Nic na tom nemění ani fakt, že Prey spadá do žánru, který nějakému velkému experimentování obvykle moc nepřeje. Jde o střílečku z pohledu první osoby, která navíc na první pohled vypadá spíš konvenčně. Velké zbraně z budoucnosti, vesmírná stanice hemžící se mimozemskými zrůdami, obligátní sekce ve stavu beztíže. Všechno do jednoho jsou to prvky, které byste našli v desítkách dalších titulů. Pokud jste ale sledovali o hře zveřejněné informace, asi už víte, že všechno není tak, jak se zdá, a že situaci zamotávají především hrnečky.
Jedním z největších překvapení celého dema totiž byla transformace v různé předměty denní potřeby, kterou v rámci kamufláže využívají mimozemští nepřátele Mimici, ale hlavně i vy. A jde o hodně užitečnou schopnost. Porcelánový šálek se přece jen vejde do různých děr a mezer mnohem snáz než dvoumetrový, těžce obrněný, vesmírný mariňák.
Jde o hodně zajímavý přídavek, ale sám o sobě by toho až tolik neznamenal. Jeho největším přínosem by bylo loudění “ách” a “váu” z herních žurnalistů na té či oné výstavě. Vzpomeňte si na Dishonored. Triumfem možností v této hře nebyla ani tak podivnost nebo cool faktor, ale spíš možnost jejich extrémně efektivního kombinování. Vyvolat roj krys, na jednu z nich připevnit bombu, pak ji posednout, šup nepříteli pod nohy a bum! To byla ta pravá legrace. A zdá se, že Prey se vydává velmi podobným směrem.
Skvělým příkladem takového přístupu je telekineze, kterou můžete odstrkovat předměty, nepřátele a tak dále. Ale pokud ji použijete, když jste zrovna přeměnění na hrneček, popelník nebo tenisový míček, zafunguje zákon akce a reakce a vy budete vymrštěni, ani nebudete vědět kam. Když si ale všechno naplánujete, tak to vědět budete - přímo do malé díry dvacet metrů nad vámi, kam byste se za normálních okolností v životě nemohli dostat.
K dispozici jsou i konvenčnější libůstky, třeba házení obřích věcí po nepřátelích. Už Freud věděl, že pro psychologické zdraví a dobrý pocit ze života není nic přínosnějšího než jednou za čas rozdrtit emzáka železnou popelnicí. Podobně blahodárné jsou i pyrokinetické schopnosti, díky kterým můžete v pár vteřinách servírovat parádní pokrm z flambovaných zrůd.
zdroj: Archiv
A pak jsou tu samozřejmě ještě zbraně, z nichž tou nejoriginálnější je Gloo Cannon. Tahle věcička umí střílet lepidlu podobnou hmotu, která má spoustu nejrůznějších využití. Z nepřátel během chvilky nadělá vysoce hořlavé sochy, poblíž kterých následně stačí jen škrtnout zápalkou a vychutnat si netradiční barbecue. Tahle zbraň má však zároveň i zcela legitimní mírové využití. Lepidlo totiž na vzduchu ztvrdne v masu, po které se klidně můžete procházet a vytvářet si tak vlastní cestičky. Hodit se to může během průzkumu, v boji i při zoufalém útěku.
Další podobnost Prey s Dishonored, která vyšla najevo už po pár minutách, je určitý stupeň nechutnosti. Navzdory hravé nátuře obou titulů se ani u jednoho z nich neodporučuje konzumovat jídlo nebo je ukazovat mladším sourozencům před spaním. Těžko říct, kde máte nastavené své osobní limity, ale Prey mi se svým bodáním jehel přímo do oka byla ještě nepříjemnější než dunwallské lidožravé krysy.
Na druhou stranu je třeba přiznat, že všechno to srovnávání s předchozí hrou studia Arkane je vlastně jen novinářská berlička – i když snadno najdete nejrůznější shody, podobně jednoduše byste přišli i na spoustu rozdílů. Ty nejzásadnější jsou podle mého názoru dva. Prvním z nich je fakt, že Prey bude opravdová střílečka, byť okořeněná podivnými schopnostmi. Nečekejte žádné velké plížení, ani zabíjení ze zálohy, alespoň tedy ne z vaší strany. Naopak, od skrývajících se Mimiků, kteří na vás vyskočí z hromady kuchyňských potřeb a pokusí se vám prokousnout hrdlo, nelze očekávat nic jiného.
K tomu se váže druhý zásadní rozdíl, který byl z dema jasně patrný. Zatímco v Dishonored byl člověk lovcem, který více méně kontroluje situaci a vymýšlí prohnané plány, aby zahubil svou kořist, v Prey je sám kořistí. Vaším úkolem je reagovat, bránit se, přežít. Sice máte v záloze arzenál bouchaček a technologické magie, ale tím ohroženým druhem jste na stanici Talos vy, ne mimozemšťané. Zvlášť, když se začne třást podlaha a vy víte, že do bdělého světa vstoupila noční můra - druh monstra, které je obrovské, zlé a bez cavyků vás zabije, pokud nezdrhnete.
zdroj: Archiv
Těžko z jediné ukázky usuzovat, jak to s Prey nakonec dopadne, ale rozhodně by mělo jít o netradiční záležitost. Co na tom, že hra má s prvním dílem z roku 2006 společného opravdu pramálo? Pokud bude aspoň z půlky tak kvalitní, jako zbytek produkce studia Arkane, mohlo by se jednat o černého koně mezi střílečkami příštího roku.
