Elders of Madness (download)

Inspirace v lovecraftovském univerzu a zápletka o „nahlédnutí do propasti věčného šílenství“ budí mylný předpoklad, že Elders of Madness (homepage) je dalším freeware adventurním hororem na způsob nedávného kraťasu All The Way Down. Nic ale nemůže být vzdálenější pravdě. Elders of Madness je totiž retro shmup (střílečka), ve které jako pilot vesmírné stíhačky jdete rychlopalbou po krku stovkám cthulhuovských potvor!

Necelou čtvrt hodinu dlouhá hra je však tužší než syrové skopové a mám neskonalou úctu ke každému, kdo jí zvládne dohrát až do konce. Mírnou invencí v mezích žánrového zákona je zde přítomnost prvku uvadajícího duševního zdraví, které je nutné si periodicky “doplňovat”. Mnohem bestiálnější než jeho mizící ukazatel je však křehkost hlavní stíhačky. Všichni staromilci, kteří stále sní o starých arkádách o vysoké náročnosti, by projekt měli alespoň zkusit. Stahovat mohou zde.

Projekt si navíc připisuje bonusové body za způsob svého vzniku. Prvotní informaci o tom, že na "hře dlouhé měsíce pracovaly stovky vývojářů", jsem považoval za typický humor malého indie týmu, utahujícího si z korporátního vývoje AAA her. Bližší průzkum však ukázal, že grafika, hudba i kód samotný skutečně vznikaly jako společný komunitní projekt zhruba dvou stovek španělských středoškolských studentů. A já říkám, více takových projektů! Snad jenom propříště méně brutální náročnosti…

zdroj: Vlastní foto autora
The Static Speaks My Name (download)

Vstaň. Vypni alarm. Vyčůrej se. Uškvař chlapa v kleci... Krátký, cirka desetiminutový first-person horor The Static Speaks My Name (homepage) se pyšní klaustrofobickým zasazením do potemnělého nočního bytu, kde hráč bloudí jako šílený protagonista mezi všedními a psychotickými úkoly. Už od prvních sekund je jasné, že tu něco nesedí a postupně se atmosféra jenom dále zahušťuje.

Jak sami vývojáři přiznávají, spíše než o hratelnost jim šlo o tíživé pocity, a tak je nutné The Static Speaks My Name i vnímat. Nemá smysl čekat další Silent Hill, mnohem bližší je hra hovorovějšímu pojetí Gone Home. Liší se tím, že uvnitř bytu nacházíte stále více důkazů narušení vašeho hlavního “hrdiny”. Co do mechanik je tak The Static Speaks My Name především sérií předem připravených úkolů. Jádrem hraní je vlastně jenom zjistit, kde je třeba aktivovat další spouštěč – bez seznamu úkolů a kompasu však zní požadavky hry často náležitě tajemně a je nutné je i správně rozklíčovat.

The Static Speaks My Name tak nelze označit pouze za interaktivní animaci nebo něco podobného. Právě při zadávání a následném plnění na první pohled bizarních pokynů, z nichž se posléze obvykle vyklube nějaká příšernost (ale ne vždy!), funguje The Static Speaks My Name nejlépe.

Krátká herní doba by vůbec nevadila, jenom v její souvislosti zamrzí, že máme tu čest s jediným příběhem – konstrukce hry, především včetně konce, by perfektně seděla do povídkového, epizodického formátu, který by navíc postupně mohl začít odpovídat na otázky nadhozené během hraní. Na ten však bohužel ve finále nedojde. Přeloženo do lidštiny: The Static Speaks My Name je při své mrzké délce natolik zajímavou demonstrací atmosféry, že hráče zanechá toužící po větší porci téhož. Stahujte zde.

zdroj: Vlastní foto autora

Naut (download)

Najdeme na Marsu život? Freewarovka Naut (homepage) na to bezstarostně odpovídá záběry na astronauta, který si to krajinou Rudé planety šine ve svém Cadillacu. Spíše než filozofickými odpověďmi ale Naut hýří esteticky působivými obrázky jako z plakátů. Vymazlená grafika není při detailnějším pohledu do pozadí produkce tolik překvapivá – za hrou totiž stojí grafický designér Cory Schmitz, jehož můžete znát jako tvůrce loga herního webu Polygon.

Naut lze jinak zařadit po bok exploračních her typu Flower nebo Journey. Jako astronaut máte k dispozici vůz a rozměrnou mapu světa, které je vlastní především všeobjímající prázdnota. Prostředím jsou sice roztroušeny vzdálené světelné sloupy vybízející k návštěvě, první minuty projížďky světem Naut však nejsou o cíli, ale především o cestě samotné. O pohledu na to, jak perfektně hra při svém běhu vypadá. O vychutnávání si měnící se denní doby i počasí. A o pozorováním příslibu objevů na horizontu...

Bohužel se po dalších pár desítkách minut hraní ukáže, že Naut i přes vizuál, který by mu mohly závidět leckteré komerční hry, až srandovně tragicky zaostává v několika základních prvcích své hratelnosti.

Jakmile se ukáže, že horizont slibuje jenom další horizont a barevná paleta se jen tak nezmění, přestane Naut fungovat jak má a stává se pouhou ilustrací designérských kvalit thatgamecomapny. Jakkoliv je kvalitní styl pohybu i celkový vzhled, hra neobsahuje o nic více dalších prvků. Kvalita psaného textu odhaleného v roztroušených destinacích, a tudíž i budovaného příběhu, je bohužel nevalná. Text navíc nepodporuje ani obraz – brzy začne být jasné, že namísto vizuálně zajímavých monolitů (nebo něčeho podobného) jsou po mapě zkrátka roztroušené identické kopie dřevěných domků.

A co je nejhorší, ačkoliv pohybu nechybí správná dynamika (ten pocit jako z Journey, kdy skoro cítíte vítr ve vlastní kštici...), překážky roztroušené po mapě vůz příliš často zastavují na místě. Nepomáhá ani obskurní ovládání, kvůli němuž s panákem příliš často opustíte vlastní vůz. Hra totiž obsahuje jinou klávesu pro skok v pěší fázi (mezerník) a jinou v automobilové (E). Zaměnit je v zápalu hraní je velmi prosté, přičemž mezerníkem z auta vyskočíte a musíte k němu pomalu došourat. Plynulé hraní je pak to tam.

Minimálně jako ilustrace vlivu grafiky na pocit z hraní, a pro fanoušky hratelnosti produktů thatgamecompany, však Naut alespoň krátce obstojí. Je rovněž možné, že se bude lépe hrát na tabletech. Zkoušejte každopádně zde. 

zdroj: Vlastní foto autora

Ever Yours, Vincent (download)

Ačkoliv je adventura Ever Yours, Vincent (homepage) “jenom” několikaminutovou demoverzí a nikoliv plnou freewarovou hrou, titul hned na několika frontách sbírá kladné body za oživení obrazů malíře Vincenta van Gogha a hliněnou (claymotion) stylizaci. Pokud navíc projekt získá dostatek kladných ohlasů a/nebo peněz, může se snadno přetransformovat v plnohodnotný titul.

Vincent van Gogh se právě vrátil ze svého pobytu v sanatoriu, prostředí jeho bydliště v Ever Yours však napovídá, že by si snad ani neměl vybalovat. Po krátkém pochodování obrazovkou a obdivování netradičního autorského přístupu ke grafice (i přes občasné přešlapy) se totiž hráč jako Vincent teleportuje do jednoho z obrazů a začne si udobřovat namalovanou postavičku…

Ever Yours, Vincent je ve své podstatě klasickou point-and-click adventurou, v níž je cílem dle indicií sesbírat přemalované van Goghovy obrazy a vrátit je do původní podoby. Jako taková hra navíc optimálně informuje o malířově životě a díle, byť zatím zároveň nijak obsáhle. Ačkoliv se i při několikaminutové hratelnosti dá hře vytknout celá řada nešvarů (od místy zabugované grafiky přes absenci informací o herních principech až po obtížně čitelný font) nelze se nakonec zbavit pozitivního dojmu z celého nápadu na podobnou hru.
Titul sice (zatím?) nemá vlastní Kickstarter, podpořit ho však lze i tím, že hru vyzkoušíte a své postřehy sdělíte autorce. Stahujte a reagujte zde na Gamejoltu.

zdroj: Vlastní foto autora

Orion Trail (download)

Taky nesnášíte, když vaší kosmické lodi kousek před cílem dojde kvůli srážce z inteligentní černou dírou palivo? Tohle ale není popis konce dalšího sezení u FTL, nýbrž game over momentka z freewarovky Orion Trail (Kickstarter stránka). Není náhoda, že Orion Trail dosahuje o řád vyšší komplexnosti než obvyklá freewarovka – titul je totiž výkladní skříní běžící kickstarterové kampaně. Když bude úspěšná, tvůrci současnou verzi podstatně rozšíří. Právě od dob FTL jde o nejzajímavější (již vyšlou, nikoli teprve vyvíjenou) kombinaci roguelike hratelnosti a sci-fi tématiky.

Obdobně jako v inspiračním zdroji The Oregon Trail, ale i podobně jako v Banner Saga, hráč v Orion Trail se svou lodí putuje z bodu A do bodu B a automaticky spotřebovává několik typů surovin. Pokud jediná z nich dojde, hra končí neúspěchem. Prvotní zásoby lze však doplnit, stejně jako i ztenčit, jedním z mnoha náhodně generovaných questů, na které postupně naráží. Právě rozhodování hráče je hlavní náplní hraní Orion Trail.

Podobně jako u FTL jsou objevené questy v principu textovými minihrami. Podobně se do určité míry liší podle vlastností vaší posádky a lodi, přičemž obě si vybíráte na počátku mise. Oroti FTL jsou však doprovozeny mnohem zajímavější grafikou, širší paletou možností a ve finále tak rozvíjejí fantazii i možnosti hraní. Jediné sezení u Orion Trail přitom zabere bratru deset minut. Formát je tak ideální i pro mobilní hraní. Zdaleka ne vždy navíc hraní dopadne úspěchem…

zdroj: Vlastní foto autora

Vzhledem k tomu, že FTL je po dvou letech už malinko ohraná a konkurenční roguelike Galactic Princess se stále opožďuje, je Orion Trail i ve své freeaware verzi dokonalým doplňkem náhodně generovaného prozkoumávání kosmu. Kickstarterovou stránku najdete zde, tady pak můžete stáhnout hratelnou verzi.