Ostriv je nemilosrdná, složitá, odměňující budovatelská strategie ze slovanského venkova
zdroj: Foto: yevhen8

Ostriv je nemilosrdná, složitá, odměňující budovatelská strategie ze slovanského venkova

28. 6. 2022 17:00 | Dojmy z hraní | autor: Pavel Skoták |

V nedávné recenzi vikinského Frozenheimu jsem zmínil jinou, i když velmi příbuznou hru – Ostriv. Jenže co to ten Ostriv je a proč o něm mluvím v kontextu budovatelských strategií? Protože právě takovou budovatelskou strategií je – nesmírně komplexní, pro obyčejného uživatele poměrně nepřístupnou, současně ale velmi odměňující a autentickou. Zvlášť pokud jste fanoušky slovanského venkova 18. století.

Slovanská epopej

Ostriv je dílem ukrajinského nezávislého týmu, který na hře už nějaký ten pátek pracuje. Úsilí vývojářů je jasně patrné, a to navzdory faktu, že se jejich dílo stále ještě nachází teprve v alfa verzi s nepříliš vysokými čísly stran buildu. Ale stačí si vzpomenout na letitý vývoj World of Warcraft a člověk si uvědomí, co všechno může přibýt do hry pouze při změně za desetinnou tečkou.

Ostriv už teď nabízí ohromnou nabídku průmyslových budov všeho druhu, základní stavby pro správu vesnice, jednu školní budovu a také základy náboženství s příslibem, že do hry se toho dostane mnohem víc. Postupem času by měla v menu přistát i zdravotní péče. Znalcům budovatelských her typu Cities: Skylines to možná na papíře nepřipadá jako moc, ale je třeba si uvědomit, jak dlouho jsou venku Cities a kolik obsahu stihli autoři od původního vydání přidat.

V Ostrivu se stáváte správcem dosud neexistující vesničky. Tu musíte teprve založit, přičemž k ruce máte primitivní tábor s necelou třicítkou obyvatel a základní zdroje pro přežití prvního roku. I když, možná ani to ne. Jednou z oněch základních premis, na kterých Ostriv staví, je totiž nutnost přemýšlet nad hrou jinak než nad ostatními podobnými tituly a důraz na detail je opravdu velký.

Hráč začíná tím, že musí ubytovat svoje osadníky v domech – obyčejných nebo se zahrádkou. „Uděláme si mix,“ řekne si Průměrný Pařan Pavel, postaví nejdřív tři domečky se zahrádkou, zbytek se nastěhuje do těch bez zahrádky. Rozdíl v nákladech na stavbu není, tak to bude asi jedno!

V mezičase postavíte jílovou jámu, dřevorubce a najednou je na krku léto. Bydlí jen pár lidiček, kteří se nastěhovali do domků se zahrádkou, a člověk si říká: „Jé, to je hezké, oni tam budou i něco pěstovat!“

Pak přijde podzim. Koncem listopadu už stojí všech devět domů, které ubytují osadníky, a úderem prosince se blíží první sníh. Vesničané si poctivě prošlapávají vlastní cestičky a vy je můžete maximálně korigovat výstavbou dekorativních plotů a průčelí, kterými máte šanci usměrnit jejich pohyb. A v tu chvíli zjistíte, že si někteří obyvatelé začínají stěžovat na nedostatečně rozmanitou stravu.

„Aha, tak postavím třeba kurník,“ řekne si Průměrný Pařan Pavel a staví kurník. Než se ho povede postavit, je skoro léto a slepice nikde. Ani vajíčka, ani kur, ani nic. „Možná nemají co žrát!“ mudruje PPP a staví farmu. Jenže ta stihne konec dostavby až na konci roku a to už se opravdu nic zasít nedá. A lidé v mezičase nejenže nemají dostatečně rozmanitou stravu, oni nemají žádnou. Alespoň tedy ti, kteří neoplývají vlastní zahrádkou. A tak, na začátku třetího roku, je vesnička v podstatě vylidněná a doslova polomrtvá. Nic nefunguje a všeho je nedostatek. Nezbývá než začít znovu.

Znovu, výše, lépe

Začínáte z příběhu Průměrného Pařana Pavla tušit, kde jsou problémy, tedy kromě neschopnosti samotného hráče? No přece v komplexnosti celkového pojetí Ostrivu, jeho mechanik a překvapivé absence návodu a tutoriálu. Co si hráč nepřečte v kodexu a nezkusí si sám interpretovat a pochopit, nad tím velmi brzy spláče. Ostriv je opravdu neuvěřitelně komplexní a náročná hra a nic svým uživatelům nedá zadarmo.

V druhém pokusu automaticky osídlíte nový kousek světa domy se zahrádkou, zajistíte si přísun jídla i stavebních surovin a napřed začnete obdělávat půdu, jen abyste pochopili, že zvířata si stejně napřed musíte pořídit, a to obchodem s okolními vesnicemi. Jenže v mezičase začíná docházet pracovní síla, což se snažíte řešit stavbou budov, o kterých vám intuice říká, že jsou správné – máte tendenci zapomínat číst a hrajete spíše na autopilota. Načež následuje další hromadné umírání.

Je tudíž načase začít další novou mapu a opět uzpůsobit rozvoj vesnice získaným poznatkům z předchozích neúspěšných pokusů. A světe div se, pokud přistoupíte na nepsaná (nebo nepříliš dobře vysvětlená) pravidla, začnete se bavit. A to tak, že královsky. Jásáte nad první obchodní karavanou, nad prvním prodaným uhlím, nad koupeným zimním oblečením, nad tím, že pro získání nových osadníků stačí prostě jen postavit víc domů.

Rostete, hrajete a začínáte se věnovat i bohulibým činnostem, jako je zkrášlování vesnice, zasazování okrasných stromů (rostou pomalu, rok od roku), budování plotů, hostince, hřbitova, kapličky, případně trávíte čas dumáním nad tím, jak ideálně osázet svoje polnosti, protože logika a příroda velí, že nechcete na stejném poli opakovaně sázet stejnou plodinu, jinak narušíte biodiverzitu a nosnost půdy.

Pochopíte, že pořídit si skot nestačí. Musíte mít krávy, býky, a pokud chcete usnadnit život lidem pracujícím na farmě, několik býků proměnit na voly, kteří ale musí mít napřed určitý věk, aby je bylo možné znehodnotit na tažná zvířata. A v mezičase samozřejmě balancujete všechno ostatní ve vesnici. Otevíráte první stánky spojené se skladištěm, kde můžete nastavit vykupování místních surovin – všichni ti domácí zelináři tak budou dostávat od města zaplaceno za česnek, cibuli, brambory nebo zelí a med, z nich se pak stane zboží do krámků a lidé, kteří zaseli třeba ředkev nebo hrášek, si je přijdou koupit, a pokud chcete, prodají zároveň něco z toho svého pro ty ostatní.

zdroj: yevhen8

Takhle si vesnice žije svým vlastním životem, vy přihlížíte, plánujete, optimalizujete a nestačíte se divit, jak daleko zvládá Ostriv zajít a jak komplexní výrobní řetězce před vás bude stavět. Pokud jste hráli Anno 1800 a máte k ruce i všechny dostupné Season Passy, pak víte, jak náročné takové rozvětvené řetězce jsou. V Ostrivu je to stejné, jen nemusíte nic dovážet z druhého konce světa, většinou si to vyrobíte na koleni z místních surovin nebo obchodujete a obchodujete, abyste byli jak v pohádce, kdy nakonec vyměníte i vlastní boty.

Rodné kořeny

Z mého povídání je asi jasné, že výkřiky o komplexní hratelnosti nejsou nikterak zavádějící. Ostriv nabízí opravdu neuvěřitelný cit pro detaily, kterými pozorné hráče zahrnuje. Chce od vás pozornost, nasazení a trošku pochopení pro případ, že někde narazíte na bug, ale pokud jste vyrůstali na moravském (nebo českém) venkově, budete si připadat svým způsobem jako doma. Zasazení do východoevropského prostředí v průběhu 18. století je na herní poměry opravdu velmi netradiční a budiž Ostriv důkazem, jak moc atraktivní toto prostředí může být. Bíle zdi, pálené dřevo, doškové střechy. „To je staročeská idyla,“ jak říká klasik ve filmu Na samotě u lesa.

Ostriv možná nezíská titul za vizuálně nejatraktivnější kousek roku, však onen v úvodu zmiňovaný Frozenheim si ukrajinskou konkurenci namaže k večeři na chleba. Jenže tam, kde Frozenheimu dochází dech při správě a budování vesnice, tam Ostriv teprve začíná a to, co nedokáže utáhnout na svůj vizuál, dokáže s přehledem vykompenzovat hratelností a atmosférou. Válčení zde úplně chybí, stejně jako různé další černočerné scénáře postihující vaši vesnici. Však si při hraní vystačíte s vlastními chybami.

Nejnovější články