, jež zvyšují Louisovy dovednosti.

Jeho vnitřní pochody i dialogy jsou napsané poměrně hezkou, vzletnou angličtinou, která ale zároveň trochu šustí papírem a tím, že je nepsali rodilí mluvčí. Občas se liší promluvy postav s tím, co uvádí titulky, na druhou stranu si tvůrci dali práci s castingem, takže alespoň přízvuky k dotyčným sedí.

Na rozhodnutích opravdu záleží

Hned v první epizodě se příběh na několika místech větví, a to poměrně zásadním způsobem, kdy některé postavy nemusíte vůbec potkat, natož s nimi promluvit, zatímco někdo jiný s nimi vedl družnou rozpravu. Vyslechnete si raději George Washingtona, který blízce spolupracoval s vaší matkou, nebo si pohovoříte v salonku s vašim hostitelem a zjistíte něco o jejím zmizení? Pomůžete odlákat tajemnou dívku, aby mohli ostatní prohledat její pokoj, nebo prověříte subjekty vaší snové vidiny? Většinu času jsem nabídnuté možnosti vnímala opravdu jako dilema, protože byly obě obdobně zajímavé. A to až do té míry, že jsem druhý den po dohrání epizody zkusila hrát znovu s opačnými volbami – a s radikálně odlišným koncem.

Získané informace a osobnost Louise se už na konci prvního dílu mohou opravdu hodně lišit, takže je obří výzvou pro Big Bad Wolf, aby příběh nadále smysluplně zamotávali – a na konci sezóny ho adekvátně uspokojivě rozmotali. V tom může spočívat největší síla a zároveň slabina celého The Council. Jestli se jim povede udržet nastavenou laťku vyprávění a pocitu rozhodnutí s reálným dopadem, můžeme tu brzy mít nového krále žánru. Pokud ne, pak tu máme jen další Telltale – akorát s děsivějšími obličeji.

Nejnovější články