V popkulturním prostoru opět ožívá příběh o pouštní planetě Arrakis z pera spisovatele Franka Herberta a po výtečném oscarovém filmu se Duna začíná jako písečný červ valit i na monitory počítačů. Vývojáři z Shiro Games, tvůrci pozitivně přijaté strategie Northgard, se rozhodli ze své šablony oklepat vikingy a severskou mytologii, mapu zaplnit pískem a skalisky, rozšířit herní mechanismy a celý balíček posypat skořicí vonícím bájným kořením.

V jejich chystaném počinu Dune: Spice Wars zápolíte o vliv na Arrakis. Způsobů, jak si smrtící planetu podmanit, je několik a mechanismů, jak toho dosáhnout, ještě víc. Nechybí otevřená válka, intriky, politikaření a plány v plánech plánů jiných plánů.

Pokud jste hráli výše zmíněný Northgard, zorientujete se ve hře velmi rychle. Pokud ne, tak si představte takovou okleštěnou Civilization VI nebo Humankind, ale v reálném čase. Přestože na první pohled toho Duna nemusí mít s grandiózními tahovými strategiemi mnoho podobného, návykovost a odkládání večerky na „ještě dodělám XY“ jsou naopak důvěrně známé.

Nesmím se bát

Předběžný přístup, ve kterém se Dune: Spice Wars momentálně nachází, vás nechá zápolit ve skirmishi v čele jedné ze čtyř frakcí. Velkorody Atreidů a Harkonnenů se nejvíce odlišují v přístupu k domorodému obyvatelstvu Arrakis. Tam, kde Atreidové mohou neutrální vesnice ke svému území připojit nenásilně, volí Harkonnenové zastrašování obyvatelstva a plenění. Kde se rod z planety Caladan těší oblibě, přízni a podpoře ve velké radě Landsraadu, tam se šlechta Giedi Prime snaží usnesení zvrátit ve svůj prospěch vydíráním a korupcí.

zdroj: Shiro Games

Zbylé dvě frakce velkorodům nezůstávají nic dlužny. Pašeráci a Fremeni nemají tak pevné postavení v Landsraadu a musí velmi pečlivě rozmýšlet, které dekrety podpoří. Zase ale disponují jinými výhodami. Esmar Tuek v čele překupníků koření může v nepřátelských osadách zakládat ilegální pašerácké buňky. Fremeni zase těží ze znalostí domovské planety a nemusí mít strach, že by jejich sběrače koření ohrožovali píseční červi.

Strach zabíjí myšlení

Každá strana si navíc na začátku hry může vybrat až dva poradce, kteří jí propůjčí své schopnosti a atributy. Pokud tak po boku vévody Atreida stane konkubína Lady Jessica, můžete ostatním hráčům vnucovat diplomatické dohody. Fremeni zase mimo jiné disponují postavou Ctihodné matky Ramallo, která na mapě odhalí veškerá ložiska koření a od začátku máte možnost v regionech stavět chrám zasvěcený šaj-hulúdovi, který zvyšuje produkci surovin.

Tyto možnosti zaručují, že i opakované hraní za ty stejné frakce může být pokaždé trochu jiné podle toho, jakou kombinaci rádců si namícháte. Pokud bych si měl tipnout, do plné verze se dostane ještě rod Corrino v čele s Pádišáh Imperátorem Shaddamem IV., protože jinak ve hře po Sardaukarech (elitních vojácích císaře) není ani vidu, ani slechu.

Strach je malá smrt přinášející naprosté vyhlazení

Ať už si vyberete jakoukoliv frakci, na Duně jste z jediného důvodu – těžit blahodárné koření. Do imperiální pokladnice musíte pravidelně odvádět stále vyšší dávky melanže. Těžba je ozvláštněna výborným systémem daní: Na každé období totiž ekonomická organizace CHOAM vyhlašuje jiný směnný kurz, za který lze koření prodávat. Vy se tak můžete rozhodovat, jaký podíl vytěžené suroviny uskladníte a kolik zpeněžíte. Je kurz nepříznivý nebo jste těžbu museli přerušit, protože vaše kombajny ohrožují červi? Jedním kliknutím upravíte produkci tak, že si většinu koření ponecháte v silech, abyste měli na zaplacení daní a prodáte ho, až se cena melanže vyšplhá na příznivější marži.

Náhodně generovaná mapa je rozdělená na regiony, které až na pár výjimek těch nejhlubších pouští spravují neutrální vesnice. Každý region má pak odlišné bonusy na produkci surovin. Chybí vám plastocel na stavbu a údržbu budov? Budete nuceni najít území, které produkuje minerály. Potřebujete vodu na zásobování jednotek a připojování dalších regionů? Musíte zabrat území, které sužují pouštní větry, a postavit v něm sběrače vláhy.

Budov není mnoho a krom Fremenů mají všechny frakce přístup k těm samým, což se doufám před plnohodnotným vydáním změní. V drtivé většině však každá stavba produkuje odlišnou surovinu, případně nějak ovlivňují okolní regiony – ať už slevami na údržbu, nebo třeba posílením vojenských jednotek v sousedních oblastech. A rozšiřovat regiony budete muset, protože mimo hranice říše dochází vašim vojenským jednotkám zásoby a během několika minut umírají dehydratací nebo v tisícizubém chřtánu písečného červa.

Budu svému strachu čelit

Hegemonii nad jiskřivými dunami a rozeklanými skalami neutvoříte jen s použitím hrubé vojenské síly. Bonusy a postihy k válčení, ekonomice nebo třeba výzkumu budete vyjednávat skrz diplomacii, obchodováním se skrytími síči (pouštní města neutrálních Fremenů) a v neposlední řadě již výše zmíněným hlasováním v Landsraadu.

V pravidelných intervalech všem soupeřícím frakcím velká rada předloží tři usnesení. Ta můžete buď podpořit, odmítnout, nebo hlasovat, koho postihnou například sankce na výrobu plastoceli. K tomu můžete navíc v pozdějších fázích usilovat o speciální kancléřské pozice, které vám dodají znatelné výhody nebo odemknou možnost trénovat speciální jednotky. A v samotném závěru se můžete dokonce ucházet o post Guvernéra Arrakis, což je jednou z cest k absolutnímu vítězství.

zdroj: vlastní video redakce

Landsraad je výborným osvěžením hry a skrývá nebývalý potenciál do multiplayeru, kde si jasně dokážu představit, jak s ostatními hráči kujete pikle. Navíc po každém hlasování vidíte, kdo a jak který výnos podpořil, z čehož můžete vyvodit důsledky a například zpřetrhat obchodní styky. Celkově jde o výborný strategický prvek, který jde ruku v ruce s výzvědnou sítí.

Dovolím mu, aby prošel kolem mne a skrze mne

Vedle válčení a politikaření je další validní cestou k výhře právě špionáž. Zaměřením na lsti a špehy si jednak odemykáte více informací o protivnících a jejich plánech, jednak můžete provádět speciální operace. Podplacením si třeba koupíte vliv v Landsraadu, otrávením zásob vody snížíte bojeschopnost jednotek na daném území nepřítele, odpálením atomové zbraně srovnáte se zemí celý region a v neposlední řadě můžete zosnovat vraždu vůdce frakce a tím ji úplně vyřadit ze hry.

Dune: Spice Wars už v early accessu nabízí chutnou porci zábavy na hodiny. Průměrně velkou mapu na střední obtížnost totiž dohrajete mezi třemi až čtyřmi hodinami, což výborně funguje na sžití se s krajinou a vytvoření si vztahů k protivníkům.

Už teď se dá říct, že hra je vystavěna na robustním a zábavném základu, který by fanoušky série neměl zklamat. Přestože se jedná o realtime strategii, umí skvěle udržet pocit „ještě jeden tah a jdu spát“ tak známý z řady výborných tahových kousků. Tady je akorát přetaven v „ještě dobudu jeden region“, „ještě odhlasuju v Landsraadu“, „ještě si výzkumem otevřu další úroveň špionáže Kosmické gildy“.

Až projde a zmizí, otočím se a podívám se, kudy šel

Ano, Dune: Spice Wars bude dobrá hra. Zda ale půjde o hru výbornou, záleží dle mého na tom, jestli autoři zapracují na vyložených slabinách. Těmi jsou diplomacie a válečnictví, které zatím působí plytkým a frustrujícím dojmem.

Například diplomacii můžete veskrze celou ignorovat. Ve hře citelně chybí uzavírání válečných paktů, takže jste se všemi od začátku v konfliktu. Můžete mít sebelepší vztahy, ale to sokovi nezabrání na vás útočit a obléhat vaše osady. A když se budete aktivně bránit, obchodem těžce vybudované diplomatické styky se vsáknou do písku s krví první zabité protivníkovy jednotky.

Frustrující jsou také souboje. Primárně budete velet pouze hrstce vojáků a válčení se v pokročilých fázích hry promění ve frustrující hašení požárů. Často totiž budete mít s každým protivníkem otevřenu alespoň jednu frontu, takže budete nuceni mezi nimi neustále pendlovat a modlit se, ať stihnete doplňovat domobranu vesnic.

zdroj: Archiv

Do toho se vždy v ten nejhorší čas umí zjevit neutrální povstalci, kteří vám začnou sabotovat ekonomiku v samém srdci říše, a nedejbože, když se chvíli věnujete manévrům a v nestřežený okamžik vám kombajn spolkne písečný červ. To máte pak chuť si krispelem otevřít žíly a dát vaši vlhkost šaj-hulúdovi.

Tam, kam strach odešel, nic nezůstane

Pustím se na dunivý písek a trochu zaspekuluji, co by se ještě mohlo do plné verze Dune: Spice Wars dostat: Zatím ve hře nemá žádnou úlohu Bene Gesserit, který by neměl být opomenut, protože jejich Ctihodné matky si přímo libují v tahání za nitky světových událostí. Po vzoru Northgardu bychom taky mohli dostat příběhovou kampaň, která bude sloužit i jako tutorial. Nepočítejte totiž, že vám předběžný přístup něco vysvětlí, na většinu mechanik a synergií si budete muset přijít sami.

Nějakou formu archetypů (podobě jako třeba v Civilization VI) by zasloužila i umělá inteligence, která hlasuje v rozporu s tím, jaký k vám má vztah. Často má taky tendence útočit na jedno a to samé místo.

Píseční červi by si potřebovali vyvážit. Jediným opravdovým rizikem totiž jsou při přesunech v otevřené poušti. Pokud útočíte na vesnici (což je drtivá většina bojů), stačí si s prvním varovným signálem o červí stopě trochu popojít a rázem jste v bezpečí. To samé platí pro těžící kombajny – jediným kliknutím přivoláte karyol, který je dopraví zpět k rafinerii, chvíli počkáte a dalším kliknutím ho vyšlete zpět k ložisku koření. Je to spíš otrava než skutečné nebezpečí.

Zůstanu pouze já

Pak tady jsou prvky, se kterými ani nepočítám, že by se do hry dostaly. Například by Duně slušelo bojové letectvo nebo zkrátka jiná technika než pěchota. Hodil by se také terén, který více omezuje pohyb jednotek, a dává tak lepší možnosti, jak se bránit, a v neposlední řadě by byla fajn větší rozmanitost výzkumu. Takto má každá frakce pouze několik unikátních technologií, a přitom se dá jen těžko představit, že někdo nevyzkoumá takové Povolání do zbraně, aby si odemknul nejsilnější vojenskou jednotku.

Z říše fantasmagorie by pak bylo mé přání, aby šlo Arrakis teraformovat. Aby podobně jako za vlády imperátora Leta II. pod otevřeným nebem opět tekla voda a zelenaly se stromy. Je mi jasné, že tento mechanismus se do hry nedostane už jen proto, že v herním čase trvá jedna mapa několik let, nikoliv milénií. A tak, přestože se vývojářům povedlo pouštní krajinu ztvárnit dostatečně rozmanitě s řadou unikátních a speciálních regionů, bohužel stále budete koukat na odstíny žluté a oranžové, což se dříve nebo později zají.

Předběžný přístup Dune: Spice Wars ukazuje zábavnou strategii, která ctí předlohu a nabízí pohlcující a návykovou hratelnost na mnoho hodin. Jestli se ale vývojářům ze Shiro Games podaří stvořit legendu, která bude lákat k opakovanému hraní ještě další roky, záleží čistě na tom, jak si poradí s vyvážením a doděláním některých mechanismů a dodáním obsahu. Klidně ať zůstanou čtyři hratelné frakce, ale ať taky v dobytých územích děláte něco jiného, než stavíte lapače vlhkosti a továrny na plastocel!