Překvapivé vydání předběžného přístupu Hades 2, před kterým nás Supergiant Games nijak nevarovali, mě zastihlo nepřipraveného. Měl jsem v tu chvíli rozehráno asi pět her naráz, navíc jsem v neustálém očekávání PC verze Ghost of Tsushima a recenzní kopie druhého Hellblade. Má v takové konstelaci vůbec smysl investovat peníze do další, navíc nehotové hry? Zkrátím to: Po asi třiceti vteřinách velmi dospělého zvažování všech pro a proti jsem poslal autorům svých šest stovek a vzápětí se pustil do hraní.
Jako doma
Pustit se znovu do čarovného světa řecké mytologie je jako vklouznout do plyšových bačkůrek s hrnkem kakaa a pořádnou čepicí šlehačky. Je to skvělé, ale zároveň velmi důvěrně známé. Právě tohle je dost možná velká výhoda, ale i nebezpečí – Hades II je po všech stránkách extrémně podobný svému předchůdci, vyjma detailů vás může máločím překvapit a zlí jazykové by klidně mohli tvrdit, že místo dvojky tu po několika letech máme obyčejný datadisk.
Datadisk by to byl ale kromobyčejně macatý. Přeci jen už nyní má předběžný přístup údajně víc obsahu, než měla kompletní první hra. Navíc, a to mi udělalo zvláštní radost – už od prvních krůčků jsem neměl pocit, že hraju jakousi rozpracovanou verzi. Hades II i v této fázi působí sebevědomě a kompletně.
zdroj:
Supergiant Games
To tam je drzé princátko Zagreus, které minule prchalo z podsvětí navzdory přáním svého chmurného otce Háda. Tentokrát dostaneme do rukou jeho mladší sestru Melinoë, která má ovšem snad ještě silnější motivaci: Titán Chronos totiž uprchl ze svého vězení a připravil ji o rodinu i domov. K jejímu štěstí ji ovšem zachránila čarodějka Hekaté, která z ní následně tvrdým tréninkem vysochala bojovnici bez bázně a hany, schopnou máchat kolem sebe čepelemi stejně svižně jako plejádou magických útoků. No a aby toho nebylo málo, ruce k dílu aspoň vzdáleně propůjčí olympští příbuzní, případně další mýtické bytosti.
I Hades II je roguelite, na jednotlivé runy se vydáváte z ústředního tábora, kde samozřejmě můžete ztratit pár slov s dalšími obyvateli, ať už je to přátelský hrdina Odysseus, věčně zpruzené vtělení pomsty Nemesis nebo třeba roztomilý duch Dory, který s vámi sdílí stan a zcela zjevně v tomhle pokračování nahrazuje Medůzu z minula.
zdroj:
Foto: Supergiant Games
Ve výcvikovém středisku přirozeně nechybí kostěný trenér Schelemeus, na kterém si můžete vyzkoušet zbraňové techniky, a protože je Hades II skutečně rogueLITE jako jeho předchůdce, i v případě neúspěšných runů si zpátky domů přinesete hromadu různých materiálů, za které lze odemykat nové nápomocné bonusy.
Novinkou v tomto ohledu jsou tarotové karty, které mají různé pozitivní efekty, každá má ale také určitou hodnotu a vy máte jen omezený limit, který kombinace karet nesmí překročit. V jednotlivých úrovních se také nachází řada materiálů, které můžete těžit či sbírat, mnohé ale jen tehdy, pokud u sebe zrovna máte patřičný pracovní nástroj. Opět budete sklízet nektar, s jehož pomocí si můžete více naklonit bájná NPC, která vám na oplátku věnují nějakou tu cetku alias další modifikátor hratelnosti. A ano, nebojte, „upovídaný“ obchodník Cháron tu opět nechybí.
Kouzla a čáry
Významných změn se dočkal soubojový systém, ačkoli se Hades II hraje v základu extrémně podobně a novinky vám přirozeně přejdou do krve. Melinoë se daleko víc spoléhá na magii, a každý útok má i svou Omega variantu, spouštěnou podržením tlačítka. V základu máte k dispozici běžný, speciální a takzvaný Cast útok, každý se specifickým účelem.
Nově také vaše hrdinka může po bojišti sprintovat, oproti první hře se ale (patrně i kvůli tomu) poněkud umenšil význam dashe. Díky novému a bohatšímu systému kouzlení se ještě více rozšířily možnosti nejrůznějších buildů, vycházejících z požehnání od olympských bohů. Ta mají mimo jiné různé synergie, a tak se vám po několika neúspěšných pokusech může z ničeho nic povést poskládat neskutečně mocnou kombinaci, se kterou s prstem v nose dorazíte až na samotný závěr aktuálně dostupného obsahu.
Musím se přiznat, že mi některé dary z prvního dílu trochu chybí, zároveň si ale nejsem jistý, jestli jsem zkrátka zatím neměl smůlu a nebyly mi nabídnuty. Buď jak buď, Hades II se se svými hráči úplně nemaže a některé kombinace nepřátel jsou velice vypečené. Přirozeně nepřijdete ani o souboje s bossy, zejména oceánská hudební skupina ve druhém aktu je neskutečně povedená i díky fenomenální doprovodné skladbě, která navíc reaguje na odstraňování jednotlivých členek ansámblu.
Zas to bude hit
Celkově jsou nové části podsvětí povedené, poměrně výraznou změnou jsou otevřenější lokace třetího aktu, ve kterých je v každé „místnosti“ zapotřebí porazit více nepřátel a posbírat více pokladů, než vás hra pustí dál. Co se týče základních herních mechanismů, budou tu hráči prvního dílu jako doma, celkově je UI v podstatě totožné, předměty mají totožné modely i význam.
Druhý Hades navíc těží z toho, co zvládl už jeho předchůdce, a sice z naprosto báječného audiovizuálního zpracování. Kreslená grafika je pořád nádherná a plná malých detailů, zároveň jsou postavy i součásti prostředí krásně plynule rozanimovány. Stejně jako minule se můžete těšit na božské ztvárnění postav v dialogových oknech, z nichž většina by si okamžitě zasloužila vytisknout a zarámovat. Akci skvěle doplňuje hudební doprovod, který patřičně graduje a zároveň ani při opakovaném procházení v rámci jednotlivých pokusů nezačíná otravovat.
Vývojáři ze Supergiant Games mě navíc velmi potěšili podporou širokoúhlých monitorů, a tak si krásu jednotlivých obrazovek můžeme užívat na extra velké ploše. Ačkoli je hra v předběžném přístupu, nezaregistroval jsem během zkoušení žádné problémy, z technického hlediska se tedy Hades II dá považovat za kompletní, chybí jen další lokace, patrně i zbraně a samozřejmě vyvrcholení příběhu.
zdroj: Supergiant Games
Je pochopitelné, že si většina hráčů raději počká na definitivní výsledek, který bychom měli dostat někdy v příštím roce. Pokud vás ale svrbí prsty a chcete Hades II okusit co nejdříve, rozhodně vás nebudu odrazovat, protože už teď jsem za své peníze dostal adekvátní porci zábavy. Supergiant Games opět nezklamali. Tenhle výlet do starých řeckých bájí a pověstí by pochválil i Eduard Petiška!
