Postapo her není nikdy dost, a tak se vývojáři z Gentlymad Studios nebáli přijít s další, tentokrát v hávu real-time budovatelské strategie. V extrémně nepřívětivém světě Endzone: A World Apart se snažíte z ničeho vybudovat něco. Nezačínáte ani na zelené louce, začínáte na hnusné, prošedivělé, červy prolezlé radioaktivní louce. A snažíte se o jediné: přežít.
Nutno říci, že to rozhodně není úkol jednoduchý. Endzone: A World Apart vám neustále hází klacky pod nohy a vy musíte na všechny zádrhely efektivně reagovat. Čelíte například slanému dešti, radioaktivním mrakům, bouřím, vyschlým jezerům, nákazám. Zkrátka všemu, co si jen dokážete v nezdravé postapokalyptické společnosti představit.
Pokud se chcete opravdu dobře seznámit se základy hry, doporučuji zahrát si tutoriál. Ten se prakticky rovná misi v kampani. Starý vůdce smečky vás seznámí s fungováním celé společnosti, budov i celé infrastruktury. Získáte tak přehled snad o všech součástech hry.
A rozhodně nečekejte žádnou lážo plážo tutoriálovou obtížnost. Tady se jede naostro hned od začátku. Jsme po apokalypse, není prostor pro třasotinky!
Na životě záleží
Endzone nabízí velice hezky propracovaný systém zadávání úkolů dělníkům a vůbec fungování celé vaší společnosti. Pokud chcete například postavit určitou budovu, nečekejte, že k ní automaticky všichni naběhnou a začnou ji stloukat dohromady. A přímé zadávání úkolů konkrétním lidem zde taky neexistuje.
Vaše role je výrazně pasivnější. Máte určitý počet profesí: stavitele, nosiče vody, dřevorubce, inženýry, krejčí a tak dále. Vaším úkolem je distribuovat počet lidí, kteří budou danou činnost vykonávat tak, aby vše bylo, pokud možno, v dokonalé rovnováze.
Přesně takhle nějak by ta postapokalyptická společnost mohla fungovat.
Najít tu rovnováhu není vůbec jednoduché. Zároveň je to ale zábavné. Hlavně nečekejte, že si jednou nastavíte správný počet a vše vám bude do konce hry fungovat jak po másle. Je třeba počítat s vlivy okolí, které způsobí, že se vaše priority můžou během jediného okamžiku obrátit naruby.
Dole máte časovou osu, která zobrazuje nejbližší události. Blíží se období bez deště a vysychání jezer? Honem nažeňte co nejvíc lidí na nošení vody, ať se dostatečně předzásobíte. Vaši kolonisté jsou totiž lidé z masa a kostí, ne žádní pěšáci, se kterými si děláte, co chcete. Mají hlad, mají žízeň, potřebují být ochráněni před radiací, být šťastní. A hlavně: stárnou a umírají.
Tohle se mi na Endzone líbí asi nejvíc. Máte pocit, že se opravdu snažíte o přežití. Se vším všudy. Ti lidé tu nejsou jen pro vaše manažerské potěšení, oni opravdu bojují o život a vy jim v tom boji musíte pomoci.
zdroj: Gentlymad Studios
Ten umí to a ten zas tohle
Zapomeňte tedy na klasický model real-time strategií, kde si vyrobíte přesný počet panáčků a s těmi hospodaříte. Tady se vše děje přirozeně. Lidé zakládají rodiny, mají děti. Až děti dospějí, mohou začít pracovat.
Do té doby se ale musí vzdělávat, takže potřebujete školu. Když někdo umře, chtějí ho blízcí pohřbít, takže potřebujete hřbitov. Někdo onemocní, takže musíte mít nemocnici s lékařem. Nebo si prostě chce jen zajít do hospody na pivo a zapálit jointa.
Ano, i s touto surovinou se ve hře pracuje. A vlastně proč ne? K dané situaci, době a atmosféře mi to dokonale sedí. Při hraní jsem často myslel na to, že přesně takhle nějak by ta postapokalyptická společnost mohla fungovat.
Tím ale Endzone v oblasti inovací nekončí. Jak už jsem říkal, každý člověk má určitou roli, a pokud ji náhodou nemá, automaticky pomáhá se vším možným. Například nosí suroviny tam, kam je potřeba. Abyste totiž mohli postavit budovu, musíte mít potřebný materiál. Většinou jde o dřevo, kousky šrotu a podobné suroviny.
A ty suroviny musí někdo nasbírat, vytěžit, získat. Pak je odnést do skladiště. Stavitel si pak pro ně musí přijít a použít je pro stavbu budovy. Dokud nemá všechny potřebné suroviny, se stavbou nezačne. Připomíná to skutečný život a je vlastně pozoruhodné, že mi to připadá pozoruhodné. Ale člověk na to zkrátka z jiných strategií není příliš zvyklý.
Radio(ne)aktivní lidé
Autentické zobrazení lidské komunity s sebou ovšem nese i svoje problémy. Nejvíc mě na Endzone štve jedna věc – hra je neskutečně pomalá a tuze se vleče. Chápu, že jsme se ocitli v ne úplně pozitivním období, energie není na rozdávání, strava nic moc, ale proboha lidi, přidejte trochu do kroku! Vaši poddaní při překonávání všech těch vzdáleností totiž pouze chodí, takže se všechno hrozně protahuje.
Ano, částečně to je strategický prvek, který vás nutí k pečlivé výstavbě infrastruktury. Můžete si pomáhat různými sklady a trhy, takže všichni nemusí překonávat takové vzdálenosti, ale i tak jsem se bez neustálého zrychlování času neobešel.
Kdybyste chtěli odehrát například celý trénink na normální čas, tak si troufám tvrdit, že vám zabere 4 hodiny. Možná i víc. U jiné hry by to nebyl takový problém, ale tady mě mrzí, že bych vlastně hrozně chtěl pozorovat svou nebývale uvěřitelnou komunitu v chodu a ponořil se do její trpké reality. Jenže místo toho musím všechno zrychlovat, abych se někam dostal.
Ošklivá, ale šíleně atmosférická hra.
Endzone z tohoto důvodu nesedne každému, ale pokud dokážete být maličko trpělivější, než je v moderních hrách obvykle nutné, odvděčí se vám opravdu propracovaným systémem a návykovou hratelností.
Na to, že se jedná o early access, jsem nepotkal ani žádné výrazné technické problémy, i když jsem měl občas pocit, že distribuce úkolů nefunguje úplně spolehlivě. Měl jsem například přiděleného stavitele pro stavbu určité budovy, ale ten se místo toho, aby ji začal konstruovat, někde procházel nebo dělal něco jiného. Možná byl prostě tvrdohlavý a na moje rozkazy zvysoka kašlal.
Ale jinak to funguje. Většinu času máte opravdu pocit, že jste součástí společnosti, která se ocitla na pokraji vyhynutí. Tomu přispívá i skvělý audiovizuál: hudba je vyloženě apokalyptická a grafické kulisy ctí téma naprosto dokonale. Stavíte ze zrezivělých plechů a různých kousků šrotů, které prostě někde najdete. A stavby podle toho vypadají. Jsou ošklivé, ale zároveň dokonale zapadají do atmosféry.
Ošklivá, ale šíleně atmosférická – tak by se vlastně dala momentálně popsat celá hra.
