Dojmy z Gamescomu: Biomechanické peklo Scornu sází místo akce na hádanky
zdroj: Foto: Ebb Software

Dojmy z Gamescomu: Biomechanické peklo Scornu sází místo akce na hádanky

21. 9. 2022 15:00 | Dojmy z hraní | autor: Pavel Makal |

Stánek Kepler Interactive na letošním Gamescomu mi připravil vskutku schizofrenní zážitek. Navštívil jsem ho totiž hned dvakrát, a zatímco první schůzka se odehrávala v osvětlené místnosti plné usměvavých lidí, kteří ukazovali své magické akční RPG Flintlock hrající všemi barvami, druhý zážitek byl zcela odlišný.

Cestou do temné místnosti, kterou osvětlovaly jen zářící obrazovky počítačů, se na mě vyzývavě usmívali pánové se jmenovkami, které prozrazovaly jejich příslušnost k srbskému studiu Ebb Software. To už od roku 2013 pracuje na hře Scorn, před pěti lety prošlo úspěšnou kampaní na Kickstarteru, která jejich hru nejen finančně podpořila, ale zajistila jí i pozornost širšího publika. Po dlouhých letech byl nyní konečně čas vyzkoušet děsivý svět, který na screenshotech vypadá tak lákavě, na vlastní pěst, a zároveň zjistit, jestli se náhodou nepotvrdí ty největší obavy – že totiž Scorn bude jen další Agony nebo Succubus, kde šokující forma zakrývá plytký obsah.

Nic veselého

Vývojáři sami v popisu hry říkají, že jejich cílem je hodit hráče do světa bez kdovíjakého vysvětlování. A právě tak Scorn začíná – pohledem do tváře zmučené, znetvořené bytosti, která se z posledních sil plazí apokalyptickou pustinou, do které kdosi (a jistě ne lidé) vsadil masivní strukturu. Nešťastný tvor, který možná kdysi byl, nebo také nikdy nebyl člověkem, se vzápětí propadá do propasti a alegorie na pád do hlubin pekla tím teprve začíná.

V tomhle pekle ale nesálají věčné plameny a v jeho nitru nedlí Satan, který v tlamách žvýká Bruta, Cassia a Jidáše. Tohle peklo vzniklo v mysli někoho, kdo se až příliš často díval na sebraná díla H. R. Gigera. V případě Scornu je těžké mluvit o pouhé inspiraci tvorbou slovutného otce Vetřelce, přesný není ani termín pocta, mnohem spíše sedí prostý plagiát. Pokud někdy správci Gigerovy pozůstalosti tuhle hru uvidí, možná z toho bude drobné mrzení, ale pro nás hráče na tom vlastně není nic špatného. Už jen proto, že v rámci herní scény je biomechanická estetika švýcarského umělce zcela nevyužita a s výjimkou dvoudílné adventurní série Dark Seed si nevybavuji, že by se jí někdo zhostil se ctí.

V prvních minutách jsem se vyloženě kochal, grafika vypadá dobře, textury jsou příjemně ostré a dostatečně detailní na to, aby vynikla veškerá monumentální odpornost prostředí. Desaturované barvy z obrazovky přímo dýchají kovový chlad, se kterým se musí polonahé tělo ovládaného nešťastníka potýkat, zároveň máte po celou dobu pocit, že se procházíte útrobami živoucí bytosti, zkoumáte její střeva, šlapete po jejích kostech a podvědomě cítíte temné hučení krve v jejích žilách. Atmosféru má Scorn zmáknutou skutečně na jedničku, to se musí nechat.

Atmosféra nadevše

Pokud byste ale čekali, že váš nešťastník po prvních pár krocích vytáhne flintu a celý zbytek hry se ponese v duchu kosení emzáků, hrozně byste se mýlili. Začátek hry se nese v kombinaci walking simulatoru, během kterého máte nasávat atmosféru, a logických hádanek, které úvodní tempo srazí na šnečí úroveň.

zdroj: Ebb Software

Nejsem si úplně jistý, jestli právě tohle byla nejlépe zvolená ukázka pro potřeby Gamescomu, kde samozřejmě novináři chtějí v omezeném časovém slotu absolvovat co největší porci hry, je ale na místě upozornění, že pokud jste z trailerů nabyli pocit, že bude Scorn primárně o střílení, možná vás čeká nepříjemné překvapení. Nyní už chápu, proč ve videích vypadala samotná akce dost nepřesvědčivě a jakoby navíc: Scorn se na ni totiž zas tolik nezaměřuje.

Samozřejmě se to může v pozdějších pasážích změnit, ale minimálně v úvodu po vás vývojáři chtějí, abyste nořili své zkrvavené ruce do odporně vyhlížejících biomechanických ovládacích prvků (z nějakého důvodu jsem si vzpomněl na první Prey), zkoumali fungování podivných mučících mechanismů, přesouvali nechutné kokony a z majestátního portálu hýbali celou jednou místností tak, abyste ji nastavili do kýžené podoby.

Nic pro netrpělivé

S ohledem na to, že zrovna přesouvací hádanky (znáte je, klasické skládání obrazce na tabulce, kde chybí jedna pozice) z duše nenávidím a pod časovým tlakem se moje schopnost je řešit blíží absolutní nule, zabralo mi právě tohle docela velkou porci ukázky. Jistě, doma v klidu a bez pobavených pohledů vývojářů na zátylku (taky mi mohli radši pomoct, holomci) to bude jiná káva, celé tohle tu ale píšu jako velké upozornění, že vás Scorn hned na začátku hodí do vody, nic vám nevysvětlí, neposkytne žádnou expozici a nechá vás zoufale se plácat.

Je rozhodně velmi sexy, že hra nemá prakticky žádné uživatelské rozhraní, které by bránilo výhledu, ale zároveň to taky znamená, že pokud neradi bloudíte v mnoha od sebe prakticky nerozeznatelných chodbách, budete asi kysele prskat.

Scorn v tomto ohledu skutečně perfektně simuluje pocity zoufalce, který vůbec neví, kdo je, kde se to octl, kam má jít, co dělá tohle hrůzyplné zařízení a jestli na něj náhodou za rohem nečeká něco strašného. Pokud na to máte trpělivost, zřejmě nebudete zklamáni. Navíc to celé má trvat jen něco mezi šesti a osmi hodinami.

Ačkoli mě ukázka potrápila hádankami, musím uznat, že jsem odcházel s dobrým pocitem. Ukázalo se totiž, že autoři nehrají jen na lacinou zvrácenost, atmosféra je na jedničku a jestli by si nějaká hra zasloužila fotorežim, protože prakticky každá scéna je hotový wallpaper, pak je to právě Scorn.

O tom, jak to nakonec celé dopadne, se přesvědčíme přesně za měsíc, tedy 21. října, kdy hra vyjde na PC a Xboxu. Hned v první den také zamíří do nabídky Game Pass. Pokud toto předplatné máte, rozhodně doporučuju Scorn vyzkoušet, i kdybyste měli jen chvíli nasávat atmosféru.

Nejnovější články