Na rozdíl od minulého roku, kdy výstaviště rozechvíval termín „augmentovaná realita“ a předváděné prototypy byly tak tragické, že o nich ani nemělo cenu psát, se letos bez jakéhokoliv humbuku objevilo několik zajímavých kousků VR brýlí. Kromě Project Morpheus od Sony tu byl třeba Cmoar, levná bakelitová hračka s překvapivými výsledky a samozřejmě Oculus Rift. I přes propastné rozdíly mám ze všech tří dobrý pocit, protože kvalitou obrazu a zážitku potvrzují úvodní větu.
Začneme od jednoho z hardwarových překvapení letošní E3, projektu Morpheus. Morpheus je vyvíjen v japonské Sony a umí v podstatě totéž, co Oculus Rift. Pro každé oko vysílá stejný obraz, který je mírně posunutý a tím dojem prostorovosti. Jde o první VR brýle, které reálně konkurují Oculusu, protože za nimi stojí armáda profesionálních inženýrů a společnost, která si může dovolit vývoj financovat (což ale Oculus VR může díky několika kolům investic a nedávné koupi Facebookem také, pozn. ed.).
zdroj:
tisková zpráva
Kromě designu se od sebe oba systémy liší použitým displejem (LCD versus OLED u OR), Oculus poskytuje širší zorné pole a na rozdíl od Morphea má méně citlivé snímání pohybu celé hlavy. Oboje brýle mají rozlišení 1920x1080. Zatímco na Oculus již existuje bohatá softwarová základna, hry pro Morpheus stejně jako samotné brýle jsou zatím ve fázi prototypování a hledání správné cesty. „Udělat hru pro Morpheus je snadné. Zápasíme s ovládáním a správným nastavením grafických ukazatelů,“ říká jeden z britských vývojářů hry Street Luge.
Ve Street Luge ležíte na longboardu ve spacím pytli (opravdu to tak vypadá!) a sjíždíte dlouhý kopec. Pohybem hlavy doprava a doleva zatáčíte a vyhýbáte se autům. Nejde o světobornou hru, ani graficky není bůhvíjak skvělá. Během hraní nebylo cítit zpoždění mezi pohybem a reakcí, ovšem na první pohled bylo vidět, že tady si vývojáři možnosti VR teprve oťukávají a dokonce se zdá, že ještě nemají podchycené překreslování obrazu. Grafika je kvůli tomu v pohybu mírně rozmlžená. Zážitková turistika ale funguje stejně dobře jako u Oculus Rift. Jakmile máte brýle a sluchátka, přestáváte pro svět existovat a unikáte do svého vlastního.
Prototyp Morphea a hratelná ukázka na E3 je signálem, že Sony na virtuální realitu myslí, i když se hotového výrobku hned tak nedočkáme. Současná verze je skutečně „work in progress“ a finální specifikace se dozvíme až za dlouhou dobu. Nicméně sliby zní dobře: hry na Morpheus je možné ovládat s PlayStation Move, takže budou pohyby virtuálních končetin v souladu s pohybem paží, což značně ulehčí ztotožnění se s hrdinou a odbourá se „odhmotnění“, ze kterého pramení i známá mořská nemoc, kterou lidé při hraní na VR zažívají.
zdroj:
tisková zpráva
Že je soulad mezi tělem virtuálním a skutečným důležitý ukázalo i hraní Elite: Dangerous na HD prototypu Oculus Rift. Ruce (skutečné) položené na ovládacích joysticích se zobrazovaly jako ruce virtuální a podle toho, jak jste s joysticky manipulovali, se i hýbaly. Je to zvláštní a z hráčského hlediska fantastický pocit cítit pohyby vlastních paží a sledovat v Oculu, že se podobně chovají i ruce polygonové. V HD prototypu byl navíc kvůli nové zobrazovací technologii odbourán dojem, že se díváte „skrz záclonu“ a prostornost hangárů či nekonečnost vesmíru vynikla jako... jako byste tam fakt byli.
Náskok Oculu před Morpheus není lehce zdůvodnitelný. Na obou technologií se pracuje zhruba stejně dlouho, Oculus Rift je napřed zřejmě díky zápalu. Sony musí ještě dlouho investovat do vývoje, aby nakonec mohla přijít s komerčním řešením, které bude bezchybné a dokáže hráče přinutit investovat do něj peníze. Právě finanční náročnost Morphea i Oculu je argumentem, proč se do masové produkce nepouštět, dokud nebude možné jít s cenou dolů.
Laciné řešení představila na E3 společnost Cmoar s brýlemi pojmenovanými originálně Cmoar. Koho by to napadlo. V duchu jsem si Cmoar překřtil na Oculus pro chudé. Jeho výhoda spočívá v prostém spojení chytrého telefonu s brýlemi, takže se namísto na proprietární OLED nebo LCD displej díváte na obrazovku vlastního telefonu, který visí za optikou před vašima očima.
Funguje to jednoduše. Do zatím neforemné přilby nacvaknete libovolný chytrý telefon, přikryjete ho skleněnou deskou a objektivy, které rozdělují obraz pro pravé a levé oko. Pak si nasadíte celou věc na hlavu a – ono to funguje. Výrobní náklady jsou tedy v podstatě jen na vysilování plastových forem.
zdroj:
tisková zpráva
Cmoar poskytuje několik možností virtuální reality v jednom. Jednak jsou tu hry, které můžete hrát, pakliže je váš telefon utáhne. Druhou možností je sledovat augmentovanou realitu. Například na stůl položíte kód nebo obrázek, který brýle interpretují jako virtuální krajinu a vykreslí vám jí před očima. Při prezentaci jsem pozoroval z ptačího pohledu vesnici pod útokem nepřátel a delším pozorováním každého z nich jsme je zabíjeli pohledem. Nebylo to v podstatě o moc složitější než Street Luge, ale zpráva byla jasná: kombinací dvou technologií se dá dosáhnout zajímavého výsledku.
Cmoar také čeká dlouhá cesta, poněkud odlišná od řešení, se kterým přichází Oculus a Sony. Inženýři Cmoar si to uvědomují, ale zároveň se pevně drží myšlenky, že je možné vyrobit levnou virtuální realitu, která třeba nebude dosahovat takových kvalit jako u konkurence, ale bude nabízet dostatek možností, aby se lidem vyplatilo jí koupit.
Budoucnost je tedy jasně daná. Virtuální realita bude. Kdy? Tak na tuhle otázku se lidé ze zmíněných společností, kromě těch od Oculus VR, vždy zahleděli do země a něco zamumlali. Cože? Že to bude ještě dlouho trvat, říkali, protože je nutné vše otestovat a zaručit stoprocentní funkčnost a kompatibilitu. 2015? Možná, říkali. Nakonec to tedy bude Oculus Rift, který přijde možná jako první příští rok. Větu z úvodu článku si tím pádem s radostí zopakuji ještě jednou.
