Debaty o optimální snímkovací frekvenci se mezi hráči vedou už dávno a zřejmě se od nich jen tak neoprostíme. Zatímco my starší a pokročilí ještě pamatujeme doby, kdy „použitelný“ framerate byl ten, při kterém hra „prostě jela“, dnešní možnosti hardware a displejů dávají daleko širší možnosti a je jen na hráčích, jestli chtějí výkon svých strojů věnovat co nejhezčí grafice, co nejplynulejšímu snímkování, nebo rozumnému vyvážení obojího.
Možná jste v diskuzích zaregistrovali názor, že rozdíl mezi 30 a 60 FPS prostě není viditelný. Je snadné ho šmahem odsoudit jako nářek smutného konzolisty, kterému některé hry prostě víc než 30 snímků za vteřinu nenabízejí (byť se to už v dnešní době díky Performance režimům děje minimálně). Pravda ale může být daleko složitější.
Podle studie, publikované ve vědeckém časopise Plos One totiž někteří lidé skutečně mohou vidět svět kolem nás „rychleji“. Vědci provedli experiment, ve kterém účastníci sledovali rychle blikající světlo a měli určit, kdy se blikání přemění v jednolitou záři. Zatímco některým se to stalo už kolem 35 bliknutí za vteřinu, jiní zvládli identifikovat i zhruba dvojnásobnou frekvenci.
Experiment byl několikrát opakován a konkrétní jedinci dosahovali stabilních výsledků. Podle profesora neurobiologie Kevina Mitchella z Trinity College je to důkazem rozdílného vnímání světa kolem nás, které může některým dávat výhodu třeba při sportu, nebo i při hraní počítačových her. Až vás příště někdo poníží v multiplayerové řeži, můžete se utěšovat tím, že třeba vidí „rychleji“.
