Jedním z překvapení loňského Gamescomu bylo oznámení nové hry v sérii ‘Runner – Expeditions: A MudRunner Game. Po vynikající simulaci SnowRunner, v níž jste s pomocí mnoha terénních vozidel převáželi nejrůznější náklady a dávali tak do pořádku zdevastovaný svět, se tvůrci rozhodli upustit od práce s těžkou technikou a přijít se hrou, která je jen a pouze o průzkumu.
Tím ostatně začínáte na úplně každé mapě ve SnowRunnerovi – bez vypátrání rozhleden za volantem agilního džípu a odhalení části mapy se ty náklady velkými tahači převážejí přece jen o poznání hůř.
zdroj:
Foto: Focus Entertainment
Znělo to slibně. Už žádné cestování sem a tam, jen přímočarý průzkum krajiny s hledáním nejrůznějších prvků, takže jsem nemohl říct ne, když nám tvůrci umožnili do hry nahlédnout o něco dřív a absolvovat celkem sedm expedic.
Rozbahněná kampaň
Pět jich tvoří celou jednu „tutoriálovou kampaň“ na mapě Colorada, zbylé dvě byly každá ochutnávkou jednoho ze zbylých dvou regionů – Arizony a Karpat. Vzhledem k mé oblibě hry SnowRunner jsem byl patřičně natěšený, co si pro nás autoři připravili a… hned v prvních minutách jsem byl lehce rozčarovaný.
Expeditions: A MudRunner Game na mě totiž každým svým coulem působí jako velmi velké DLC pro SnowRunner. Sice toho dělá dost nového, ale mnou očekávaný posun v enginu se nekoná. Hraje se vlastně úplně stejně, vypadá stejně, vozidla jsou některá možná nová (k vidění jich tu bylo 20, některá jsou však zamčená za DLC), ale působí úplně stejným dojmem.
Dokonce i garáž je od té ve SnowRunneru téměř k nerozeznání, včetně vylepšování vozidel, kde můžete jít jak po výkonnostních, tak funkčních i čistě kosmetických dílech. Tvůrci jen upravili pár ikonek, aby se asi neřeklo. Ani grafická stránka vlastně už neohromí tak, jako to svého času dokázal předchůdce.
zdroj:
Foto: Focus Entertainment
Novoty tu ale jsou a souvisí se změnou tématu. Vozidla mají nově inventář, do kterého si můžete pořídit spoustu vychytávek od zvedáku, který vás vrátí na kola, přes kotvu, díky níž nebudete mít nouzi o záchytný bod pro naviják, až třeba po sonar, který vám zase prozradí, kde je voda nejhlubší. To abyste znali nejlepší cestu pro zdolání rozvodněného toku.
Výbava průzkumníka
V terénu vám rovněž pomůže možnost snížit tlak v pneumatikách, čímž získáte větší přilnavost za cenu vyšší spotřeby paliva. Je tu i používání dalekohledu a drona, ale obojí mi přišlo nedodělané. Dalekohled mě odměňoval zkušenostmi za věci, které jsem reálně neviděl a nikde mi je neoznačil a ovládání dronu bylo vyloženě otřesné. Ale nehrál jsem hotovou hru, tak doufejme, že tvůrci do finální verze vše vychytají.
Při samotné expedici ještě můžete narazit na zásoby, případně i obchodní stanice, od nichž můžete jak nakupovat, tak s nimi směňovat, když máte například zbytečně moc kotev. Dále na papíře zní skvěle budování základny, ale je velmi nákladné a efekty nových budov za investici nestály, což zase můžeme přisuzovat tomu, že jsem mohl okusit jen pár hodin, třeba bude jejich důležitost znát hlouběji ve hře s náročnějšími expedicemi.
Ale ok, beru to, jsou to milé přírůstky a SnowRunner má velice solidní základ, který Expeditions: A MudRunner Game poslouží dobře k tomu, co chce dělat. Jenže titulní expedice, o které tady jde především, mě tedy silně neuspokojily.
Kromě úvodní mapky nabízí zbylé dvě lokace po 41 expedicích, což je úctyhodné číslo. Jejich menu vám svým rozvržením opět připomene SnowRunner, kdy jeden úkol je podmíněný splněním jiného úkolu.
Vzhledem k tomu, že tu nejde o zásobení staveb materiálem, se „mise“ omezují třeba na to jen někam dojet, někde něco najít detektorem kovů, něco zmapovat dronem, případně vyprostit nějaké vozidlo. Nic převratného ani vyloženě zajímavého. Neviděl jsem ani z přírody nic, z čeho by mi spadla brada. Nicméně u her z této série stejně platí, že cesta je to hlavní, protože brodění se bahnem a překonávání přírodních nástrah je prostě pořád skvělá zábava.
zdroj: Focus Entertainment
Tím hlavním problémem ale je, že každá expedice je naprosto odděleným dobrodružstvím, což vrhá pořádný stín na ono budování základny. Je sice fajn, že můžete na mapě objevit další základny a zpřístupnit si tak nové výchozí body expedic, abyste to v rámci dalšího úkolu neměli tak daleko, ale zcela to boří pocit toho, že jste někde uprostřed Arizony a ze svého bezpečí podnikáte výpravy ven.
Potenciál zatím nenaplněn
V rámci jedné expedice se můžete volně toulat a plnit vedlejší úkoly, ale jednou svou seanci chtě nechtě budete muset ukončit, vyskočit do hlavního menu a z něj si zvolit novou expedici, vybrat si pro ni vhodné vozidlo z vozového parku, to vybavit potřebným vybavením a pak se z vybraného výchozího bodu vydat za dalším úkolem.
Zcela mi to rozbilo ponoření do hry a upřímně nechápu, proč nemohu po úkolu stejně jako ve SnowRunneru dojet zpátky na základnu, tam si změnit auto v garáži a přijmout další expedici, aniž by to vyžadovalo opuštění mapy a její opětovné načítání.
Zklamalo mě to a opravdu moc doufám, že se tohle do vydání plné hry změní. Protože jako celek nepůsobí vyloženě špatně. Je to prostě SnowRunner s několika novými udělátky, která usnadňují práci s terénem. Je mnohem víc o řešení samotné jízdy než o tom, kde je nutné vzít ten který materiál na tu kterou stavbu.
Expeditions mají potenciál, ale prezentovaný způsob zahajování expedic byl pro mě velice neuspokojivý a je otázka, zda budování základny bude mít nějaký skutečný význam a zda si tvůrci drží svá největší esa v rukávu a mezi expedicemi budou skutečně zapamatovatelné výlety s dechberoucími objevy. Rozjezd je ale – alespoň v hratelné ukázce – velmi slabý.
Expeditions: A MudRunner Game vyjde 5. března na počítačích, PlayStationu 4 a 5, Xboxu One, Series X/S a Switchi.
