Australané kutí svoje vlastní Midnight Suns a nepotřebují k tomu licenci od Marvelu. Tak by se několika slovy dala popsat nová taktická hra Capes, v níž se ujímáte týmu superhrdinů a na bojišti ne nepodobném XCOMu se snažíte svrhnout zlou korporaci, která ovládla svět. Což je úvodní rozložení sil, které bude jistě taktéž důvěrně známé všem hráčům XCOMu 2.
V hamburském velitelství vydavatele Daedalic jsem si hru od studia Spitfire osahal na ploše několika předpřipravených misí. A můžu hned na úvod říct, že jakkoliv už mě superhrdinská dominance nad světovou popkulturou začíná zatraceně unavovat, zrovna v Capes dává dokonalý smysl ještě jednou hrdinům obléknout směšné barevné kostýmky a pustit je konat dobro.
Čas hrdinů skončil
Superhrdinové kdysi zachraňovali svět co pět minut. Měli svou vlastní mocnou organizaci, krásné velitelství v mrakodrapu, obrovskou prestiž, prostě nelicencovaná Justice League jako vyšitá. Jenže pak se něco stalo, odněkud se vynořila prohnaná korporace a začala nadlidi lovit jako zvířata. Buď je rovnou posílala ke všem čertům, nebo je aspoň unášela a odesílala do nápravných zařízení.
Od té doby se lidé narození s nějakou superschopností musejí skrývat a nedávat nic najevo. Tenhle stav trvá už dvacet let… Ale ledy se začínají lámat. Poslední veterán staré gardy dává dohromady tým talentů, s nímž se chce postavit všemocnému soupeři a opět na tomto světě nastolit vládu spravedlnosti, dobra a křiklavého spandexu.
Nehrajeme sólo, tohle je sbor
Vaším úkolem je procházet sérii příběhových misí občas doplněných o nějaké postranní úkoly, nabírat další a další superhrdiny a v tahových soubojích na poli složeném ze čtverců likvidovat nepřátele. Na rozdíl od XCOMu se tu většina akce odehrává nablízko namísto přestřelek, protože k čemu byste jinak měli supersílu nebo teleportaci za záda svého soka, a na rozdíl od Midnight Suns tu pražádnou roli nehrají karty.
Místo toho se budete soustředit na kombinaci schopností jednotlivých hrdinů. Každý z nich toho umí spoustu a každý se samozřejmě specializuje na něco jiného – tady mladý silák kolem sebe dokáže vyvolat kamenné brnění a vystřelením šutráku přibít soupeře na místě, slečna s barevnými vlasy udělá blik a octne se na druhém konci bojiště, kluk na vozíčku dovede soupeře paralyzovat silou vůle a telekineticky manipulovat s předměty.
zdroj: Spitfire Interactive
Vaše vybraná skupinka čtyř reků musí spolupracovat, aby navzájem pokryli své slabiny, ale nutnost kooperace tu je dovedená do ještě většího extrému než obvykle. Když totiž dva hrdinové stojí blízko sebe, odemykají se jim nové kombinační útoky. Kameňák vyvolá šutr, vozíčkář ho silou vůle mrskne přes celou místnost. Obrněnec je hrozně pomalý a moc toho neujde, ale teleportační dívčina mu s pohybovou indispozicí pomůže a pošle ho, kde je potřeba.
Už tak štědrý seznam pohybů se tím pádem rozšiřuje do vpravdě pozoruhodných rozměrů a vám se odemyká spousta dalších možností, jak souboj ovlivnit. Zvlášť když si k tomu připočtete, že v zásobě brzo budete mít příliš velký počet superhrdinů na ta čtyři místa, která můžete pro každou misi obsadit. Je vážně zábavné postupně objevovat nové a nové synergie, zjišťovat, jaký skrytý potenciál se odemkne, když bok po boku do vřavy pošlete zrovna tyhle dva výtečníky.
Hele, tady leží bouchačka!
Není to jediná motivace, proč experimentovat se složením party. Vaši gerojové vás pozvou na vlastní osobní mise, kam je samozřejmě musíte vzít s sebou, takže by se snad nemělo stát, že byste nějakého ubožáka kompletně ignorovali. Navíc se získanými zkušenostmi odemykáte další a další schopnosti a tvarujete své svěřence tak, jak se vám to zdá vhodné. Z toho důvodu mě ani nijak netrápí, že na rozdíl od XCOMu tady nefiguruje smrt ani žádní náhodně generovaní noví rekruti – předpřipravené, skvěle vybalancované superhrdiny jsem si opravdu užíval.
I nepřátelé jsou navržení moc pěkně. Jsou tu zabijáčtí roboti, kterým musíte zničit ústřední energetický pilíř a oni se zhroutí jak droidi ve Skryté hrozbě, vybuchující sebevražedné drony, pak samozřejmě klasická sorta korporátních agentů v dokonale padnoucích oblecích a slunečních brýlích.
Neradno ale obyčejné pěšáky podceňovat. Když některý z nich třímá pořádnou zbraň, ať už nablízko, nebo na dálku, měli byste si na něj dát pozor a ideálně ho odzbrojit. Jenže potom zase povalující se pistolku úplně klidně může popadnout opodál stojící kolega a vysypat vám zásobník do hrudníku, takže bacha na to!
Naštěstí, když budete v opravdu velkém průšvihu, můžete vytáhnout z rukávu úchvatně destruktivní ultimátní dovednosti svých hrdinů, které jsou schopné bez přehánění anihilovat celý pluk nepřátel během jediného tahu. Jen si napřed ultimátku musíte nabít a způsob, jakým se to provádí, je u každého z hrdinů odlišný. To kdybyste se snad báli, že budete žonglovat málo proměnných.
Pusťte mě na ně!
Pokud jste to z tónu mého textu nepoznali, nabídnu finální klarifikaci: Capes jsem si zatraceně užil a nemůžu se dočkat, až je budu hrát dál. Baví mě příběh, baví mě souboje, baví mě skladba různorodých hrdinů i nebezpeční nepřátelé.
Sami můžete zjistit, nakolik se mnou souhlasíte – na Steamu je už v tuhle chvíli dostupné demo. Plnohodnotné vydání by mělo následovat ještě někdy během letošního roku.
