Ni No Kuni II: The Board Game
1–4 hráči | 30 minut | od 14 let | anglicky, minimum textu
Pod názvem Ni No Kuni II: The Board Game nehledejte druhý díl nějaké stolní série, ale adaptaci druhého dílu videoherní série japonských RPG, která u nás sice není tak známá, ale ve světě jde o velmi úspěšné a velmi chválené tituly. Ostatně i od nás si její první díl odnesl osmičku a druhý, který deskovka adaptuje, dokonce devítku.
Předloha je tedy zjevně výborná, ale bude to platit i o její stolní verzi? Bohužel spíš ne. Pro zkušené budiž varováním už jen logo „SFG“ na krabici, které patří studiu Steamforged Games. To je přeborníkem v adaptování videoher do stolní podoby – v jeho portfoliu naleznete kousky jako Dark Souls, Horizon Zero Dawn, Devil May Cry či Resident Evil 2. Tedy, přeborníkem. Ve většině případů jde nanejvýš o průměrné hry, na něž se názory dosti různí.
Pro milovníky anime
Ni No Kuni II: The Board Game naštěstí nemá až takové problémy jako Dark Souls a Horizon Zero Dawn, které jsou zkrátka nedodělané. Adaptace JRPG vesměs funguje, z kratičkých pravidel ji snadno pochopíte a údaj o délce hry slibující půlhodinku opravdu nelže.
V menší krabici na vás čekají čtyři pěkné figurky hlavních hrdinů, několikero kartonových žetonků, sada kostek, herní plán a zástup karet. Na tomto místě musím vypíchnout skvěle zpracovanou vizuální stránku deskovky. Zejména karty nepřátel oplývají nádhernými anime ilustracemi, nad kterými se jednoduše nelze nepozastavit.
S monstry budete v průběhu svižné partie v kontaktu prakticky neustále, takže je dobře, že si tvůrci zrovna na jejich vizuálu dali nejvíc záležet. Zbylé karty hry rozhodně neurazí, ale jejich design už je strožejší a tak nějak nudný. Ale je to samozřejmě věc osobního vkusu.
zdroj:
Vlastní foto autora
Pro rodinnou pohodu
Ni No Kuni II: The Board Game je v jádru velice jednoduchou kooperativní a troufám si tvrdit ryze rodinnou hrou. Každý se ujmete role jednoho ze čtyř hrdinů a podle počtu hráčů si ještě vezmete 1–2 pomocníčky. Následně vás čeká pět kol, během nichž se nejprve vypravíte na questy, následně se pokusíte zabít jejich ochránce, shrábnete loot, vylepšíte království a jde se na další kolo.
Každá karta questu slibuje odměnu v podobě znalostí, bohatství a jídla a zároveň udává minimální počet postav a pomocníčků, kteří se na ni musí vydat. Každou kartu zároveň chrání monstrum s obranou v barvě jednoho ze tří typů útoků. Každá ze tří postav se pak specializuje buď na fyzické, střelecké, či magické útoky, zatímco čtvrtá je vyvážená.
V boji s nepřítelem jednoduše sečtete hodnoty útoků všech postav účastnících se bitvy a hodíte tolika kostkami, přičemž se snažíte o součet převyšující nepřítelovu obranu. Povedlo se? Pak je jedna z ikonických oblud poražena a vy z ní můžete dostat odměnu. Nepovedlo se? Nic se neděje, jenom jste promarnili šanci a vítězství ve hře pro vás bude o něco těžší.
Jakmile dobojujete na všech frontách, vyhodnotíte všechny questy, kde jste porazili nepřátele, tedy shrábnete odměnu, za kterou si okamžitě nakoupíte nové budovy do prozatím prázdného království. Budovy mohou každé kolo produkovat suroviny, posilovat hrdiny, nebo nemusejí mít vůbec žádný efekt, pouze větší hodnotu vlivu.
zdroj:
Vlastní foto autora
Vlivní zvítězí
Na vliv se hraje celá hra. Podle počtu hráčů a zvoleného bosse se snažíte mít na svých kartách budov víc vlivu, než kolik udává součet na bossovi a všech nepřátelích obklopujících království. V průběhu hry se proto snažíte zabít ty největší a nejnáročnější příšery, zatímco malé nevinné mršky klidně necháte dál pást na louce. Pokud máte na konci pátého kola větší vliv než zbylí nepřátelé a boss dohromady, vyhráli jste. V opačném případě se vám nepodařilo své království ochránit.
Z herního hlediska je Ni No Kuni II: The Board Game skutečně triviální deskovkou. Rozmístíte figurky, hodíte kostkami, shrábnete odměnu, postavíte budovy, a tak pětkrát dokola. Jede se zde čistě na náhodu, kterou ohýbáte ve svůj prospěch tím, že na quest vysíláte více postav, abyste házeli více kostkami, ale připravili se tak o možnost splnit více questů najednou. Je čistě na vás, jak moc se odhodláte zariskovat. Existuje zde jeden způsob, jak kostky přehodit, ale nejedná se o samozřejmost, spíš těžce vydobytý bonus.
Hra zaujme systémem kombinování questů a monster – snadno se stane, že úkol s lahodnou odměnou chrání potvůrka, kterou si podá jedna postava s prstem v nose, ale stejně tak bude nezajímavý quest chránit děsivý drak, kterého se kvůli vysokému číslu vlivu musíte zbavit, ale vůbec se vám do toho kvůli prachbídné odměně úkolu nechce. I budování království má něco do sebe. Karet budov je opravdu dost, některé se navíc dají vylepšovat, takže vaše panství bude partii od partie odlišné.
Vyváženost? Co to je?
Všechno to na papíře zní docela zábavně a přiznám se, že jsme v prvních partiích byli příjemně překvapení. Ale vychladli jsme až příliš rychle. Hra nabízí všehovšudy dva bosse bez možnosti rozšíření, a i když každý z nich hru zajímavým způsobem mění, po dvou partiích už nemáte nejmenší chuť utkat se s nimi znovu.
Na to, jak je hra rychlá, tu mohlo být alespoň 10 bossů, aby hráč neměl po chabých čtyřech sezeních dost. Variabilita nepřátel také není kdovíjak zázračná a questy kromě surovin vlastně nic jiného neposkytují. Přestože je hra kompletní a nedá se k ní nic přikoupit, budete mít pocit, že vám chybí další krabice obsahu.
zdroj:
Vlastní foto autora
Ještě o něco většího pochybení se tvůrci dopustili ve vyváženosti hry v různém počtu hráčů. Rozhodli se totiž, že výchozí podmínky pro tři a čtyři hráče budou totožné, což v praxi znamená, že je vítězství v plném počtu snadné a v o jedna nižším počtu naopak poměrně náročné, obzvlášť když vám párkrát nepadnou kostky.
Naštěstí se to dá snadno obejít, což je ale bohužel další neduh této deskovky. Nakonec je totiž úplně jedno, kolik hráčů se účastní hry a za kolik hrají postav. Nestane se, že se budete zuby nehty držet své vybrané postavy – rychle přejdete do režimu deskovky This War of Mine, tedy všechny figurky dáte na jednu hromadu a jako skupina se pokusíte přijít s jejich nejlepším rozdělením na questy podle jejich předností.
S tím souvisí fakt, že vůbec nemusíte řešit, kolik postav je vám příručkou pravidel předepsáno. Pokud si dáte sólo, můžete si rovnou vzít všechny figurky a použít pravidla pro čtyři hráče a platí to o jakémkoliv nižším počtu hráčů.
Tak třeba příště...
Ni No Kuni II: The Board Game má obrovské mezery. Není nedodělaná jako jiné hry tohoto studia, je jenom prázdná. Potenciál tu je, ale je trestuhodně nevyužit. Na jednu stranu je dobré, že si hru můžete snadno přizpůsobit, když skutečně nezáleží na tom, aby každý hrál za jednu figurku, ale na druhou stranu je z toho patrné, o jak obyčejný design deskovky jde. Má dobré nápady, má famózní ilustrace, má příjemně krátkou hrací dobu. Ale ve většině případů je moc lehká, zároveň je v různých počtech hráčů nevyvážená a v neposlední řadě se ohraje až příliš brzy.
zdroj:
Vlastní foto autora
Rozhodně se nejedná o hru pro zkušené hráče a jediná společnost, kde by mohla obstát, jsou rodiny s dětmi (ignorujte doporučený věk 14+, ten tam není kvůli obtížnosti). Nejvíc ale zamrzí, že z ní nebudou mít velkou radost ani fanoušci předlohy. Kromě známých postav a nepřátel tu z videohry moc nezbylo. V dnešním přeplněném trhu a s dnešní obrovskou a kvalitní konkurencí bude Ni No Kuni II: The Board Game horko těžko hledat teplo domova.
Deskovku Ni No Kuni II: The Board Game jsme otestovali díky spolupráci s CZC.Lab, který je plný dalších stolních her adaptujících slavné videohry (v době psaní článku byla recenzovaná hra vyprodaná, ale třeba se zase naskladní, pokud o ni máte zájem). Minule jsme touto cestou zhodnotili God of War: Karetní hra a příště nás čeká něco skutečně speciálního – herní série plná těch nejslavnějších hrdinů.
