Realtime taktickým stealthovým hrám už roky rokoucí vládne nekorunovaný král Commandos od španělského studia Pyre. Moderněji smýšlející fanoušci by možná mohli tvrdit, že Shadow Tactics si korunu uzmuly pro sebe, ale faktem zůstává, že podobných her (a potenciálních konkurentů) je zkrátka příliš málo.

Ale situace se začíná obracet. Po bohužel naprosto pokaženém remasteru druhých Commandos se ještě můžeme těšit na třetí Desperados, jejichž recenzi čekejte zítra. No a také jsme se dostali k demoverzi hry Partisans 1941 od moskevského studia Alter Games.

Na východní frontě neklid

S partyzány se podíváme na východní frontu, kde se jako malá skupinka rozprášených rudoarmějců společně s místním odbojem postavíme nacistické armádě valící se zmrzlou ruskou krajinou. A jelikož se jedná o boj nerovný, naší hlavní zbraní budou útoky ze zálohy.

Je zajímavé, že našim odvážným válečníkům v jejich snažení napomůže rozsáhlý systém RPG, což je něco, nač v tomto žánru nejsme úplně zvyklí. Každá postava má mít vlastní strom dovedností, a bude tak velmi zajímavé sledovat, jak velkou variabilitu si pro nás autoři připraví.

Právě volba postav, které si s sebou vezmete na misi, by měla být naprosto klíčová. Navíc se nejedná o bezejmenné hrdiny – každý člen skupiny bude mít vlastní příběh a motivaci. Autoři slibují i možné konflikty a rozepře uvnitř jednotky, což rozhodně zní zajímavě, jen to bohužel uvidíme až ve finální podobě hry. Nyní ale k tomu, co jsem už mohl okusit na vlastní kůži.

zdroj: Alter Games

Pod svícnem bývá největší tma

Kraťounké demo nabídlo k mému mírnému zklamání jen dvě tutoriálové mise. V první se mi do rukou dostala postava generála Zorina, který byl polapen a uvězněn nacistickými jednotkami ve vězeňském táboře. Jenže shodou okolností vypukne v táboře vzpoura, a Zorin se tak vydává na útěk. Skrývá se ve stínech a vyhýbá se nepřátelským vojákům, kteří jsou v drtivé přesile co do počtu i výbavy.

Zaujala mě mimochodem scéna, v níž velitel Wermachtu mluví se Zorinem německy a používá překladatele, který vše tlumočí do ruštiny. Do toho mi jely anglické titulky, takže jsem měl celkem slušný šok z toho, co se to v mém headsetu odehrává za jazykový guláš. Ale když jsem pochopil, oč tu běží, přišlo jako velmi zajímavý, překvapivě autentický detail a doufám, že takových věcí bude v plné verzi fůra.

Kromě plížení okolo nasleplých Němců, kteří mají zorná pole ohraničená světelným kuželem a mimo něj nevidí absolutně nic, může Zorin některé nepřátele zlikvidovat. Kromě klasických palných zbraní a granátů je k dispozici třeba i kamení na odlákání a rozdělení nepřátelských sil.

Mrtvé jednotky může pan generál okrást o munici a jinou výbavu a schovat je třeba do trávy nebo do objektů k tomu vhodných. V rozpadlých chatrčích a barácích se nachází dosti surovin jak na případné vylepšování, které mi nebylo během dema zpřístupněno, tak na nadcházející bitvy opět v podobě munice či granátů.

Jak to bude vypadat?

Představen mi byl i Zorinův dovednostní strom, ale během tutoriálu jsem měl bohužel k dispozici jedinou přednastavenou volbu, hod nožem, který kteréhokoliv vojáka usmrtil na jednu ránu. Nicméně zrovna tento perk mi přišel využitelný pouze v té tutoriálové misi a ve druhé jsem po noži ani nevzdechl. Jak to bude s využitelností dalších schopností, posoudím až v plné hře.

Ve druhé části dema se ke generálu Zorinovi přidali dva parťáci, voják a obyčejný mladý chlapec. A znamená to oživení nejen mechanické, ale i příběhové, když se například kluk naivně ptá svých zkušenějších společníků, proč ta ruská policie pomáhá německým jednotkám.

Ano, hra je plná vlastenectví a na někoho možná bude působit až propagandisticky, ale zaprvé jsem už chválil pozoruhodnou autenticitu a zadruhé se mi zdá, že se autoři skrz své postavy zkrátka drží národního cítění, které měli Rusové během druhé světové války.

Rozbušilo se ve mně odbojářské srdce a jsem zvědav, jak si partyzáni povedou v plné verzi.

Zpátky ke hře. Ve druhé misi se všem třem partyzánům dostaly do rukou konečně i střelné zbraně a tady nastala asi největší zábava z celého dema. Rozmístění jednotlivců do co nejvýhodnějších pozic je něco jako šachová partie, protože každá střelná zbraň má jiný dostřel a najít místo pro co nejvyšší efektivitu přepadení je slušná alchymie. V tutoriálu mi samozřejmě bylo vše vysvětleno, ale dovedu si představit, že s narůstající obtížností bude rozmístění partyzánů předtím, než padne první rána, naprosto klíčové.

U dvou nových hrdinů se mi nepovedlo získat tolik zkušenostních bodů, abych si ozkoušel jejich vylepšení, ale zato mi bylo nastíněno pokračování. Skupina totiž zamířila k místu, které bude vaší základnou, kde budete vylepšovat své jednotky a budovat útulný příbytek.

Během hry jsem taky hovořil s jednou stařenkou, která mi povídala o svém vnukovi obklíčeném u kostela. To by mohl být náznak vedlejší mise, na jejichž existenci autoři taky upozorňovali.

Víc jsem z přibližně čtyřicetiminutové ukázky nevypozoroval a jak jste si možná všimli, mám víc otázek než odpovědí. Ale i tak se ve mně rozbušilo odbojářské srdce a jsem zvědav, jak si partyzáni povedou v plné verzi, protože slibují velmi nevšední, ale o to zajímavější pohled na druhou světovou válku.