Třetí řada seriálového Zaklínače od Netflixu se potýká s úbytkem zájmu publika a problém je dost výrazný na to, aby o něm mluvili i samotní tvůrci. Producent Tomasz Bagiński se k tématu vyjádřil v rámci rozhovoru pro server Wyborcza (překlad do angličtiny si můžete přečíst na serveru Redanian Intelligence) a má jasno, kdo za mizernou sledovanost může.
Čekali byste snad, že uzná, že přepisovat knihy, vymýšlet vlastní zápletky i padouchy, zabíjet oblíbené postavy poté, co z nich uděláte vyvrhele, zjednodušovat politiku světa, ignorovat celou řadu knižních point a nechat si nakonec odejít herce, který celý seriál ještě jakž takž držel nad vodou, možná nebyl nejlepší přístup? Chyba lávky, problém prý totiž představují samotní diváci.
Přepisování a zjednodušování knižní zápletky bylo dle Bagińského někdy potřeba kvůli tomu, že některý herec onemocněl, ale natáčení se nemohlo jen tak zastavit. Hlavně to ale bylo nutné proto, že by původní příběh prý podstatná část publika nepochopila.
„Když se točí seriál pro obrovskou masu diváků, z nichž má každý jiné zkušenosti a pochází z jiného koutu světa, přičemž podstatná část z nich jsou Američané, zjednodušovat nejenže dává smysl, je to zkrátka potřeba. Bolí nás to, mě osobně taky, ale vyšší úroveň nuancí a komplexity bude mít prostě menší dosah. Lidem to nedojde. Zjednodušování pak může jít i trochu přes čáru, ale taková rozhodnutí musíme činit a přijímat je,“ řekl Bagiński.
V jiném rozhovoru pro YouTube kanál Imponderabilia zas Bagiński hledal příčinu v neschopnosti mladého publika se soustředit: „Opouštíme lineární narativ, řetězce příčiny a důsledku. Knižní vyprávění. Protože když přijde na seriály, čím mladší je publikum, tím menší roli hraje logika zápletky.“
Na dotaz, co tedy roli hraje, pak odpověděl: „Emoce. Prostě jenom čisté emoce. Holý emoční koktejl. Tihle lidé vyrostli na TikToku a YouTube, jsou zvyklí skákat od videa k videu. Milé děti, kvůli tomu, co samy sobě provádíte, pak nejste schopné zpracovat delší obsah, delší a komplikované řetězce příčiny a důsledku.“
Na jednu stranu si nemyslím, že by co do sníženého soustředění mladší generace byl Bagiński úplně mimo mísu, a přijde mi, že jako zkušený producent logicky musí dobře vědět, co si seriál může dovolit. Jenže jeho argumenty zas vyvrací existence a široká obliba seriálů jako Hra o trůny či The Last of Us. A bizarně zacyklený argument, že publikum potřebuje preventivní zjednodušení, následovaný stížností, že publikum o zjednodušený produkt nemá zájem, zní, kulantně řečeno, poměrně zvláštně.
